A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Česká státoprávní demokracie | |
---|---|
Zkratka | ČStD |
Datum založení | 10. únor 1918 |
Datum rozpuštění | 25. března 1919 |
Předseda | JUDr. Karel Kramář |
Předchůdce | |
Nástupce | Československá národní demokracie |
Ideologie | Konstitucionalismus Český nacionalismus České státní právo Národní liberalismus Konzervatismus Antiklerikalismus |
Politická pozice | středopravice |
Stranické noviny | Národní listy |
Barvy | Tmavě modrá |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Česká státoprávní demokracie (zkráceně ČStD) byla politická strana vytvořená 10. února 1918 sloučením 4 dosavadních stran: Mladočechů, Lidové strany pokrokové na Moravě, Státoprávně pokrokové strany (ta vznikla sloučením Strany státoprávně radikální a radikálně pokrokové) a části České strany pokrokové (realisté). Sekretariát strany sídlil na Praze 2 v Mariánské ulici (historický název).[1]
V době válečného chaosu se Státoprávní demokracie stala téměř nadstranickým všenárodním reprezentantem – tomu odpovídalo i zastoupení v Národním výboru. Mezi hlavní představitele této strany patřili Karel Kramář, Alois Rašín, Přemysl Šámal (šéf Maffie) či Jaroslav Preiss (později šéf Živnobanky).
Historie strany
Česká státoprávní demokracie vznikla sloučením stran Mladočechů, Lidové strany pokrokové na Moravě, Státoprávně pokrokové strany a Pokrokové strany. Hlavní jednání o sjednocení vedl JUDr. Karel Kramář. Výbor Státoprávně pokrokové strany se 9. února 1918 ujednal o přejmenování strany v případě přistoupení dalších jednaných stran. Nová strana tak vznikla 10. února, kdy byla oficiálně ustavena.
Nová strana ideologicky spojovala politické strany, které aktivně usilovaly o samostatný česko-slovenský stát nezávislý na Rakousku-Uhersku. Tento akt podnítila vrcholící první světová válka, jejíž průběh dával naději nacionálním hnutím. ČStD se propagovala jako slovanská strana. Mezi prvními politickými celky hlásala cíl společného státu Čechů a Slováků. Dále chtěla budovat demokracii a právní stát. Také se ve svém programu zavazovala k rovnému přístupu ke všem třídám a menšinám.[2]
Hlavní skupinou voličů a zastánců strany podle jednoho anonymního zdroje mohla být česká městská buržoazie.[3]
Prvním a jediným předsedou strany byl zvolen JUDr. Karel Kramář. Místopředsedy strany se stali bývalí předsedové sloučených stran, jmenovitě JUDr. Jaroslav Budínský, JUDr. Antonín Hajn, JUDr. Přemysl Šámal a JUDr. Alois Rašín.[4] Úzké vedení dále tvořili například Adolf Stránský, Josef Matoušek starší, František Sís, Karel Sokol, JUDr. Jaroslav Stránský, Antonín Kalina, Viktor Dyk, PhDr. Jan Herben, prof. František Mareš nebo prof. Bohumil Němec.[2]
František Sís byl navíc šéfredaktor stranických novin Národní listy, do kterých psal i Viktor Dyk, Jan Herben a mnozí další.
Po vyhlášení samostatného českého státu 28. října 1918 bylo ustaveno Revoluční národní shromáždění. Tato instituce nahrazovala parlament a zastoupení stran bylo rozděleno dle tzv. Švehlova klíče, tedy dle výsledku posledních voleb do Říšské rady z roku 1911. Díky tomuto rozložení získala ČStD celkem 46 křesel a stala se třetí nejsilnější stranou v zemi, což ovšem nemělo vliv, jelikož všechny strany v národním duchu vzájemně spolupracovaly.[5] Karel Kramář se také stal předsedou prozatímní vlády. Šlo o vládu Všenárodní koalice. ČStD v ní byla zastoupena ještě v osobě Aloise Rašína (ministr financí) a Adolfa Stránského (ministr obchodu). Vláda podala demisi 8. července 1919.
Roku 1919 byla strana přejmenována na Československou národní demokracii (ČsND), protože státoprávní požadavek byl již naplněn vznikem Československa. Do nové strany přestoupila i většina členů ČStD.
Reference
- ↑ K organisaci strany české státoprávní demokracie. Národní listy. Únor 1918, roč. 58, čís. 33, s. 2. Dostupné online.
- ↑ a b Karel Kramář. Českému lidu!. Národní listy. Únor 1918, roč. 58, čís. 34, s. 1. Dostupné online.
- ↑ Česká státoprávní demokracie . Encyklopedie.vseved.cz . Dostupné online.
- ↑ PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie (Masaryk and legions), váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím (Masaryk Democratic Movement, Prague), 2019, ISBN 978-80-87173-47-3, pp.17 - 25, 33 - 45, 70 – 96, 100- 140, 159 – 184, 187 - 199
- ↑ TRÁVNÍK, Tomáš. První schůze revolučního národního shromáždění a zvolení T. G. Masaryka prezidentem republiky . Informační centrum vlády, 2011-11-11 . Dostupné online.
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk