A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Minicar | |
---|---|
Vozítko Minicar | |
Výrobce | Letecké závody, n. p. |
Roky produkce | 1948 |
Vyrobeno | 2 (prototypy) |
Místa výroby | Praha (Walter, Letov) |
Karoserie | kabriolet |
Designér | ing. Rudolf Vykoukal |
Třída | malý osobní |
Technické údaje | |
Délka | 3 000 mm |
Šířka | 1 275 mm |
Výška | 1 250 mm |
Rozvor | 1 700 mm |
Pohotovostní hmotnost | 335 kg |
Maximální rychlost | 75 km/h |
Motor | |
Motor | dvoutaktní, zážehový jednoválec |
Objem | 308 cm³ |
Počet válců | 1 |
Výkon | 7,5 kW (10 k) |
Převodovky | |
Převodovka | mechanická |
Druh | manuální |
Počet převodových stupňů | 3+1 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Minicar byl dvoumístný až čtyřmístný, malý lidový osobní automobil s dvoudveřovou karosérií, vzniklý v ČSR v Leteckých závodech, národní podnik v roce 1948.[1] Vozítko Minicar bylo vyrobeno v bývalé továrně Walter v pražských Jinonicích a Rudém Letovu v Letňanech podle návrhu ing. Rudolfa Vykoukala (15.1.1905-15.3.1987). Vůz "kategorie" Lidové vozítko byl představen veřejnosti na podzimní výstavě vozítek v Praze.[2]
Vznik a vývoj
Nedostatek osobních automobilů v poválečných letech a jejich vysoké ceny vyvolaly vznik miniaturních vozítek. Na ženevském autosalonu v roce 1947 byl patrný značný zájem návštěvníků o představovaná vozítka firem Moretti (Moretti S.p.A., Torino), Boitel (Automobiles Boitel, Paris), Julien (MM5, Société des Études Automobiles M. A. Julien, Paris)[3] atd. Tento zájem byl patrný i v Československu. Kolektiv konstruktérů vedený "otcem" Minorů ing. R. Vykoukalem projekt Minicaru zrealizoval za pouhého půl roku tak, aby vůz mohl být představen veřejnosti ještě v roce 1948.[4] Vůz vyjel na první zkušební jízdu 1. září 1948.[5]
Ústřední technický výbor AKRČs uspořádal ve dnech 23. 10.-7. 11. Výstavu lidových vozítek, tj. malých vozidel, která svým pohodlím, výkonem, spotřebou a cenou vyplňují mezeru mezi motocykly a nejmenšími automobily. Na výstavě, která byla umístěna v sále fy. Ing. Dobrý na Náměstí Republiky v Praze II, bylo obecenstvu předvedeno více než 25 různých vozítek (mj. Dálník Jana Anderleho, Lidovka Zdeňka Piláta, Frada Františka Adámka z Modřan, otec automobilového závodníka Miroslava atd.).[6] K výstavě byly vydány bohatě ilustrované katalogy, v nichž byly vystavené konstrukce popsány a zobrazeny. Nejúspěšnější vozítko podle ankety bylo odměněno peněžitou cenou, hlavní peněžitou cenu udělila technická komise.[2] Ve vyhlášené anketě dostalo vozítko Minicar z 24 067 odevzdaných hlasovacích lístků plných 66% a po právu mu byla udělena 2. cena soutěže (1. cena nebyla udělena, takže byl vlastně vítězem).[7] Jeho fotografie se dostaly do mnoha zahraničních časopisů a novin. Došly dokonce objednávky z USA. Jeho první předvedení bylo bohužel i poslední. Sériová výroba v Automobilových závodech n.p. nebyla doporučena a žádný ze vznikajících družstevních podniků neměl vhodné podmínky (výrobní zařízení), kapacity a prostředky pro náročnou výrobu automobilových dílů a hlavně karoserií.[1]
Motor
Hnací jednotkou byl jednoválcový dvoudobý vodou chlazený motor, uložený před přední hnací nápravou. Motor Minicaru tvořil jeden válec o zdvihovém objemu 308 cm³ při vrtání 70 mm a zdvihu 80 mm (tj. polovina motoru z Aera Minoru). Výkon motoru byl oproti Minoru zhruba poloviční (7,5 kW/10 k při 3500 ot/min). Vůz dosahoval rychlosti 75-80 km/h s průměrnou spotřebou paliva 4,1-4,5 l/100 km.[8] Spojka mezi motorem a převodovkou byla jednodisková, suchá. Převodovka byla třístupňová se zpětným chodem, kombinovaná se skříní kuželového diferenciálu.[9] Převodovka, rozvodovka a diferenciál byly v jednom bloku zavěšeny před přední nápravou.[10] Motor byl vybaven nově zkonstruovaným dynamo startérem z PAL Kbely a automatickým elektrickým dekompresorem. Byl uložen ve 3 bodech na gumových blocích. Agregát využíval několik součástí z motoru Aera Minor.[5]
Podvozek
Lichoběžníkový rám byl tvořen dvěma podélníky z ocelových U-profilů, k němuž byly nápravy přichyceny. Minicar měl rozvor náprav 1700 mm, rozchod kol vpředu i vzadu 1000 mm.[11] Hmotnost podvozku byla pouhých 205 kg. Byl osazen pneumatikami 4,00-15. Pohon předních kol byl kuželovým soukolím o převodu 1:5,52. Přední náprava měla dvě listová pera napříč nad sebou, zadní byla tuhá, vytvořená z ocelové trubky, odpružená dvěma podélnými čtvrteliptickými listovými pery. Brzdy byly mechanické, pouze na dvě přední kola.[9]
Karoserie
Minicar s otevřenou karoserií kabriolet byl uzpůsoben pro přepravu 2+2 osob (vpředu dospělí, vzadu děti nebo zavazadla). Díky minimalizovaným rozměrům (délka 3000 mm, šířka vozu 1275 mm, výška s nataženou plátěnou střechou 1250 mm) vůz vážil jen 335-340 kg.[8] Minicar uvezl 2 dospělé osoby a dvě děti.[9]
Odkazy
Reference
- ↑ a b TOŠNAR, Libor; SOMMER, Bohumil. Motocykly, tříkolky a automobily (1901–1951). Nový Signál, Motorlet. Roč. 1981-2.
- ↑ a b Výstava vozítek. Auto. 1948-10-15, roč. 30, čís. 9, s. 1. Dostupné online.
- ↑ Jednoválec Julien. Auto. 1947-07-12, roč. 29, čís. 7–8, s. 110. Dostupné online.
- ↑ BARTUŠ, Jiří. Výstava lidových vozítek . Praha: MotoMagazín . Dostupné online.
- ↑ a b HAUSMAN, Jaroslav ing. Malá výstava velkého úsilí. Svět motorů. 1948-11-20, roč. 2, čís. 44, s. 547–549.
- ↑ KUBA, Adolf. Automobil v srdci Evropy. 1. vyd. Praha: NADAS, 1986. 312 s. S. 179.
- ↑ PETŘÍK, Václav. Walter (AutoAlbum sv. 9). 1. vyd. Brno: AMK 735. ZO Svazarmu při PeF UJEP, 1988. 63 s. S. 53.
- ↑ a b VYKOUKAL, Rudolf ing. Prototypy, které se nedočkaly sériové výroby. Automobil. 1980-02, roč. 24, čís. 2, s. 31–33. Dostupné online.
- ↑ a b c VYKOUKAL, Rudolf ing. Vozík a jeho problémy. Automobil. 1957-07, roč. 1, čís. 7, s. 210–218. Dostupné online.
- ↑ KRÁL, Zdeněk. Motorismus v srdci Evropy. 1. vyd. Čestlice: REBO International, 2015. 304 s. ISBN 978-80-255-0987-6. S. 178–179.
- ↑ ŠUMAN-HREBLAY, Marián. Encyklopedie automobilů. 1. vyd. Brno/Praha: CPress/Albatros Media, 2018. 272 s. ISBN 978-80-264-1852-8. S. 95.
Literatura
- GOMOLA, Miroslav: Josef Walter - Akciová továrna na automobily a letecké motory, AGM CZ, s.r.o., Brno, 2002, 232 s., ISBN 80-85991-23-3
- PROCHÁZKA Hubert, MARTOF Jan: Automobily Aero, Jawa, Walter, Wikov, "Z" (1905-1946), Computer Press, a.s., Brno, 2009, 176 s., ISBN 978-80-251-1940-2
- VYKOUKAL, Rudolf: Dvoudobé motory vozidlové, SNTL, Praha, 1957, 343 s.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Minicar (JInonice) na Wikimedia Commons
- Minicar na magazinveteran.cz
- Výstava lidových vozítek (katalog) na velorexy.cz
- Minicar 300 na minory.cz
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk