A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
| Pierre-Hugues Herbert | |
|---|---|
.jpg) Pierre-Hugues Herbert ve Vendée (2021) | |
| Stát |  Francie |
| Datum narození | 18. března 1991 (33 let) |
| Místo narození | Schiltigheim, Francie[1] |
| Bydliště | Develier, Švýcarsko[1] |
| Výška | 188 cm[1] |
| Hmotnost | 75 kg[1] |
| Profesionál od | 2010[1] |
| Držení rakety | pravou rukou, bekhend obouruč |
| Výdělek | 9 227 032 USD |
| Tenisová raketa | Yonex |
| Dvouhra | |
| Poměr zápasů | 100–124 |
| Nejvyšší umístění | 36. místo (11. února 2019) |
| Dvouhra na Grand Slamu | |
| Australian Open | 3. kolo (2016, 2019) |
| French Open | 3. kolo (2018) |
| Wimbledon | 3. kolo (2016) |
| US Open | 2. kolo (2018) |
| Čtyřhra | |
| Poměr zápasů | 218–100 |
| Tituly | 23 ATP, 17 challengerů, 13 Futures |
| Nejvyšší umístění | 2. místo (11. července 2016) |
| Čtyřhra na Grand Slamu | |
| Australian Open | vítěz (2019) |
| French Open | vítěz (2018, 2021) |
| Wimbledon | vítěz (2016) |
| US Open | vítěz (2015) |
| Velké turnaje ve čtyřhře | |
| Turnaj mistrů | vítěz (2019, 2021) |
| Olympijské hry | 1. kolo (2016, 2020) |
| Smíšená čtyřhra na olympijských hrách | |
| Olympijské hry | 1. kolo (2016) |
| Týmové soutěže | |
| Davis Cup | vítěz (2017) |
| Údaje v infoboxu aktualizovány dne 14. listopadu 2023 Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pierre-Hugues Herbert (* 18. března 1991 Schiltigheim) je francouzský profesionální tenista, který s krajanem Nicolasem Mahutem v letech 2015–2019 zkompletoval kariérní grandslam v mužské čtyřhře, tj. jako osmý pár historie vyhráli všechny čtyři majory. Společně triumfovali na US Open 2015, Wimbledonu 2016, French Open 2018 i 2021 a Australian Open 2019. Společně také ovládli Turnaj mistrů 2019 a 2021. V juniorské kategorii získal deblovou trofej ve Wimbledonu 2009. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál dvacet tři deblových turnajů. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal deset titulů ve dvouhře a třicet ve čtyřhře.[2]
Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v únoru 2019 na 36. místě a ve čtyřhře pak v červenci 2016 na 2. místě. Trénuje ho otec Jean Roch Herbert.[1]
Ve francouzském daviscupovém týmu debutoval v roce 2016 čtvrtfinálem světové skupiny proti České republice, v němž s Mahutem vyhráli pětisetovou čtyřhru nad párem Lukáš Rosol a Radek Štěpánek. Francouzi postoupili po vítězství 3:1 na zápasy. V Davis Cupu 2017 se stal členem vítězného týmu. Do listopadu 2023 v soutěži nastoupil k dvanácti mezistátním utkáním s bilancí 0–1 ve dvouhře a 11–1 ve čtyřhře.[3]
Francii reprezentoval na Letních olympijských hrách 2016 v Riu de Janeiru, kde v mužské čtyřhře vytvořil nejvýše nasazenou dvojici s Nicolasem Mahutem. Soutěž však opustili již v úvodním kole po dvousetové prohře od kolumbijského páru Juan Sebastián Cabal a Robert Farah. Ve smíšené soutěži byli s Kristinou Mladenovicovou turnajovými dvojkami. Poraženi však odešli v prvním kole od italské dvojice Roberta Vinciová a Fabio Fognini po nezvládnutém rozhodujícím supertiebreaku.
Tenisová kariéra
V juniorské čtyřhře Wimbledonu 2009 hrál po boku Němce Kevina Krawietza. Ve finále zdolali francouzský pár Julien Obry a Adrien Puget až v supertiebreaku dvoubodovým rozdílem. Ve dvouhře juniorů US Open 2009 se probojoval do semifinále, kde nestačil na pozdějšího australského vítěze Bernarda Tomica. Měsíc po newyorském majoru, v říjnu 2009, dosáhl kariérního maxima na juniorském kombinovaném žebříčku ITF, když mu patřila 9. příčka.
Profesionálem se stal v sezóně 2010. První turnaj série Masters odehrál na listopadovém BNP Paribas Masters 2013, kde jako postoupivší kvalifikant na úvod přehrál krajana Benoîta Paireho. Ve druhém však skončil na raketě světové dvojky a pozdějšího vítěze Novaka Djokoviće. Na konečném žebříčku ATP za rok 2013 ve dvouhře byl postaven na 106. místě.
2014
V rámci nejvyšší grandslamové úrovně debutoval na French Open 2014, když do hlavní soutěže dvouhry obdržel divokou kartu. Z prvního kola však odešel od světové desítky Johna Isnera. O měsíc později prošel wimbledonskou kvalifikací 2014 díky třem výhrám nad Bornou Ćorićem, Danielem Kosakowskim a Miloslavem Mečířem mladším. V úvodním kole hlavní soutěže jej pak zdolal Američan Jack Sock, přestože vyhrál úvodní sadu v tiebreaku, aby zbylé tři ztratil.
Na říjnovém Swiss Indoors 2014, hraném v basilejské hale St. Jakobshalle postoupil z kvalifikace. V otevíracím duelu hlavní soutěže zůstal na jeho raketě krajan Édouard Roger-Vasselin, když o postupujícím rozhodla až zkrácená hra poslední sady. Ve druhé fázi jej však deklasovala světová dvojka Rafael Nadal, jemuž odebral pouze dva gamy.
Premiérový titul na okruhu ATP Tour dosáhl ve čtyřhře Rakuten Japan Open Tennis Championships 2014. Do hlavní soutěže tokijského turnaje postoupili s Polákem Michałem Przysiężnym až jako šťastný poražený pár z kvalifikace. V prvním kole překvapivě vyřadili nejlepší světovou dvojici bratrů Boba a Mika Bryanových v supertiebreaku. Ve finále přehráli druhý nasazený chorvatsko-brazilský pár Ivan Dodig a Marcelo Melo.
2015
Na melbournském grandslamu Australian Open 2015 si zahrál mužské čtyřhry v páru s krajanem Nicolasem Mahutem. Ve čtvrtfinále na jejich raketách skončili turnajové dvojky Julien Benneteau a Édouard Roger-Vasselin. Mezi poslední čtveřicí párů podruhé porazili čtvrté nasazené Dodiga s Melem. Finálový duel však vyhrál – poprvé po padesáti šesti letech – italský pár Simone Bolelli a Fabio Fognini.[4]
První finále na okruhu ATP v singlu si zahrál na turnaji s tvrdým podkladem v americkém Winston-Salemu, když cestou do něj přešel přes Sergije Stachovskiho, Marcose Baghdatise, Aljaže Bedeneho, Pabla Carreña Bustu a Steva Johnsona. V něm byl však nad jeho síly Jihoafričan Kevin Anderson, se kterým prohrál ve dvou setech.[5]
Ve Wimbledonu se po výhrách v kvalifikaci nad Hansem Podlipnikem Castillem, Facundem Argüellem a Íñigem Cervantesem dostal do hlavní soutěže. V prvním kole přehrál po téměř třech hodinách v pěti setech Jihokorejce Hjona Čonga, když v posledním setu zvítězil 10–8. Ve druhém kole prohrál ve dvou setech s Bernardem Tomicem z Austrálie, hráčem, se kterým prohrál v semifinále juniorského US Open 2009.
V soutěži čtyřhry na zářijovém US Open získal společně s Nicolasem Mahutem premiérový grandslamový titul, když ve finále porazili britsko-australské turnajové osmičky Jamieho Murrayho s Johnem Peersem bez ztráty servisu po dvousetovém průběhu[6]
2016–2018
Do třetího kola grandslamové dvouhry se poprvé probojoval na Australian Open 2016, když zvládl postup z kvalifikačního turnaje. V prvním kole přehrál Španěla Pabla Andújara a ve druhém Američana startujícího na divokou kartu Noaha Rubina. Ve třetí fázi skončil na raketě devátého nasazeného krajana Jo-Wilfrieda Tsongy po třísetovém průběhu, když nezvládl dva tiebreaky.
.jpg)
S Nicolasem Mahutem nejdříve ovládl únorový ABN AMRO World Tennis Tournament 2016, aby následně získali tituly ze tří úvodních mastersů roku, když postupně vyhráli Indian Wells Masters 2016, Miami Miasters 2016 a Monte Carlo Rolex Masters. Bodový zisk následně přispěl k posunu vzhůru deblovým žebříčkem. V jeho vydání ze 6. června 2016, po vyřazení třetím kole debla na French Open 2016, dosáhl nového kariérního maxima, když mu patřilo 3. místo. Jeho spoluhráč Mahut se v dané aktualizaci stal historicky druhým francouzským mužem na čele světové klasifikace.[7]
Ve Wimbledonu 2016 se nejprve v singlové části dostal do třetího kola, kde ho vyřadil jeho spoluhráč ze čtyřhry Nicolas Mahut, se kterým se v deblu probojoval do finále, kde zdolali krajany Juliena Benneteaua a Édouarda Rogera-Vasselina a získali tak druhý společný Grand Slam.[8] Bylo to poprvé v historii, kdy měla tato wimbledonská soutěž ryze francouzské obsazení.
Debutovou výhru nad členem elitní světové desítky zaznamenal ve čtvrtfinále rotterdamského ABN AMRO World Tennis Tournament 2017, když vyřadil osmého hráče pořadí Dominica Thiema ve dvou setech. Následně však skončil na raketě třetího nasazeného Belgičana Davida Goffina.
Třetí grandslamový vavřín ze čtyřhry přidal s Mahutem na French Open 2018. Ve finále za 1.40 hodin zdolali rakousko-chorvatské turnajové dvojky Olivera Maracha a Mateho Paviće. Ve druhé sadě přitom odvrátili čtyři setboly a zápas následně ukončili v tiebreaku. Stali se tak třetí francouzskou dvojicí, která triumfovala na Roland Garros, když navázali na vítězství Henriho Lecontea s Yannickem Noahem (1984) a Juliena Benneteaua s Édouardem Rogerem-Vasselinem (2014).[9]
Finále na Grand Slamu
Mužská čtyřhra: 6 (5–1)
| Stav | rok | turnaj | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|
| Finalista | 2015 | Australian Open | tvrdý | Nicolas Mahut
|
 Simone Bolelli Fabio Fognini
|
4–6, 4–6 |
| Vítěz | 2015 | US Open | tvrdý | Nicolas Mahut
|
 Jamie Murray John Peers
|
6–4, 6–4 |
| Vítěz | 2016 | Wimbledon | tráva | Nicolas Mahut
|
Julien Benneteau Édouard Roger-Vasselin
|
6–4, 7–6(7–1), 6–3 |
| Vítěz | 2018 | French Open | antuka | Nicolas Mahut
|
 Oliver Marach  Mate Pavić
|
6–3, 7–6(7–4) |
| Vítěz | 2019 | Australian Open | tvrdý | Nicolas Mahut
|
 Henri Kontinen John Peers
|
6–4, 7–6(7–1) |
| Vítěz | 2021 | French Open (2) | antuka | Nicolas Mahut
|
 Alexandr Bublik Andrej Golubjev
|
4–6, 7–6(7–1), 6–4 |
Finále na Turnaji mistrů
Čtyřhra: 3 (2–1)
| Stav | rok | turnaj | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek finále |
|---|---|---|---|---|---|---|
| Finalista | 2018 | Londýn, Velká Británie | tvrdý (h) | Nicolas Mahut
|
 Mike Bryan Jack Sock
|
7–5, 1–6, |
| Vítěz | 2019 | Londýn, Velká Británie | tvrdý (h) | Nicolas Mahut
|
 Raven Klaasen Michael Venus
|
6–3, 6–4 |
| Vítěz | 2021 | Turín, Itálie | tvrdý (h) | Nicolas Mahut
|
Rajeev Ram Joe Salisbury
|
6–4, 7–6(7–0) |
Finále na okruhu ATP Tour
| ||||||||
Dvouhra: 4 (0–4)
| Stav | č. | datum | turnaj | povrch | soupeř ve finále | výsledek finále |
|---|---|---|---|---|---|---|
| Finalista | 1. | 29. srpna 2015 | Winston-Salem, Spojené státy | tvrdý | Kevin Anderson
|
4–6, 5–7 |
| Finalista | 2. | 30. září 2018 | Šen-čen, Čína | tvrdý |  Jošihito Nišioka
|
5–7, 6–2, 4–6 |
| Finalista | 3. | 10. února 2019 | Montpellier, Francie | tvrdý (h) | Jo-Wilfried Tsonga
|
4–6, 2–6 |
| Finalista | 4. | 14. března 2021 | Marseille, Francie | tvrdý (h) |  Daniil Medveděv
|
4–6, 7–6(7–4), 4–6 |
