A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Tomáš Václav Bílek | |
---|---|
Tomáš V. Bílek (1883) | |
Narození | 30. září 1819 Deštná Rakouské císařství |
Úmrtí | 6. března 1903 (ve věku 83 let) Praha Rakousko-Uhersko |
Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
Povolání | pedagog, historik a učitel |
multimediální obsah na Commons | |
původní texty na Wikizdrojích | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Tomáš Václav Bílek (30. září 1819 Deštná[1] – 6. března 1903 Praha[2][3]) byl český středoškolský profesor a historik. Působil jako učitel v Litoměřicích, na Malé Straně a v Písku, později jako ředitel gymnázií v Hradci Králové a Praze. Roku 1873 byl z politických důvodů penzionován. V historických studiích (nejznámější je Dějiny konfiskací v Čechách po r. 1618) popsal útlak českého národa v pobělohorském období.
Život
Narodil se 30. září 1819 v Deštné v jižních Čechách v rodině kováře, otec mu ale zemřel již v roce 1824. Podle původního plánu měl pokračovat v rodinném řemesle, ale místní farář si všiml jeho nadání a připravil ho k dalšímu studiu. Od roku 1832 navštěvoval gymnázium v Jindřichově Hradci, v letech 1838–40 absolvoval filosofická studia v Praze (spolu s Karlem Havlíčkem) a složil zkoušky z klasické filologie, rakouských dějin, pedagogiky, estetiky a českého jazyka.[4]
Jeho první zaměstnání bylo jako auskultant na malostranském gymnáziu v letech 1841–43.[4] Působil rovněž jako soukromý vychovatel princů rohanského rodu.[5] Roku 1844 se stal suplentem na gymnáziu v Litoměřicích, kde se seznámil s Jungmannem, Čelakovským, Vinařickým a Markem. V následujícím roce se vrátil jako suplent či adjunkt na Malou Stranu. 2. dubna 1848 získal místo profesora na gymnáziu v Písku,[4] kde od roku 1852 rovněž pořádal nedělní přírodopisné přednášky pro širokou veřejnost.[5] Roku 1853 byl jmenován ředitelem gymnázia v Hradci Králové. Po čtrnácti letech (1867) se vrátil do Prahy jako ředitel akademického gymnázia v Praze.[4]
Roku 1873 byl penzionován,[6] údajně proto, že při volbách roku 1870 odmítl svou autoritou podpořit vládní kandidáty[4] a vyvolal tak nelibost ministerského rady Virgila Grohmanna.[7] (Jeho odchod do důchodu ale také souvisel s přesuny pražských středoškolských profesorů poté, co na německém malostranském gymnáziu po mnoha stížnostech Němců nahradili všechny české pedagogy; například nástupcem Bílka v čele akademického gymnázia se stal dr. Matyáš Kavka, dosavadní ředitel malostranského gymnázia.)[8] Na žádost pražské městské rady pak až do roku 1876 vyučoval klasickou filologii na obecné střední škole na Malé Straně, poté se ale věnoval již jen vědecké a spisovatelské činnosti (viz níže).[4]
Měl vyvinuté sociální cítění, věnoval se dobročinnosti. V roce 1862 pořádal sbírky pro stávkující krkonošské tkalce. O dva roky později věnoval škole v rodné obci 168 knih a řadu dalších učebních pomůcek. Roku 1896 založil nadaci na podporu školních dětí v Deštné.[9]
Zemřel 6. března 1903 v Karlíně. Nekrolog ocenil jeho lásku k pravdě a pokroku, demokratické smýšlení a rozsáhlou historickou tvorbu, kterou přiblížil čtenářům období útlaku po bitvě na Bílé hoře.[10] Pohřben byl 8. března na Olšanských hřbitovech po obřadu v karlínském chrámu, za účasti pražského starosty Srba, představitelů Karlína a mnoha učitelů i žáků.[11]
T. V. Bílek byl mimořádným členem Královské české společnosti nauk.[12] 8. srpna 1920 mu byla na rodném domě (Deštná čp. 129) umístěna pamětní deska.[9]
Rodina
Oženil se před rokem 1867 s Marií Terezií z Těchobuzi (1832-1887)[13], bydleli na Starém Městě pražském a později na Vinohradech. Ve třech pražských pobytových přihláškách jsou manželé zapsáni sami,[14] tedy jako bezdětní, v jedné přihlášce z roku 1899 se uvádí Bílek jako vdovec, bydlící se svou neteří Antonií Friedrichovou (1846-1928), rozenou Zavadilovou,[15], která byla dcerou jeho sestry Anny Bílkové (1821-1897), jména obou najdeme také na Bílkově náhrobní desce. V jediné přihlášce se Bílek uvádí ve staroměstském bytě v Havelské ulici čp. 499/I sám bez žen, ale s Tomášem Bílkem, narozeným roku 1835 a zapsaným jako jeho žák (Schüler)[16]. Životopisné články o Tomáši Bílkovi to nevysvětlují.
Dílo
Proslavil se zejména historickými pracemi, v nichž popisoval pobělohorský útisk a kritizoval praktiky jezuitského řádu.[7]
Knižně vyšly:[17]
- Tovaryšstvo Ježíšovo a působení jeho v zemích království Českého vůbec a v kollegiu Pražském u sv. Klimenta zvláště (1873) Dostupné online
- Dějiny konfiskací v Čechách po r. 1618 (1882–3), velmi oceňované dílo, jímž zprostředkoval soudobým čtenářům pobělohorskou dobu.[7] Kniha získala cenu spolku Svatobor. Dostupné online (část první) Dostupné online (část druhá)
- Důchody a statky jesuitských kollejí a sídel na Moravě a v Slezsku zřízených a léta 1773 zrušených (1890)
- Statky a jmění kollejí jesuitských, klášterů, kostelů, bratrstev a jiných ústavů v království Českém od císaře Josefa II. zrušených (1893) Dostupné online
- Reformace katolická, neboli, Obnovení náboženství katolického v království Českém po bitvě bělohorské (1892) Dostupné online
- Dějiny řádu Tovaryšstva Ježíšova a působení jeho vůbec a v zemích království Českého zvláště (1896) Dostupné online (archive.org)
Dále napsal např.:[4]
- O způsobu vyučování mládeže české na školách hlavních a středních za dob předešlých a nynějších (zpráva gymnázia v Hradci Králové za rok 1863)
- O genitivě ve větách záporných (tamtéž)
- O zkouškách maturitních na gymnasiích českých (Pokrok, r. 1881, č. 133 a 135)
- O poměrech českého a německého obyvatelstva v oboru středních škol (Pokrok, č. 218 a 232, též Politik r. 1873 č. 219 a 233)
- Snahy Jesuitů o navrácení se do zemí království Českého po r. 1618 (Sborník historický r. 1885)
- Stav far roku 1650–1652 v některých krajích Čech (Památky archeologické 1885)
Uveřejnil i několik spisů v němčině.[4]
Odkazy
Reference
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu
- ↑ Denní zprávy (Tomáš Bílek. Národní listy. 7. 3. 1903, s. 4. Dostupné online.
- ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých fary Karlín, sign.KAR Z6, s. 34
- ↑ a b c d e f g h Tomáš V. Bílek. Zlatá Praha. 1911-10-05, roč. 9, čís. 51, s. 611. Dostupné online .
- ↑ a b Tomáš Bílek. Světozor. 1883-08-03, roč. 17, čís. 32, s. 378. Dostupné online .
- ↑ Osobní. Národní listy. 1873-07-03, roč. 13, čís. 180, s. 2. Dostupné online .
- ↑ a b c Tomáš Bílek. Humoristické listy. 1883-01-13, roč. 25, čís. 2, s. 9. Dostupné online .
- ↑ Z malostranského gymnasia. Národní listy. 1873-07-09, roč. 13, čís. 186, s. 2. Dostupné online .
- ↑ a b Tomáš Václav Bílek (www.destna.cz). www.destna.cz . . Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-05-01.
- ↑ Tomáš Bílek. Národní listy. 1903-03-07, roč. 43, čís. 65, s. 4. Dostupné online .
- ↑ Pohřeb Tomáše V. Bílka. Národní listy. 1903-03-09, roč. 43, čís. 67, s. 2. Dostupné online .
- ↑ Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 4. díl. V Praze: J. Otto, 1891. 1026 s.
- ↑ Pobytová přihláška pražského magistrátu
- ↑ Pobytová přihláška pražského policejního ředitelství
- ↑ Pobytová přihláška pražského policejního ředitelství z roku 1899
- ↑ Pobytová přihláška pražského policejního ředitelství
- ↑ Podle seznamu prací v Národní knihovně ČR.
Literatura
- VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 5. sešit : Bi-Bog. Praha: Libri, 2006. 478-585 s. ISBN 80-7277-309-7. S. 506.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Tomáš Václav Bílek na Wikimedia Commons
- Autor Tomáš Václav Bílek ve Wikizdrojích
- Encyklopedické heslo Bílek (osoby) v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Tomáš Václav Bílek
- Seznam prací v Bibliografii dějin českých zemí (Historický ústav AV ČR)
- Tomáš Václav Bílek v Databázi knih
- Tomáš Václav Bílek. Rodáci a osobnosti. Město Deštná
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk