A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
prof. JUDr. František Weyr | |
---|---|
Poslanec Revolučního nár. shromáždění | |
Ve funkci: 1918 – 1920 | |
5. rektor Masarykovy univerzity | |
Ve funkci: 1923 – 1924 | |
Předchůdce | Václav Vondrák |
Nástupce | Edward Babák |
Děkan Právnické fakulty MU | |
Ve funkci: 1919 – 1920 | |
Předchůdce | funkce vznikla |
Nástupce | Jaroslav Kallab |
Ve funkci: 1927 – 1928 | |
Předchůdce | Karel Engliš |
Nástupce | Jan Loevenstein |
Ve funkci: 1935 – 1936 | |
Předchůdce | Bohumil Baxa |
Nástupce | František Čáda |
Předseda Státního úřadu statistického | |
Ve funkci: 1920 – 1929 | |
Předchůdce | Dobroslav Krejčí |
Nástupce | Jan Auerhan |
Stranická příslušnost | |
Členství | Česká státopráv. dem. Čs. národní demokracie ČSL |
Narození | 25. dubna 1879 Vídeň Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 29. června 1951 (ve věku 72 let) Brno Československo |
Rodiče | Emil Weyr |
Příbuzní | František Weyr (děd) Eduard Weyr (strýc) |
Alma mater | Univerzita Karlova |
Profese | právník, pedagog, vysokoškolský učitel, politik, hudební teoretik a violista |
Ocenění | Čestný doktorát Masarykovy univerzity (1947) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
František Weyr (25. dubna 1879 Vídeň – 29. června 1951 Brno) byl český právník, právní filosof, státovědec a statistik, zakladatel tzv. normativní teorie právní. Byl také jedním ze zakladatelů brněnské právnické fakulty,[1] jejímž byl prvním děkanem a kde byl dlouhá léta profesorem. Vykonával ale i jiné veřejné funkce, byl např. rektorem Masarykovy univerzity, předsedal také statistickému úřadu a byl poslancem Národního shromáždění.
Život
Narodil se jako syn Emila Weyra, profesora matematiky na pražské a vídeňské univerzitě a jeho manželky Marie Waniekové z Domyslova; matematikem byl i jeho děd František a také strýc Eduard, rektor pražské techniky. Vyrůstal ve Vídni se svými sourozenci Marií a Jindřichem, přičemž doma se mluvilo výhradně česky.[1] Gymnaziální studia však zakončil roku 1899 v Praze, kam se po smrti svého otce s matkou, jež znovu vdala za ředitele pražského akademického gymnázia Jaroslava Sobičku,[2][3] a sourozenci přestěhoval. Poté se zapsal na právnickou fakultu, zajímal se ale i o filosofii, navštěvoval např. přednášky T. G. Masaryka. Absolvoval v roce 1904 a vrátil se do Vídně, kde působil postupně u místodržitelství, okresního hejtmanství v Mistelbachu, Ústřední statistické komise a u Ministerstva kultu a vyučování.[4] Poté se opět přestěhoval do Prahy a pracoval v Zemské statistické kanceláři, zároveň se roku 1911 na pražské právnické fakultě habilitoval pro obor správní věda a rakouské správní právo, později i pro všeobecně srovnávací rakouskou statistiku. Jeho habilitační práce Příspěvky k teorii nucených svazků popírala doposud nezpochybnitelné rozlišování mezi právem veřejným a soukromým, což se později stalo základem pro jeho normativní teorii.[1] Už roku 1912 ale přešel do Brna, které se stalo jeho druhým domovem. V tu dobu se také oženil s učitelkou na měšťanské škole Helenou Mekesovou.
V Brně byl nejdříve mimořádným, po roce 1919 řádným profesorem právních věd na České vysoké škole technické, kde založil i vědecký seminář pro mladé absolventy pražské právnické fakulty, působil v něm např. Jaromír Sedláček, jeho budoucí následovník.[1] V letech 1914–1915 byl děkanem odboru kulturního inženýrství brněnské techniky.[5] Poté však přešel na Právnickou fakultu Masarykovy univerzity, k jejímž zakladatelům patřil. Byl jejím řádným profesorem ústavního práva a prvním děkanem (později ještě v letech 1927–1928 a 1935–1936). V akademickém roce 1923/1924 byl navíc rektorem Masarykovy univerzity.[6]
V letech 1918–1920 zasedal v Revolučním národním shromáždění za Českou státoprávní demokracii, která se brzy transformovala do Československé národní demokracie.[7][8] Zároveň vedl Státní úřad statistický a Státní radu statistickou. Jako člen ústavního výboru se podílel na tvorbě nové ústavy Československa[9] po roce 1918 a významně se zasloužil o umístění Nejvyššího soudu do Brna zákonem č. 216/1919 Sb. Spolupůsobil i při vzniku mnohých dalších zákonů Československé republiky. Byl též členem brněnského městského zastupitelstva a městské rady v letech 1924–1928,[6] Právnické jednoty moravské nebo brněnské filharmonické Besedy, prosadil např. zřízení brněnské konzervatoře. Dále byl členem Mezinárodního institutu statistického v Haagu, Mezinárodního institutu pro právo veřejné v Paříži, Mezinárodního institutu pro právní filozofii a sociologii v Paříži nebo Rumunského institutu pro správní právo.[1] Spoluredigoval Časopis pro právní a státní vědu a mezinárodní Revue Internationale de la Théorie du Droit, který vydával společně se svým dobrým přítelem Hansem Kelsenem, rakouským právním teoretikem. Podílel se na vydávání několikasvazkového Slovníku veřejného práva československého,[2] jeho poslední pátý díl dokončil ale až po válce.
Za německé okupace se přestěhoval do Prahy, kde svou vědeckou činnost vzhledem k podmínkám a zhoršenému zdravotnímu stavu omezil. Po válce se vrátil do Brna, kde pokračoval v pedagogické práci na fakultě, sblížil se se stranou lidovou a stal se jejím členem,[10] přispíval do Svobodných novin (přejmenovaných Lidových novin) a Lidové demokracie a psal své paměti. V roce 1946 zasedl do komise pro přípravu nové ústavy Československa,[11] získal také čestný doktorát Masarykovy univerzity. Po komunistickém převratu byl z fakulty akčním výborem vyhnán.[4] Své paměti již nedokončil, zemřel 29. června 1951 v Brně na srdeční chorobu.[1]
V roce 2014 pořádala Právnická fakulta Masarykovy univerzity na jeho počest soutěž o Cenu Františka Weyra.[12] Od téhož roku pořádá také každoroční konferenci Weyrovy dny právní teorie.[13]
Dílo
Jako teoretik se Weyr zabýval zároveň právní vědou a filosofií, byl jedním z tvůrců normativní právní teorie. Vyšel ze Schopenhauerovy recepce Kantovy transcendentální filozofie a navazoval na ryzí nauku právní Hanse Kelsena. Centrem pozornosti je přísné rozlišování normativního poznání od poznání kauzálního, předmětem normativního může být pouze norma, tedy vyjádření povinnosti, toho, co má být. Tvůrcem právních norem je stát, což je z normativního hlediska jedno a totéž. Vzhledem k této identitě státu a právního řádu pak neexistuje rozdíl mezi právem veřejným a soukromým. Normativní právní teorie se snaží o ryzí, objektivní popis práva takového, jaké je, nikoli, jaké by mělo podle představ interpretujícího být.[14]
Své centrum mělo Weyrovo učení na Právnické fakultě MU v meziválečném období. K brněnské normativní škole patřili např. Engliš, Kallab, Sedláček, Procházka, Kubeš nebo Dominik, naopak odpůrci tohoto směru byli profesoři Vacek a Baxa.[1]
Významné spisy
- Rakouské právo veřejné. : Spolek posl. zemědělského inženýrství, 1910. 189 s.
- Základy filosofie právní. Brno : A. Píša, 1920. 244 s.
- Soustava československého práva státního. Brno : Barvič a Novotný, 1921. 374 s.
- Teorie práva. Brno ; Praha : Orbis, 1936. 388 s.
- Československé právo ústavní. Praha : Melantrich, 1937. 339 s.
- Paměti. 1, Za Rakouska (1879-1918). Brno : Atlantis, 1999. 486 s. ISBN 80-7108-193-0.
- Paměti. 2, Za republiky (1918-1938). Brno : Atlantis, 2001. 518 s. ISBN 80-7108-194-9.
- Paměti. 3, Za okupace a po ní (1939-1951). Brno : Atlantis, 2004. 230 s. ISBN 80-7108-195-7.
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d e f g František Weyr (1879 – 1951) . Brno: Právnická fakulta Masarykovy univerzity . Dostupné online.[nedostupný zdroj
- ↑ a b ADAMOVÁ, Karolina. František Weyr. In: SKŘEJPKOVÁ, Petra. Antologie československé právní vědy v letech 1918–1939. Praha: Linde, 2009. ISBN 978-80-7201-750-8. S. 523–524.
- ↑ Jaroslav Sobička v Encyklopedii dějin města Brna
- ↑ a b ŠVADLENOVÁ, Martina. František Weyr (*25. 4. 1879 – +29. 6. 1951). Akademický bulletin. 2001, čís. 9. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-10. Archivováno 10. 6. 2020 na Wayback Machine.
- ↑ Akademičtí hodnostáři . Vysoké učení technické v Brně . Dostupné online.
- ↑ a b Prof. JUDr. František Weyr . Encyklopedie dějin města Brna . Dostupné online.
- ↑ František Weyr . Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky . Dostupné online.
- ↑ jmenný rejstřík . Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky . Dostupné online.
- ↑ Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 83.
- ↑ PEHR, Michal. Cestami křesťanské politiky -- Biografický slovník k dějinám křesťanských stran v českých zemích. 1. vyd. : AKROPOLIS, 2007. ISBN 978-80-86903-53-8. S. 297.
- ↑ Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 308.
- ↑ Cena Františka Weyra . Brno: Právnická fakulta Masarykovy univerzity . Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-09-04.
- ↑ Weyrovy dny právní teorie . Brno: Právnická fakulta Masarykovy univerzity . Dostupné online.
- ↑ Slovník českých filosofů – František Weyr . Brno: Filozofická fakulta Masarykovy univerzity . Dostupné online.
Literatura
- KOSATÍK, Pavel. Česká inteligence : od Jaroslava Golla po Magora. Praha: Mladá fronta, 2011. 392 s. ISBN 978-80-204-2373-3.
- BOHÁČKOVÁ, Renata. Život a dílo prof. JUDr. Františka Weyra. Brno: Masarykova univerzita, 1993. 61 s. ISBN 80-210-0687-0.
Externí odkazyeditovat | editovat zdroj
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je František Weyr
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk