A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Otto hrabě Abensperg-Traun | |
---|---|
Erb rodu Abensperg-Traun | |
Nejvyšší hofmistr následníka trůnu Františka Ferdinanda | |
Ve funkci: 1896 – 1899 | |
Předchůdce | František Antonín z Thun-Hohensteinu |
Nástupce | Albert Nostic-Rieneck |
Zemský maršálek v Dolních Rakousích | |
Ve funkci: 1894 – 1896 | |
Panovník | František Josef I. |
Předchůdce | Leopold Gudenus |
Nástupce | Josef Gudenus |
Narození | 23. září 1848 Bisamberg Rakouské císařství |
Úmrtí | 12. února 1899 (ve věku 50 let) Opatija Rakousko-Uhersko |
Titul | hrabě |
Choť | (1872) Terezie z Trauttmansdorff-Weinsbergu (1852–1914) |
Rodiče | Otto Ehrenreich II. Abensperg-Traun |
Děti | Karel Maria Ferdinand z Abenspergu a Traunu |
Příbuzní | Marie Antonie z Abenspergu a Traunu[1] (vnučka) |
Profese | politik |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Otto Ehrenreich III. Maria hrabě z Abensperg-Traunu (německy Otto Ehrenreich III. Maria Graf von Abensperg und Traun; 23. září 1848 Bisamberg, Dolní Rakousy – 12. února 1899 Opatija) byl rakouský šlechtic, politik a dvořan. Dlouhodobě se angažoval v politice v Dolních Rakousích, kde vlastnil statky, byl též dědičným členem Panské sněmovny. V letech 1896–1899 byl nejvyšším hofmistrem následníka trůnu Františka Ferdinanda. Jeho zetěm byl rakouský předseda vlády Heinrich Clam-Martinic.
Životopis
Pocházel ze starobylého šlechtického rodu Abensperg-Traun,[2] který od 12. století dodnes vlastní majetek v Dolních Rakousích. Byl synem Otto Ehrenreicha II. Abensperg-Trauna (1818–1854) a jeho manželky Marie Eleonory, rozené hraběnky Wilczkové (1825–1850).[3] Měl dva sourozence, kteří zemřeli v dětství (Ernst, 1845–1846; Eleonora, 1847–1862). Rodové statky v Dolních Rakousích zdědil po otci v pěti letech. Jako majitel fideikomisu získal po zřízení říšské rady dědičné členství v Panské sněmovně (1861), fakticky se ale jejím členem stal až po dosažení zletilosti. Mezitím byl krátce v diplomatických službách a v letech 1869–1870 působil jako atašé v Berlíně. V roce 1879 byl jmenován c. k. komořím, později se začal angažovat v regionální politice v Dolních Rakousích jako člen ústavověrné strany. V letech 1884–1896 byl poslancem dolnorakoského zemského sněmu a nakonec v letech 1894–1896 dolnorakouským zemským maršálkem,[4] v roce 1895 byl jmenován c. k. tajným radou. Svou kariéru završil jako nejvyšší hofmistr následníka trůnu arcivévody Františka Ferdinanda (1896–1899), v této době také aktivně vystupoval v Panské sněmovně. Mimo jiné byl předsedou Společnosti starožitností Vídně a inicioval vydávaní publikací k dějinám Vídně. Podílel se také na zajištění a propagaci vykopávek římské pevnosti Carnuntum, které se nacházely na jeho panství Petronell. Byl nositelem Řádu železné koruny (1893) a čestným rytířem Maltézského řádu.
V roce 1872 se ve Vídni oženil s hraběnkou Terezií Trauttmansdorffovou (1852–1914), c. k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže, dcerou knížete Ferdinanda Trauttmansdorffa (1803–1859). Měli spolu pět dětí, z nichž dvě zemřely v dětství. Dědicem majetku a členství v Panské sněmovně byl syn Karel (1877–1965). Dcera Gabriela (1873–1964) se provdala za c. k. komořího a poručíka hraběte Rombalda Collalta (1868–1913), další dcera Anna Marie (1875–1956) byla manželkou rakouského předsedy vlády hraběte Jindřicha Clam-Martinice (1863–1932).
Jeho majetkem byly velkostatky Petronell, Bisamberg a také nejstarší rodové sídlo hrad Traun v Horních Rakousích.
Ottův strýc Hugo Abensperg-Traun (1828–1904) zastával u císařského dvora hodnosti nejvyššího lovčího (1874–1897) a nejvyššího komořího (1897–1904).
Odkazy
Externí odkazy
- Biografie Otto Abensperg-Trauna in: Österreichisches Biographisches Lexikon
- Biografie Otto Abensperg-Trauna na webu rakouského parlamentu
Reference
- ↑ Darryl Roger Lundy: The Peerage.
- ↑ Ottův slovník naučný, 1. díl; Praha, 1888 (reprint 1996), s. 52–53 ISBN 80-7185-057-8
- ↑ Rodokmen rodu Abensperg-Traun dostupné online
- ↑ Přehled představitelů korunních zemí v Rakousku-Uhersku dostupné online
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk