A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Seznam nositelů Nobelovy ceny za fyziologii a lékařství[p. 1] představuje chronologický seznam laureátů Nobelovy ceny za fyziologii a lékařství, která je každoročně udělována za významné objevy na poli věd o životě a lékařství. Obsahem ceny je zlatá medaile, diplom a certifikát na peněžní obnos.
V roce 2023 cena putovala do rukou maďarsko-americké biochemičky Katalin Karikóové a amerického imunologa Drewa Weissmana „za jejich objevy týkající se modifikací nukleosidových bází, které umožnily vývoj účinných mRNA vakcín proti covidu-19“. Částku 11 milionů švédských korun (cca 23,2 milionů Kč) si tak rozdělili rovným dílem. Komise ocenila klíčové objevy dvojice vědců, které „zásadně změnily chápání interakce mRNA s naším imunitním systémem, přispěly k bezprecedentní rychlosti vývoje vakcín během jedné z největších hrozeb pro lidské zdraví v moderní době“. Laureáti vyřešili klíčový problém nespuštění bouřlivé imunitní reakce po vstupu mRNA do buněk díky zařazení nukleosidových analogů do vlákna ribonukleové kyseliny. Messengerová RNA nesoucí informaci pro tvorbu proteinů v ribozomech buněk, tak skrze jejich výrobu následně navodí produkci ochranných specifických protilátek. Výzkumníci tím umožnili cestu k výrobě účinných mRNA vakcín.[1][2]
Historie
Výběr oceněných provádí Nobelův výbor, jenž návrhy posílá Nobelovu shromáždění, které o nich rozhoduje. Držitelé pak cenu získávají 10. prosince ve stockholmském koncertním sále z rukou švédského krále. Opatření omezující nejvyšší počet oceněných v každé oblasti na tři osoby za jeden rok bylo zavedeno v roce 1968.[3]
Mezi lety 1901 až 2023 Nobelovu cenu za fyziologii nebo lékařství obdrželo 227 osob, z toho 214 mužů a 13 žen. Jednalo se o čtyřicet jedna laureátů, kteří získali cenu samostatně, dále bylo oceněno třicet šest dvojic a třicet osm trojic (maximální počet oceněných).[4][5] Prvním nositelem se v roce 1901 stal německý fyziolog Emil von Behring, který získal částku 150 782 švédských korun, což k roku 2009 odpovídalo hodnotě 7 872 648 korun. Imunolog Ralph M. Steinman je jediným laureátem v historii, kterému byla Nobelova cena udělena posmrtně (za rok 2011). Nejmladším držitelem je Kanaďan Frederick Grant Banting, kterému při převzetí ceny v roce 1923 bylo 32 let. Naopak nejstarším příjemcem se v roce 1966 stal ve věku 87 let americký patolog Francis Peyton Rous.[5]
Mezi třináct oceněných žen patří Gerty Coriová (1947), Rosalyn Yalowová (1977), Barbara McClintocková (1983), Rita Leviová-Montalciniová (1986), Gertrude Belle Elionová (1988), Christiane Nüssleinová-Volhardová (1995), Linda B. Bucková (2004), Françoise Barré-Sinoussiová (2008), Elizabeth H. Blackburnová (2009), Carol W. Greiderová (2009), May-Britt Moserová (2014), Tchu Jou-jou (2015) a Katalin Karikóová (2023).[6]
Cenu také společně převzaly dva manželské páry, pražští rodáci Gerty a Carl Ferdinand Coriovi (1947) a norští neurovědci May-Britt a Edvard I. Moserovi (2014). Rodinní příslušníci, otec a syn, obdrželi ocenění také dvakrát: Hans von Euler-Chelpin (chemie) a Ulf von Euler (lékařství), respektive Arthur Kornberg (lékařství) a Roger D. Kornberg (chemie). Mezi nositele se řadí i bratrská dvojice Jan Tinbergen (ekonomie) a Nikolaas Tinbergen (lékařství).[4]
Lékař a psycholog Sigmund Freud byl na cenu neúspěšně nominován 32krát v lékařství nebo fyziologii a v roce 1936 také v kategorii literatury. Objevitelé inzulinu Frederick Banting a John James Rickard Macleod vyhráli při své první nominaci v roce 1923.[7]
V prvních padesáti letech obdrželo cenu 59 osob. V období 1951–2000 se jednalo o více než dvojnásobný počet 113 osob. Devětkrát, v letech 1915–1918, 1921, 1925 a 1940–1942, nebyla cena předána. První světová válka způsobila čtyřnásobnou absenci oceněných (1915–1918) a v důsledku druhé světové války se cena neudělovala třikrát (1940–1942).[4]
Seznam laureátů
Rok | Laureát | Stát | Zdůvodnění | |
---|---|---|---|---|
1901 | Emil Adolf von Behring bakteriolog (1854–1917) |
Německé císařství | „za jeho práce léčení sérem a zvláště za použití séra proti záškrtu, jímž otevřel novou cestu lékařské vědě a lékařům dal úspěšnou zbraň v boji proti nemoci a smrti“[8][9] | |
1902 | Ronald Ross bakteriolog (1857–1932) |
Spojené království | „za jeho práce o malárii, kterými prokázal, jak vzniká nemoc v organismu, a tím položil základní kámen pro úspěšný výzkum této nemoci a jejího léčení“[10][8] | |
1903 | Niels Ryberg Finsen lékař (1860–1904) |
Dánsko (Faerské ostrovy) |
„jako ocenění jeho přístupu k léčení nemocí, zvláště lupus vulgaris, pomocí koncentrovaných světelných paprsků, čímž ukázal novou cestu lékařské vědě“[11][8] | |
1904 | Ivan Petrovič Pavlov fyziolog (1849–1936) |
Ruské impérium | „jako uznání za jeho práce v oboru fyziologie trávení, které podstatně přispěly k prohloubení a rozšíření vědomostí v této oblasti“[12][8] | |
1905 | Robert Koch bakteriolog (1843–1910) |
Německé císařství | „za jeho objevy a výzkumy v oboru tuberkulózy“[13][8] | |
1906 | Camillo Golgi histolog (1844–1926) |
Italské království | „jako ocenění jejich prací o struktuře nervového systému“[14][8] | |
Santiago Ramón y Cajal histolog (1852–1934) |
Španělsko | |||
1907 | Charles Louis Alphonse Laveran bakteriolog (1845–1922) |
Francie | „jako ocenění jeho prací o významu protozoí jako příčin nemocí“[15][8] | |
1908 | Ilja Iljič Mečnikov biolog (1845–1916) |
Ruské impérium | „jako ocenění jejich prací o imunitě“[16][8] | |
Paul Ehrlich lékař (1854–1915) |
Německo | |||
1909 | Emil Theodor Kocher chirurg (1841–1917) |
Švýcarsko | „za jeho práce o fyziologii, patologii a chirurgii štítné žlázy“[17][8] | |
1910 | Albrecht Kossel biochemik (1853–1927) |
Německé císařství | „jako uznání přínosu, který svými pracemi o bílkovinách včetně nukleinu vykonal pro rozšíření znalostí chemického složení buňky“[18][8] | |
1911 | Allvar Gullstrand oční lékař (1862–1930) |
Švédsko | „za jeho práce o optice oka“[19][8] | |
1912 | Alexis Carrel chirurg a fyziolog (1873–1944) |
Francie | „jako ocenění jeho prací o cévním stehu, cévních a orgánových transplantacích“[20][8] | |
1913 | Charles Richet fyziolog (1850–1935) |
Francie | „za jeho práce o anafylaxi“[21][8] | |
1914 | Robert Bárány neurolog, otorinolaryngolog (1876–1936) |
Rakousko-Uhersko | „za jeho práce o fyziologii a patologii vestibulárního aparátu vnitřního ucha“[22][8] | |
1915 | cena neudělena | |||
1916 | ||||
1917 | ||||
1918 | ||||
1919 | Jules Bordet[a] lékař a mikrobiolog (1870–1961) |
Belgie | „jako uznání jeho prací o imunitě“[23][8] | |
1920 | August Krogh fyziolog (1874–1949) |
Dánsko | „za objev mechanismu kapilárně motorické regulace“[24][8] | |
1921 | cena neudělena | |||
1922 | Archibald Vivian Hill fyziolog (1886–1977) |
Spojené království | „za jeho objevy v oblasti tvorby tepla ve svalech“[25] | |
Otto Fritz Meyerhof biochemik (1884–1951) |
Německo | „za jeho objevy vztahu mezi spotřebou kyslíku a produkcí kyseliny mléčné ve svalu“[25][8] | ||
1923 | Frederick Grant Banting lékař (1891–1941) |
Kanada | „za objev inzulinu“[26][8] | |
John James Rickard Macleod fyziolog (1876–1935) |
Kanada | |||
1924 | Willem Einthoven lékař (1869–1927) |
Nizozemsko | „za objev mechanismu elektrokardiogramu“[27][8] | |
1925 | cena neudělena | |||
1926 | Johannes Fibiger[b] patolog (1868–1928) |
Dánsko | „za jeho objev experimentálně vyvolaného nádorového bujení“[28][8] | |
1927 | Julius Wagner-Jauregg psychiatr (1857–1940) |
Rakousko | „za objev terapeutického účinku naočkování malárie při léčení progresivní paralýzy“[29][8] | |
1928 | Charles Jules Henri Nicolle internista, bakteriolog (1866–1936) |
Francie | „za jeho práce o skvrnitém tyfu“[30][8] | |
1929 | Christiaan Eijkman hygienik (1858–1930) |
Nizozemsko | „za jeho objev antineuritického vitamínu“[31] | |
Frederick Gowland Hopkins biochemik (1861–1947) |
Spojené království | „za objev vitamínů, které podporují růst“[31][8] | ||
1930 | Karl Landsteiner chemik a lékař (1868–1943) |
Rakousko | „za objev krevních skupin člověka“[32][8] | |
1931 | Otto Heinrich Warburg biochemik (1883–1970) |
Německo | „za objev enzymů dýchacího řetězce, jejich povahy a funkce“[33][8] | |
1932 | Charles Scott Sherrington fyziolog (1857–1952) |
Spojené království | „za jejich objevy o funkci neuronů“[34][8] | |
Edgar Douglas Adrian fyziolog (1889–1977) |
Spojené království | |||
1933 | Thomas Hunt Morgan genetik (1866–1945) |
Spojené státy | „za jeho objevy o významu chromozomů jako nositelů dědičnosti“[35][8] | |
1934 | George Hoyt Whipple patolog (1878–1976) |
Spojené státy | „za návrh léčení chudokrevnosti aplikací výtažku z jater“[36][8] | |
George Richards Minot lékař (1885–1950) |
Spojené státy | |||
William Parry Murphy lékař (1892–1987) |
Spojené státy | |||
1935 | Hans Spemann zoolog (1869–1941) |
Německo | „za objev organizačního efektu v embryonálním vývoji“[37][8] | |
1936 | Henry Hallett Dale fyziolog, farmakolog (1875–1968) |
Spojené království | „za jejich objevy chemického přenosu nervových impulsů“[38][8] | |
Otto Loewi fyziolog, farmakolog (1873–1961) |
Rakousko | |||
1937 | Albert Szent-Györgyi biochemik (1893–1986) |
Maďarsko | „za jeho objevy v oblasti biologického spalovacího procesu, zvláště ve vztahu k vitamínu C a katalýze kyseliny fumarové“[39][8] | |
1938 | Corneille Heymans[c] fyziolog (1892–1968) |
Belgie | „za objev významu krkavic a mechanismu aorty při regulaci dýchání“[40][8] | |
1939 | Gerhard Domagk[d] patolog, bakteriolog (1895–1964) |
Německo | „za objev antibakteriálního účinku sulfonamidů“[41][8] | |
1940 | cena neudělena | |||
1941 | ||||
1942 | ||||
1943 | Carl Peter Henrik Dam[e] biochemik (1895–1976) |
Dánsko | „za objev vitamínu K“[42][8] | |
Edward Adelbert Doisy biochemik (1893–1986) |
Spojené státy | „za objev chemického složení vitamínu K“[42][8] | ||
1944 | Joseph Erlanger neurofyziolog (1874–1965) |
Spojené státy | „za jejich objev vysoce diferencovaných funkcí nervových vláken“[43][8] | |
Herbert Spencer Gasser fyziolog (1888–1963) |
Spojené státy | |||
1945 | Alexander Fleming bakteriolog (1881–1955) |
Spojené království | „za objev penicilinu a jeho účinku u různých infekčních onemocnění“[44][8] | |
Ernst Boris Chain chemik (1906–1979) |
Spojené království | |||
Howard Walter Florey patolog (1898–1968) |
Austrálie | |||
1946 | Hermann Joseph Muller biolog (1890–1967) |
Spojené státy | „za objev, že rentgenové záření může vyvolat mutace“[45][8] | |
1947 | Carl Ferdinand Cori lékař, farmakolog (1896–1984) |
Spojené státy | „za jejich objev katalytické přeměny glykogenu“[46][8] | |
Gerty Theresa Coriová lékařka, farmakoložka (1896–1971) |
Spojené státy | |||
Bernardo Alberto Houssay fyziolog (1887–1971) |
Argentina | „za jeho objev významu hormonů předního laloku hypofýzy pro metabolismus cukrů“[46][8] | ||
1948 | Paul Hermann Müller chemik (1899–1965) |
Švýcarsko | „za objev silného účinku DDT jako kontaktního jedu četných členovců“[47][8] | |
1949 | Walter Rudolf Hess neurofyziolog (1881–1973) |
Švýcarsko | „za objev funkce mezimozku pro řízení koordinované činnosti vnitřních orgánů“[48][8] | |
António Caetano Egas Moniz neurolog (1874–1955) |
Portugalsko | „za objev významu prefrontální leukotomie při léčení některých psychóz“[48][8] | ||
1950 | Philip Showalter Hench lékař (1896–1965) |
Spojené státy | „za jejich objevy hormonů kůry nadledviny, jejich struktury a jejich biologických účinků“[49][8] | |
Edward Calvin Kendall biochemik (1886–1972) |
Spojené státy | |||
Tadeusz Reichstein chemik (1897–1996) |
Švýcarsko | |||
1951 | Max Theiler biolog (1899–1972) |
Jihoafrická unie | „za výzkum žluté zimnice a boje proti ní“[50][8] | |
1952 | Selman Abraham Waksman biochemik (1888–1973) |
Spojené státy | „za objev streptomycinu, prvního antibiotika proti tuberkulóze“[51][8] | |
1953 | Hans Adolf Krebs biochemik (1900–1981) |
Spojené království | „za objev cyklické přeměny kyseliny citronové“[52][8] | |
Fritz Albert Lipmann biochemik (1899–1986) |
Spojené státy | „za objev koenzymu A a jeho významu pro látkovou přeměnu“[52][8] | ||
1954 | John Franklin Enders virolog (1897–1985) |
Spojené státy | „za jejich objev schopnosti viru poliomyelitidy růst v různých tkáňových kulturách“[53][8] | |
Frederick Chapman Robbins lékař (1916–2003) |
Spojené státy | |||
Thomas Huckle Weller bakteriolog (1915–2008) |
Spojené státy | |||
1955 | Axel Hugo Theodor Theorell biochemik, (1903–1982) |
Švédsko | „za objev povahy a účinku oxidačních enzymů“[54][8] | |
1956 | André Frédéric Cournand lékař (1895–1988) |
Spojené státy | „za jejich objevy katetrizace srdce a patologických změn oběhové soustavy“[55][8] | |
Werner Forssmann chirurg, urolog (1904–1979) |
Spolková republika Německo | |||
Dickinson W. Richards lékař (1895–1973) |
Spojené státy | |||
1957 | Daniel Bovet farmakolog (1907–1992) |
Itálie | „za jeho objevy o syntetických sloučeninách a zvláště o jejich účinku na cévní systém a kosterní svaly“[56][8] | |
1958 | George Wells Beadle biolog (1903–1989) |
Spojené státy | „za jejich objev, že účinnost genů spočívá v tom, že regulují určité chemické pochody“[57][8] | |
Edward Lawrie Tatum biochemik, genetik (1909–1975) |
Spojené státy | |||
Joshua Lederberg mikrobiolog (1925–2008) |
Spojené státy | „za jeho objevy genetické rekombinace a organizace genetického materiálu u bakterií“[57][8] | ||
1959 | Arthur Kornberg biochemik (1918–2007) |
Spojené státy | „za jejich objevy mechanismu biologické syntézy ribonukleové a deoxyribonukleové kyseliny“[58][8] | |
Severo Ochoa biochemik (1905–1993) |
Španělsko Spojené státy | |||
1960 | Frank Macfarlane Burnet lékař (1899–1985) |
Austrálie | „za objev získané imunologické tolerance“[59][8] | |
Peter Brian Medawar biolog (1915–1987) |
Spojené království |