A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Jindřichovice | |
---|---|
![]() | |
Základní informace | |
Sloh | barokní, novogotický |
Výstavba | 1672 |
Přestavba | 2. polovina 19. století |
Stavebník | Jan Hartvík |
Další majitelé | Šlikové, Nosticové |
Poloha | |
Adresa | Jindřichovice, ![]() |
Souřadnice | 50°16′59,08″ s. š., 12°36′25,31″ v. d. |
![]() ![]() Jindřichovice | |
Další informace | |
Rejstříkové číslo památky | 17475/4-606 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jindřichovice jsou zámek na severovýchodním okraji stejnojmenné obce v okrese Sokolov. Postaven byl v roce 1672 na místě starší tvrze a dochovaná podoba je výsledkem novogotických úprav ve druhé polovině devatenáctého století. Zámek je chráněn jako kulturní památka ČR.[1]
Historie
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/1/1d/Z%C3%A1mek_Jind%C5%99ichovice_%28okres_Sokolov%29.jpg/220px-Z%C3%A1mek_Jind%C5%99ichovice_%28okres_Sokolov%29.jpg)
Jindřichovice se připomínají poprvé v roce 1273 v listině tepelského kláštera, později se dostaly do majetku Šliků, kteří v širokém pásmu Krušných hor a Podkrušnohoří ovládali velkou část západních Čech. Samostatným statkem se Jindřichovice staly počátkem 16. století při dělení majetku Mikuláše III. Šlika.[2][3] Jeden z jeho synů Viktorin nechal kolem roku 1522 v Jindřichovicích postavit renesanční tvrz, která se stala sídlem nové linie Šliků označované jako jindřichovická. Viktorin také Jindřichovicím udělil městská privilegia (1537).[4] Později se většina příslušníků rodu Šliků zapojila do stavovského povstání proti Habsburkům. Tehdejší majitel Jindřichovic Jáchym Šlik byl v procesu pobělohorských konfiskací odsouzen k manství, cestou milosti mu ale zadlužené panství nakonec bylo ponecháno v dědičném vlastnictví. Podmínkou bylo předkupní právo pro českého místokancléře Ottu z Nostic (†1630), který byl již majitelem sousedního panství Falknov (dnes Sokolov) získaného taktéž ze šlikovských konfiskací.[5]
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/4/42/Jind%C5%99ichovice_z%C3%A1mek.jpg/220px-Jind%C5%99ichovice_z%C3%A1mek.jpg)
Ottu z Nostic následoval jako dědic jeho synovec hrabě Jan Hartvík z Nostic (1610–1683), který byl dlouholetým nejvyšším kancléřem Českého království. I když vlastnil značný majetek v různých částech Čech, svým statkům v Krušnohoří věnoval pozornost. V Jindřichovicích nechal postavit kostel sv. Martina (1658) a později přistoupil i k přestavbě zámku (1672). Většina literatury uvádí, že se jednalo o novostavbu na základech bývalé tvrze, novější bádání to ale zpochybňují s argumentem, že Jan Hartvík patřil k nejvyšší společnosti v Čechách a na svých jiných sídlech angažoval progresívní architekty doby baroka. Je tedy málo pravděpodobné, že by nechal postavit zámek v podobě již dávno odeznělého slohu saské renesance, kterou tehdy zámek měl. Jednalo se tedy spíše jen o barokní úpravy stávající budovy.[6][7] Jindřichovické sídlo se jako zámek ostatně uvádí již v konfiskačním protokolu z roku 1623 nebo v pramenech připomínajících vpád polských kozáků do městečka během třicetileté války (1636).[8] Jan Hartvík z Nostic rozšířil majetek v regionu přikoupením sousedních Kraslic (1667). Jindřichovice, Kraslice a Sokolov se staly součásti nostického rodového fideikomisu.[9] Po Janu Hartvíkovi následovali v dědické posloupnosti Antonín Jan (1652–1736), František Václav (1697–1765), František Antonín (1725–1794) a Bedřich (1762–1819).[10][11] Pokud se Nosticové zdržovali v západních Čechách, pobývali právě v Jindřichovicích, protože zámek ve Falknově byl dlouhodobě zanedbáván a opraven až počátkem 19. století za Bedřicha Nostice.[12] Oblibu Jindřichovic ostatně dokládá výstavba nedalekého loveckého zámečku Favorit v polovině 18. století. Pravděpodobně z této doby pocházela také nástropní freska s vyobrazením přístavu v Benátkách v hlavním sále jindřichovického zámku.[13]
Do současné podoby byl jindřichovický zámek přestavěn v první polovině 19. století za Ervína Nostice (1806–1872), který vlastnil panství od roku 1819. Přizval stavitele Franze Fillause a pod jeho vedením byly již v roce 1824 zahájeny stavební úpravy. Zásadní přestavba v novogotickém stylu pak proběhla v letech 1836–1840. K zámku přiléhal menší park, tomu však Nosticové nikdy nevěnovali větší pozornost[14], protože na něj navazovala rozsáhlá obora s pravidelnou úpravou včetně alejí. V oboře byl již v 18. století postaven zmíněný lovecký zámeček Favorit (zcela přebudován v letech 1904–1906). I když měli Nosticové k dispozici několik dalších sídel (často pobývali například na zámku Měšice u Prahy), do Jindřichovic a na Favorit často zajížděli. Tomu také odpovídají starší popisy zámku v německé literatuře, které zmiňují cenný mobiliář a hodnotnou výtvarnou sbírku zahrnující téměř 200 obrazů. Koncem 19. století měl jindřichovický velkostatek s připojenými Kraslicemi rozlohu přes 8.500 hektarů půdy.[15]
Zámek po roce 1945
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/8/8f/Z%C3%A1mek_v_Jin%C5%99ichovic%C3%ADch_%282%29.jpg/220px-Z%C3%A1mek_v_Jin%C5%99ichovic%C3%ADch_%282%29.jpg)
Posledním soukromým majitelem zámku byl Bedřich Nostic (1893–1972), který zde trvale žil se svou manželkou Žofií z Hohenbergu (1901–1990), dcerou zavražděného následníka trůnu arcivévody Františka Ferdinanda.[16] Rodina se hlásila k německé národnosti a oba starší synové narukovali za druhé světové války do wehrmachtu. Starší Ervín (1921–1949) zemřel v sovětském zajetí, mladší František (1923–1945) padl na východní frontě.[17] Když v roce 1945 dorazila do Jindřichovic sovětská armáda, dostali manželé Nosticovi (spolu s nejmladším synem Aloisem, 1925–2003) dvě hodiny na vystěhování ze zámku. V roce 1946 byli odsunuti a usadili se na štýrském zámku Geyeregg, který Žofie Hohenbergová zdědila po otci.
Po roce 1945 zůstal zámek nějakou dobu bez využití a přes nepřehledné majetkové poměry a dílčí ztráty se podařilo zachránit většinu uměleckých sbírek. Hodnotné obrazy byly převezeny převážně do Národní galerie v Praze, část byla zařazena do svozu na zámek Kynžvart. Dvě rozměrná plátna ze 17. století (Měděný důl a Mědená huť) zobrazující dějiny hornictví na Kraslicku převzalo Národní technické muzeum v Praze (oba obrazy pocházejí pravděpodobně ještě z doby vlastnictví Šliků). Barokní oltář ze zámecké kaple byl přemístěn do kostela sv. Martina.
Zámek po roce 1945 využíval zčásti státní statek, v padesátých letech zde byla dočasně kasárna. Sloužil také jako ubytovna řeckých dětí přesídlených do Československa v důsledku občanské války v Řecku. Později zde byli ubytováni zahraniční dělníci z nedaleké Rotavy, v části zámku byly také sklady. Až později našly prostory zámku vhodnější využití a od 1. října 1967 je zde umístěn Státní okresní archiv Sokolov.[18][19]
Stavební podoba
Dvoupatrová zámecká budova má obdélný půdorys s okrouhlými věžemi v rozích. Fasádu zdobí novogotické prvky jako jsou římsy nebo čtvercová profilovaná ostění oken. Východní a západní průčelí zakončují novogotické ústupkové štíty. Na severní straně s hlavním vstupem jsou v obou patrech dlouhé balkóny. Z barokních prvků se dochovaly pouze zbytky arkád obrácených do dvora. Z nejstarší renesanční tvrze pochází reliéf v načervenalém mramoru zasazený do zdi vpravo od vchodu z nádvoří. Na hlavní budovu navazují dvě mladší jednopatrová postranní křídla. Východní a jižní stranu dvora obklopují přízemní hospodářská křídla.[18] Na severní straně zámku se nachází udržovaný park.[20] Zámek byl opraven v roce 1987, další úpravy proběhly v devadesátých letech 20. století, kdy byla původní bílá fasáda na hlavní zámecké budově nahrazena okrovým nátěrem.
Odkazy
Reference
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky . Praha: Národní památkový ústav . Identifikátor záznamu 128116 : Zámek. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ .
- ↑ Rodokmen Šliků dostupné online
- ↑ Rodokmen Šliků in: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl IV. Západní Čechy, Praha, 1985; s.
- ↑ Ottův slovník naučný, díl 13.; Praha, 1898 (reprint 1998); s. 535 ISBN 80-7185-158-2
- ↑ BÍLEK, Tomáš Václav: Dějiny konfiskací v Čechách po r. 1618; Praha, 1882–1883 (reprint Brno 2021); s. 600–602 ISBN 978-80-87542-36-1
- ↑ PROKOP, Vladimír, SMOLA, Lukáš: Sokolovsko. Umění, památky a umělci do roku 1945, díl I.; Sokolov, Národní památkový ústav, Loket, 2014; s. 239 ISBN 978-80-904960-7-1
- ↑ Projektová dokumentace k opravám zámku v Jindřichovicích, Státní oblastní archiv v Plzni, 2014; s. 3 dostupné online
- ↑ KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, 2. díl; Praha, 1997; s. 703 ISBN 80-85983-14-1
- ↑ KUBEŠ, Jiří: Tabulka Fideikomisy utvořené z českých a moravských panství (1620–1659) in: Reprezentační funkce sídel vyšší šlechty z českých zemí (1500–1740) (disertační práce); Jihočeská univerzita České Budějovice, 2005; s. 153 dostupné online
- ↑ Přehled majitelů jindřichovického panství in: KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, 2. díl; Praha, 1997; s. 703 ISBN 80-85983-14-1
- ↑ Rodokmen Nosticů dostupné online
- ↑ SEDLÁČEK, August: Hrady, zámky a tvrze Království Českého. Díl 13. Plzeňsko a Loketsko; Praha, 1998 (reprint); s. 157 dostupné online
- ↑ PROKOP, Vladimír, SMOLA, Lukáš: Sokolovsko. Umění, památky a umělci do roku 1945, díl I.; Sokolov, Národní památkový ústav, Loket, 2014; s. 240 ISBN 978-80-904960-7-1
- ↑ HIEKE, Karel: České zámecké parky a jejich dřeviny; Praha, 1984; s. 166
- ↑ Přehled majetku Nosticů in: PROCHÁZKA, Johann von: Topographisch-statistischer Schematismus des Grossgrundbesitzes im Königreiche Böhmen, Praha, 1891; s. 413–415 (velkostatek Jindřichovice) dostupné online
- ↑ KOTĚŠOVEC, Václav: Kraslická kronika; Kraslice, 2006; s. 61 (kapitola Poslední držitelé nosticovských statků z falknovské větve) ISBN 80-86125-71-8
- ↑ POUZAR, Vladimír: Almanach českých šlechtických rodů 2011; Praha, 2010; s. 334 ISBN 978-80-85955-39-2
- ↑ a b Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Západní Čechy. Příprava vydání Miloslav Bělohlávek. Svazek IV. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1985. 528 s. Kapitola Jindřichovice – zámek, s. 121–122.
- ↑ Dějiny Státního okresního archivu v Sokolově na webu Státního oblastního archivu v Plzni dostupné online
- ↑ Zámek . Národní památkový ústav . Dostupné online.
Literatura
- Kolektiv: Heimatkunde des Bezirkes Graslitz, Kraslice, 1929 (kapitola Die Familie Nostitz, s. 216–228) dostupné online
- PROKOP, Vladimír, SMOLA, Lukáš: Sokolovsko. Umění, památky a umělci do roku 1945, díl I.; Sokolov, Národní památkový ústav, Loket, 2014; s. 232–248 (kapitola Jindřichovice) ISBN 978-80-904960-7-1
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jindřichovice na Wikimedia Commons
- Jindřichovický zámek na webu Hrady.cz
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk