Volební reforma 1882 - Zákldné pojmy z elektrotechniky

Volební reforma z roku 1882, někdy též Taaffeho reforma volebního řádu, byla změna volebního systému v předlitavské části Rakouska-Uherska, kterou roku 1882 prosadila vláda Eduarda Taaffeho a která snižovala volební cenzus ve volbách do Říšské rady a tím podstatným způsobem rozšiřovala počet oprávněných voličů. Poprvé byla uplatněna ve volbách roku 1885.

Dobové souvislosti

Po volbách do Říšské rady roku 1879 se moci v Předlitavsku ujala vláda Eduarda Taaffeho, která byla tvořena konzervativními a federalistickými silami. Jejími hlavními oporami byla Strana práva, Český klub a Polský klub. Vláda od počátku 80. let prosadila některé ústupky českým národním aspiracím (např. Stremayrova jazyková nařízení). Jejím hlavním soupeřem byla německorakouská liberální a centralistická Ústavní strana. Ta měla silnou oporu zejména ve vrstvách vyšší a střední buržoazie. Vláda Eduarda Taaffeho proto volební reformou sledovala i oslabení pozic německých liberálů tím, že volební právo rozšíří i na vrstvy maloburžoazní, živnostenské. Další motivací reformy bylo částečné otupení rodícího se dělnického a sociálně demokratického hnutí tím, že do volebního procesu budou vtaženy částečně střední a nižší střední vrstvy s umírněně sociálně reformní agendou.^[1]

Volební reforma z roku 1882

Volba do Říšské rady fungovala od roku 1873 podle tzv. dubnové ústavy, která zvýšila počet poslanců z 203 na 353 a která zároveň přidala k dosavadním třem kuriím (městské, venkovských obcí a velkostatkářské) i čtvrtou kurii obchodních a živnostenských komor.^[2]

Reforma přijatá roku 1882 ponechávala počet poslanců i rozdělení mandátů pro jednotlivé kurie beze změn, ale v kurii městské a venkovských obcí snižovala volební cenzus (tedy minimální daňový odvod poskytující volební právo) na pět rakousko-uherských zlatých. Tito noví, tzv. pětizlatkoví voliči, čítali několik set tisíc osob.^[3] Podle o něco pozdějších údajů z počátku 90. let 19. století (při nezměněném volebním systému) disponovalo volebním právem v Předlitavsku 15 % mužského obyvatelstva).^[4] Noví voliči reprezentovali zejména maloburžoazní vrstvy, které byly protiliberálně naladěny. Tato kalkulace se potvrdila, protože v prvních volbách konaných podle nové úpravy (volby do Říšské rady roku 1885) posílily klerikální a konzervativní proudy a hlavní komponenty vlády Eduarda Taaffeho, čímž vláda mohla pokračovat po celé další volební období.^[3]

Počátkem 90. let sílilo hnutí za další a daleko radikálnější reformu volebního systému. Prosazovali ji zejména sociální demokraté ale také mladočeši. Vláda Eduarda Taaffeho, jež byla tehdy ještě stále u moci (byť v pozměněné podobě), předložila v říjnu 1893 návrh, který zvyšoval počet oprávněných voličů z 15 na 34 % mužské populace a v kuriích městské a venkovských obcí zaváděl téměř všeobecné hlasovací právo. Tento návrh ovšem v Říšské radě neprošel, porážka pak vedla ke konci Taaffeho vlády.^[5] Reformu potom, v ještě rozšířenějším pojetí, prosadila až vláda Kazimíra Badeniho roku 1896 (tzv. Badeniho volební reforma).

Odkazy

Reference

↑ URBAN, Otto. Praha: Svoboda, 1982. S. 352.
↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 311.
↑ ^a ^b URBAN, Otto. Praha: Svoboda, 1982. S. 341.
↑ URBAN, Otto. Praha: Svoboda, 1982. S. 424.
↑ URBAN, Otto. Praha: Svoboda, 1982. S. 424–425.

Související články

Ústavní vývoj v Česku

Zdroj:https://cs.wikipedia.org?pojem=Volební_reforma_1882
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.

[1] URBAN, Otto. Praha: Svoboda, 1982. S. 352.

[2] kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 311.

[Urban341-3] URBAN, Otto. Praha: Svoboda, 1982. S. 341.

[4] URBAN, Otto. Praha: Svoboda, 1982. S. 424.

[5] URBAN, Otto. Praha: Svoboda, 1982. S. 424–425.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

Ústavní a politický vývoj Rakouského císařství a Rakouska-Uherska (1848–1918)

Ústavní dokumenty	dubnová ústava (1848) • kroměřížská ústava (1849) • březnová ústava (1849) • silvestrovské patenty (1851) • říjnový diplom (1860) • únorová ústava (1861) • zářijový manifest (1865) • rakousko-uherské vyrovnání (1867) • prosincová ústava (1867) • chorvatsko-uherské vyrovnání (1868) • fundamentální články (1871) • dubnová ústava (1873) • Taaffeho volební reforma (1882) • Badeniho volební reforma (1896) • všeobecné a rovné volební právo (1907)

Legislativní a exekutivní tělesa	Říšský sněm (1848–1849) • Frankfurtský parlament (1848–1849) • Říšská rada (1861–1918) • Uherský sněm (1861–1918) • zemské sněmy (1861–1918) • rakousko-uherské delegace (1867–1918) • vláda Rakouského císařství (1848–1867) • vláda Předlitavska (1867–1918) • vláda Uherska (1867–1918) • společná ministerstva Rakouska-Uherska (1867–1918) • zemské výbory (1861–1918)