A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Leonid Kogan | |
---|---|
Základní informace | |
Narození | 14. listopadu 1924 Dnipro |
Úmrtí | 17. prosince 1982 (ve věku 58 let) Mytišči |
Příčina úmrtí | infarkt myokardu |
Místo pohřbení | Novoděvičí hřbitov |
Žánry | klasická hudba |
Povolání | houslista |
Nástroje | housle |
Ocenění | Leninův řád národní umělec RSFSR zasloužilý umělec RSFSR Řád rudého praporu práce národní umělec SSSR … více na Wikidatech |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Leonid Borisovič Kogan (rusky Леони́д Бори́сович Ко́ган, ukrajinsky Леонід Борисович Коган, 14. listopadu 1924 Dnipro – 17. prosince 1982 Mytišči[1]) byl sovětský houslista, jeden z nejvýznamnějších představitelů sovětské houslové školy.
Kariéra
Kogan se narodil v Dnipru na Ukrajině jako syn fotografa a zároveň amatérského houslisty. Už v dětství projevil ke hře na housle zájem i nadání, a tak se rodina přestěhovala do Moskvy, kde mohl pokračovat ve svých studiích. Od jeho deseti let ho zde učil Abram Jampolskij. V roce 1934 vystupoval v Moskvě Jascha Heifetz a na svých koncertech mladého Kogana velmi ovlivnil. „Navštívil jsem je všechny,“ vzpomínal později Kogan, „a pamatuji si dodnes každou notu, kterou hrál. Stal se mým uměleckým vzorem.“ O dva roky později slyšel dvanáctiletého Kogana hrát v Moskvě francouzský virtuóz Jacques Thibaud a předpověděl mu velkou budoucnost.
Kogan absolvoval moskevskou ústřední hudební školu (1934–1943) a pak moskevskou konzervatoř (1943–1948, postgraduální studium 1948–1951).
Ještě jako sedmnáctiletý student vystupoval po celém Sovětském svazu. Vyhrál soutěž Pražského jara v Praze a v roce 1951 se stal laureátem první ceny na soutěži královny Alžběty v Bruselu, kde hrál Paganiniho první houslový koncert včetně vynikající interpretace Sauretovy kadence.
Oficiální koncertní debut absolvoval v roce 1941 ve velkém sále moskevské konzervatoře, kde hrál Brahmsův koncert.
Často jezdil i na zájezdy do zahraničí, např. do Paříže a Londýna v roce 1955 a následně třeba do USA. Ve svém repertoáru měl více než 18 houslových koncertů a některá díla soudobých autorů mu byla věnována.
V roce 1952 začal Kogan vyučovat na moskevské univerzitě a v roce 1980 pokračoval na pozvání na Accademii Musicale Chigiana v Sieně.
Kogan zemřel po srdečním záchvatu v Mytišči, když cestoval z Moskvy do Jaroslavli, kde měl koncertovat se svým synem, a dva dny poté, co vystupoval ve Vídni.
Ocenění
Koganova kariéra probíhala ve stínu Davida Oistracha, kterého protežovaly sovětské úřady. Přesto se Koganovi dostalo nejprestižnějších ocenění: byl jmenován zasloužilým umělcem SSSR v roce 1955, národním umělcem SSSR v roce 1964 a o rok později obdržel Leninovu cenu.
Rodina a soukromý život
Kogan se oženil s houslistkou Jelizavetou Gilelsovou, sestrou klavíristy Emila Gilelse. Jejich děti pokračovaly ve stopách svých rodičů. Syn Pavel Kogan se stal známým houslistou a dirigentem, dcera Nina Koganová je koncertní klavíristkou, která od mladého věku doprovázela svého otce při přednesu houslových sonát.[2]
Nástroje
Kogan hrál na dvoje housle Guarneriho del Gesú z let 1726 (dříve Colinovy) a 1733 (dříve Burmesterovy). Tyto nástroje přitom nikdy nevlastnil, ale měl je zapůjčené od sovětské vlády.
Historici i posluchači spekulovali a spekulují na základě hodnocení kvality jeho tónu o tom, zda Kogan hrál na ocelové struny. Jeho blízcí spolupracovníci tvrdí, že hrál na struny ze střev s výjimkou struny e, pravděpodobně ale v průběhu svého života vystřídal různé kombinace.
Nahrávky
Kogan pořídil velké množství nahrávek koncertního i komorního repertoáru. Významné jsou výsledky jeho spolupráce s klavíristou Emilem Gilelsem a cellistou Mstislavem Rostropovičem. Nahrávky jejich tria zahrnují Beethovenovo Arcivévodské trio, Schumannovo Trio d moll, Čajkovského trio, Saint-Saënsovo trio, Brahmsovo trio s lesním rohem (hornový part v podání Jakova Šapira) a Faurého Kvartet c moll s Rudolfem Barshaiem na violu.
Kogan byl prvním sovětským houslistou, který hrál a nahrál houslový koncert Albana Berga. Ve Spojených státech se proslavil svou první americkou nahrávkou houslového koncertu Arama Chačaturjana s dirigentem Pierrem Monteuxem a Bostonským symfonickým orchestrem pro label RCA Victor. Nahrál také houslové koncerty dalších sovětských skladatelů, např. dva koncerty Tichona Chrennikova. S klavíristou Karlem Richterem nahrál Šest houslových sonát Johanna Sebastiana Bacha. Více než 30 alb s Leonidem Koganem vyšlo pod hlavičkou labelu Arlecchino. V roce 2006 vyšel ve vydavatelství EMI France čtyřdiskový komplet Les Introuvables de Leonid Kogan s digitálně upravenými dřívějšími Koganovými nahrávkami.
Koganovy nahrávky z 50. a 60. let před tím patřily gramofonové společnosti Columbia. Ta vydala přibližně pět gramodesek: Beethovenův houslový koncert (SAX 2386), Brahmsův houslový koncert (SAX 2307), Čajkovského houslový koncert (SAX 2323), Lalovu Symphonie espagnole (SAX 2329) a sonáty pro dvoje housle Leclaira, Telemanna, Locatelliho a Ysaÿe (SAX 2531). Dnes tyto nahrávky patří mezi nejvyhledávanější mezi sběrateli vinylových desek. V aukcích na eBay se gramodeska s Beethovenovým koncertem (SAX2386) prodává za ceny kolem deseti tisíc dolarů.[3]
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Leonid Kogan na anglické Wikipedii.
- ↑ SCHWARZ, Boris; CAMPBELL, Margaret. Kogan, Leonid . Grove Music Online. Oxford Music Online. Oxford University Press.
- ↑ The World: The Harsh Plight of the Soviet Jews. The Time . 1971-01-25 . Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Záznam o aukci na webu Popsike.com
Literatura
- ROTH, Henry. Violin Virtuosos: From Paganini to the 21st Century. Los Angeles, CA: California Classics Books, 1997. Dostupné online. ISBN 1-879395-15-0.
- GRINBERG, М; PRONIN, V. V klasse P. S. Stoljarskogo. In: Muzykalnoe ispolnitělstvo. : , 1970. Svazek 6. S. 162—193.
- Baker's Biographical Dictionary of Musicians. Centennial Edition. vyd. : Schirmer, 2001. Dostupné online. Kapitola Leonid Borisovich Kogan.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Leonid Kogan na Wikimedia Commons
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk