A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Španělská monarchie (španělsky: Monarquía Española) je monarchický systém, který hlavou státu Španělska činí dědičného panovníka zvaného španělský král. Král je limitován ústavou, monarchie je tedy konstituční. Pravomoci krále silně omezila zejména ústava z roku 1978. Ta zároveň definovala krále jako živoucí personifikace a ztělesnění španělského státu a symbol trvalé jednoty Španělska. Král je také označen za „rozhodce a moderátora“ španělských státních institucí. Ústava též kodifikuje použití královských titulů, královské výsady, nástupnictví, zástupnost a regentství v případech monarchovy nezletilosti nebo nezpůsobilosti. Podle ústavy má být panovník také nápomocný při podpoře vztahů s „národy své historické komunity“, čímž jsou míněny národy bývalého Španělského impéria. Španělský král skutečně automaticky slouží jako prezident Organizace iberoamerických států, která zastupuje více než 700 000 000 lidí ve čtyřiadvaceti členských zemích po celém světě.[1] Španělská monarchie je ústavně označována také jako Koruna (španělsky: La Corona) a zahrnuje vládnoucího panovníka, královskou rodinu a královskou domácnost, která podporuje panovníka při výkonu jeho povinností. Současným panovníkem je od 19. června 2014 Felipe VI., který nastoupil na trůn po abdikaci svého otce Juana Carlose I. Španělská monarchie má své kořeny ve Vizigótském království založeném po pádu Západořímské říše. Ovlivnila světové dějiny tím, že španělští králové iniciovaly zámořské objevy 15. století. Španělská královská instituce má mezi ostatními světovými monarchiemi jeden z nejnižších rozpočtů (například roku 2021 činil oficiální rozpočet španělské monarchie 8,4 milionu eur).[2] Tyto údaje jsou ale relativní, neboť některé výdaje královského domu hradí vláda a její jednotlivé resorty. Španělský král sídlí v Královském paláci v Madridu. K dispozici má ale řadu dalších prostor, které různí panovníci využívají v různé míře, dle svých preferencí - k takovým sídlům patří Palác Zarzuela, palác El Pardo, palác Marivent na Mallorce ad.
Pravomoci
Největší politickou roli španělský panovník sehrává při sestavování španělských vlád, především při jmenování předsedy vlády. Po parlamentních volbách se král setká a vede rozhovory s vůdci politických stran zastoupenými v Generálních kortesech a poté se radí s předsedou Kongresu, který zastupuje celé kortesy. Poté král prostřednictvím předsedy Kongresu nominuje předsedu vlády. Podle ústavy může panovník nominovat kohokoli, koho uzná za vhodného. Z pragmatických důvodů (aby vláda získala důvěru parlamentu) a vzhledem k ustanovení ústavy, které krále žádá "podporovat demokratický proces", navrhne na premiéra obvykle politického vůdce, jehož strana má v Kortesech nejvíce křesel. Od roku 1978 tomu tak bylo vždy. Král obvykle oznámí svého kandidáta den po všeobecných volbách. Jmenovat premiérem může ale král kandidáta teprve získá-li důvěru parlamentu. Stane-li se tak, je jmenován dle tradice v Přijímacím salónu (Salón de Audiencias) v paláci Zarzuela. Pokud králův nominant v hlasování o důvěře neuspěje, do 48 hodin stejný kandidát o důvěru požádá znovu. Neuspěje-i ani napodruhé, král znovu zahájí jednání se zástupci politických stran a předloží nového kandidáta pro hlasování o důvěře. Jestliže během dvou měsíců nezíská důvěru parlamentu, král parlament rozpustí a vyhlásí nové všeobecné volby. Jakmile je předseda vlády jmenován, navrhne ministry, které král jmenuje. Král je i odvolává, ale na premiérovu žádost. Žádný ministr nesmí nastoupit do funkce, dokud nesloží přísahu, ve které slibuje nejen věrnost ústavě, ale i loajalitu vůči králi. Král může předsedat schůzím vlády, ale Juan Carlos I. nastavil zvyklost, že se tak děje jen jednou nebo dvakrát ročně, zejména při slavnostních příležitostech. Král se však každý týden schází s předsedou vlády, obvykle v úterý ráno.
Popularita a kritika
Monarchie se stala předmětem ostré kritiky během finanční krize, zejména v roce 2012, který se pro monarchii stal jakýmsi „annus horribilis“,[3] protože členové královské rodiny byli stále více považováni za neslučitelné se španělským mainstreamem nebo vtahováni do skandálu.[4][5] Královna Sofie byla v roce 2008 kritizována za to, že v biografii, která byla v tomto roce zveřejněna, neurčitě odhalila své soukromé názory na manželství homosexuálů. V roce 2011 byl králův zeť Iñaki Urdangarin, vévoda z Palmy de Mallorca, obviněn z praní špinavých peněz a zneužití svého spojení s královskou rodinou pro osobní finanční zisk.[4][6][7][8][9][10] V dubnu 2012 se králův vnuk, 13letý Froilán, střelil do nohy při tréninku střelby na terč v sídle svého otce, což bylo vyvolalo vzpomínky na podobnou, ale mnohem závažnější nehodu se střelnou zbraní, které byl účasten král v roce 1956.[5] Podle historiků tehdy 18letý Juan Carlos čistil revolver, když nešťastnou náhodou zastřelil svého 14letého bratra Alfonsa.[5]
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Monarchy of Spain na anglické Wikipedii.
- ↑ Spanish King rebrands for the recession. The Independent . 2010-02-26 . Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Casa Real: su presupuesto para 2021 es de 8,4 millones de euros. Hola.com . 2021-01-30 . Dostupné online. (španělsky)
- ↑ CARVAJAL, Doreen; MINDER, Raphael. Chastened King Seeks Redemption, for Spain and His Monarchy. The New York Times. 2012-09-29. Dostupné online . ISSN 0362-4331. (anglicky)
- ↑ a b TREMLETT, Giles. Spanish royal family hit by fraud scandal. The Guardian. 2011-12-08. Dostupné online . ISSN 0261-3077. (anglicky)
- ↑ a b c ELKIN, Mike. Spanish Monarchy Scandal. The Daily Beast. 2012-04-16. Dostupné online . (anglicky)
- ↑ MANRESA, Andreu; BUENO, Jesús García. Iñaki Urdangarin será imputado en el 'caso Palma Arena'. El País. 2011-11-09. Dostupné online . ISSN 1134-6582. (španělsky)
- ↑ MANRESA, Andreu; BUENO, Jesús García. Anticorrupción registra la fundación de Iñaki Urdangarin. El País. 2011-11-08. Dostupné online . ISSN 1134-6582. (španělsky)
- ↑ PAÍS, El. Los sospechosos precios especiales del Instituto Nóos. El País. 2011-11-09. Dostupné online . ISSN 1134-6582. (španělsky)
- ↑ Los gestores de Nóos facturaron al Instituto 1.700.000 euros cuando ya no funcionaba. Diario ABC . 2011-12-10 . Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (španělsky)
- ↑ INTERNET, Unidad Editorial. El Rey aparta a Urdangarin por su comportamiento 'no ejemplar'. www.elmundo.es . . Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (španělsky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Španělská monarchie na Wikimedia Commons
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk