A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Arabské číslice (výjimečně nazývané hindské číslice, hindsko-arabské číslice nebo indo-arabské číslice) tvoří dnes nejrozšířenější systém symbolického zápisu čísel, používaný také v češtině.
Tento systém tvoří dvě složky: Jednak samotné používání desítkové soustavy, poziční číselné soustavy o základu deset, jednak konkrétní znaky, které se pro reprezentaci číslic používají. V latince, cyrilici, arabském písmu, v moderním hebrejském písmu a v dalších typech písma jsou těmito znaky číslice 0, 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9.
Tento systém vychází z hindsko-arabské číselné soustavy a má původ v Indii[1] v období mezi 400 př. n. l. a 400 n. l. Do Evropy se dostal díky arabským matematikům a astronomům (mimo jiné díky knize od Al-Chorezmího), od čehož pochází dnešní označení; o jejich rozšíření se zde zasloužil Leonardo Fibonacci, který je propagoval ve své knize Liber abaci z roku 1202. Evropský tvar číslic se postupně vyvíjel až do dnešní podoby. V arabském světě (kromě severozápadu Maghrebu) se ale pro číslice používají odlišné, tzv. východoarabské znaky: ۰۱۲۳۴۵۶۷۸۹.
Historie
Číslice od 1 až do 9 se v hindsko-arabské číselné soustavě vyvinuly z číslic písma bráhmí. Buddhistické nápisy zhruba z roku 300 př. n. l. používaly symboly, ze kterých se pak staly číslice 1, 4 a 6. O jedno století později se začaly používat symboly, ze kterých se pak staly číslice 2, 7 a 9.
Perský matematik Al-Chorezmí napsal v arabštině kolem roku 825 knihu „Počítání s indickými číslicemi“ a arabský matematik Alkindus napsal kolem roku 830 čtyřdílnou knihu: „O používání indických číslic“ (Ketab fi Isti´mal al-´Adad al-Hindi). Zejména tato díla měla zásluhu na rozšiřování indického systému číslování na Středním Východě a na Západě. V 10. století středovýchodní matematici rozšířili desítkovou číselnou soustavu tak, aby zahrnovala zlomky, jak zaznamenal syrský matematik Abu'l-Hasan al-Uqlidisi v roce 952–953. Desetinná čárka byla představena Sindem ibn Alim, který předtím také napsal o arabských číslicích pojednání.
Výrazné západoarabské varianty symbolů se začaly objevovat kolem 10. století v Maghrebu a Al-Andalusu. Byly tam objeveny číslice, které jsou přímými předchůdci moderních západních arabských číslic, jež se dnes používají na celém světě.
Číslice nula
První evropský všeobecně přijímaný nápis obsahující použití 0 pochází z roku 870 v nápisu u Gválijaru ve střední Indii. Ještě předtím bylo používání symbolu 0 objeveno již v Persii, kde byla zmíněna v Al-Chwárizmího popisu indických čísel. Početné indické dokumenty na měděných deskách ukazují, že číslo 0 už existovala dříve a to někdy kolem 6. století.
Rozšíření do Evropy
V roce 825 Al-Chorezmí napsal pojednání v arabštině, „O počítání s hindskými číslicemi“, které bylo přeloženo do latiny z arabštiny ve 12. století jako „Algoritmi de numero Indorum“.
První zmínky o arabských číslech byly nalezeny na západě Evropy v dokumentech Codex Vigilanus v roce 976. V roce 980 Gerbert z Aurillacu (později papež Silvestr II.) využil své pozice a šířil v Evropě povědomí o arabských číslech. Gerbert z Aurillacu v mládí studoval v Barceloně, takže měl na výklad o arabských číslech dostatečné vzdělání.
Středověký matematik Leonardo Fibonacci, který se narodil v Pise a studoval v Bidžáji v Alžírsku, podporoval šíření vědomostí o indické číselné soustavě svou knihou Liber Abaci, kterou napsal v roce 1202, čímž arabské číslice v Evropě zpopularizoval. Evropané začali arabské číslice využívat více než římské číslice (které do té doby převládaly), protože byly jednodušší na psaní a lépe se s nimi počítalo.[1]
Rozšíření do Ruska
Systém číslic v cyrilici používali jižní a východní Slované. Tento systém byl používán v Rusku až do počátku 18. století, kdy ho Petr I. Veliký nahradil arabskými číslicemi.
Rozšíření do Číny
Během vlád dynastií Ming a Čching (když byly arabské číslice poprvé představeny v Číně) někteří čínští matematici používali v číselné soustavě čínské číslice. Po dynastii Čching byly jak čínské znaky, tak i číslice ve všech matematických spisech nahrazeny arabskými číslicemi.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Arabic numerals na anglické Wikipedii.
- ↑ a b Věda pro děti: Proč našim číslicím říkáme arabské, když je Arabové nevynalezli, ani je nepoužívají?. iROZHLAS . Český rozhlas, 2023-01-08 . Dostupné online.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu arabská číslice na Wikimedia Commons
- Galerie arabská číslice na Wikimedia Commons
- Arabské číslice v České terminologické databázi knihovnictví a informační vědy (TDKIV)
- Arabské číslice v České terminologické databázi knihovnictví a informační vědy (TDKIV)
- Historie systému počítání a čísel (anglicky)
- Vývoj arabských číslic Archivováno 22. 3. 2012 na Wayback Machine. (anglicky)
- Arabské číslice (anglicky)
- Historie a kuriozity číslic (anglicky)
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk