Čerokézské písmo je slabičné písmo užívané pro zápis čerokézštiny (spolu s latinkou). Písmo obsahuje 85 (původně 86) znaků, skládá se z šesti znaků symbolizujících samostatně samohlásky, zbytek jsou sylabogramy.

V roce 1821 písmo předložil radě náčelníků Sequoyah a záhy se stalo velmi populární. Sequoyah na písmu pracoval v předchozích letech, přičemž sám byl analfabet (neznal latinku), nicméně si uvědomil důležitost psaného jazyka. Tvarově se zřejmě inspiroval v latince, řecké alfabetě a cyrilici, nicméně vztahy mezi symboly a zvukem jsou odlišné.

Tabulka

Historie

Sequoyah začal po vzoru psaných evropských jazyků přemýšlet o písmu pro jazyk Čerokíů v roce 1809. Nejprve uvažoval o vytvoření jednotlivých znaků pro slova (tedy o logografickém písmu). Posléze se dopracoval k systému slabičnému (logografické bylo příliš složité). Na začátku 20. let 19. století byl systém hotov. Stal se záhy velmi populární, již v roce 1825 většina Čerokíů dokázala novým písmem psát a číst ho.

V roce 1828 navrhl čerokézský spisovatel a editor Elias Boudinot reformu, při které byl vypuštěn 86. znak, podařilo se adaptovat tiskárny pro tisk čerokézštiny, poté mohl být představen první časopis Cherokee Phoenix tištěný čerokézsky a anglicky. S Boudinotem spolupracoval misionář Samuel Worcester, který se celý život věnoval vývoji čerokézského tisku, provedl v roce 1834 několik změn k větší čitelnosti písma (například převrátil znak Ꮩ do, pro lepší odlišitelnost od znaku Ꭺ go).

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu čerokézké písmo na Wikimedia Commons

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.