A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Elsnicové z Elsnic | |
---|---|
![]() | |
Země |
|
Zakladatel | Rembertus z Elsnic[1]
|
Rok založení | 13. století
|
Větve rodu | Bedřichova linie Václavova linie |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Elsnicové z Elsnic (německy Oelsnitz von der Oelsnitz) byl původně česko-míšeňský šlechtický rod, jehož společenské postavení bylo v předbělohorském období významné, i když se původně jednalo o nižší šlechtu. Historie rodu započala v míšeňském Krušnohoří, kde si, podle svého sídla v Oelsnitz, zvolili svůj přídomek.[2]
V roce 1426 Fridrich z Elsnic, rychtář v Königsteinu, od roku 1423 pak kurfiřt a poddaný Fridricha I. Saského, dobyl hrad Rathen. Ve druhé polovině 15. století se příslušníci rodu usadili v Čechách.
Elsnicové v Čechách
První zmínka o rodu Elsniců z Elsnic v Českém království pochází z roku 1471,[3] kdy Hanuš z Elsnic (Hanns von Oelsnitz) koupil od Berků z Dubé hrad Lemberk. V roce 1492 k Lemberku přikoupil návarovské hradiště, které mu prodal Racek Cukr z Tanfeldu.[3] Spolu s Hanušem přišel do Čech i jeho bratr Kryk z Elsnic. Jejich potomci poté získali mnoho dalších statků severně od Slaného.[4] Titulář zemských desek z roku 1534 uvádí již tři jména rodu Elsniců, a to Kryštofa z Elsnic na Lemberku, Bedřicha z Elsnic na Svojkově a Volfa z Elsnic. Vzhledem k tomu, že Hanuš z Elsnic zemřel roku 1510, je pravděpodobné, že tito Elsnicové byli Hanušovi potomci. S největší pravděpodobností byl Kryštof syn Hanuše, Bedřich byl syn Kryštofa a Volf byl synem Bedřicha.[3] Díky tomu, že Bedřich z Elsnic měl bratra Václava a oba měli početné rodiny, každý z nich stál na počátku významné rodové linie.
Bedřichova linie
Bedřich z Elsnic se patrně narodil ještě na Lemberku a roku 1520 si vzal za manželku Annu Blektovou z Outěchovic. Po svatbě zakoupil panství na Svojkově, které před svou smrtí v roce 1543 věnoval své manželce. Po její smrti panství zdědili jejich synové Mikuláš, Volf, Kastulus, Jindřich a Jan.[5] Z potomků zůstal na Českolipsku pouze nejmladší Jan z Elsnic, který v roce 1567 vyženil statky Valtínov a Hlemýždí. Spolu s manželkou Annou na svém panství nedokázali hospodařit, a tak ho museli brzy prodat a koupili si nemovitost v České Lípě. Po smrti Anny v roce 1593 se Jan Elsnic znovu oženil se Sabinou Melcerovou. Z obou manželství měl Jan mnoho potomků, kteří se po smrti otce 11. ledna 1603 v boji o dědictví znesvářili. Jako východisko z tíživé finanční situace zvolil druhý Janův syn Arnošt Elsnic z Elsnic sňatek s vdovou Lukrécií Penčíkovou, která vlastnila statky na Žandově a ve Stružnici.[6] Po její smrti se Arnošt Elsnic z Elsnic staral o její syny z prvního manželství i o celé panství. Po porážce stavovského povstání 8. listopadu 1620 a následné konfiskaci byl v roce 1623 Arnošt Elsnic z Elsnic odsouzen ke ztrátě poloviny majetku, což ho přimělo k odchodu do exilu. Zemřel 10. května 1633 v saském Schandau. Jeho syn Jan Arnošt Elsnic se v roce 1631 účastnil tažení Sasů do Čech, kde okupoval statek Žandov, za což byl odsouzen a zbaven všech svých práv.
Václavova linie
Druhý Bedřichův syn Václav Elsnic z Elsnic se oženil s Ludmilou Raussendorfovou ze Špremberku, jejíž otec vlatnil panství Vrbičany. V manželství měli spolu osm děti, čtyři syny, Volfa, Bernarda, Krištofa a Karla, a čtyři dcery Maruši, Kateřinu, Alenu a Elišku. V roce 1553 Václav přikoupil ves Stradonice. Václav z Elsnic se postupně vypracoval do postavení hejtmana Slánského kraje, což mu umožnilo dosáhnout vyššího společenského postavení a především kontakty s nejvyššími zemskými pány, zastoupenými v Českém zemském sněmu. Pomoc těchto pánů potřeboval v době, kdy chtěl ze svého panství Vrbičany učinit dědičný statek, který byl doposud pouze lenním statkem. V roce 1575 požádal císaře Maxmiliána II. o získání tohoto práva pro statek Vrbičany. Císař vzápětí vyslal komisaře Zdeňka z Vartenberka a Jiřího z Martinic, aby vše sepsali. Než se vyřešily všechny náležitosti potřebné k převodu, císař Maxmilián II. zemřel. Václav se tedy obrátil na nového císaře Rudolfa II., ale do své smrti v roce 1581 se mu nepodařilo Vrbičany získat. V roce 1583 jeho synové panství Vrbičany zadlužili. Tento dluh se podařilo splatit až Bernardovi z Elsnic roku 1612.[7]
Nejstarší syn Volf z Elsnic zemřel bezdětný. Druhý nejstarší syn Bernard z Elsnic zdědil Kobylníky a v roce 1590 přikoupil panství Čeradice a Milý.[4] V roce 1613 pak Patokryje, Bílichov, Stradonice[8] a dům v Celetné ulici.[5] Bernard z Elsnic měl syny Bohuslava, Bohuchvala, Bernarda, Jana Jindřicha a Burjana, kteří si v roce 1620 mezi sebe rozdělili otcovy statky, ale při pobělohorské konfiskaci o všechno přišli.[9] V roce 1628 odešli do saského exilu. Jan Jindřich z Elsnic žil s manželkou Dorotou a 7 dcerami v Žitavě. Také Bohuslav žil s manželkou Majdalénou Pfeffrkornovou v Žitavě, kde se jejich dcera Kateřina Alžběta provdala v roce 1661 za advokáta Thama ze Sebottendorfu.[5][10]
Třetí syn Kryštof se oženil Kateřinou Kokovskou z Hertemberka, čímž získal ves Kokovice.
Čtvrtý Václavův syn Karel koupil v roce 1597 Evaň, kde pobýval s manželkou Annou ze Šlivic až do smrti, a pravděpodobně zde nechal postavit tvrz.[11] Synové Karlovi, Václav, Kunrát a Melichar drželi po otci ves Evaň, kterou v roce 1619 prodali, ale peníze jim byly po bitvě na Bílé hoře v roce 1623 zkonfiskovány.[12][13] V roce 1628, stejně jako potomci Bernarda, odešli Václavovi potomci do exilu. V roce 1638 se Václav z Elsnic vrátil do Čech, kde se stal lesníkem na Křivoklátském panství.[4] Patrně od něho pocházeli Elsnicové usazení v letech 1670–1705 v Jaroměři. Potomci této rodiny zůstávali ve stavu rytířském a panském, především mimo území Čech.[14]
Exil
Dne 31. července 1627 Ferdinand II. Štýrský svým rekatolizačním mandátem nařídil, že nekatolická šlechta musí opustit zemi nebo konvertovat ke katolictví. Jen v tomto roce se z Čech vystěhovalo 185 šlechtických rodin. Exulanty přijímalo už od roku 1622 saské kurfiřtství, protože tehdy saského kurfiřta Jana Jiřího I. velmi pobouřilo vyobcování luterského duchovenstva z Čech.[15]
Exulant Bohuslav Elsnic složil přísahu věrnosti v Pirně, ale v letech 1640–1641 žil v Žitavě. Jaroslav Elsnic byl v roce 1654 na seznamu exulantů v Žitavě. V roce 1641 žily v Žitavě rovněž Alžběta a Johanna Alžběta, které přísahu věrnosti novému zeměpánovi ještě nesložily.[16]
Odkazy
Reference
- ↑ MÄRCKER, Traugott. Das Burggrafthum Meissen: ein historisch-publicistischer Beitrag zur sächsischen Territorialgeschichte, aus archivalischenQuellen. : Brockhaus, 1842. Dostupné online. S. 26. (německy)
- ↑ HUND, Friedrich Hector Grafen. Bayrische Urkunden aus dem XI und XII Jahrhundert.. www.zobodat.at . . Dostupné online. (německy)
- ↑ a b c KŘÍŽOVÁ, Michala. Elsnicové z Elsnic v českých zemích raného novověku. docplayer.cz . Universita Pardubice - Fakulta filozofická Ústav historických věd . Dostupné online.
- ↑ a b c Elsnicové z Elsnic. www.clubcc.cz . Clubcc . Dostupné online.
- ↑ a b c OTTO, Jan. Ottův alocník nučný. Illustrovaná encyklopædie obecných vědomostí Book VIII, heslo: Elsnic z Elsnic. S. 554. archive.org . V Praze, J. Otto, 1888 . S. 554. Dostupné online.
- ↑ HALADA, Jan. Lexikon české šlechty : erby, fakta, osobnosti, sídla a zajímavosti. Praha: Nakl. Akropolis ISBN 80-901020-3-4. S. 197.
- ↑ SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. : Šolc a Šimáček Dostupné online. S. 426.
- ↑ HOSÁK, Ladislav. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku: Severní Čechy 3. svazek. Praha: Nakl. Svoboda, 1984. Dostupné online. S. 73, 369.
- ↑ BÍLEK, Tomáš Václav. Dějiny konfiskací v Čechách po r. 1618. Praha, reprint v Brně 2021: , 1882. ISBN 978-80-87542-36-1. S. 94–96.
- ↑ SCHATTKOWSKY, Martina. Die Familie von Bünau: Adelsherrschaften in Sachsen und Böhmen vom Mittelalter bis zur Neuzeit. : Leipziger Universitätsverlag Dostupné online. ISBN 978-3-86583-235-1. (německy)
- ↑ HOSÁK, Ladislav. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku: Severní Čechy 3. svazek. Praha: Nakl. Svoboda, 1984. Dostupné online. S. 114.
- ↑ BŮŽEK, Václav. Nižší šlechta v politickém systému a kultuře předbělohorských Čech. : Historický ústav Dostupné online. ISBN 978-80-85268-54-6.
- ↑ BÍLEK, Tomáš Václav. Dějiny konfiskací v Čechách po r. 1618. Praha, reprint v Brně 2021: , 1882. ISBN 978-80-87542-36-1. S. 96–97.
- ↑ Biografie von Friedrich von der Oelsnitz (1485-1553) - Sächsische Biografie | ISGV e.V. . Institut saských dějin a etnografie . Dostupné online. (německy)
- ↑ DENIS, Ernest. Čechy po Bílé hoře: Vítězství církve . 1904 . S. 47–48. Dostupné online.
- ↑ ŠTĚŘÍKOVÁ, Edita. Exulantská útočiště v Lužici a Sasku. 1. vyd. vyd. Praha: Kalich, 2004. 549 pages s. ISBN 80-7017-008-5, ISBN 978-80-7017-008-3. OCLC 62503962 S. 158.
Externí odkazyeditovat | editovat zdroj
- Tento článek obsahuje text (volné dílo) z hesla „Elsnic z Elsnic díl:8, S.554“ Ottova slovníku naučného, jehož autorem je Jan Otto.
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk