A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Páni z Lichtenburka (z Lichnice) | |
---|---|
Země | České království |
Mateřská dynastie | Ronovci |
Tituly | Svobodní páni |
Zakladatel | Smil z Lichtenburka |
Rok založení | 1251 |
Větve rodu | Krušinové z Lichtenburka, Žlebští z Lichtenburka, Bítovští z Lichtenburka, Pyknové z Lichtenburka |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Páni z Lichtenburka (též z Lichtemburka) byli starým českým panským rodem, jednou z větví Ronovců (spolu s pány z Lipé, Berky z Dubé, pány z Pirkštejna a pány z Klinštejna).
Nazývali se podle hradu Lichtenburka – česky Lichnice. Ve 13. století patřili k nejvýznamnějším a nejbohatším šlechtickým rodům v zemi, a to zejména díky stříbrným dolům na jejich havlíčkobrodském panství. Počátkem 14. století většinu těchto držav ztratili, což vedlo k jejich postupnému majetkovému úpadku.
Původ rodu a jeho zakladatel
Ronovci byli původně usazeni na Žitavsku, ale jeden z nich, Jindřich ze Žitavy, přesídlil do východních Čech. Jeho synové Smil a Čeněk (Častolov) zde pak založili rodové větve pánů z Lichtenberka a pánů z Ronova a Přibyslavi.
Když v letech 1248–1249 došlo k povstání části šlechty proti králi Václavovi I. a Ronovci se přiklonili na stranu krále, byli po potlačení povstání odměněni funkcemi i majetkem. Smil se stal pražským pukrabím a na získaných pozemcích postavil hrad Lichnici, původně zvaný Lichtenburk, podle něhož si zvolil svůj predikát (do roku 1251 se psal s přídomkem de Sitavia, tj. ze Žitavy). Tento Smil z Lichtenburka (1220–1269), uváděný někdy též jako Smil Světlický a zakladatel rodu, proslul svou odvahou a rytířským uměním na turnajích. Pro svůj rod získal k erbu ostrve (společný znak Ronovců) klenot v podobě kapra. Počítal se za jednoho z nejbohatších šlechticů v zemi, bohatství mu přinesla především těžba stříbra v okolí městečka Brod (později zvaného Německý Brod, dnes Havlíčkův Brod).[1]
Další významní Lichtenburkové
Smil byl dvakrát ženat a měl čtyři syny. Od jeho nejstaršího syna Jindřicha, kterého měl pravděpodobně s první manželkou neznámého jména, vzešla nejvýznamnější rodová větev později zvaná Krušinové z Lichtenburka, a dále Žlebští z Lichtenburka. S Alžbětou, dcerou Přibyslava z Křižanova, měl syny Smila, Oldřicha a Rajmunda.[2] Oldřich z Lichtenburka, který zdědil po otci Lichnici, neblaze proslul, když v roce 1307 zavraždil na volebním sněmu při sporu o nástupnictví na český trůn Dobeše z Bechyně, zastánce habsburského pretendenta. Založil choceňskou větev, jejíž příslušníci se později zvali Pyknové z Lichtenburka. Poslední člen této větve, Zikmund Pykna, pravděpodobně padl nebo zemřel na následky zranění v bitvě u Grunwaldu roku 1410, kde bojoval na polské straně. Nejmladší syn Rajmund patřil k oblíbencům Václava II. a za Jindřicha Korutanského zastával úřad podkomořího. Od Václava dostal do zástavy hrad Bítov, který mu později Korutanec potvrdil do dědičného držení. Později značnou část svých statků pro dluhy rozprodal. Usadil se na Moravě a byl zakladatelem větve Bítovských z Lichtenburka.
Z linie Krušinů z Lichtenburka vynikl Jan Krušina, který v letech 1403–1407 zastával funkci nejvyššího purkrabího, byl také nejvyšším hofmistrem a hejtmanem svídnického knížectví. V husitských válkách pak proslul jeho syn Hynek Krušina IV. z Lichtenburka. Podepsal stížnost proti Husovu upálení, v listopadu 1420 velel husitským vojskům v bitvě pod Vyšehradem a na čáslavském sněmu byl zvolen jedním ze zemských správců. Časem se přiklonil na stranu Zikmunda a značně rozmnožil svůj majetek mimo jiné ziskem zástavy Kladska a Minsterberku. Vymřením Krušinů koncem 16. století vyhasl celý lichtenburský rod.
Državy
Před přesídlením do východních Čech drželi Lichtenburkové nějaké statky v okolí Lovosic a Libochovic, snad též Klapý (později Hazmburk). Pak se jejich základnou stalo okolí Brodu a hlavním sídlem hrad Lichnice/Lichtenburk. Jako sídla pro další příslušníky rodu vznikly hrady Žleby, Ronovec a později Lipnice. Bítovští drželi kromě Bítova také Vranov a Cornštejn. K lichtenburským državám patřily alespoň po nějaký čas také Choceň, Rychmburk, Střítež, Litice, Opočno, Frymburk, Miletín, Kumburk, Trutnov, Žacléř, na Moravě pak Ronov či Nový Hrad aj.[3]
Lichtenburkové patřili k významným podporovatelům kláštera ve Žďáru nad Sázavou, kde jsou někteří z nich i pohřbeni.
Erb
Černé ostrve na zlatém podkladu jsou společným znakem všech větví Ronovců. V klenotu měli na přílbě kapra na pavím ocase (paví kytě).
Příbuzenstvo
Spojili se s pány z Kunštátu, z Landštejna, z Koldic, Bavory ze Strakonic či Zajíci z Hazmburka či s pány z Černhausu.
Odkazy
Reference
- ↑ SOVADINA, Miloslav. Bezděz – sborník Českolipska. Česká Lípa: Vlastivědný spolek Českolipsko, 1997. ISBN 80-901955-2-0. Kapitola Ronovci, s. 10–11.
- ↑ URBAN, Jan. Lichtenburkové: vzestupy a pády jednoho panského rodu. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2003. 585 s. ISBN 80-7106-579-X. S. 73–74.
- ↑ Lichtenburkové, s.500-505
Literatura
- SOMER, Tomáš. Smil z Lichtenburka : příběh velmože bouřlivého věku. České Budějovice: Veduta, 2013. 296 s. ISBN 978-80-86829-80-7.
- URBAN, Jan. Lichtenburkové : vzestupy a pády jednoho panského rodu. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2003. 585 s. ISBN 80-7106-579-X.
- Joachim Bahlcke u. a.: Handbuch der historischen Stätten Böhmen und Mähren. Stuttgart 1997, ISBN 3-520-32901-8 (Stichwort Lichtenburg)
- HALADA, Jan. Lexikon české šlechty. Praha: AKROPOLIS, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola z Lichtemburka, s. 89–90.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Lichtenburkové na Wikimedia Commons
- Encyklopedické heslo z Lichtemburka v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
- z Lichtenburka ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích
- Kostel sv. Prokopa
- Genealogie Ronovců
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk