A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Jiří Voskovec | |
---|---|
Jiří „George“ Voskovec ve filmu Dvanáct rozhněvaných mužů (1957) | |
Rodné jméno | Jiří Wachsmann |
Narození | 19. června 1905 Sázava Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 1. července 1981 (ve věku 76 let) Pearblossom, Kalifornie USA |
Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
Alias | Jiří Wachsmann, George Voskovec, F. Formen, Yan Maršik, Petr Dolan |
Alma mater | Právnická fakulta Univerzity Karlovy Filozofická fakulta Univerzity Karlovy |
Aktivní roky | 1925–1981 |
Choť | Christine McKeown (1961–1981) (jeho smrt) Anne Gerlette (1945–1958) (její smrt) 2 děti Madelaine Main (?–1945) (Rozvedeni) |
Rodiče | Otec Vilém Eduard Wachsmann (Vaksman, později Václav Voskovec) (1864–1945) |
Příbuzní | Prokop Voskovec (sourozenec) Soběslav Pinkas (dědeček) Alois Wachsman (bratranec) Bedřich Wachsmann (prastrýc) |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jiří Voskovec, rozený Jiří Wachsmann (19. června 1905 Sázava[1] – 1. července 1981 Pearblossom, Spojené státy americké), byl česko-americký herec, spisovatel, dramatik a textař nerozlučně spojený s Janem Werichem a Jaroslavem Ježkem. Pracovali spolu ve 20. a 30. letech 20. století v Osvobozeném divadle.
Život
Mládí
Narodil se jako třetí a nejmladší dítě Viléma Wachsmanna (nar. 5. ledna 1864 ve Svojšicích[2]) a Jiřiny rozené Pinkasové (nar. 5. března 1867 v Vaux de Cernay, department Seine-et-Oise[3]).
Otec byl nadaný hudebník, kapelník carských vojenských hudeb v armádě Kongresového Polska, tj. území Polska pod vládou Ruska. 12. listopadu 1893 se zde oddal s Jiřinou a pár měl Voskovcovy starší sourozence Prokopa (nar. 1893) a Olgu (1895), kteří vyrůstali v Rusku.[4] Vilém Wachsmann vstoupil během 1. sv. války v Rusku do čs. legií[5] a po návratu do Čech požádal o počeštění svého jména na Voskovec. Zemská politická správa v Praze mu 19. února 1921 vyhověla.[2]
Jiří studoval na reálném gymnáziu v Křemencově ulici v Praze, kde byl jeho spolužákem Jan Werich. Poté získal stipendium na Carnotově lyceu ve francouzském Dijonu, kde pak studoval v letech 1921–1924.[6] Během studia navštěvoval v Paříži divadla a cirkusy, kupř. trojici klaunů rodiny Fratellini z cirkusu Medrano a také avantgardní divadlo Vieux-colombier v Paříži, které vedl herec Jacques Copeau. V roce 1921 napsal článek o futurismu do studentského časopisu. Byl to první článek na toto téma v Československu. Umělecká beseda v roce 1922 otiskla ve svém 2. sborníku Život jeho moderní báseň „Mal du Pays“.
Spolupráce s Janem Werichem
V roce 1926 spolu s Janem Werichem vstoupili do avantgardního Osvobozeného divadla, kde pomocí humoru reagovali na tehdejší politické a sociální problémy. Jejich spolupráce vyústila do hry Vest pocket revue podle Werichovy povídky. Spolupráce dua V+W vznikla v magazínu Přerod, který vedl Hubert Ripka.
Protože jejich vystoupení byla otevřeně protifašistická, museli v roce 1938 divadlo zavřít a na začátku roku 1939 oba emigrovali do USA (Pensylvánie). Vrátili se do Československa v roce 1946. Až do druhé poloviny 40. let pracoval a psal a hrál hlavně s Janem Werichem. Po dvou letech, kdy se snažili s Janem Werichem obnovit Osvobozené divadlo, emigroval podruhé a definitivně. Žil krátce ve Francii.
Spolupráci Voskovce a Wericha zvěčnil neobvyklým způsobem Luboš Kohoutek pojmenováním planetky 2418 Voskovec-Werich.[7]
Druhá emigrace
V roce 1950 se vrátil do USA. Po svém druhém příjezdu do USA byl v atmosféře mccarthismu 11 měsíců internován na Ellis Islandu pro podezření, že byl sympatizantem komunismu. Tehdy se musel vyrovnat s tím, jak byly interpretovány jeho filmy ze 30. let, o nichž si někteří mysleli, že propagují komunismus, např. film Hej rup!. V téže době byl Jan Werich ředitelem pražského Divadla ABC.
Po své druhé emigraci v roce 1948 se s Janem Werichem osobně setkal několikrát. Po osmiletém odmlčení si dopisovali až do Werichova úmrtí.
Ačkoli žil ve třech zemích, stále tvrdil, že se narodil a byl vychován jako Čech. Vzhledem k jeho původnímu jménu Jiří Wachsmann ho fašistický bulvár ve 30. letech označoval za Žida, při povinném prokazování rasového původu za protektorátu se však žádný Žid mezi jeho předky nenašel.[8] V roce 1955 se stal občanem USA. To už ale v Americe byl známý pod jménem George Voskovec (jeho příjmení bylo komoleno na Voskovek). Žil v New Yorku a hrál zde v mnoha představeních, i na Broadwayi. Ztvárnil např. roli prvního herce v Hamletovi nebo dokonce třikrát Alberta Einsteina. Hrál také v mnoha filmech, např. jednoho z porotců ve filmu Dvanáct rozhněvaných mužů. Poslední rok svého života prožil v Kalifornii, kde prodělal protirakovinovou léčbu. Zemřel 1. července 1981 na infarkt.
Rodina
praděd | Adolf Maria Pinkas |
---|---|
děd | Soběslav Pinkas |
strýc | Ladislav Pinkas |
prastrýc | Bedřich Wachsmann |
strýc | prof. Bedřich Wachsmann ml. |
otcův bratranec | Julius Wachsmann |
bratranec | Alois Wachsman |
synovec | Prokop Voskovec mladší |
neteř | Anna Pitašová |
Otec byl příbuzný několika malířů. Bratr byl prof. Bedřich Wachsmann ml. (1871–1944),[9] strýc byl Bedřich Wachsmann str. (1820–1897),[10] bratranec byl Julius Wachsmann (1866–1936).[11] Jeden z jeho synovců byl architekt Alois Wachsmann (1898–1942).[12][13][14] Básník a dramatik Prokop Voskovec mladší byl synem Jiřího staršího bratra Prokopa Voskovce.[15]
Matčin bratr byl politik Ladislav Pinkas[3][16] z Národní strany svobodomyslné („mladočeši“). Oba byli děti českého malíře Soběslava Pinkasa a jeho francouzské manželky Adrieny Denoncinové z Ludes v department Marne.[17] Soběslavova babička z matčiny strany byla Františka Schaurothová, rozená Dačická z Heslova. Toto byl český šlechtický rod, jehož nejznámějším představitelem byl renesanční spisovatel Mikuláš Dačický, měšťan z Kutné Hory.[18]
Vývod z předků
Malíř Josef Šíma a rodina Wachsmannů
Malíř Josef Šíma byl přítelem rodičů Jiřího Voskovce a navštěvoval rodinu Wachsmannů na Sázavě. Portrét Jiřího Voskovce jako chlapce patří k Šímovým raným dílům. (Portrét byl vystaven na výstavě Josefa Šímy v Praze 2019.)[19] Další portrét – Šímovu kresbu Jiřího Voskovce vlastní Moravská galerie.[20]
Citát
„ | Vzpomínám také na Jiřího Voskovce. Tento mladý a pěkný muž zahrál si Ríšu – jistě jen pro honorář – v sladkém filmu Pohádka máje a musil pak Devětsil opustit. Tak to bylo v Devětsilu přísné. Neměl jsem však tenkrát dojem, že by z toho Voskovec byl příliš nešťasten. | “ |
— Jaroslav Seifert [21] |
Seznam písňové tvorby (výběr)
- Civilizace (Jan Werich a Jaroslav Ježek/Jan Werich a Jiří Voskovec) – Pozn. dříve pod názvem Civilisace
- David a Goliáš (Jaroslav Ježek/Jan Werich a Jiří Voskovec)
- Divotvorný hrnec (Burt Lane/Jiří Voskovec a Jan Werich)
- Ezop a brabenec (Jaroslav Ježek/Jan Werich a Jiří Voskovec)
- Klobouk ve křoví (Jaroslav Ježek/Jan Werich a Jiří Voskovec)
- Babička Mary (Jaroslav Ježek/Jan Werich a Jiří Voskovec)
- Nebe na zemi (Jaroslav Ježek/Jan Werich a Jiří Voskovec)
- Nikdy nic nikdo nemá (Jaroslav Ježek/Jan Werich a Jiří Voskovec)
- O Španělsku si zpívám (Jaroslav Ježek/Jiří Voskovec a Jan Werich)
- Potopa (Jaroslav Ježek/Jan Werich a Jiří Voskovec)
- Prodám srdce (Jaroslav Ježek/Jiří Voskovec a Jan Werich)
- Půl párku (One Meatball) (Lou Singer/Jan Werich a Jiří Voskovec)
- Stonožka (Jaroslav Ježek/Jan Werich a Jiří Voskovec)
- Strojvůdce Příhoda (The Ballad of Casey Jones) (Eddie Newton/Jan Werich a Jiří Voskovec)
- Svět patří nám (Jaroslav Ježek/Jan Werich a Jiří Voskovec)
- Svítá (Jaroslav Ježek/Jan Werich a Jiří Voskovec)
- Tmavomodrý svět (Jaroslav Ježek/Jan Werich a Jiří Voskovec)
- Tři strážníci (Jaroslav Ježek/Jan Werich a Jiří Voskovec)
- Zeměkoule (Thanks for the Buggy Ride) (Jules Buffano/Jan Werich a Jiří Voskovec)
- Život je jen náhoda (Jaroslav Ježek/Jan Werich a Jiří Voskovec)
- Strašlivá píseň o Golemovi (Jaroslav Ježek/Jan Werich a Jiří Voskovec)
- Osel a stín – 1933, lidé se hádají o nesmyslné věci. Antická historka – spor o poplatek za odpočinek ve stínu osla.
Odkazy
Poznámky
Reference
- ↑ Záznam o narození a křtu, Archiv hl. m. Prahy, pravoslavná matrika, sign. PRAV N1O1Z1, s. 182
- ↑ a b Státní oblastní archiv v Praze. ebadatelna.soapraha.cz . . Dostupné online.
- ↑ a b Archivní katalog. katalog.ahmp.cz . . Dostupné online.
- ↑ http://www.radioservis-as.cz/archiv09/33_09/33_nalad.htm
- ↑ http://legie100.com/krev-legionare/132820/
- ↑ Jaromír Pelc: Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo, Ústav pro kulturně výchovnou činnost, Praha, 1981, str. 23. Týž: Zpráva o Osvobozeném divadle, Práce, Praha, 1982, 214 s. Týž: Osvobozené divadlo, Mladá fronta, Praha, 1990, 488 s. Blíže in:
- ↑ (2418) Voskovec-Werich In: Dictionary of Minor Planet Names. : Springer, 2003. ISBN 978-3-540-29925-7. DOI 10.1007/978-3-540-29925-7_2419. Kapitola (2418) Voskovec-Werich, s. 197.
- ↑ článek o Voskovcovi v Reflexu. www.reflex.cz . . Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-07-07.
- ↑ Státní oblastní archiv v Praze. ebadatelna.soapraha.cz . . Dostupné online.
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu
- ↑ Matriky - ACTA PUBLICA. www.mza.cz . . Dostupné online.
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele Nejsvětější Trojice v Podskalí na Novém Městě pražském
- ↑ http://www.jicinsko.cz/mistopis/excerpta/mgcm.htm
- ↑ http://dspace.upce.cz/bitstream/10195/47598/3/KavalirovaK_Historiesklaren_TJ_2012.pdf
- ↑ http://kultura.idnes.cz/basnik-prokop-voskovec-zemrel-deb-/literatura.aspx?c=A110211_122013_literatura_ob
- ↑ Archivní katalog. katalog.ahmp.cz online. cit. 2022-04-25. Dostupné online.
- ↑ Státní oblastní archiv v Praze. ebadatelna.soapraha.cz online. cit. 2022-04-25. Dostupné online.
- ↑ http://blog.abchistory.cz/cl185-kutna-hora--vyhlasena-restaurace-dacicky.htm
- ↑ Josef Šíma se prolnul s pařížskými básníky. Výstava připomíná slavného modernistu. Aktuálně.cz. Economia, 3. 5. 2019. Dostupné online.
- ↑ Moravská galerie, Josef Šíma: Portrét Jiřího Voskovce
- ↑ Jaroslav Seifert: Všecky krásy světa, Praha, Československý spisovatel, 1982, str. 261
Literaturaeditovat | editovat zdroj
- Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 89–91, 138, 145–147, 162, 242, 368, 379–384, 426, 428, 506.
- HEDBÁVNÝ, Zdeněk: Divadlo Větrník. Praha : Panorama, 1988, str. 14, 22, 46, 125, 135, 146, 183.
- Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 781.
- MERHAUT, Luboš, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 4/II. U-Ž, Dodatky k LČL 1-3, A-Ř. Praha: Academia, 2008. 1089–2105 s. ISBN 978-80-200-1671-3. S. 1473–1485.
- NEDVĚD, Franta. Jednou jsi dole, jednou nahoře : V+W (s Jiřím Voskovcem v New Yorku). Praha : Mladá fronta, 2005. 173 s. ISBN 80-204-1235-2.
- SEIFERT, Jaroslav. Všecky krásy světa. Praha : Československý spisovatel, 1982, str. 261, 319
- SCHONBERG, Michal a Jiří VOSKOVEC. Rozhovory s Voskovcem. Praha: Blízká setkání, 1995. ISBN 80-901 731-1-X
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 489–490.
- TUNYS, Ladislav. Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila. Praha: Ametyst, 1998, str. 25, 27–8, 42, 100, ISBN 80-85837-35-8
Související článkyeditovat | editovat zdroj
Externí odkazyeditovat | editovat zdroj
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Jiří Voskovec na Wikimedia Commons
- Osoba Jiří Voskovec ve Wikicitátech
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jiří Voskovec
- Jiří Voskovec v souborném katalogu Akademie věd ČR
- Jiří Voskovec Archivováno 16. 5. 2013 na Wayback Machine. v Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století
- Jiří Voskovec v Česko-Slovenské filmové databázi
- Jiří Voskovec ve Filmové databázi
- Jiří Voskovec na Kinoboxu
- Jiří Voskovec v Internet Movie Database (anglicky)
- Jiří Voskovec na Dabingforum.cz
- Jiří Voskovec na stránkách Obce překladatelů
- Poslední rozhovor Jana Wericha s Jiřím Voskovcem ve Vídni v roce 1974
- Fotografie v archivu atelieru Šechtl & Voseček
- Dokumentární film – Můj otec George Voskovec 2 Archivováno 14. 11. 2011 na Wayback Machine.
- Pořad Českého rozhlasu Plus: Jiří Voskovec – ztratil jsem domov, našel svět; obsahuje citace z nevydaných pamětí Jiřího Voskovce a unikátní rozhlasové nahrávky s jeho hlasem z archivu Rádia Svobodná Evropa.
Recenze filmu o Jiřím Voskovcovieditovat | editovat zdroj
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk