České vysoké učení technické v Praze
Stavovská inženýrská škola
Logo
Zkratka	ČVUT
Rok založení	1707
Typ školy	veřejná
Vedení
Rektor (seznam)	doc. RNDr. Vojtěch Petráček, CSc.
Prorektorka pro bakalářské a magisterské studium	doc. Dr. Ing. Gabriela Achtenová
Prorektor pro vědu, tvůrčí činnost a doktorské studium	prof. Ing. Zbyněk Škvor, CSc.
Prorektorka pro rozvoj a strategie	Ing. Veronika Kramaříková, MBA
Prorektorka pro výstavbu	prof. Ing. Alena Kohoutková, CSc., FEng
Prorektor pro řízení kvality	Ing. Radek Holý, Ph.D.
Prorektor pro zahraniční vztahy	prof. Ing. Oldřich Starý, CSc.
Kvestorka	Ing. Veronika Kramaříková, MBA (dočasně pověřena)
Kancléřka	Ing. Lucie Orgoníková
Předsedkyně AS	Kateřina Pilná
Počty akademiků (k roku 2023)
Bakalářských studentů	12315
Magisterských studentů	4759
Doktorandů	2006
Studentů celkem	19 080 (2023)
Akademických pracovníků	2199
Další informace
Počet fakult	8
Sídlo	Praha
Adresa	Jugoslávských partyzánů 1580/3, Praha, 160 00, Česko
Zeměpisné souřadnice	50°6′11,71″ s. š., 14°23′40,57″ v. d.
Kampus	Kampus Dejvice
Členství (seznam)	PEGASUS, CESAER, CESNET, EUA, ORCID, TIME network
http://www.cvut.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

České vysoké učení technické v Praze (ČVUT) je česká technická univerzita, sídlící a převážně i působící v Praze. Patří k největším a nejstarším technickým vysokým školám v Evropě. V současné době má ČVUT osm fakult (stavební, strojní, elektrotechnickou, jadernou a fyzikálně inženýrskou, architektury, dopravní, biomedicínského inženýrství a informačních technologií) a studuje na něm přes 19 tisíc studentů.

V akademickém roce 2023/24 má ČVUT akreditováno celkem 502 českých a 352 anglických studijních programů.^[1]

Historie

Počátky

Roku 1705 požádal Christian Josef Willenberg císaře Leopolda I. o souhlas vyučovat „ingenieurský kunst“. Teprve císařův syn Josef I., který ho na trůnu vystřídal, v roce 1707 reskriptem nařídil českým stavům zajistit v Praze inženýrskou výuku. Z různých důvodů k tomu dlouhou dobu nedošlo; v říjnu 1716 tedy Willenberg svou žádost zopakoval (českým stavům i císaři Karlu VI.) a po císařské urgenci byla konečně 9. listopadu 1717 dekretem českých stavů ustanovena Willenbergova profesura, první inženýrská profesura ve střední Evropě. 7. ledna 1718 pak začala výuka.

Zpočátku učil Willenberg ve svém bytě v dnešní Mostecké ulici na Malé Straně pouhých dvanáct studentů – šest svobodných pánů, čtyři rytíře a dva měšťany, každoročně jmenované na návrh zemských stavů – postupně však studentů přibývalo (v roce 1779 jich bylo kolem 200) a výuka se přestěhovala do vhodnějších prostor na Staré Město. Zpočátku byla výuka zaměřena zejména na vojenství (kromě opevňování se vyučovalo zeměměřictví, kartografie, odvodňování či mechanismy zvedání těžkých břemen), což bylo i jednou z hlavních císařových motivací pro zavedení výuky. Výuka v prvním roce trvala jednu hodinu denně, ve druhém roce již dvě.

Nástupcem prof. Willenberga byl Jan Ferdinand Schor, stavitel vodních staveb v povodí Vltavy a autor na škole využívané učebnice matematiky; za jeho vedení se začala vyučovat optika, perspektiva, technické kreslení a geografie. Třetím profesorem byl František Antonín Herget, vrchní zemský stavební ředitel a významný zeměměřič; tehdy se již škola zaměřovala hlavně na civilní inženýrství, zejména stavební.

V září 1776 dala Marie Terezie Hergetovi svolení využívat pro účely výuky Klementinum, v roce 1786 se Stavovská inženýrská škola přestěhovala do budovy bývalého jezuitského Svatováclavského semináře v Dominikánské (dnešní Husově) ulici. V roce 1787 byla škola na základě dekretu císaře Josefa II. spojena s pražskou univerzitou.

Polytechnika – německá a česká

V roce 1798 vytvořil František Josef Gerstner koncept přetvoření inženýrské stavovské školy na polytechniku. Inspirovala jej nedlouho předtím vzniklá pařížská École polytechnique. Tento návrh v roce 1803 císař František I. schválil, a tak 10. listopadu 1806 zahájila činnost škola Königliche böhmische ständische technische Lehranstalt zu Prag (Královské české stavovské technické učiliště v Praze), čímž se pražská škola stala jedinou institucí svého druhu v celém Rakouském císařství i střední Evropě (jelikož inženýrská akademie ve Vídni mezitím zanikla). Škola však stále oficiálně patřila pod pražskou univerzitu, osamostatnila se až 8. září 1815.

Dne 23. listopadu 1863 schválil císař František Josef I. Organický statut Polytechnického ústavu, čímž byla provedena reforma polytechniky, v rámci které se představitelem školy stal volený rektor. Studenti byli rozděleni do čtyř odborů: pozemní stavitelství, vodní a silniční stavitelství, strojnictví a technická lučba (chemie). Jako vyučovací jazyk rovnoprávný s němčinou byla uznána čeština. Rozpory mezi českou a německou částí profesorského sboru však necelých šest let poté vedly k rozdělení na český a německý ústav (k 8. dubnu 1869). Česká část, zvaná Český polytechnický ústav, se v roce 1874 přestěhovala do nově postavené budovy na Karlově náměstí (architekt Vojtěch Ignác Ullmann).

Roku 1875 byly do té doby zemské ústavy zestátněny. Na základě říšského zákona z roku 1878 směli ti, kteří složili na technice dvě státní zkoušky, používat tehdy ještě stavovské označení inženýr. Od roku 1879 bylo škole dovoleno nazývat se vysokou školou technickou (Česká škola technická). V roce 1901 získala škola říšským zákonem z 13. dubna právo udělovat doktoráty technických věd. V roce 1902 vydal profesorský sbor doporučení přijímat ženy jako řádné posluchačky.

Na počátku 20. století škola využívala rozmachu průmyslu, v roce 1909 měla přes tři tisíce posluchačů. V té době přednášel v budově na Karlově náměstí i profesor T. G. Masaryk a jeho přednáška vyšla i knižně (Student a politika, Praha 1909).

Nebyl to však zdaleka Masarykův první kontakt se školou, neboť tam přednášel již po svém příchodu do Prahy. Jak uvádí dr. Jan Herben dne „15. listopadu 1882 přednášel v sále české techniky na téma: Blaise Pascal, jeho život a filosofie s převažující otázkou náboženskou. Následovalo nesčetně přednášek mimo síně universitní.“^[2]

České vysoké učení technické

Po vytvoření ČSR byla škola výnosem Ministerstva školství a národní osvěty Československé republiky z 1. září 1920 přeorganizována – název se změnil na České vysoké učení technické, místo odborů řízených přednosty byly zavedeny vysoké školy řízené děkany, v čele akademického senátu stál rektor.

Tehdy ČVUT tvořilo svazek sedmi vysokých škol:

• inženýrského stavitelství,
• kulturního inženýrství,
• architektury a pozemního stavitelství,
• strojního a elektrotechnického inženýrství,
• zemědělského a lesního inženýrství,
• chemicko-technologického inženýrství,
• speciálních nauk.

Vysoká škola kulturního inženýrství byla v roce 1921 začleněna pod Vysokou školu inženýrského stavitelství, od roku 1929 se plnohodnotnou součástí ČVUT stala Vysoká škola obchodní, do té doby pouze tříletá.

V roce 1921 založil František Klokner při vysoké škole inženýrského stavitelství Výzkumný a zkušební ústav hmot a konstrukcí stavebních.

I ČVUT postihlo násilné uzavření českých vysokých škol za nacistické okupace, od 17. listopadu 1939 do 4. června 1945. Kvůli němu zůstala nedokončena i výstavba budov ČVUT v Dejvicích, započatá roku 1925. Německá technika byla zrušena Benešovým dekretem 123/1945 Sb. ze dne 18. října 1945.

Rok 1948 znamenal pro stovky studentů vyloučení ze studií, postupně byla také zrušena vysoká škola obchodní (tehdy největší fakulta ČVUT, v té době již pod názvem Vysoká škola věd hospodářských). Zároveň s ukončením výuky na VŠO (Vysoké škole věd hospodářských) roku 1952 byla na ČVUT zřízena Fakulta ekonomicko-inženýrská (FEI – zrušena roku 1960). V průběhu let 1949–1960 byla univerzita přeorganizována, vznikla celoškolská pracoviště jako např. katedry vojenské, marxismu-leninismu, branné výchovy (zrušeny roku 1990). Roku 1952 byly z ČVUT vyděleny Vysoká škola chemicko-technologická a Vysoká škola zemědělská.

V roce 1957 byl škole udělen Řád republiky.^[3]

Od roku 1960

Po roce 1960 sestávalo ČVUT ze čtyř fakult:

• stavební (architektura, stavební inženýrství),
• strojní,
• elektrotechnická,
• jaderná a fyzikálně inženýrská.

V roce 1976 byla zřízena Fakulta architektury (do té doby část stavební fakulty), v roce 1993 pak Fakulta dopravní. V roce 1995 bylo otevřeno detašované pracoviště FD a jaderné a FJFI v Děčíně. Ústav biomedicínského inženýrství, založený roku 1996, se k 27. květnu 2005 transformoval na Fakultu biomedicínského inženýrství se sídlem v Kladně. V roce 2009 vznikla Fakulta informačních technologií.

Organizace

ČVUT má dnes osm fakult, které se dále podle oborů dělí na katedry/ústavy. Výuku nabízí také šest vysokoškolských ústavů.

Univerzita zahrnuje také celoškolská účelová zařízení a specializovaná pracoviště. V čele školy stojí rektor. Prvním polistopadovým rektorem ČVUT byl Stanislav Hanzl.

Fakulty

• Fakulta stavební
• Fakulta strojní
• Fakulta elektrotechnická
• Fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská
  • Detašované pracoviště Děčín
• Fakulta architektury
• Fakulta dopravní
  • Detašované pracoviště Děčín
• Fakulta biomedicínského inženýrství
• Fakulta informačních technologií

Vysokoškolské ústavy

• Masarykův ústav vyšších studií (MÚVS)
• Kloknerův ústav (KÚ)
• Univerzitní centrum energeticky efektivních budov (UCEEB)
• Český institut informatiky, robotiky a kybernetiky (CIIRC)
• Ústav tělesné výchovy a sportu (ÚTVS)
• Ústav technické a experimentální fyziky ČVUT (ÚTEF)

Ostatní součásti ČVUT

• Výpočetní a informační centrum (VIC)
• Ústřední knihovna ČVUT (ÚK)
• V listopadu 2022 bylo otevřeno Informační centrum v přízemí budovy A Rektorátu ČVUT, Jugoslávských partyzánů 1580/3, Praha 6

Účelová zařízení

• Rektorát ČVUT
• Správa účelových zařízení (zahrnuje i studentské koleje, menzy, správu Betlémské kaple atd.)
• Česká technika – nakladatelství ČVUT^[4]

Fakulty a VŠ ústavy

Fakulta stavební

Stavitelství se vyučuje od samotného založení školy v roce 1707, kdy nejstarším samostatným oborem vznikajících polytechnických institucí bylo právě stavitelské a kartografické umění. Fakulta je tak historicky nejstarší a patří počtem studentů i dalšími parametry svého výkonu k největším fakultám ČVUT v Praze. Absolventi se uplatňují napříč nejrůznějšími oblastmi, jako jsou doprava, vodní a lesní hospodářství, energetika, životní prostředí a hygiena, zdravotnictví, zemědělství či průmysl.

Fakulta strojní

Fakulta strojní ČVUT (FS ČVUT) je nejstarší strojní fakultou v ČR. Její vznik je datován rokem 1864. Na fakultě studuje přes 2400 studentů^[kdy? ve 3 studijních programech bakalářského, 13 programech navazujícího magisterského studia a v 5 programech doktorského studia. Studenti si mohou v rámci uvedených studijních programů vybírat z velké řady oborů od aplikované mechaniky po techniku životního prostředí. V současné době má fakulta 17 ústavů^[5] (dříve kateder) a každý rok více než 530 absolventů.

Fakulta se podílí i na činnosti dalších výzkumných center, spolupracuje s AV ČR, Inženýrskou akademií ČR, Asociací výzkumných organizací, Svazem průmyslu a dopravy, Svazem výrobců strojírenské techniky, s řadou velkých, středních i malých průmyslových firem.

Fakulta elektrotechnická

Fakulta elektrotechnická je druhou největší fakultou ČVUT. Tradici zde má mimo jiné výuka informatiky, Hospodářské noviny ji označily za nejlepší českou školu v této oblasti za rok 2017.^[6]

Studium probíhá v bakalářském, navazujících magisterských a v doktorském stupni. Na fakultě lze studovat programy:

• Elektrotechnika, energetika a management
• Elektronika a komunikace
• Elektrotechnika, elektronika a komunikační technika
• Kybernetika a robotika
• Otevřená informatika
• Otevřené elektronické systémy
• Softwarové inženýrství a technologie
• Inteligentní budovy
• Biomedicínské inženýrství a informatika
• Elektrotechnika a informatika
• Lékařská elektronika a bioinformatika

Velká část předmětů je vyučována i v anglickém jazyce.

Fakulta se dlouhodobě řadí do přední desítky výzkumných institucí v ČR a produkuje přibližně 30 % výzkumných výsledků celého ČVUT.^[7] Spolupracuje se špičkovými světovými univerzitami a výzkumnými ústavy i s řadou významných průmyslových, energetických a telekomunikačních společností jako je Škoda Auto, Porsche, T-Mobile či Samsung.

Elektrofakulta je domovem mnoha projektů – například leteckého simulátoru^[8] či aplikace cykloplánovač.^[9] Tým studentů se také již osmým rokem úspěšně účastní celosvětové konstrukční a závodní soutěže univerzitních týmů Formule Student v kategorii formulí s elektrickým pohonem.^[10]

Fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská

Na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské (FJFI) studuje přibližně 1300 studentů v 10 studijních programech bakalářského a 10 programech magisterského studia a v doktorském studiu. V současné době má fakulta 10 kateder a jejími zdmi prošlo již 5 631 absolventů. Současným děkanem je doc. Václav Čuba.

Fakulta založená původně v rámci čs. jaderného programu v roce 1955 postupně rozšířila svou působnost na široké spektrum matematických, fyzikálních a chemických oborů. Za 60 let svého působení si vydobyla pověst náročné školy, která poskytuje vzdělání vysoké úrovně s hlubokým matematicko-fyzikálním základem a individuálním přístupem ke studentům. Studenti se aktivně podílejí na práci kateder a vědeckých týmů, naučí se nejméně dva světové jazyky, důvěrně se sžijí s výpočetní technikou a jsou schopni orientace v mezioborové problematice. Celá budova je bezbariérová a díky svému technickému vybavení umožňuje studium i zrakově postiženým. Funguje zde Středisko pro podporu studentů se specifickými potřebami ČVUT ELSA, kde handicapovaní získávají nejen technickou podporu studia.

V současnosti se fakulta snaží podporovat nové trendy ve výzkumu a konkurovat zahraničním univerzitám ve vědeckých projektech, čehož jsou ostatně důsledkem nejen kvalitní vysoce impaktované publikace, ale i celá řada mezinárodních ocenění pro pracovníky nebo studenty FJFI. Samozřejmostí je spolupráce s mezinárodními institucemi^[11] a velkými firmami, například ve spolupráci s ČEZ fakulta zajišťuje provoz a organizuje využití školního jaderného reaktoru VR-1 VRABEC. Jedná se o unikátní zařízení v celém rezortu školství. Výuky na lehkovodním reaktoru bazénového typu se kromě kmenových posluchačů FJFI v různé míře účastní i studenti zhruba 12 fakult v ČR a mnoho studentů ze zahraničních univerzit. Na exkurze s ukázkou provozu jezdí také stále větší počet středních škol, například v rámci Dne na Jaderce. Kromě štěpného reaktoru fakulta spravuje unikátní pokusný reaktor pro zvládnutí řízené termojaderné fúze, tokamak GOLEM, který získala roku 2007 ve spolupráci s AV ČR.

Fakulta architektury

Fakulta architektury (FA) ČVUT v Praze je největší institucí v ČR, která poskytuje vysokoškolské vzdělání ve studijních programech Architektura a urbanismus, Krajinářská architektura a Design. Fakultu sídlící v Nové budově ČVUT v akademickém roce 2020/2021 studovalo v bakalářském cyklu 1009 studentů. V navazujícím magisterském studiu studovalo 548 studentů, z toho 61 zahraničních. V doktorském programu bylo 157 studentů.

Výuka architektury na Českém vysokém učení technickém má hlubokou tradici se základy v samých počátcích existence Stavovské inženýrské školy (1707) a pražské polytechniky (1803–1920), kdy se na výuce podílela řada vynikajících českých architektů jako např. J. Fischer, Josef Zítek a Josef Schulz nebo Antonín Balšánek, Josef Fanta a Jan Koula. Od roku 1920 byla Vysoká škola architektury a pozemního stavitelství (od roku 1950 fakulta) jednou ze sedmi vysokých škol ČVUT až do roku 1960, kdy sloučením několika fakult vznikla Fakulta stavební. Samostatná existence Fakulty architektury se obnovila v roce 1976 a studijní směr Pozemní stavitelství zůstal součástí Fakulty stavební.

Po sametové revoluci v roce 1989 došlo k výrazným změnám v organizaci i struktuře studia. Dosavadní klasický systém typologicky rozdělených kateder nahradil systém ústavů, jenž je volnější, založený na kombinaci znalostní výuky s tvorbou ve „vertikálním ateliéru“, v nichž vedle sebe pracují na různých typech projektů studenti druhého až pátého ročníku. Ateliéry vedou zkušení praktici, přední architekti, urbanisté a designéři z ČR i zahraničí. V roce 2019/2020 probíhala na FA ČVUT výuka ve 44 vertikálních ateliérech pro studenty od 2. ročníku bakalářského studia a 20 ateliérech ZAN (základů architektonického navrhování) pro studenty 1. ročníků.

Projekty studentů Fakulty architektury nezůstávají jen na papíře. Energeticky soběstačný dům AIR House, se kterým se tým studentů ČVUT zúčastnil mezinárodní soutěže Solar Decathlon pořádané Ministerstvem energetiky Spojených států (Department of Energy – DOE), donedávna fungoval jako informační centrum ČVUT v Kampusu Dejvice. Laboratoř ticha, audiovizuální instalaci navrženou pro český pavilon Světové výstavy EXPO 2015, lze navštívit v Národním zemědělském muzeu v Praze.^[12] V Krkonoších lze přečkat nepříznivé počasí v několika útulnách, při výletech přejít přes lávky a v Libčicích nad Vltavou se lze kochat výhledem do krajiny z vyhlídkové rozhledny. Všechny tyto stavby navrhli a postavili studenti Fakulty architektury ČVUT.^[13] Jedná se o tzv. design-build projekty, tedy výuku „navrhni a postav“, jež umožňuje studentům stavbu vymyslet i vlastníma rukama realizovat. Tato alternativa ke standardnímu vyučování má tradici na předních světových architektonických školách, na ČVUT se jí věnuje Ústav navrhování II.

Fakulta dopravní

Fakulta dopravní má systém projektově orientované výuky, studenti tak od 4. semestru pracují na konkrétních projektech úzce spjatých s praxí. V rámci této výuky se řeší aktuální témata a problematiky z oboru dopravy a telekomunikací. Tento unikátní systém studia dává studentům možnost vybrat si svou specializací až po absolvování 1,5 roku všeobecného studia. V současné době na fakultě studuje 1012 studentů ať už v bakalářském, magisterském či doktorském studijním programu. Fakulta má i detašované pracoviště v Děčíně s plnohodnotnou výukou.

Fakulta dopravní za svou 25letou existenci vybudovala mnoho vědecko-výzkumných pracovišť, na kterých projektová výuka probíhá, díky kterým je úzce spjata s praxí a podílí se na řešení řady grantových i komerčních projektů.

Například na modelu v Dopravním sále lze bez rizika negativních dopadů na skutečný provoz nacvičovat technologii řízení železniční dopravy, řešení mimořádných situací, poruchových stavů apod. Dalším z více než 100 studentských projektů je například projekt MOTOSTUDENT, kdy studenti vyvíjí motocykl vlastní konstrukce a zúčastní se s ním mezinárodního klání studentských týmů z celého světa.

V oblasti zahraniční spolupráce na poli studia je fakulta unikátní především svými dual-degree studijními programy, ať už ve spolupráci s evropskými univerzitami, tak i s americkou univerzitou UTEP ve studijním programu SMART CITIES. Absolventi těchto dual-degree studijních programů získávají závěrečné akademické tituly z obou univerzit.

Fakulta biomedicínského inženýrství

Fakulta biomedicínského inženýrství je jedinou veřejnou vysokou školou ve Středočeském kraji se sídlem v Kladně a druhou nejmladší fakultou Českého vysokého učení technického v Praze. Složení studijních oborů, charakter výuky i zaměření vědecké a výzkumné činnosti vycházejí z interdisciplinárního charakteru školy, zahrnujícího spojení techniky, biologie i medicíny, s důrazem na praktickou výuku. V současné době na FBMI studuje ve všech formách studia (v některých oborech také v jazycích anglickém a ruském) téměř 2 000 studentů. Fakulta nabízí 9 bakalářských studijních oborů, 4 navazující magisterské a 2 doktorské studijní obory. Za třináct let svého působení vychovala téměř 1 600 absolventů bakalářského studia, téměř 1 000 absolventů magisterského studia a 27 absolventů doktorského studia.^[14]

FBMI disponuje laboratorním vybavením pro experimentální výuku a výzkum v mnoha oblastech, čítající na 30 specializovaných laboratoří, včetně těch, které simulují prostředí vybraných oddělení urgentní medicíny a intenzivní péče v nemocnicích, což lze v rámci ČR považovat v oblasti biomedicínského inženýrství za unikátní. K unikátním oblastem vědy patří i výzkum nanotechnologií pro zdravotnictví a senzorika pro biomedicínu, dále oblast biometrických systémů spojená se snímáním, zpracováním, přenosem, archivací biologických signálů, nacházející uplatnění také v medicíně katastrof, nebo výzkum interakce XUV záření s biologickými objekty. Unikátní výsledky dosahuje fakulta v oblasti nekonvenční umělé plicní ventilace, ve výzkumu kvantifikace rehabilitačního procesu, ve vyhodnocování polohy těla i končetin a očí. Fakulta zavádí metody Health Technology Assessment v ČR.

Fakulta vytváří širokou výukovou základnu pro budoucí biomedicínské techniky a biomedicínské inženýry zahrnující kompletní unikátní soubor testerů bezpečnosti zdravotnických elektrických přístrojů od předních světových výrobců, analyzátorů a simulátorů vybraných fyziologických subsystémů, či parametrů a v neposlední řadě též reálným modelem řídicího a monitorovacího systému MEDICS pro elektrické rozvody v nemocničních zařízeních.

Zajišťuje zázemí pro pacientskou simulaci s využitím prostředků zdravotnické techniky a pro výuku biomedicínské informatiky včetně možnosti si vyzkoušet v různých rolích nejčastěji používané nemocniční informační systémy v nemocničních zařízeních v Česku.

Fakulta informačních technologií

Fakulta informačních technologií je nejmladší fakultou ČVUT, vznikla 1. července 2009 a sídlí spolu s Fakultou architektury v Nové budově ČVUT. Fakulta zaměstnává celkem 131 akademiků.

V akademickém roce 2019/2020 studovalo na fakultě 2164 studentů v 6 bakalářských oborech a 9 magisterských specializacích včetně jednoho doktorského programu.

Fakulta má k dispozici 18 laboratoří a odborné pracoviště, jako je laboratoř etického hackování, laboratoř otevřených dat, laboratoř 3D tisku, síťová multimediální laboratoř SAGElab atd.

Fakulta každoročně pořádá významné konference, např. LinuxDays (mezinárodní komunitní konference týkající se zejména svobodného softwaru), P2D2 (mezinárodní vývojářská konference, která se zabývá relačním a open-source databázovým strojem PostgreSQL), The Prague Stringology Conference (vědecká konference z oblastí stringologie, překladačů, komprese dat, arbologie a konečných automatů), LawFIT (zabývá se právem v IT oblasti), ARCS (nejvýznamnější evropská vědecká konference o počítačových architekturách a operačních systémech) a mnoho dalších.

Masarykův ústav vyšších studií

Hlavními oblastmi vzdělávání Masarykova ústavu vyšších studií jsou ekonomické a manažerské vzdělávání, inženýrská pedagogika a jazyková příprava. V tomto směru se MÚVS snaží obsáhnout kompletní portfolio vysokoškolských vzdělávacích programů, které propojují technické předměty s předměty humanitními a ekonomickými a doplňují tak široké spektrum technických oborů na ČVUT v Praze. Aktuálně (2017/18) zde studuje více než 1300 studentů v bakalářských, navazujících magisterských a doktorských studijních programech. Paralelně MÚVS nabízí výukové programy v rámci celoživotního vzdělávání, určené zejména absolventům českých a zahraničních vysokých škol, realizované formou studia při zaměstnání či krátkodobých kurzů. Kromě pedagogické činnosti se akademičtí pracovníci ústavu věnují základnímu a aplikovanému výzkumu. Jde především o výzkum v oblasti řízení podniku a financí podniku, ekonomie, rozhodování a strategického řízení, marketingu, strategické prostorové plánování, rozvoj měst a obcí, řízení ve veřejné správě, psychologie, sociologie a pedagogiky, historie techniky a průmyslového dědictví.^[15] Zdroj:https://cs.wikipedia.org?pojem=ČVUT_v_Praze
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.