Šlechtění rostlin je cílevědomá lidská činnost zaměřená na vytváření (šlechtění) nových odrůd zemědělských, okrasných a lesních plodin, případně zlepšování již stávajících odrůd. Šlechtění zahrnuje udržování a rozmnožování odrůd povolených a doporučených k pěstování, tzn. odrůd, které svými znaky produkce, kvality a dalšími hospodářsky významnými vlastnostmi splňují požadavky uživatelů.^[1] Šlechtěnější rostliny tak mohou být výnosnější i ve zhoršenějších podmínkách.^[2]

Šlechtitelské cíle

Základní cíle šlechtění rostlin:

• zvýšení odolnosti (rezistence) vůči negativním vlivům (stresu, zhoršeným životním podmínkám) – šlechtění na odolnost vůči chladu, mrazu, zimě, suchu, zasolení půdy, chorobám a škůdcům;
• zvýšení výnosu a vylepšení žádoucích vlastností (velikost nejžádanějších částí rostliny, lepší látkové složení, zkrácení délky vegetační doby – možnost pěstování plodin i v klimaticky méně vhodných oblastech);
• zlepšení vlastností pro pěstování (šlechtění na nepoléhavost, stejnoměrné a současné dozrávání, odolnost k vypadávání semen, toleranci k herbicidům, k toxicitě nízkého pH půdy, k toxicitě těžkých kovů, na efektivní využívání živin a na zvýšenou fixaci dusíku);
• rychlejší a efektivnější rozmnožování žádaných odrůd bez rozředění jejich vlastností (množení rostlin in vitro, klonováním);
• tvorba rostlin s novými využitelnými vlastnostmi (např. genetické manipulace – rostliny produkující toxiny bakterie Bacillus thuringiensis nejsou poškozovány škůdci a není třeba je chemicky ošetřovat).

Metody šlechtění

• tradiční metody šlechtění (klasické, konvenční)
  • výběr – z populace rostlin se vyberou ty rostliny, které mají určitou zajímavou vlastnost; umělým výběrem tak člověk vybral z planých druhů travin předky dnešních obilovin; výběr se v současnosti využívá zejména při šlechtění nových odrůd z původních krajových odrůd – vybírají se jedinci, kteří jsou zajímaví pro dnešní využití v zemědělství;
  • křížení – druhá nejstarší šlechtitelská metoda a nejpoužívanější metoda; křížením dochází ke spojování genetické informace dvou nebo více rodičů, kteří mají odlišný genetický základ pro znaky a vlastnosti; křížení může byt vnitrodruhové (křížení dvou jedinců téhož druhu) nebo mezidruhové (či dokonce mezirodové – křížení různých druhů či rodů, např. Festulolium kříženec jílku a kostřavy);
  • mutace – náhlá změna genotypu rostliny, která se dědí na potomstvo; mutace mohou být spontánní (samovolné, vzniklé chybou v replikačním a reparačním mechanismu DNA, jsou poměrně vzácné, měly význam v prvopočátcích šlechtění) nebo indukované, tj. uměle vyvolané mutageny (chemické látky, ionizující záření), užívané v současném šlechtitelství;
  • polyploidizace – metoda, při které dochází ke znásobení počtu chromozómových sad v buňce; nejčastěji je vyvolána působením kolchicinu;
• netradiční metody šlechtění (nekonvenční) – používané od 80. let 20. stol.
  • biotechnologické a molekulární metody:
    • mikropropagace rostlin pomocí rostlinných explatátu in vitro
    • haploidní techniky
    • fúze protoplastů
    • selekce na buněčné úrovni
    • produkce umělých semen
    • genetické transformace rostlin (vnášení cizorodých genů do genomu kulturních rostlin)
    • genetické mapování a selekce na úrovní molekulárních markerů.

Odkazy

Reference

Literatura

• GRAMAN, Josef a ČURN, Vladislav. Šlechtění rostlin. České Budějovice: Jihočeská univerzita, Zemědělská fakulta, 1998. 133 s. Dostupné také z: http://biocentrum.zf.jcu.cz/docs/prednasky/Slechteni-rostlin---MZS-47054b6ce7.doc

Související články

• Biotechnologie
• Hortikultura

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu šlechtění rostlin na Wikimedia Commons