A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Mistral K 14 | |
---|---|
Walter Mistral K 14 | |
Typ | hvězdicový motor |
Výrobce | Walter, a.s. |
Konstruktér | Gnome et Rhône (Francie) |
Vyrobeno kusů | 190 |
Výroba | 1934 - 1938 |
Vyvinut z motoru | Gnome-Rhône Mistral Major 14K |
Další vývoj | Gnome et Rhône 14M |
Varianty | K 14-I (1934), K 14-II (1937) |
Walter Mistral K 14 popř. nazývaný Walter K 14 byl druhým licenčním motorem francouzské firmy Gnome et Rhône, který vyráběla v Československu akciová společnost Walter, továrna na automobily a letecké motory v Praze-Jinonicích. Tato dvouhvězda tak navázala na předchozí licenční hvězdicový motor Gnome et Rhône vyráběný v Jinonicích, na Walter Jupiter (1927–1932).[1] Licence k tomuto motoru byla zakoupena již v roce 1931, ale do výroby se dostal až v roce 1934.[2]
Vznik a vývoj
Koncem 20. let 20. století nastal prudký rozvoj leteckého průmyslu, přičemž byla stavěna stále větší letadla, která potřebovala stále silnější motory. Francouzská společnost Gnome-Rhône na to reagovala (byť velmi zjednodušeně řečeno) vytvořením nového motoru spojením dvou hvězdic motorů 7K za sebou, čímž vznikl motor Gnome-Rhône 14K Mistral Major.[3] (Nutno ovšem poznamenat, že s výjimkou válců s hlavami, pístů a ojnic byly prakticky všechny ostatní části nutno konstruovat jako zcela nové — kupříkladu i pouhou klikovou skříň pro čtrnáct válců ve dvou hvězdicích, kompresor o větším výkonu a jeho pohon, nový reduktor schopný přenést značně vyšší výkon nového motoru, atd.) První vyrobené motory se poprvé rozeběhly v roce 1929. Byl to nejpoužívanější francouzský letecký motor před 2. světovou válkou. Byl pro své kvality natolik žádaný a oblíbený, že byl licenčně vyráběn jak v Evropě, tak i v Japonsku. Mezi evropskými držiteli licence byly společnosti Industria Aeronautica Română (IAR 14K) z Rumunska, Manfred Weiss (WM K.14) z Maďarska, Alvis z Velké Británie (fa Alvis jej ovšem nikdy sériově nevyráběla) a Isotta Fraschini (K.14) v Itálii.[4] Vyráběl se (rovněž na základě zakoupené licence) i v tehdejším Sovětském Svazu jako typ M-85 (zároveň v SSSR posloužil i k dalšímu vývoji, takže z něj vznikly motory M-86, M-87 a Tumanskij M-88; poslední z nich, konstruovaný pod vedením inženýra Sergeje Konstantinoviče Tumanského a mj. vybavený již i dvourychlostním převodem kompresoru, se během války dočkal značného rozšíření, kdy mj. poháněl i dvoumotorové střední bombardéry Iljušin Il-4). Byly vyrobeny tisíce těchto motorů, které byly široce používány v nejrůznějších typech letounů. V roce 1931 zakoupila licenci tohoto motoru i československá továrna Walter a vyráběla ho v letech 1934-1938 pod označením Walter Mistral K 14 v několika verzích. V uvedeném období 1934-1938 bylo vyrobeno 190 motorů.[5]
Walter Mistral K 14 je součástí sbírek např. Národního technického muzea v Praze a Leteckého muzea v Krakově.[6]
Popis motoru
Motor Walter Mistral K 14 (též továrně označovaný jako K 14-I, K 14-II resp. K 14 II-SR, popř. podle svého vzoru jako Mistral 14Kfs resp. Mistral Major 14Krsd) byl čtyřdobý, výbušný, vzduchem chlazený motor se čtrnácti válci uspořádanými ve dvou hvězdách po sedmi válcích, navzájem vystřídaných, s kompresorem a satelitovým reduktorem. U verze K 14-II došlo k úpravě žebrování válců a zesílení ojnic a klikového hřídele.[7]
Vrtulový hřídel měl drážkování pro vrtulovou hlavu podle ČSN-AE-5,2. Smysl otáčení motoru mohl být vpravo nebo vlevo, v prvém případě byl typ označen za typovým označením písmenem P, v druhém případě L. Motor měl nominální výkon při zemi 700 k (515 kW) při 2400 ot/min a nominální výkon ve výšce 3850 m při 2400 ot/min 800 k (588 kW).[8]
Kliková skříň se skládala ze šesti částí. Od vrtulové hlavy to byla skříň reduktoru s tlakovým ložiskem vrtulového hřídele, dále mezistěna, která nesla mechanismus rozvodu, a skříň rozvodů, v níž byly uloženy zvedáky. Následovala vlastní skříň rozvodů, která nesla 14 válců, za touto skříní byla skříň kompresoru a nakonec zadní víko se všemi pohony a příslušenstvím. Vlastní kliková skříň byla vykována z hiduminia, ostatní části byly odlity ze slitiny hliníku.
Ocelové válce s chladicími žebry po celém povrchu byly opatřeny v horní části závitem, na který byla za tepla šroubována hlava válce, sevřená na spodním okraji zdeří. V každé hlavě válce byl jeden sací a jeden výfukový ventil (rozvod OHV). Ventily dosedaly na sedla z hliníkového bronzu, která byla do zalisována do hlavy válců. Písty byly opatřeny třemi pístními kroužky (1 stírací, 2 těsnící) byly vykovány z hiduminia (slitina hliníku), s výjimkou pístu u hlavní ojnice, kde byly pouze 2 stírací kroužky. Ojniční systém byl dvojitý, pro každou řadu válců zvlášť. Každý systém se skládal z jedné hlavní a 6 vedlejších ojnic průřezu H, které všechny byly kovány z oceli. Hlavní ojnice měly nedělené hlavy a byly uloženy na klikovém hřídeli v nalisovaných ocelových pouzdrech, vylitých kompozicí.[9]
Třídílná kliková skříň, jejíž střední část nesla obě řady válců, byla vykována ze slitiny hliníku. Spojení těchto tří částí bylo provedeno pomocí 4 stahovacích šroubů ve středním rameni. Dvakrát zalomený klikový hřídel z oceli Poldi Victrix byl uložen ve dvou hlavních, válečkových ložiscích, umístěných ve skříni rozvodů a v sací komoře. Zadní část hřídele nesla pohon mechanického, rotačního, 3-satelitového kompresoru (s převodem 8,5:1) a ozubec pro startování motoru mechanickým spouštěčem. Od tohoto nástavce hřídele byly poháněny i pomocné přístroje příslušenství.
Mazání bylo tlakové, cirkulační se suchou skříní. Tlak vyvozovalo dvojité kolečkové čerpadlo s tlakovým a vratným účinkem, které bylo uloženo v zadním víku klikové skříně. Přebytečný olej se shromažďoval ve sběrači oleje, před nímž a před vratným čerpadlem byly filtry oleje. Pomocné pohony a příslušenství byly na zadním víku skříně pohonů. Uchycení motoru na loži letounu se provádělo prostřednictvím 14 šroubů na sacích hrdlech buď s pevným, nebo pružným uložením.[10]
Použití
V Československu byl motor Mistral K 14 použit v letounech Letov Š-231 (stíhací dvouplošník, pařížský aerosalon 1934) Letov Š-331 (stíhací dvouplošník, 1935) a Letov Š-528 (bombardovací a pozorovací dvouplošník, 1935) ing. Aloise Šmolíka a v prototypovém letounu Aero A-102 (stíhací hornoplošník, 1934) ing. Antonína Husníka a v licenčním Aero MB-200 (dvoumotorový celokovový hornoplošný bombardér s pevným podvozkem, 1935).[11] Konstruktéři Beneš a Hajn uvažovali o využití tohoto motoru pro stíhací dvouplošník Praga BH-244, ale tento projekt se nerealizoval.[12]
Aero A-102 (1934-1937) byl jednomístný, jednomotorový, vzpěrový hornoplošník, který dosahoval maximální rychlosti 434 km/h. Kovová kostra letounu potažena duralem a plátnem. Hvězdicový motor Walter Mistral K 14 byl kapotován NACA krytem a byl osazen kovovou, třílistou vrtulí.[13] Letoun se ve výzbroji československého letectva neuplatnil, v tendrech MNO byl poražen letouny Avia B-534 (1934) resp. Avia B-35 (1937).[14]
V roce 1934 vystavila továrna Letov na XIV. aerosalonu v Paříži letoun Š-231, který měl instalován výkonnější motor Walter Mistral než v sérii použitý Bristol Mercury (411 kW),[14] ale v sériové výrobě motor Walter Mistral použit nebyl.[15] Walter Mistral se uplatnil až na letounu Š-331, imatrikulovaném OK-VOD dne 5.6.1935.[16] Ze všech variant (Š-131, Š-231, Š-331, Š-431) byl nejvýkonnější motor na Š-331. K dobrým vlastnostem přispěl i elegantní NACA kryt motoru. Stroj byl nabízen mimo jiné i v Turecku.[17]
Již v květnu 1935 tovární pilot Letova Jan Anderle vytvořil na letounu Letov Š-331 s licenčním motorem Walter Mistral K 14 Kfs vybaveným kompresorem československý výškový rekord 10 651 m. Navíc tento letoun patřil k nejrychlejším jednomístným stíhacím letounům, byla mu oficiálně naměřena rychlost 407 km/h ve výšce 5250 m.[8][18] Z letadla Letov Š-528 za pilotáže továrního pilota Kovandy uskutečnil Ludvík Pavlovský, úředník MLL v Brně, 3. října 1935 seskok padákem bez kyslíkového přístroje z výšky 8705 m, jak bylo později vyčísleno z barografu. Celý seskok trval 26 minut.[19] Teplota ve výšce, kam až dospěli, byla −38 °C. Překonal tak dosavadní světový rekord ruské parašutistky Tamary Kutalové, která seskočila z výše 7750 m.[20]
Továrna Letov na podzim 1936 vystavovala Š-528 s motorem Walter Mistral K 14 o výkonu 800 k v provedení jako trojmístný, policejní letoun, který dosahuje rychlosti 330 km/h, na XV. mezinárodním aerosalonu v Paříži.[21] Prototyp letounu Letov Š-528.1 (OK-VOE), který v červenci 1937 ustavil poslední národní výškový rekord s nákladem 500 kg své kategorie výkonem 8849 m, byl rovněž osazen motorem Walter Mistral K 14. Letoun byl dobře odlišitelný od předchozího Letov Š-328 podle širokých prstencových krytů motoru (typ NACA) a kovové třílisté vrtule. Letouny si v roce 1937 objednalo ministerstvo vnitra v počtu 6 ks (OK-PAK, -PAL, -PAM, -PAO, -PAP a -PAQ) pro četnické letecké hlídky.[22] Nakonec byla letadla Š-528 zapsaná do leteckého rejstříku 15.11.1937 později vyměněna za méně výkonné stroje Letov Š-328 s motory Walter Pegas. Letouny Š-528 pak provozovalo československé letectvo.[14]
Podle výrobce Walter byly motory Walter Mistral použity ještě na dalších typech letounů, zřejmě se však jednalo o jednotlivé instalace a nebo ve svých materiálech výrobce použil dokumentaci s motory Gnome-Rhône 14K Mistral Major.[23]
Použití v letadlech
Specifikace
Technické údaje
- Typ: čtrnáctiválcový dvouřadý přeplňovaný, vzduchem chlazený hvězdicový motor
- Vrtání: 146 mm
- Zdvih: 165 mm
- Zdvihový objem: 38,67 l
- Délka motoru: 1,317 (bez reduktoru), 1,556 m (s reduktorem)
- Průměr: 1,288 m
- Hmotnost: 595 kg +/- 2%
- Hmotnost s nábojem vrtule a s příslušenstvím: 620 kg +/- 2%
- Střední rychlost pístu při nom. otáčkách: 13,2 m/s
Součásti motoru
- Ventilový rozvod: rozvod OHV, dva ventily na každý válec
- Kompresor (dmychadlo): jednostupňový jednorychlostní kompresor
- Palivový systém: karburátor Stromberg NAR 125 G s předehřívačem vzduchu a s automatickou regulací bohatosti směsi v závislosti na výšce a úrovni přeplňování
- Palivo: ethylbenzín nebo letecký benzín (Bi-Bo-Li (50:20:30), 85–87 oktanů (dle varianty motoru)
- Zapalování: 2 × stíněná magneta Scintilla LV-14-D4-FE-90 s pevným bodem zážehu
- Startér: pneumatický stlačeným vzduchem typu Viet nebo mechanickým typu Walter s ručním či elektrickým pohonem
- Mazání: tlakové, cirkulační se suchou skříní, 3 × pumpy (1× tlačná, 2× sací)
- Nominální tlak oleje: 5-6 atm.
- Čistič oleje: 2 × na vstupu a výstupu z motoru
- Chlazení: vzduchem chlazený motor
- Vrtule a nominální otáčky: kovová, třílistá, 1600 ot/min.
- Převod na vrtuli: 3:2 reduktorem Farman
Výkony
- Nominální výkon při zemi: 700 k (515 kW) při 2400 ot/min.
- Maximální výkon při startu: 800k (588 kW) při 2520 otáčkách za minutu při vzletu
- Nominální výkon ve výšce: 800k (588 kW) ve výšce 3850 m
- Kompresní poměr: 5,5:1
- Spotřeba paliva: 388 g·h−1·kW−1 (285 g·h−1·k−1) pro ethylbenzín a 429 g·h−1·kW−1 (315 g·h−1·k−1) pro lihobenzínovou směs Bi-Bo-Li (50:20:30)
- Specifický výkon: 20,7 k/l (15,2 kW/l)
- Specifická hmotnost: 0,675 kg/k (0,92 kW/kg)
Galerie
-
Aero A-102 na Národní letecké výstavě v Praze (Letectví, červenec 1937)
-
Bloch MB.200
-
Aero MB-200 bulharského letectva s výsostným označením používaným od roku 1941
-
Letov Š-231 s motorem Walter Mistral K 14-I na XIV. aerosalonu v Paříži (1934)
-
Letov Š-331 s motorem Walter Mistral K 14-I, s nímž pilot Anderle vytvořil 29. 5. 1935 výškový rekord
-
Prototyp Letov Š-528 s motorem Walter Mistral K 14-I a dvoulistou vrtulí (1935)
-
Letov Š-528 s třílistou vrtulí na aerosalonu Paříži 1936 (Letectví, listopad 1936)
-
Letov Š-528 s motorem Walter Mistral K 14-II SR
Odkazy
Reference
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Gnome-Rhône Mistral Major na anglické Wikipedii a Gnome et Rhône 14K Mistral Major na francouzské Wikipedii.
- ↑ DITTMAYER, Antonín. Podnikatelská historie společnosti Walter . Praha: Walter Jinonice, 1996 . Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-08-03.
- ↑ Našemu letectví. Letectví. 1931-09, roč. XI. (1931), čís. 9, s. 331–333. Dostupné online.
- ↑ Nový motor Gnome & Rhône, Mistral Major 14 KbR o 700 HP s kompresorem. Letectví. 1932-10, roč. XII. (1932), čís. 10, s. 279–280. Dostupné online.
- ↑ FLIEGER, Jan. Gnome-Rhône 14Kirs/jrs Mistral Major . Nelahozeves: Občanské sdružení valka.cz, 9.12.2015 . Dostupné online.
- ↑ DITTMAYER, Antonín. Počty prodaných motorů Walter . Praha - Jinonice: Walter Jinonice, 2009 . Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-07-27.
- ↑ Walter Mistral K-14 (Gnome-Rhone Mistral Major) . Krakow: Muzeum Lotnictwa Polskiego . Dostupné online.
- ↑ a b LUCAVKA. Walter K-14 II . Nelahozeves: Občanské sdružení valka.cz, 27.5.2008 . Dostupné online.
- ↑ a b Nový československý výškový rekord. Bulletin Walter. Červen 1935, roč. 1935, čís. VI-1935, s. 12.
- ↑ a b AKCIOVÁ SPOLEČNOST WALTER, TOVÁRNA NA AUTOMOBILY A LETECKÉ MOTORY. Walter W-IV. Katalog motorů Walter a jejich použití na letadlech. 1933,140 s., s. A19 (1-2)
- ↑ a b Letecký motor Walter K 14-I (příloha osvědčení o homologaci). Zkušební komise MVP. Ministerstvo veřejných prací, 1936-12-14, roč. 1936, s. 1–5.
- ↑ Walter Mistral K-14 (lic. Gnome-Rhône Mistral Major) . Kraków: Muzeum Lotnictwa Polskiego . Dostupné online.
- ↑ NĚMEČEK, Václav. Československá letadla 1918-1945. III. vyd. Praha: Naše vojsko, 1983. 368 s. S. 164.
- ↑ VINAŘ, Luboš. AERO A-102 . Nalžovice: http://www.vinar.cz cit. 2019-06-24. Dostupné online.
- ↑ a b c ŠOREL, Václav. Encyklopedie českého a slovenského letectví I. I. vyd. Brno: CP Books, 2005. 448 s. ISBN 80-251-0733-7. S. 48, 51–52, 215.
- ↑ MORES, Zdeněk pplk. 14. mezinárodní letecká výstava v Paříži. Letectví. 1934-11, roč. XIV. (1934), čís. 11, s. 399–400. Dostupné online.
- ↑ SOUKUP, Pavel. Imatrikulace Letov Š-331 online. Praha: Československé letectví - web o historii letectví u nás cit. 2019-06-24. Dostupné online.
- ↑ VINAŘ, Luboš. Letov Š-131, Š-231, Š-331, Š-431 online. Nalžovice: http://www.vinar.cz cit. 2019-06-24. Dostupné online.
- ↑ -, s. Nový československý výškový rekord. Letectví. 1935-06, roč. 15, čís. 6, s. 202–204. Dostupné online.
- ↑ -, ov. Pozoruhodný seskok padákem. Letectví. 1935-10, roč. XV. (1935), čís. 10, s. 392–393. Dostupné online.
- ↑ M., J. Výškové letecké rekordy. Vynálezy a pokroky. 1935-12, roč. 25, čís. 8, s. 127. Dostupné online.
- ↑ BENEŠ, Pavel. Československý průmysl na XV. mezinárodní letecké výstavě v Paříži.. Letectví. 1936-11, roč. XVI. (1936), čís. 11, s. 433–434. Dostupné online.
- ↑ FOJTÍK, Jakub. Policejní vrtulníky. Praha: Naše vojsko, 2007. 173 s. ISBN 978-80-206-0870-3. S. 20.
- ↑ Letecké vzduchem chlazené motory Walter. Bulletin Walter. 1938, roč. 1938, čís. Katalog, s. 60.
- ↑ Letecké vzduchem chlazené motory (K 14-I). Bulletin Walter. Leden 1936, roč. 1936, čís. No. 1-2, s. 56.
Literaturaeditovat | editovat zdroj
- ŠOREL, Václav; VELC, Jaroslav. Letadla československých pilotů I. Praha: Albatros, 1979. 430 s.
- NĚMEČEK, Václav. Československá letadla (1918-1945), Praha, Naše vojsko, 1983, III. vydání, 368 s.
- GUNSTON, Bill. World Encyclopedia of Aero Engines, Cambridge, England, 1989, ISBN 1-85260-163-9.
- PILÁT, Zdeněk. Naše letecké motory. Letectví + kosmonautika. Roč. LX, čís. 5-10. ISSN 0024-1156.
- Letecký motor Walter K 14-I a II 700/800 k.s. : popis a návod k obsluze a udržování, Praha : Akciová továrna na automobily a letecké motory Walter a spol., 1937, 200 s, 26, XXII obr. příl., (knihovna NTM)
- PAVLŮSEK, Alois. Československé stíhací letouny. CPress, 2018, 128 s. ISBN 978-80-264-1809-2
Související článkyeditovat | editovat zdroj
Podobné motoryeditovat | editovat zdroj
Externí odkazyeditovat | editovat zdroj
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Walter Mistral K 14 na Wikimedia Commons
- Walter K-14 I na valka.cz
- Walter K-14 II na valka.cz
- motory Walter a.s. na vrtulnik.cz
- Aero MB-200 na vinar.cz
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk