A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
| Tenis na Letních olympijských hrách 2020 | |
|---|---|
 zlato |  Alexander Zverev (GER) |
 stříbro |  Karen Chačanov (ROC) |
 bronz |  Pablo Carreño Busta (ESP) |
| Finále | 6–3, 6–1 |
| Počet | 64 tenistů z 31 zemí |
| Povrch | tvrdý – DecoTurf / venku |
| Datum | 24. července – 1. srpna 2021 |
| Dějiště | Tenisový park Ariake zóna Tokijského zálivu Tokio,  Japonsko |
| Soutěže | |
| mužská dvouhra • mužská čtyřhra | |
| ženská dvouhra • ženská čtyřhra | |
| smíšená čtyřhra | |
| Tenis na letních olympijských hrách mužská dvouhra | |
◄◄ 2016 | |
Mužská dvouhra na Letních olympijských hrách 2020 probíhala od 24. července do 1. srpna 2021. Do singlové soutěže tokijského olympijského turnaje nastoupilo šedesát čtyři tenistů. Dějištěm se staly dvorce s tvrdým povrchem DecoTurf v Tenisovém parku Ariake.[1][2] Letní olympijské hry 2020 byly o rok odloženy kvůli pandemii covidu-19. Vzhledem k obnovení japonského nouzového stavu pro sílící epidemii v oblasti Tokia se hry konaly bez diváků.[3] Dvojnásobným obhájcem zlaté medaile byl 34letý Brit Andy Murray,[4] jenž před rozehráním úvodního kola odstoupil pro natažený čtyřhlavý stehenní sval. Na doporučení lékařů nastoupil jen do čtyřhry.[5]
Turnaj pořádaly Mezinárodní tenisová federace a Mezinárodní olympijský výbor. Mužská dvouhra byla součástí profesionálního okruhu ATP Tour. Hráči si do žebříčku nepřipsaly žádné body. Hrálo se na dva vítězné sety. Tiebreak uzavíral každý set za stavu her 6–6.[1][2]
Mužská dvouhra se hrála ve všech 16 ročnících, kdy byl tenis zařazen do programu olympijských her v letech 1896–1924 a opět od roku 1988. V letech 1968 a 1984 se uskutečnil ukázkový turnaj a v Mexiku také exhibice.
Olympijským vítězem se stal Alexander Zverev. Jako první německý tenista ovládl olympijskou dvouhru mužů a navázal na zlato Steffi Grafové z LOH 1988. Stříbrnou medaili si odvezl Rus Karen Chačanov reprezentující Ruský olympijský výbor. Bronzový cenný kov připadl Španělovi Pablu Carreñovi Bustovi.
Turnaj
Z první světové desítky, ke dni kvalifikování 14. června 2021, nepřijela do Tokia polovina členů. Třetí v pořadí Rafael Nadal se po vyřazení na French Open omluvil z Wimbledonu i olympiády. Jako důvod uvedl únavu a nutnost regenerace.[6] Ve stejný červnový den se odhlásila i světová pětka Dominic Thiem. Rakušan se necítil být po zhoršení formy dostatečně připraven odehrát turnaj na vysoké úrovni.[7] Obnovené zranění kolena z trávy stálo za červencovým odstoupením osmého muže žebříčku Rogera Federera.[8] Rovněž o místo hůře postavený wimbledonský finalista Matteo Berrettini absentoval pro zranění levého stehna, s nímž dohrával již grandslam v All England Clubu.[9] Desátý v pořadí Roberto Bautista Agut, na rozdíl čtvrtfinále v Riu de Janeiru 2016, preferoval jako antukář souběžně hraný turnaj na tomto povrchu v Kitzbühelu.[10]
V úvodním kole dohrál sedmý hráč světa Andrej Rubljov, který ve dvou setech nestačil na bývalého člena první světové pětky Keie Nišikoriho z Japonska. Obhájce bronzové medaile tak poprvé od listopadu 2018 porazil člena Top 10.[11] Rovněž devátý nasazený Kanaďan Félix Auger-Aliassime na úvod překvapivě nenašel recept na australského náhradníka Maxe Purcella, figurujícího na 190. místě žebříčku. Australan v soutěži nahradil obhájce titulu Andyho Murrayho.[12] Turnajovou desítku a světovou osmnáctku Gaëla Monfilse vyřadil v prvním kole Bělorus Ilja Ivaška ze sedmé desítky klasifikace, který zvládl závěr třetí sady. Francouz pokračoval v nepřesvědčivých výsledcích. Jeho zápasový poměr v probíhající sezóně činil 3–10.[13]
Ve druhém kole vypadla ruská turnajová jedenáctka Aslan Karacev po třísetové prohře s Francouzem Jérémym Chardym, jenž Rusa přehrál již o měsíc dříve ve Wimbledonu.[14] 27letý Brit Liam Broady a 143. hráč žebříčku zasáhl do olympijského turnaje na poslední chvíli po pozitivním covidovém testu krajana Dana Evanse. Ve druhé fázi si poradil s čerstvým wimbledonským semifinalistou a světovou dvanáctkou Hubertem Hurkaczem z Polska. Poprvé v kariéře porazil člena elitní světové dvacítky.[15][14][16]
První hráč světa Novak Djoković usiloval o zisk čtvrtého triumfu v pětidílné sérii vedoucí ke zkompletování čistého Zlatého Slamu, tj. titulů na všech grandslamech a olympijských hrách v jediném kalendářním roce. V předchozí části sezóny již ovládl Australian Open, French Open a Wimbledon. V historii se tento výkon podařil pouze Steffi Grafové v roce 1988.[17][18] Zároveň se po Andrem Agassim mohl stát druhým mužem historie s kariérním Super Slamem složeným z triumfů na grandslamech, Turnaji mistrů a olympiádě.[19] V semifinále však podlehl světové pětce Alexandru Zverevovi, přestože získal úvodní set a ve druhém měl výhodu soupeřova prolomeného podání. Od stavu gamů 3–2 však Němec získal 12 z 13 výměn a vynutil si rozhodující sadu. V ní si vypracoval vedení her 4–0 a Srbovi dovolil uhrát už jen jeden game. Pasivní bilanci vzájemných utkání Zverev snížil na 3–6 a ukončil Djokovićovu 22zápasovou neporazitelnost, trvající od Belgrade Open.[20]
Vítezem se stal čtvrtý nasazený Němec Alexander Zverev, který ve finále přehrál za 79 minut Rusa reprezentující Ruský olympijský výbor a dvanáctého nasazeného Karena Chačanova poměrem 6–3 a 6–1. Stal se tak vůbec prvním Němcem, který ovládl mužskou dvouhru na olympijském turnaji, když překonal stříbro Tommyho Haase z roku 2000, a celkově získal pro Německo třetí zlatou medaili z tenisu.[21][22] Zápas o bronzovou medaili vyhrál 30letý Španěl Pablo Carreño Busta, který porazil světovou jedničku Novaka Djokoviće ve třech setech 6–4, 6–7 a 6–3. Při svém olympijském debutu tak jedenáctý muž světa soupeře poprvé zdolal ve standardně dohraném utkání. Jediné vítězství si předtím připsal po Srbově diskvalifikaci v osmifinále US Open 2020. Ze čtyř dalších vzájemných duelů odešel poražen. Carreño Busta neztratil ani jeden servis, když odvrátil všech šest brejkbolů. 34letý Djoković odehrál třetí zápas o olympijský bronz. V Pekingu 2008 jej zvládl a v Londýně 2012 utržil porážku. Nezvládnutý duel se Španělem z něj učinil prvního tenistu v historii, který na olympijských hrách prohrál šest dvouher. Z plánovaného zápasu o bronz z mixu odstoupil pro poranění ramena.[23]
Harmonogram
| Harmonogram | ||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Datum | 24. července | 25. července | 26. července | 27. července | 28. července | 29. července | 30. července | 31. července | 1. srpna | |||
| Zahájení (UTC+9) | 11:00 | 11:00 | 11:00 | 11:00 | 11:00 | 15:00 | 15:00 | 15:00 | 15:00 | |||
| Mužská dvouhra | 1. kolo | 2. kolo | 3. kolo | čtvrtfinále | semifinále | o bronz | o zlato | |||||
Nasazení hráčů
- 1.
Novak Djoković (SRB) (semifinále, 4. místo) - 2.
Daniil Medveděv (ROC) (čtvrtfinále) - 3.
Stefanos Tsitsipas (GRE) (3. kolo) - 4.
Alexander Zverev (GER) (vítěz, zlatá medaile) - 5. Andrej Rubljov (ROC) (1. kolo)
- 6.
Pablo Carreño Busta (ESP) (semifinále, bronzová medaile) - 7.
Hubert Hurkacz (POL) (2. kolo) - 8.
Diego Schwartzman (ARG) (3. kolo)
- 9.
Félix Auger-Aliassime (CAN) (1. kolo) - 10.
Gaël Monfils (FRA) (1. kolo) - 11. Aslan Karacev (ROC) (2. kolo)
- 12. Karen Chačanov (ROC) (finále, stříbrná medaile)
- 13.
Lorenzo Sonego (ITA) (2. kolo) - 14. Ugo Humbert (FRA) (čtvrtfinále)
- 15. Fabio Fognini (ITA) (3. kolo)
- 16. Alejandro Davidovich Fokina (ESP) (2. kolo)
Pavouk
| Legenda | |
|
|
Finálová fáze
| Čtvrtfinále | Semifinále | Finále o zlatou medaili | |||||||||||||||||
| 1 |  Novak Djoković (SRB)
|
6 | 6 | ||||||||||||||||
| Kei Nišikori (JPN)
|
2 | 0 | |||||||||||||||||
| 1 | Novak Djoković (SRB)
|
6 | 3 | 1 | |||||||||||||||
| 4 | Alexander Zverev (GER)
|
1 | 6 | 6 | |||||||||||||||
| 4 | Alexander Zverev (GER)
|
6 | 6 | ||||||||||||||||
 Jérémy Chardy (FRA)
|
4 | 1 | |||||||||||||||||
| 4 | Alexander Zverev (GER)
|
6 | 6 | ||||||||||||||||
| 12 | Karen Chačanov (ROC)
|
3 | 1 | ||||||||||||||||
| 12 | Karen Chačanov (ROC)
|
77 | 4 | 6 | |||||||||||||||
| 14 | Ugo Humbert (FRA)
|
64 | 6 | 3 | |||||||||||||||
| 12 | Karen Chačanov (ROC)
|
6 | 6 | ||||||||||||||||
| 6 | Pablo Carreño Busta (ESP)
|
3 | 3 | Zápas o bronzovou medaili | |||||||||||||||
| 6 | Pablo Carreño Busta (ESP)
|
6 | 77 | ||||||||||||||||
| 2 | Daniil Medveděv (ROC)
|
2 | 65 | 1 | Novak Djoković (SRB)
|
4 | 78 | 3 | |||||||||||
| 6 | Pablo Carreño Busta (ESP)
|
6 | 66 | 6 | |||||||||||||||
