A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Fw 187 | |
---|---|
![]() Focke-Wulf Fw 187 A | |
Určení | těžký stíhací letoun |
Původ | Německá říše |
Výrobce | Focke-Wulf |
Šéfkonstruktér | Kurt Tank |
První let | 1937 |
Uživatel | Luftwaffe |
Vyrobeno kusů | 9 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Focke-Wulf Fw 187 Falke byl dvoumístný německý stíhací dvoumotorový celokovový dolnoplošník se zatahovacím podvozkem ostruhového typu.
Vznik
V roce 1935 Kurt Tank vypracoval bez oficiální objednávky předběžný projekt dvoumotorového stíhacího letounu. Začátkem roku 1936 představil projekt své konstrukce na výstavě nejnovější výzbroje, konané v továrně Henschel u Berlína. Přestože byl Adolf Hitler projektu velmi nakloněn, úředníci Technického úřadu neprojevili o projekt zájem. Jejich argumentací byly předpokládané výkony shodné s jednomotorovými letouny. Výhody většího doletu dvoumotorové konstrukce, vhodné jako doprovod pro bombardéry Luftwaffe, byly Technisches Amtem zamítnuty.
Tank se reakcí úředníků nenechal odradit a zanedlouho se obrátil přímo na šéfa vývojového oddělení technického odboru Obersta Wolframa von Richthofena. Von Richthofen myšlenku Kurta Tanka podpořil a společnost Focke-Wulf následně obdržela objednávku na tři prototypy pod označením Fw 187.
Vývoj
Práce konstrukčního týmu řídil hlavní inženýr Tankovy kanceláře Robert Blaser. Původně zamýšlené pohonné jednotky Daimler-Benz DB 600 o výkonu 632 kW byly z kapacitních důvodů výroby již v objednávce nahrazeny motory Junkers Jumo 210.
Blaser, považující za hlavní prioritu maximální rychlost ve vodorovném letu, navrhl trup o menším průměru než měly mnohé jednomotorové stíhací stroje. Kabina byla natolik úzká a malá, že část palubních přístrojů byla umístěna na vnitřních stranách motorových gondol.
První prototyp Fw 187 V1 (imatrikulace D-AANA) dokončený na jeře 1937 byl poháněn dvěma motory Junkers Jumo 210 Da, z nichž každý měl vzletový výkon 500 kW. Vrtule byly stavitelné třílisté Junkers-Hamilton. Letové testy prováděl šéf zalétávacích pilotů firmy Focke-Wulf Flugkapitän ing. Hans Sander. Maximální rychlost 525 km/h v hladině 4000 m spolu s dobrými letovými vlastnostmi a stoupavostí vedly Tanka k pojmenování nového typu „Falke“ („Sokol“).
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/8/80/Ilustracija_vo_grcki_tekst_od_vremeto_na_Gragjanskata_vojna.jpg/220px-Ilustracija_vo_grcki_tekst_od_vremeto_na_Gragjanskata_vojna.jpg)
Druhý z objednaných prototypů Fw 187 V2 se odlišoval zabudovanými motory Jumo 210 G s přímým vstřikováním paliva o výkonu po 493 kW a vrtulemi VDM. Podobně jako první vyrobený exemplář byl vyzbrojen dvojicí kulometů MG 17 ráže 7,9 mm na bocích kabiny. Letové zkoušky zahájil v létě 1937.
Krátce po uzavření smlouvy na výrobu tří prototypů v červnu 1936 došlo ke změně šéfa vývojového oddělení technického odboru RLM. Funkci převzal Ernst Udet, který doporučil úpravu Fw 187 na těžký dvoumístný stíhací letoun kategorie Zerstörer s následnou výrobou tří prototypů. Vzhledem k nemožnosti prosazení jednomístné koncepce těžkého stíhacího letounu zahájil ing. Blaser téměř okamžitě práce na dvoumístné úpravě Fw 187. Prvním takto koncipovaným strojem se stal Fw 187 V3 (D-ORHP) s prodlouženým trupem a zvětšeným kokpitem pro druhého člena posádky, sedícím za pilotem. Trupová palivová nádrž byla posunuta dozadu a motorové gondoly zkráceny. Hlavňovou výzbroj doplnily dva kanóny MG FF ráže 20 mm, uložené v přídi pod podlahou kabiny. Třetí prototyp, poháněný opět dvojicí motorů Jumo 210 G, se do vzduchu poprvé dostal na začátku jara 1938. Při jednom z prvních letů začal hořet pravý motor a během nouzového přistání byly zlomeny obě podvozkové nohy. Dne 14. května 1938 byl při smrtelné havárii pilota Bauera zcela zničen Fw 187 V1.
V létě 1938 byl dokončen prototyp Fw 187 V4 (D-OSNP) a na podzim Fw 187 V5 (D-OTGN), oba shodné s V3. Letouny byly testovány v Erprobungsstelle Rechlin, kde obdržely kladné hodnocení. Technisches Amt tak objednal další tři prototypy.
Mezitím se Tankovi podařilo zajistit dva motory Daimler-Benz DB 600 A po 735 kW, které obdržel prototyp Fw 187 V6 (CI+NY). První let proběhl na začátku roku 1939. Vzhledem k problémům s chlazením motorů byly klasické chladiče nahrazeny povrchovými, které se však nakonec neosvědčily.
V létě 1939 byly dokončeny tři předsériové letouny Fw 187 A-01 až A-03 s dvanáctiválcovými vidlicovými pohonnými jednotkami Jumo 210 Ga po 537 kW chlazenými kapalinou. Výzbroj byla posílena o další dva kulomety MG 17. Přestože byly výkony Fw 187 velmi vysoké, rozhodl Luftwaffenführungsstab, že letoun bez zadního střelce nesplňuje požadavky na Zerstörer, a jediným vyráběným typem zůstane Messerschmitt Bf 110. Všechny tři předsériové stroje pak byly vráceny firmě Focke-Wulf do Brém.
Nasazení
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/0/08/Fw_187.jpg/220px-Fw_187.jpg)
V roce 1940 se vzhledem na opakující se nálety britských bombardérů vytvořily u některých leteckých továren letky ochrany průmyslu (Industrie-Schutzstaffel) určené k obraně vzdušného prostoru nad mateřskou továrnou. Tyto jednotky byly složeny ze zalétávacích pilotů a pozemního personálu, který tvořili vybraní pracovníci firmy. Jednotka byla utvořena také u společnosti Focke-Wulf a její součástí se staly i tři předsériové Fw 187 A-0. Jeden z jejích pilotů ing. Mehlhorn dosáhl na jaře 1940 několika vzdušných vítězství.
V zimě 1940-41 byly všechny tři letouny odeslány do Norska k 13.(Zerstörer)/JG 77. Po této neoficiální akci byly z nařízení RLM odeslány zpět do Brém.
V létě 1942 byl jeden Fw 187 A-0 odeslán do Luftschiess-Schule ve Varlose v Dánsku. Koncem války pak Fw 187 sloužily ke zkouškám spojených s vývojem Ta 154.
Specifikace (Fw 187 A-0)
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/3/35/Fw_187_V4.jpg/220px-Fw_187_V4.jpg)
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/5/55/Ilustracija_vo_grcki_tekst_od_vremeto_na_Gragjanskata_vojna_vo_Grcija.jpg/220px-Ilustracija_vo_grcki_tekst_od_vremeto_na_Gragjanskata_vojna_vo_Grcija.jpg)
Technické údaje
- Osádka:
- Rozpětí: 15,30 m
- Délka: 11,10 m
- Výška: 3,85 m
- Nosná plocha: 30,40 m²
- Hmotnost prázdného letounu: 3700 kg
- Vzletová hmotnost: 5000 kg
- Pohonná jednotka:
Výkony
- Maximální rychlost u země: 518 km/h
- Maximální rychlost v hladině 4200 m: 529 km/h
- Cestovní rychlost: 400 km/h
- Počáteční stoupavost: 17,5 m/s
- Doba výstupu do výšky 2000 m: 1,9 min
- Doba výstupu do výšky 6000 m: 5,8 min
- Dostup: 10 000 m
- Dolet: 1200 km
Odkazy
Literatura
- MURAWSKI, Marek. Letadla Luftwaffe 1933-45 část 1. Hostomice: Intermodel, 1997. 239 s. ISBN 80-901976-2-0.
- NĚMEČEK, Václav. Focke-Wulf Fw 187. Letectví a kosmonautika. Duben 1986, roč. LXII., čís. 8, s. 28.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Focke-Wulf Fw 187 na Wikimedia Commons
- Kamufláž letounu Focke-Wulf Fw 187 Archivováno 25. 6. 2009 na Wayback Machine.
- Focke-Wulf Fw 187
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk