Šavrov Š-7
Šavrov Š-7
Určení	průzkumný a transportní hydroplán
Původ	Sovětský svaz
Výrobce	Opravny letadel Glavsevmorpuť
Šéfkonstruktér	Vadim Borisovič Šavrov
První let	1940
Uživatel	SSSR
Vyrobeno kusů	1
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Šavrov Š-7 byl sovětský jednomotorový průzkumný a transportní hornoplošný obojživelný létající člun z druhé světové války. Stroj byl pokračovatelem typu Šavrov Š-2.

Vznik a vývoj

V roce 1938 uvědomili dva hlavní letečtí dopravci v SSSR, Aeroflot a Glavsevmorpuť,^[zdroj⁠? menší vývojové skupiny o úmyslu obohatit letadlový park o lehké jednomotorové obojživelné letouny. Nový typ měl rozšířit leteckou dopravu do obtížně přístupných oblastí na severu a v povodí velkých řek.

Práce na převážně celokovovém Š-7 zahájil V. B. Šavrov koncem roku 1938 a na doporučení obou společností původně počítal s invertním řadovým šestiválcem MV-6 o výkonu 162 kW. Z důvodu slabých výkonů této pohonné jednotky se konstruktéři rozhodli o instalaci hvězdicového devítiválce MG-31 o 235 kW, který byl umístěn v gondole nad trupem v tažném uspořádání s krytem NACA. Později byl tento motor vyměněn za výkonnější MG-31F o výkonu 243 kW, který roztáčel dvoulistou dřevěnou vrtuli. Pilotní prostor byl dvoumístný, kabina cestujících čtyřmístná. Vstupovalo se do ní kruhovými dveřmi na hřbetě trupu za odtokovou hranou křídla. V případě potřeby potřeby bylo možno do tohoto otvoru vestavět kulometné střeliště TT-1 s pohyblivým kulometem ŠKAS ráže 7,62 mm.

Prototyp vzlétl 16. července 1940^[zdroj⁠? s pilotem J. O. Fedorenkem, poté následovaly podnikové a státní testy. Další změnou byla pokusná krátkodobá instalace amerického motoru Wright J-6 Whirlwind o výkonu 220 kW s třílistou kovovou stavitelnou vrtulí Hamilton Standard. Oficiální předvedení Š-7 proběhlo 4. října 1940 na říčním přístavu Chimki u Moskvy. V zimě používal lyžový podvozek převzatý z letounu I-15bis. Plánovanou sériovou výrobu překazila německá invaze do SSSR.

Hydroplán byl nejprve používán k civilním účelům (imatrikulace CCCP-359), mezi něž bylo řazeno i zásobování polárních výzkumných stanic. Po vypuknutí války sloužil k převozu raněných či k transportu důležitých zásilek v povodí Volhy, v oblasti měst Saratov, Stalingrad a Astrachaň.

Specifikace

Údaje dle^[1]

Technické údaje

• Osádka:
• Rozpětí: 13,00 m
• Délka: 9,40 m
• Výška: 3,52 m
• Nosná plocha: 23,30 m²
• Hmotnost prázdného stroje: 1 230 kg
• Hmotnost vzletová: 1 900 kg
• Pohonná jednotka:
• Výkon pohonné jednotky:

Výkony

• Max. rychlost u hladiny moře: 218 km/h
• Maximální rychlost v hladině 2 000 m: 184 km/h
• Přistávací rychlost: 90 km/h
• Dostup: 2 960 m
• Dolet: 920 km

Odkazy

Reference

Literatura

• NĚMEČEK, Václav. Šavrov Š-7. Letectví a kosmonautika. Září 1983, roč. LIX, čís. 18, s. 711. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Šavrov Š-7 na Wikimedia Commons
• (rusky) Šavrov Š-7