A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Ulf von Euler | |
---|---|
Narození | 7. února 1905 Stockholm, Švédsko |
Úmrtí | 9. března 1983 (ve věku 78 let) Stockholm, Švédsko |
Místo pohřbení | hřbitov v Solně (od 1983) |
Alma mater | Karolínský ústav |
Povolání | farmakolog, fyziolog, neurovědec, farmaceut, chemik, lékař a výzkumník |
Zaměstnavatel | Karolínský ústav |
Ocenění | Carl-Ludwig Honorary Medal (1953) Mezinárodní cena Gairdnerovy nadace (1961) Schmiedeberg Badge (1968) Nobelova cena za fyziologii nebo lékařství (1970) čestný doktor Univerzity Complutense v Madridu (1971) … více na Wikidatech |
Choť | Dagmar Cronstedt |
Rodiče | Hans von Euler-Chelpin[1] a Astrid Cleve[2][1] |
Příbuzní | Karin Stolpe a Georg von Euler (sourozenci) |
Funkce | profesor |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Ulf Svante von Euler (7. února 1905 Stockholm – 9. března 1983 Stockholm) byl švédský fyziolog a farmakolog, který v roce 1970 obdržel Nobelovu cenu za fyziologii nebo lékařství za práci o neurotransmiterech.
Život
Ulf S. von Euler se narodil ve Stockholmu, jeho rodiče byli známí vědci, Hans von Euler-Chelpin, profesor chemie, a Astrid Cleve, profesorka botaniky a geologie. Jeho otec byl nositel Nobelovy ceny za chemii z roku 1929, a jeho děd z matčiny strany byl Per Teodor Cleve, profesor chemie na Uppsalské univerzitě, objevitel chemických prvků thulia a holmia. Jeho předkem byl Leonhard Euler.
První školní léta strávil ve Stockholmu a Karlstadu, díky rodinnému zázemí se dalo předpokládat, že i mladý Ulf bude vědec. V roce 1922 odešel studovat medicínu na Karolinska institutet. Na institutu pracoval pod vedením Robina Fåhraeuse, zabýval se sedimentací červených krvinek a reologií krve, rovněž prováděl patofyziologický výzkum zužování cév. Svou doktorskou práci předložil v roce 1930, toho roku byl s podporou Görana Liljestranda jmenován odborným asistentem farmakologie.
Rockefellerovo stipendium mu umožnilo postdoktorské studium v zahraničí. Studoval u Sira Henry Dalea v Londýně a u I. de Burgh Daly v Birminghamu, poté se vrátil na kontinent, kde studoval u Corneille Heymanse v belgickém Gentu a u Gustava Embdena v německém Frankfurtu.
Von Euler rád cestoval, takže v roce 1934 studoval biofyziku v Londýně u A. V. Hilla, a nervosvalový přenos u G. L. Browna v roce 1938. Mezi lety 1946 a 1947 pracoval v Buenos Aires s Eduardem Braun-Menéndezem na Instituto de Biología y Medicina Experimental, který založil Bernardo Houssay. Jeho neomylný instinkt vybírat si ke spolupráci špičkové vědce v oboru se odráží ve skutečnosti, že Dale, Heymans, Hill a Houssay obdrželi Nobelovu cenu za fyziologii nebo lékařství.
Od roku 1930 do roku 1957 byl von Euler ženat s Jane Sodenstierna. Měli čtyři děti: Hans Leo byl vědecký pracovník na National Institutes of Health v Bethesdě v USA; Johan Christopher byl anestesiolog ve Stockholmu; Ursula Katarina, Ph.D., byla kurátorka Královských sbírek, Královského dvora ve Stockholmu; a Marie Jane byla chemická inženýrka v australském Melbourne. V roce 1958 se oženil s hraběnkou Dagmar Cronstedt, rozhlasovou hlasatelkou, která během druhé světové války pracovala v německém propagandistickém rádiu Königsberg vysílajícím do neutrálního Švédska. Je pochován na hřbitově v Solně se svou druhou ženou.
Dílo
Jeho krátký pobyt coby postdoktorálního studenta v Daleově laboratoři mu byl velmi přínosný: v roce 1931 spolu s Johnem H. Gaddumem objevil důležitou autofarmakologickou složku – substanci P. Po návratu do Stockholmu von Euler prováděl další navazující část výzkumu a postupně objevil čtyři další důležité endogenně aktivní látky, prostaglandin, vesiglandin (1935), piperidin (1942) a noradrenalin (1946).
V roce 1939 byl von Euler jmenován řádným profesorem fyziologie na Karolinska Institutet, kde zůstal až do roku 1971. Jeho časná spolupráce s Liljestrandem vedla k důležitému objevu, který byl po nich pojmenován – tzv. Eulerův–Liljestrandův reflex (fyziologická vazokonstrikce coby odezva na místní snížení okysličení plic).
Od roku 1946, když už byl noradrenalin (zkráceně NA či NAd) objeven, mu von Euler věnoval většinu svých prací. On a jeho tým sledovali detailní rozložení, pohyb a osud noradrenalinu v tkáních a v nervovém systému ve fyziologických a patologických stavech, a objevili, že noradrenalin je uvolňován a uložen v nervových synaptických zakončeních v nitrobuněčných váčcích (vezikulách), což byl klíčový objev, který dramaticky změnil směr mnoha výzkumů. V roce 1970 obdržel spolu s Bernardem Katzem a Juliem Axelrodem Nobelovu cenu „za objevy týkající se humorálních přenašečů v nervových zakončeních a mechanismu jejich ukládání, uvolňování a inaktivace“.
Od roku 1953 byl velmi aktivní v Nobelově nadaci jako člen Nobelova výboru pro fyziologii a lékařství, tajemník výboru a předseda nadace od roku 1965. V letech 1965 až 1971 byl viceprezidentem Mezinárodní unie fyziologických věd (International Union of Physiological Sciences).
Byla mu udělena Gairdnerova cena (1961), Jahreova cena (1965), Stoufferova cena (1967), Carl-Ludwigova Medaille (1953), Schmiedebergova plaketa (1969) a La Madonnina (1970). Mezi mnoha čestnými tituly a cenami, které obdržel v souvislosti s Nobelovou cenou, bylo i mnoho čestných doktorátů univerzit celého světa a členství v několika učených, lékařských a vědeckých společnostech, včetně Královské společnosti.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ulf von Euler na anglické Wikipedii.
- ↑ a b Catalog of the German National Library. Dostupné online. .
- ↑ Marilyn Bailey Ogilvie: The Biographical Dictionary of Women in Science. Routledge. 16. prosince 2003. ISBN 978-1-135-96342-2.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Ulf von Euler na Wikimedia Commons
- Ulf von Euler na stránce Nobelprize.org (anglicky)
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk