A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
PhDr.Václav Smetáček | |
---|---|
Pražské dechové kvinteto, asi 1931 (zleva doprava: Václav Smetáček – hoboj, Vladimír Říha – klarinet, Rudolf Hertl – flétna, Otakar Procházka – lesní roh, Karel Bidlo – fagot) | |
Základní informace | |
Narození | 30. září 1906 Brno Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 18. února 1986 (ve věku 79 let) Praha Československo |
Místo pohřbení | Vyšehradský hřbitov |
Žánry | klasická hudba |
Povolání | hudební skladatel, dirigent, hobojista, pedagog, muzikolog, vysokoškolský učitel, filozof, učitel, hudební pedagog a sbormistr |
Nástroje | hoboj |
Členem skupin | Svaz českých skladatelů a koncertních umělců |
Ocenění | zasloužilý umělec (1962) národní umělec (1976) Zlatý štít Pantonu (1977) |
Manžel(ka) | Milada Lejsková-Matyášová |
Děti | Pavel Smetáček Ivan Smetáček Helena Čižinská |
Příbuzní | Štěpán Smetáček, Jan Čižinský a Pavel Čižinský (vnoučata) |
Web | smetacek |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Václav Smetáček (30. září 1906 Brno[1] – 18. února 1986 Praha) byl český hobojista, dirigent, sbormistr, pedagog, hudební vědec a hudební skladatel.
Život
Původ a mládí
Byl synem právníka, nadšeného amatérského hudebníka a příležitostného skladatele Rudolfa Smetáčka.
Hudební dráha
Roku 1928 založil Pražské dechové kvinteto, jehož uměleckým vedoucím byl do roku 1956. V letech 1930–1933 působil jako hobojista České filharmonie. V roce 1928 začal studovat na Karlově univerzitě hudební vědu a estetiku, promoval v roce 1933. Studium ukončil roku 1933 disertační prací: Orchestrace Smetanova mládí. Před tím studoval hru na hoboj, skladbu a dirigování na Pražské konzervatoři.
V letech 1934 až 1939 působil jako zástupce sbormistra a později jako hlavní sbormistr pěveckého sboru Hlahol pražský. Zároveň s tím začal dirigovat nově založený Orchestr FOK a pracoval také v Československém rozhlasu. V roce 1942 převzal post šéfdirigenta Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK, kde pak působil prakticky až do své smrti. Po druhé světové válce začal také učit hře na hoboj na konzervatoři, a později také na HAMU, kde vyučoval obor řízení orchestru. Byl častým hostujícím dirigentem České filharmonie a mnoha renomovaných zahraničních orchestrů. Byl znám jako velký propagátor díla Bedřicha Smetany, cyklus symfonických básní Má vlast nastudoval s celou řadou zahraničních orchestrů, řídil jeho jihoamerickou premiéru v Argentině a s Českou filharmonií pořídil pro Supraphon vůbec první československou digitální nahrávku.
V letech 1959–1960 byl šéfdirigentem Berlínského symfonického orchestru. Řídil Filharmonický orchestr Los Angeles, amsterdamský Concertgebouworkest i symfonické orchestry v Japonsku. V zahraničí působil několikrát i jako operní dirigent. Např. na Islandu nastudoval s českými sólisty a islandským operním souborem Smetanovu Prodanou nevěstu, v roce 1966 uvedl v milánské opeře La Scala premiéru opery Leoše Janáčka Z mrtvého domu. V Teatro Colón v Buenos Aires nastudoval Musorgského operu Boris Godunov, Šostakovičovu Kateřinu Izmailovou a Janáčkovu Káťu Kabanovou. Při svých zahraničních angažmá se hojně věnoval i dílům současných českých skladatelů. V novinových titulcích byl nazýván létajícím dirigentem nebo velvyslancem české hudby.
Byl neuvěřitelně pracovitým, vitálním a energickým hudebníkem, který během svého života dokázal paralelně vykonávat velké množství uměleckých činností. V roce 1976 mu byl jako jednomu z mála nestraníků propůjčen titul Národní umělec. Řada jeho gramofonových nahrávek byla oceněna Grand Prix du Disque de l'Academie Charles Cross, francouzskou prestižní cenou v oboru vážné hudby. Rovněž získal polské vyznamení, důstojnický kříž řádu Polonia restituta.
V listopadu roku 1974 utrpěl při koncertu ve Florencii mozkovou příhodu a na rok přerušil veřejná vystoupení. Ke konci života ztrácel zrak a všechny skladby, které dirigoval, se učil a řídil zpaměti. Zemřel 18. února 1986 v Praze a je pochován na Vyšehradě.
Rodina
S manželkou, historičkou umění PhDr. Miladou Lejskovou-Matyášovou, měl tři děti: oba synové Ivan a Pavel byli jazzoví muzikanti, dcera Helena Čižinská je historičkou umění a pražskou památkářkou. Vnuk Štěpán Smetáček je rockový bubeník. Vnuci Pavel Čižinský a Jan Čižinský jsou pražští komunální politici.[2] S druhou ženou Mílou Smetáčkovou (roz. Kočvarovou), dloholetou předsedkyní České hudní společnosti, měl dceru Václavu.
Dílo
Jeho skladatelské dílo není příliš rozsáhlé a pochází spíše z mladších let. Kompozici absolvoval na konzervatoři u Jaroslava Křičky Dechovým kvintetem. Vzhledem k tomu, že jeho hlavním hudebním nástrojem byl hoboj, zkomponoval i řadu skladeb pro hoboj a komorní dechová obsazení. Pro hoboj napsal i didaktická díla: Školu pro hoboj, Stupnicové etudy pro hoboj a 6 mistrovských etud pro hoboj. Zkomponoval tři klavírní cykly, několik sborů, pochodů, znělek a fanfár.
Pro velký orchestr instrumentoval Obrázky z výstavy Modesta Petroviče Musorgského, Toccatu a fugu d-moll Johanna Sebastiana Bacha. Pro rozhlas připravoval pásma z oper Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka a psal scénickou hudbu k rozhlasovým hrám, častečně i ve spolupráci se svým otcem. V 70. letech zkomponoval pro soubor svých synů - Traditional Jazz Studio - několik drobných skladeb v jazzovém stylu s hobojovým partem, který si s nimi také sám zahrál.
Po smrti Dr. Václava Smetáčka předala rodina celou jeho pozůstalost do Národního archivu, kde je k dispozici k badatelským účelům.
Odkazy
Reference
- ↑ Matrika 17014, sn. 19 . MZA . Dostupné online.
- ↑ ČÁPOVÁ, Hana. Tajemství dobré adresy. Respekt. 10. 2016, roč. 27, čís. 41, s. 41. Dostupné online. ISSN 0862-6545.
Literatura
- Československý hudební slovník osob a institucí II. (M–Ž), 1965, Státní hudební vydavatelství, Praha, s. 538
- Míla Smetáčková: Život s taktovkou. (Vzpomínky na Václava Smetáčka.) Praha, Univerzum, Ena 1991. 153 s.
- Jaroslav Smolka: Malá encyklopedie hudby. Praha, Supraphon 1983, s. 596.
- Ludmila Vrkočová: Slovníček hudebních osobností. Praha, Vrkočová Ludmila, 1999, s. 160.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Václav Smetáček na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Václav Smetáček
- Václav Smetáček v Českém hudebním slovníku osob a institucí
- Václav Smetáček v Encyklopedii dějin města Brna
- Oficiální stránky
- Kdo byl kdo v českých dějinách Archivováno 31. 3. 2020 na Wayback Machine.
- Dr. Václav Smetáček a Sever – Severské listy
- Vzpomínky na Václava Smetáčka Archivováno 5. 3. 2016 na Wayback Machine. – Hudební rozhledy
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk