A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Jižní Shetlandy | |
---|---|
South Shetland Islands (angličtina) | |
Mapa Jižních Shetland | |
Lokalizace | Antarktida |
Stát | Spojené království |
Topografie | |
Rozloha | 3 687 km² |
Zeměpisné souřadnice | 62° j. š., 58° z. d. |
Délka | 540 km |
Nejvyšší vrchol | Mount Irving (Clarence Island) (2300 m n. m.) |
Osídlení | |
Počet obyvatel | neobydleno (2012) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jižní Shetlandy (anglicky: South Shetland Islands) jsou skupina ostrovů na severozápadě Antarktidy, mezi Antarktickým poloostrovem a Jižní Amerikou. Jsou začleněny do Britského antarktického území (BAT), nejsou trvale obydleny.
Situace
Souostroví se skládá ze čtyř hlavních skupin tvořených 11 většími a mnoha menšími ostrovy. Jsou zhruba ohraničeny 61° až 63° jižní zeměpisné šířky a 54° až 62° západní zeměpisné délky.
Jižní Shetlandy se pokládají za součást Antarktidy. Ostrovy tvoří asi 540 km dlouhý řetězec, položený přibližně paralelně se severozápadním pobřežím Antarktického poloostrova, od kterého leží na západní, návětrné straně. Jsou od něho odděleny Bransfieldovou úžinou (Bransfield Strait) širokou okolo 120 km a na opačné straně asi 850 km širokým Drakeovým průlivem od Hornova mysu v Jižní Americe.
Historie
Prvním prokazatelným objevitelem Jižních Shetland byl v roce 1819 britský lovec tuleňů a obchodník William Smith, který 19. února spatřil Livingstonův ostrov (Livingston Island) a při druhé plavbě již přistál 16. října u Ostrova krále Jiřího (King George Island) a prohlásil objevené území za britské teritorium. Zpráva o objevu ostrovů s množstvím tuleňů se brzy rozšířila, k ostrovům se vydalo půl stovky lodí s lovci a během tří sezon byla stáda tuleňů úplně zdecimována.
Následně připlulo britské královské loďstvo pod vedením Edwarda Bransfielda prozkoumat, zda nově objevená místa jsou součást kontinentu nebo jen řetězec ostrovů. Prováděli geografická a magnetická měření, sbírali vzorky hornin a zapisovali počasí. Dne 16. ledna. 1820 spatřil Bransfield Livingstonův ostrov a 22. ledna přistál u Ostrova krále Jiřího a opět vyhlásil toto území za součást britské koruny. Ve svém průzkumu pokračoval až do března a objevil i další ostrovy. Souostroví se nakrátko jmenovalo Nová jižní Británie, ale brzy bylo pojmenováno nynějším jménem.
Mimo lovců tuleňů a občasných pobytů lovců velryb nebývaly ostrovy obydleny. V roce 1915 na Sloním ostrově (Elephant Island) nuceně strávilo 15 ztroskotanců 135 dnů, z havarované lodi Endurance Shackletonovy výpravy, než dorazila pomoc. Dále v roce 1921 bylo přinuceno 11 námořníků ze ztroskotané lodě Lord Melville přečkat na Ostrově krále Jiřího tamní zimu, bylo to prvé přezimování v Antarktidě. V létech 1912 až 1931 byla na ostrově Deception (Deception Island) po dobu lovné sezony v provozu velrybářská stanice. Lidé začali na souostroví přebývat, aspoň přechodně, až se vznikem výzkumných polárních stanic.
Politické poměry
Při dělení Antarktidy mezi námořní mocnosti si jako jedna z prvých nárokovalo Spojené království Velké Británie a Irska pro sebe část Antarktidy (sektor), do níž mj. spadaly Jižní Shetlandy a Jižní Orkneje, spravované od roku 1908 z Falklandských ostrovů jako jejich dependence. V roce 1940 vznesly na části britského sektoru nároky Argentina a Chile, obě země prohlásily tuto oblast za součást svého území.
V roce 1962 bylo zřízeno Britské antarktické území, jehož součásti se Jižní Shetlandy staly.[1] Britské antarktické území (BAT) bylo až do roku 1989 řízeno vysokým komisařem z Falkland, pak přešlo pod přímou správu britského Ministerstva zahraničí (Foreign and Commonwealth Office) v Londýně.
Jižní Shetlandy leží jižně od 60. rovnoběžky a proto se na ně vztahuje platnost tzv. Smlouvy o Antarktidě Archivováno 27. 1. 2012 na Wayback Machine. která mj. stanoví, že po dobu smlouvy bude sice platit politické rozdělení Antarktidy podle stavu z roku 1959, ale zároveň bude dočasně pozastaveno uplatňování vlastnických práv.
Geologie
Většina ostrovů je sopečného původu, jsou součásti podmořského horského hřbetu spojujícího Jižní Ameriku s Antarktidou. Toto území bylo tektonicky přetvářeno od jury po paleogén, jednotlivé části se vynořovaly a postupně zase mizely pod hladinou. Na některých ostrovech jsou stále aktivní sopky, např. na Bridgeman Island, Deception Island a Penguin Island. V okolí ostrovů probíhají častá podmořská zemětřesení, poslední bylo 15. ledna 2012 s hodnotou 6,6 Richterové stupnice v hloubce 10 km.
Zajímavá situace je na ostrově Deception, více než z poloviny zaledněném, kde je zatopená kaldera (8 x 5 km veliká) spojena úžinou s volným mořem. Ze dna stále vyvěrají horké prameny a v místech míšení s mořskou vodou jsou vhodná místa ke koupání. Je to oblíbená zastávka při okružních výletních plavbách po Antarktidě. Poslední sopečná erupce tam byla v roce 1970, k vůli jejímu možnému opakování byla na ostrově zrušena i vědecká stanice.
Podnebí
Ostrovy jsou od rovníku vzdáleny téměř stejně jako Faerské ostrovy na severní polokouli, ovšem na Jižních Shetlandách je podnebí v důsledku blízkosti antarktické konvergence a samotné Antarktidy nepoměrně chladnější. Vliv Jižního oceánu způsobuje malé rozdíly teplot mezi zimou a létem, ve srovnání s Antarktidou je tedy místní podnebí celkově mnohem mírnější. V době od dubna do října bývá moře okolo ostrovů zamrzlé a průměrná teplota na ostrovech je -5 °C a naopak v tamním létě není průměrná teplota vyšší než +1,5 °C. Počasí tam nebývá stabilní, rychle se mění, často je zataženo se sněhovými i dešťovými srážkami. Téměř po celý rok tam vanou silné západní větry.
Ostrovy jsou téměř z 80 % trvale pokryty ledovci nebo zasněžené, jejich rozsah se však důsledkem globálního oteplování měřitelně zmenšuje. Holá zůstávají převážně místa okolo mořského pobřeží[zdroj?.
Ostrovy
Ostrov krále Jiřího o výměře 1384 km² je největším ostrovem. Dále následují (ty větší):
Livingston Island – 974 km² | Low Island – 181 km² |
Elephant Island – 558 km² | Greenwich Island – 174 km² |
Smithův ostrov – 206 km² | Clarence Island – 162 km² |
Nelsonův ostrov – 192 km² | Snow Island – 154 km² |
Robert Island – 186 km² | Deception Island – 72 km²[2] |
Flora a fauna
Tvrdé klimatické podmínky jsou pro život nepříznivé, vydrží tam přežívat jen ti nejodolnější jedinci. Na ledu prostých místech vyrůstají hlavně mechorosty (játrovky a mechy), lišejníky, řasy a houby (převážně vřeckovýtrusné). Z krytosemenných rostlin na zvlášť klimaticky příznivých oázách vyrůstá tráva metlice antarktická (Deschampsia antarctica) a bylina z čeledě hvozdíkovitých Colobanthus quitensis.
Ze živočichů tam žije něco málo hmyzu, většinou jen komáři, pakomáři a péřovky, věrní parazité ptáků. Na ostrovech pobývají hlavně hnízdící ptáci, kteří se vracejí do tradičních hnízdišť, mnohdy ve velkých množstvích. Jsou to: tučňáci, buřňáci, buřňáčci, chaluhy, kormoráni, ostralky, racci, rybáci a štítonosi.
Na pobřežích ostrovů znovu začínají vyvádět svá mláďata lachtani antarktičtí, tuleni krabožraví, tuleni leopardí, tuleni Rossovi, tuleni Weddellovi a rypouši sloní. Suchozemští savci tam nežijí. Okolí ostrovů je, díky velké úživnosti Jižního oceánu, bohaté na mnohé vodní živočichy, počínaje krilem a konče velrybami.
Lidé
Přestože celé souostroví nemá trvalé obyvatele, je tam hlavně v období tamního léta, poměrně rušno. Mnoho zemí tam zbudovalo polární výzkumné stanice, např. Argentina, Bulharsko, Brazílie, Chile (3), Čína, Ekvádor, Jižní Korea, Peru, Polsko, Rusko, Španělsko (2), Uruguay, USA. Stanice jsou dostupné po moři asi jen 5 až 6 měsíců v roce, jinak lze za příhodného počasí doletět na největší ostrov King George Island z Argentiny.
Do obliby se dostalo také cestování lodí do Antarktidy, kdy se v listopadu až březnu pořádají okružní plavby spojené s pozorování tamní zvířeny a dokonce s výstupem na pevninu. Výletní lodě vyplouvají z argentinského přístavu Ushuaia na jedno až dvoutýdenní vyjížďky. V poslední době se promýšlí regulace této narůstající turistiky tak, aby nerušila zvířata při hnízdění.
Poštovní známky
V roce 1944 byla vydána jedna edice známek Falklandských ostrovů s přetiskem SOUTH SHETLANDS/DEPENDENCY OF. Od roku 1946 zde platily známky Falklandských dependencí a od roku 1963 známky Britského antarktického území.[1]
Eco-Nelson
Na ostrově Nelson je trvale obydlená soukromá polární stanice Eco-Nelson kterou vybudoval v roce 1988 Jaroslav Pavlíček. Stanice se nachází na závětrném nezaledněném místě vzdáleném od pobřeží cca 300 m, bývá obývána až 7 lidmi. Zabývá se studiem přežití v extrémních podmínkách a ekologií. Vybraní účastnící, nejen z České republiky, si cestu i pobyt hradí ze svého. Na stanici mj. pobyl i kytarista Lubomír Brabec, který zde provedl prvý koncert vážné hudby v Antarktidě.
Vzácné druhy
-
Tučňák skalní
-
Tuleň Rossův
-
Samec rypouše sloního
-
Colobanthus quitensis
Odkazy
Reference
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Jižní Shetlandy na Wikimedia Commons
- SAUNDRY, Peter. Encyclopedia: South Shetland Islands . The Encyclopedia of Earth, rev. 29.05.2011 . Dostupné online. (anglicky)
- South Shetland Islands . Lonely Planet Publications . Dostupné online. (anglicky)
- MASTRO, Lisa; MASTRO, Jim. Antarctica: History . Mastromedia, Dover, N.H., USA, rev. 29.05.2011 . Dostupné online. (anglicky)
- KRAUS, Stefan. Magmatic dyke systems of the South Shetland Islands volcanic arc ... . Ludwig-Maximilians-Universität, München, DE, rev. 05.07.2005 cit. 2012-01-27. Dostupné online. (anglicky)
- USGS: Magnitude 6.6 - South Shetland Islands online. U.S. Geological Survey, National Earthquake Information Center, Denver, CO, USA, rev. 15.01.2012 cit. 2012-01-27. Dostupné online. (anglicky)
- Biota Australis Terrestris online. North Dakota State University, Fargo, N.D., USA cit. 2012-01-27. Dostupné online. (anglicky)
- PAVLÍČEK, Jaroslav. Eco-Nelson Station online. Jaroslav Pavlíček, CS cit. 2012-01-27. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-10-26. (anglicky)
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk