A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Kostel sv. Cyrila a Metoděje | |
---|---|
Kostel sv. Cyrila a Metoděje v pražském Karlíně | |
Místo | |
Stát | Česko |
Obec | Praha |
Čtvrť | Karlín |
Souřadnice | 50°5′29,2″ s. š., 14°26′52,83″ v. d. |
Základní informace | |
Církev | česká římskokatolická |
Provincie | česká |
Diecéze | pražská |
Vikariát | čtvrtý pražský |
Farnost | Římskokatolická farnost u kostela sv. Cyrila a Metoděje Praha-Karlín |
Zasvěcení | Cyril a Metoděj |
Datum posvěcení | 18. října 1863 |
Architektonický popis | |
Architekt | Karl Rösner, Vojtěch Ignác Ullmann |
Stavební sloh | neorománský |
Typ stavby | bazilika |
Výstavba | 1854–1863 |
Specifikace | |
Délka | 75 m |
Šířka | 31 m |
Výška | 27,5 m |
Umístění oltáře | jih |
Stavební materiál | zděný |
Další informace | |
Adresa | Křižíkova 57, 186 00 Praha 8 – Karlín |
Ulice | Karlínské náměstí |
Oficiální web | www.farnost-karlin.cz |
Kód památky | 40617/1-1579 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Kostel svatých Cyrila a Metoděje v Praze 8-Karlíně na Karlínském náměstí patří mezi největší církevní stavby 19. století v Čechách. Byl zbudován v polovině 19. století a řadí se k nejvýznamnějším architektonickým památkám novorománského slohu.
Kostel je postaven ve stylu pozdně románské baziliky se silně převýšenou hlavní lodí a dvěma věžemi. Půdorys je rozvržen na předsíň, tři lodi a presbytář, který je zakončen polokruhovou apsidou mezi dvěma kaplemi v podvěží, rovněž s polokruhovou apsidou. Stavba není orientovaná, sleduje pravoúhlou uliční síť, takže presbytář směřuje k jihojihovýchodu.
Historie kostela
Iniciátorem projektu byla Katolická jednota v Praze, která v roce 1850 začala sbírat peníze na stavbu kostela v Karlíně. Návrh Václava Štulce na financování stavby prostřednictvím sbírek byl schválen v Den slovanských věrozvěstů (jež byl tehdy slaven) dne 6. března 1850. Zamítavá stanoviska, že v Praze už probíhají sbírky na Votivní kostel ve Vídni, Národní divadlo a chrám sv. Víta, neobstály. V roce 1851 neobstál ani předložený návrh Josefa Krannera na stavbu v novogotickém slohu. František Ladislav Rieger prosadil pro kostel sloh „byzantský“ – jak se tehdy říkalo románskému slohu. Pozemek na stavbu chrámu zakoupila karlínská obec v říjnu 1853 za 25 tisíc zlatých. Základní kámen kostela byl na Karlínském náměstí položen 10. června 1854 za účasti císaře Františka Josefa I. a jeho ženy Alžběty.
Do sbírky přispěl mj. císař Ferdinand I. Dobrotivý a ovdovělá císařovna Karolina (po ní byla nově vznikající čtvrť pojmenována – Karolinenthal – Karlín). K úspěchu sbírky neodmyslitelně patří práce Marie Riegrové - Palacké a jejího Výboru dam. Stavba kostela trvala 9 let a na jeho výzdobě se podílela celá řada českých, rakouských a německých umělců i firem. Kostel vysvětil pražský arcibiskup a kardinál Bedřich ze Schwarzenbergu 18. října 1863 v den milénia příchodu slovanských věrozvěstů.[1]
V roce 2002 byl chrám společně s celým Karlínem zasažen ničivou povodní. Voda dosahovala v kostele do výše jeden a půl metru. V letech 2003-2006 byl chrám kompletně opraven technickými firmami a restaurátory vedenými akademickým malířem Tomášem Záhořem, pod organizačním vedením patera Miroslava Cutha a s přispěním tisíců dárců.
Stavba
Architektura
Stavba je 75 metrů dlouhá a 31 metrů široká. Na projektu kostela se podíleli architekti Karl Rösner a Vojtěch Ignác Ullmann, stavební práce prováděl Jan Bělský, kamenické práce Karel Svoboda.
Exteriér: Průčelí stavby zdobí tři portály, na kterých jsou umístěny christologické reliéfy od Václava Levého. Bronzová vstupní vrata zdobí reliéfy se scénami ze života sv. Cyrila, Metoděje a českých patronů sv. Václava, Ludmily a Vojtěcha podle návrhu Josefa Mánesa. Nad portály je arkádový vlys se sochami judských králů od Čeňka Vosmíka z roku 1913. Kování a zámky dodal továrník Josef Rudle. Dalšími dobrodinci byli továrník Čeněk Daněk a starosta Karlína Josef Götzl, oba vyobrazeni na vratech jako klečící.
Výzdoba
Výběr výtvarníků řídila Krasoumná jednota, která ustanovila Jednotu pro okrášlení chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Karlíně, jež působila v letech 1863-1937 a komisionelně posuzovala návrhy prací i jejich realizaci. Hlavní kritické slovo v ní kromě výboru Krasoumné jednoty měl tehdejší karlínský kaplan Ferdinand Josef Lehner, který sídlil na Karlínském náměstí a tam také vedl redakci časopisu Method pro církevní umění. Vykonával stavební a ideový dozor a ve výročních zprávách v Methodu referoval o postupu prací. Komise zaznamenávala veškerou činnost v Knize protokolů, kterou po skončení prací uchoval jeden karlínský občan a před obnovou v roce 2003 ji daroval karlínské farnosti.
Trojici prosklených dveří do chrámové lodi vyzdobil Josef Mocker (ornamentální motivy), František Ženíšek a František Sequens vytvořili kartony pro figurální motivy, podle kterých byly zhotoveny okenní vitráže, většinou v 80. letech a počátkem 90. let, vždy po dvojicích se na nich objevují stojící postavy světců, jejichž výběr určily rodiny objednavatelů, zpravidla podle svých křestních patronů, takže se zde vyskytují i neobvyklí světci jako například svatý Edmund. Dodala je tyrolská huť, dochovala se signatura Golderer 1888. Jména donátorů jsou zaznamenána na okenních tabulkách. V hlavní lodi pod kruchtou po stranách hlavního vchodu stojí dvě dřevěné sochy věrozvěstů v nadživotní velikosti od Břetislava Kafky signované BŘ.KAFKA a datované rokem 1934.
Autorem návrhů nástropních maleb ze 60. let byl profesor Josef Matyáš Trenkwald, v letech 1867-1873 je provedli Gustav Vacek, Petr Maixner (jen začal), později František Rudl a bratři Karl a Franz Jobstové, povolaní k tomu úkolu roku 1886 z Vídně. Křestní kapli v secesním stylu vymaloval František Urban roku 1905. Na postranním otáři sv. Václava jsou obrazy českých patronů sv. Vojtěcha, Radima, Ludmily a Prokopa od Josefa Mánesa. Namaloval je v letech 1866 nebo 1867 na soukromou objednávku Marie Riegrové-Palacké. Antonín Lhota namaloval obrazy českých patronů pro oltář P. Marie. Osm obrazů ze života apoštolů namaloval Zikmund Gustav Rudl. Lunetové obrazy z cyklu života svatých Cyrila a Metoděje do presbytáře navrhli a začali malovat František Ženíšek a Maxmilián Pirner v letech 1887-1888, Ženíšek od smlouvy odstoupil pro nízký plat a Pirner odešel kvůli sporu o svou kompozici smrti světce vestoje[2]; dílo dokončili žáci Františka Sequense, mj. Gustav Miksch a Antonín Krisan. Několik návrhových kreseb vytvořil také Felix Jenewein. Tabernákl a další prvky na hlavní oltář navrhl Bedřich Wachsmann v letech 1863-1868.
Vybavení
- Řezbářské práce, kazatelnu, zpovědnice a sedile podle návrhů B. Wachsmanna provedl V. Žabka.
- Varhany se třemi manuály, šedesáti jedním rejstříkem a více než třemi tisíci píšťal. Postavené byly v roce 1898 a rozšířené roku 1914. Ve své době byly největšími varhanami v českých zemích.
- Dva zvony jsou zavěšeny v levé chrámové věži, a to sv. Roch darovaný z Německa 1892 a druhotně přenesený barokní zvon od zvonaře Mikuláše Löwa. V pravé věži visí pouze malý zvon - umíráček.
- Věžní hodiny od pražského hodináře Jana Holuba byly zhotoveny roku 1868 na objednávku továrníka Čeňka Daňka.
Současnost
Kultura
Na kostel se v rámci Signal festivalu již tradičně každoročně promítá videomapping.
Fotogalerie
-
Celkový pohled od severu
-
Portál
-
Hlavní loď
-
Oltář sv. Cyrila a Metoděje
-
Půda kostela
-
Videoprocházka kostelem sv. Cyrila a Metoděje.
Odkazy
Reference
Literatura
- Karlín. Chrám sv. Cyrila a Metoděje v Praze-Karlíně. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2007. 216 s. ISBN 978-80-7195-172-8.
- KULHÁNEK, Ludvík. Chrám sv. Cyrila a Methoděje v Karlíně. Praha: Storch, 1906. Dostupné online.
- Výroční zprávy Jednoty, časopis Method 1875-1910.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Kostel svatého Cyrila a Metoděje na Wikimedia Commons
- Fotografie Martina Frouze z kostela sv. Cyrila a Metoděje oceněné v soutěži Czech Press Photo
- Kostel svatého Cyrila a Metoděje, praha8.cz; Navštíveno 2019-10-13.
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk