A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Nejvyšší zemský maršálek Království českého | |
---|---|
Oberstlandmarschall Königreichs Böhmen | |
![]() Znak Českého království | |
![]() | |
Úřadující 1913 od 1907 | |
Členský stát | ![]() |
Sídlo | Praha |
Jmenuje | český král |
Funkční období | 5 let |
První ve funkci | Jiří |
Vytvoření | 1146 |
Poslední ve funkci | Ferdinand Jiří z Lobkowicz |
Zánik | 1913 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Nejvyšší zemský maršálek (německy Oberstlandmarschall), také označovaný jako nejvyšší královský či český maršálek, též nejvyšší maršálek Království českého, byl třetím nejvýznamnějším českým zemským stavovským úředníkem. Stál v čele českého zemského sněmu. Původně byl úřad společný pro Čechy i Moravu, po roce 1625 však svou působnost omezil pouze na Čechy. Úřad existoval od 13. století až do roku 1913.[1]
Historie
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/b/b5/Nejvy%C5%A1%C5%A1%C3%AD_zemsk%C3%BD_mar%C5%A1%C3%A1lek.jpg/220px-Nejvy%C5%A1%C5%A1%C3%AD_zemsk%C3%BD_mar%C5%A1%C3%A1lek.jpg)
Původně byl nejvyšší maršálek dvorským úředníkem, postupně se však jeho úřad stal funkcí stavovskou. V jeho kompetenci bylo rozhodování čestných záležitostí panského stavu včetně soudnictví o čest. Od počátku 14. století se úřad dědil v rodině pánů z Lipé, kteří o něj přišli až v souvislosti s pobělohorskými konfiskacemi.[1]
V době předbělohorské byl nejvyšší maršálek třetím nejvýznamnějším úředníkem Království českého, v Markrabství moravském byl po hejtmanovi druhým nejvýznamnějším. Roku 1625 byla jeho působnost omezena pouze na Čechy, ale Obnoveným zřízením zemským mu bylo potvrzeno jeho postavení třetího úředníka v království. Úřad pak byl obsazován rodem Berků z Dubé a po jejich vymření byl obsazován volně pouze na dobu pěti let. Před Bílou horou přísahal králi a stavům, po Bílé hoře pouze králi a jeho dědicům. Do zániku místodržitelského kolegia v roce 1748 byl jedním z jeho jedenácti řádných členů. Po josefínských reformách se z úřadu stal pouhý čestný titul. Oficiálně nejvyšší maršálek zůstal v čele českého zemského sněmu, který sice svolával panovník, ale maršálek jej zahajoval, řídil a uzavíral. Z titulu své funkce předsedal i českému zemskému výboru.[1]
Poslední nejvyšší český maršálek Ferdinand Jiří z Lobkowicz skončil v úřadu roku 1913, kdy byl anenskými patenty dočasně rozpuštěn zemský sněm (jehož byl maršálek předsedou). Do zániku monarchie roku 1918 pak už sněm nebyl obnoven a staré úřady byly nahrazeny republikánskými.
Během obřadu korunovace českých králů nosil svatováclavský meč.[2]
Seznam nejvyšších maršálků Českého království
- 1146–1148 Jiří
- 1159 Chotěbor († 12. 11. 1159)
- 1160–1165 Vojslav
- před 1167 Soběslavec
- 1171 Dlugomil
- 1175–1177 Heřman
- 1177 Dluhomil
- 1180 Protiva
- 1185–1187 Jindřich
- 1216–1222 Jindřich I. z Hradce (kolem 1160 – 1237)[3]
- 1222 Častolov ze Žitavy (před 1200 – asi 1253)
- 1224 Diviš
- 1228 Držislav
- 1253–1277 Zdislav
- 1255–1262 (3. nebo 4. 6.) Vok I. z Rožmberka († 3. 6.[4][5] nebo 4. 6.[zdroj? 1262 Štýrský Hradec)
- 1263–1267 Jindřich z Lichtenburka (Hynek z Lichtenburka) († 1296)
- 1267–1275 Purkart z Janovic († po 1289)
- 1277–1279 Bavor II. ze Strakonic
- 1288 Vítek z Hluboké
- 1289 Albrecht ze Žeberka
- 1305–1307 Dobeš z Bechyně († 1307)
- 1308–1317 Jindřich z Lipé († 27. 8. 1329) – poprvé
- 1317 Konrád z Buchsessu
- 1318 Vilém Zajíc z Valdeka († 1319)
- 1319–1329 (26. 8.) Jindřich z Lipé († 27. 8. 1329) – podruhé
- 1330-1336 Jindřich z Lipé († 1336)
- 1343–1347 Bertold z Lipé († 1347)
- 1347–1348 Jindřich III. z Lipé
- 1349–1363 Čeněk z Lipé († 1363)
- 1371 Jindřich III. z Lipé
- 1376–1385 Hynek z Lipé
- 1389–1395 Jindřich III. z Lipé
- 1414–1415 Hanuš z Lipé († 1415)
- 1417–1420 Jindřich IV. z Lipé
- 1436–1449 Bertold z Lipé
- 1452–1473 Jindřich z Lipé
- 1475–1483 Bertold z Lipé († 1483)
- 1483–1490 Vilém II. z Pernštejna na Helfštýně (1435 – 8. 4. 1521 Pardubice)[6]
- 1500–1506 Bertold z Lipé
- 1512 Jindřich z Lipé
- 1522–1541 Jan z Lipé († 1541)
- 1541–1562 Bertold z Lipé
- 1562–1589 Čeněk z Lipé na Hodoníně († 1589)
- 1589–1598 (23. 1.) Jan z Lipé († 23. 1. 1589)
- 1610–1620 Pertold Bohubud z Lipé († 1643)
- 1620–1626 nebo 1625 (?) Lev Burian Berka z Dubé (cca 1586/1590 – 26. března 1626)
- 1626–1644 Matyáš Ferdinand Berka z Dubé (1620/1621 – 20. 8. 1644 Jihlava)
- 1645 (10. 6.) – 1684 (2. 11.) Adam Matyáš z Trauttmansdorffu (1617 – 2. 11. 1684 Horšovský Týn)
- 1685 (24. 3.) – 1689 Rudolf Vilém z Trauttmansdorffu († 1689)
- 1689 (30. 4.) – 1700 Heřman Jakub Czernin z Chudenic (25. 7. 1659 Vídeň – 8. 8. 1710 Praha)
- 1701 (10. 6.) – 1706 (24. 4.) František Antonín Berka z Dubé († 24. 4. 1706 Vídeň), v letech 1678–1704 působil jako vyslanec v zahraničí, naposledy v Benátkách[7]
- 1706–1708 Antonín Jan z Nostic-Rienecku (1652 – 30. 10. 1736)
- 1708 (24. 7.) – 1719 (25. 7.) Jan Václav z Gallasu († 25. 7. 1719)
- 1720 (20. 2.) – 1731 Jan Josef z Valdštejna (26. 6. 1684 – 22. 4. 1731)
- 1733 (17. 10.) – 1740 Štěpán Vilém Kinský (26. 12 1679 – 12. 3. 1749)[8]
- 1741 (5. 3.) – 1746 František Jindřich I. Šlik (28. 2. 1696 – 9. 1. 1766)
- 1747–1749 (1757?) František Leopold Buquoy (29. 11. 1703 Vídeň – 10. 10. 1767 Praha)
- 1759–1760 Václav Kazimír Netolický z Eisenberka (4. 3. 1700 Přehořov – 15. 3. 1760 Praha)
- 1760–1767 Karel Gotthard ze Schaffgotsche (27. 7. 1706 – 18. 12. 1780)
- 1768–1789 (19. 9.) František Adam ze Šternberka (20. 7. 1711 Vídeň – 19. 9. 1789 Žirovnice)
- 1791–1803 (28. 1.) August Antonín Josef z Lobkowicz (21. 9. 1729 Praha – 28. 1. 1803 Praha)
- 1803 (5. 5. ) – 1812 (20. 1.) Vojtěch Václav z Klebelsbergu (3. 11. 1738 Libořice – 20. 1. 1812 Praha)
- 1812 (23. 4.) – 1830 (16. 2.) Josef Antonín Wratislav z Mitrowicz (2. 9. 1764 Prčice – 17. 2. 1830 Praha)
- 1830 (5. 6.) – 1830 (27. 8.) František Josef z Vrtby († 27. 8. 1830)
- 1831 (17. 3.) – ? Kristián Kryštof Clam-Gallas (3. 9. 1771 – 21. 8. 1838), úřad zastával v době korunovace Ferdinanda V. Dobrotivého v roce 1836[9]
- ?
- (určitě 1840 a 1847) Prokop Hartmann z Klarštejna (11. 8. 1787 – 21. 12. 1868 Praha)
- ?
- 1861–1863 Albert Nostitz-Rieneck (23. 8. 1807 Trmice – 25. 1. 1871 Praha) – poprvé
- 1863–1866 Karl Rothkirch-Panthen (2. 12. 1807 Falkenau – 31. 3. 1870 Praha)
- 1866–1867 Albert Nostitz-Rieneck (23. 8. 1807 Trmice – 25. 1. 1871 Praha) – podruhé
- 1867 Edmund Hartig (2. 11. 1812 Vídeň – 30. 3. 1883 San Remo)
- 1867–1870 Adolf z Auerspergu (21. 7. 1821 Vlašim – 5. 1. 1885 zámek Goldegg)
- 1870–1871 Albert Nostitz-Rieneck (23. 8. 1807 Trmice – 25. 1. 1871 Praha) – potřetí
- 1871–1872 Jiří Kristián z Lobkowicz (14. 5. 1835 Vídeň – 21. 12. 1908 Praha) – poprvé
- 1872–1883 Karel Vilém z Auerspergu (1. 5. 1814 Praha – 4. 1. 1890 Praha)
- 1883–1907 Jiří Kristián z Lobkowicz (14. 5. 1835 Vídeň – 21. 12. 1908 Praha) – podruhé
- 1907–1913 Ferdinand Jiří z Lobkowicz (26. 6. 1850 Dolní Beřkovice – 22. 4. 1926 Milán)
Odkazy
Reference
- ↑ a b c VYKOUPIL, Libor. Slovník českých dějin. 2., přepracované a doplněné vyd. Brno: Julius Zirkus, 2000. ISBN 80-902782-0-5. S. 395.
- ↑ SEKYRKOVÁ, Milada. 7. 9. 1836. Ferdinand V. Poslední pražská korunovace. Praha: Havran, 2004. 192 s. (Dny, které tvořily české dějiny). ISBN 80-86515-37-0. S. 87 a 91. Dále jen 7. 9. 1836. Ferdinand V. Poslední pražská korunovace.
- ↑ KONEČNÝ, Michal; MIKEŠ, Jan; RŮŽIČKA, Filip; VANĚK, Martin. Hrad Jindřichův Hradec. České Budějovice: Národní památkový ústav, 2017. 124 s. ISBN 978-80-87890-25-7. S. 9.
- ↑ MAREK, Miroslav. Rodokmen Czerninů 1 . genealogy.euweb.cz, rev. 2003-12-04 . Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04.
- ↑ BŘEZAN, Václav. Životy posledních Rožmberků II. Praha: Svoboda, 1985. 532 (374–905) s. S. 678.
- ↑ Podle VOREL, Petr. Páni z Pernštejna : vzestup a pád rodu zubří hlavy v dějinách Čech a Moravy. Praha: Rybka Publishers, 1999. 318 s. ISBN 80-86182-24-X. S. 91. se ujal úřadu nejvyššího maršálka Českého království po smrti Bertolda (Pertolda) z Lipé už v roce 1482. V té době zastával i úřad nejvyššího komorníka brněnského.
- ↑ KUBEŠ, Jiří, a kol. V zastoupení císaře: česká a moravská aristokracie v habsburské diplomacii 1640–1740. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2018. 640 s. ISBN 978-80-7422-574-1. S. 175.
- ↑ V zastoupení císaře, s. 174
- ↑ 7. 9. 1836. Ferdinand V. Poslední pražská korunovace, s. 62
Literatura
- ČAPKA, František. Slovník českých a světových dějin. Brno: Akademické nakladatelství CERM, s. r. o., 1998. 434 s. ISBN 80-7204-081-2. S. 197, 225.
- PALACKÝ, František. Dílo Františka Palackého I. Příprava vydání Jaroslav Charvát. Praha: , 1941. Dostupné online. Kapitola Přehled současný nejvyšších důstojníků a úředníků, s. 321–417.
- RAMEŠ, Václav. Slovník pro historiky a návštěvníky archivů. Praha: Libri, 2005. 432 s. ISBN 80-7277-175-2. S. 175.
- VYKOUPIL, Libor. Slovník českých dějin. 2., přepracované a doplněné vyd. Brno: Julius Zirkus, 2000. 772 s. ISBN 80-902782-0-5. S. 329, 395.
Související články
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk