A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Ronovci (páni z Lipé) | |
---|---|
Země | České království |
Zakladatel | Smil z Tuháně |
Větve rodu | Páni z Dubé, Berkové z Dubé, Lichtenburkové, Křinečtí z Ronova, Páni z Náchoda |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Ronovci, též Hronovci nebo Ronovici byli jedním z nejstarších a nejvýznamnějších českých šlechtických rodů. První zprávy o jejich existenci pocházejí z konce 12. století a jsou spojeny s Tuhání, středními Čechami a později s Budyšínem, Žitavou a severními Čechami, zejména Českolipskem. Rodina se časem rozrostla do mnoha větví, např. pány z Dubé, Berky, Lichtenburky, Křinecké z Ronova atd.
Původ rodu
Nejstarším známým příslušníkem rodu na konci 12. století byl Smil Světlík z Tuháně. Není však doloženo, zda se jedná o Tuhaň, ležící cca 4,5 km západním směrem od Dubé na Českolipsku, nebo o Tuhaň u Slaného, která je nyní na území místní částí Kladno–Švermov. Názory historiků počínaje Františkem Palackým se různí. Smil počátkem 13. století držel Vojnici u Libochovic.[1] On a jeho synové Jindřich a Častolov byli uváděni v letech 1200–1227 jako vlastníci různých sídel v severní části dnešních středních Čech, např. (Lovosice, Klapý, Libochovice). Smil zemřel někdy kolem roku 1216.
Častolov byl jako syn Smila uveden poprvé roku 1216, o 10 let později uveden jako nejvyšší lovčí. Jindřich, druhý a mladší ze synů, byl poprvé (i se svým bratrem) zmiňován roku 1219 jako svědek listiny Přemysla Otakara I. pro klášter v Plasech. V roce 1232 se stal kastelánem na královském hradu Budyšín, kde zůstal do roku 1237.[2] Společně se svým bratrem Častolovem a za pomoci českého krále Václava I. získali území Žitavy a byli po roce 1238 uváděni v listinách s přídomkem de Sitavia (ze Žitavy). Bratrům se podařilo získat velký kus území, táhnoucí se od míšeňské Pirny do podhůří Lužických hor až k České Lípě, které se stalo mocenskou základnou rodu.
Jméno zvolili zřejmě podle Ronova na Žitavsku, v údolí Nisy, dnes na polském území (osada Trzciniec, městská část Bogatyně). Stejnojmenný hrad Ronov na jihozápad od České Lípy vznikl téměř o 150 let později, až koncem 14. století.[3] Pojmenování Ronov dali Ronovci i dalším jimi vybudovaným hradům: Ronov nad Sázavou nebo Ronov u Adamova.
Mocenský vzestup Ronovců
V období let 1248 až 1249 došlo k povstání kralevice Přemysla Otakara II. proti králi Václavovi I. Oba Ronovci za osobní pomoc králi při jeho tažení do Prahy v srpnu 1249 získali po poražení vzpoury další statky, např. hrad Lichtenburk (Lichnice) ve východních Čechách.
Jindřichův syn Smil získal místo purkrabího v Praze, i nadále používal přídomek de Sitavia. Krátce po roce 1240 se oženil s Alžbětou z Křižanova, sestrou svaté Zdislavy. Po roce 1251 pak užíval přídomky tři: z Žitavy, z Lichtenburka a z Ronova, který také získal. Rodina Ronovců (Jindřich i syn Smil † 1269) se po roce 1250 exponovala více ve východních než severních Čechách a jsou pak uváděni jako Lichtenburkové.
Také Jindřichův bratr – Častolov ze Žitavy založil rodinu. Měl syny Jindřicha (předek Berků z Dubé), Častolova (mladšího, zakladatel rodu Klinštejnů) a nejmladšího Chvala (postavil hrad Ojvín, zakladatel rodu pánů z Lipé).[4] S nimi a dvorem nového krále Přemysla Otakara II. pobýval roku 1250 v Jablonném v Podještědí.[5] Všichni jsou uváděni ve spojitostí s Žitavou v listinách z let 1249–1263. Starší Častolov ze Žitavy zemřel krátce po roku 1253[6] a došlo k postupnému rozdělení majetku.
Na nátlak krále Přemysla Otakara II. všichni tři synové ze Žitavska po roce 1263 odešli.[6] Až o 40 let později se sem vrátil na několik let potomek Ronovců, bohatý feudál Jindřich z Lipé.
Další generace
Častolovů, Smilů, Jindřichů a Čeňků bylo mezi staršími Ronovci více a užívali různá přízviska podle získaných statků. Častolov mladší byl často v listinách uváděn jako Čeněk, Čeněk ze Žitavy.[7]. Hynek bývá uváděn přes latinský přepis jména i jako Jindřich. Listin zachovaných z té doby je málo a rozlišení, která z osob se události zúčastnila, je obtížné a badatelé se v názorech různí.[8]
Nejmladší zmiňovaný Chval společně se svým synem Čeňkem postavili v období let 1268–1278 vodní hrad Lipý v České Lípě (více viz Páni z Lipé). Roku 1257 se Čeněk zúčastnil vojenského tažení královského vojska Přemysla Otakara II. do Bavorska a vyznamenal se v bitvě u Mühldorfu. V listinách byl Čeněk uváděn i jako Častolov z Frýdlantu nebo z Ronova (Rohnau).
Rozrod Ronovců
Během 13. a 14. století se Ronovci rozdělili na mnoho samostatných rodových linií:
- Ronovci
Erb
Společným znakem všech rodů odvozujících svůj původ od Ronovců byly zkřížené ostrve (osekané větve ve středověku používané jako primitivní žebřík), nejčastěji černé ve zlatém štítě. Od ostrví je odvozeno i jméno rodu (něm. ronne, ostrve), jedná se tedy o tzv. mluvící znamení (na fonetickém základě)[9]. Klenotem se jednotlivé rody lišily: Lichtenburkové a páni z Lipé měli kapra, páni z Dubé křídla s ostrvemi a další linie vlastní znamení. K jejich původu a erbu se vázala řada legend. Podle jedné z nich byl předek rodu jménem Hron jednou chycen a přivázán k osekanému stromu, podle další z nich jsou potomkem lovčího Hovory, který zachránil knížete Jaromíra, když ho Vršovci přivázali k osekaným větvím a mučili jej. Kapra údajně získal jeden člen rodu do erbu od císaře Fridricha Barbarossy za udatnost v turnaji.
Související články
Odkazy
Reference
- ↑ SOVADINA, Miloslav. Ronovci a Žitava. Bezděz, vlastivědný sborník Českolipska. 1997, roč. 6, s. 7. ISSN 1211-9172.
- ↑ Bezděz 1997, str. 8
- ↑ SMEJKAL, Ladislav. Máchův kraj - Českolipsko. Praha 6: REGIA, 2008. ISBN 978-80-86367-65-1. Kapitola Na Ronově, s. 45.
- ↑ PANÁČEK, Jaroslav. Založení České Lípy. Bezděz , vlastivědný sborník Českolipska. 2002, roč. 11, s. 7. ISSN 1211-9172.
- ↑ SOVADINA, Miloslav. Rozrod žitavských Ronovců. Bezděz, vlastivědný sborník Českolipska. 1998, roč. 7, s. 17. ISSN 1211-9172.
- ↑ a b Bezděz 1997, str. 11
- ↑ Bezděz 1998, str. 17
- ↑ Bezděz 1998, str. 20
- ↑ Křinečtí z Ronova - http://hasicikrinec.sweb.cz/historie.htm Archivováno 5. 2. 2010 na Wayback Machine.
Literatura
- SOVADINA, Miloslav. Jindřich z Lipé. I. První muž království. Část 1. Časopis Matice moravské. 2001, roč. 120, s. 5–36. ISSN 0323-052X.
- SOVADINA, Miloslav. Jindřich z Lipé. I. První muž království. Část 2. Časopis Matice moravské. 2002, roč. 121, s. 3–32. ISSN 0323-052X.
- SOVADINA, Miloslav. Jindřich z Lipé II. Dominium nostrum atque bona nostra. Časopis Matice moravské. 2003, roč. 122, s. 21–59. ISSN 0323-052X.
- URBAN, Jan. Lichtenburkové. Vzestupy a pády jednoho panského rodu. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2003. 586 s. ISBN 80-7106-579-X.
Externí odkazy
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk