A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
| Tenis na Letních olympijských hrách 2012 | |
|---|---|
 zlato |  Andy Murray (GBR) |
 stříbro |  Roger Federer (SUI) |
 bronz |  Juan Martín del Potro (ARG) |
| Finále | 6–2, 6–1, 6–4 |
| Počet | 64 tenistů z 34 zemí |
| Datum | 28. července – 5. srpna 2012 |
| Dějiště | All England Club Londýn,  Spojené království |
| Soutěže | |
| mužská dvouhra • mužská čtyřhra | |
| ženská dvouhra • ženská čtyřhra | |
| smíšená čtyřhra | |
| Tenis na letních olympijských hrách mužská dvouhra | |
◄◄ 2008 2016 ►► | |
Mužská dvouhra na Letních olympijských hrách 2012 probíhala v areálu londýnského All England Lawn Tennis and Croquet Clubu, tradičním dějišti třetího grandslamu sezóny Wimbledonu. Soutěž se konala v období od 28. července do 5. srpna 2012 na dvanácti travnatých dvorcích, poprvé na tomto povrchu od znovuzařazení tenisu do rodiny olympijských sportů v roce 1988.[1]
Turnaj pořádaly Mezinárodní tenisová federace a Mezinárodní olympijský výbor. Mužská dvouhra je součástí profesionálního okruhu ATP World Tour a 64 tenistů si dle dosažené fáze turnaje potřetí v historii připsalo body do žebříčku ATP. Hrálo se na dva vítězné sety, vyjma finále, ve kterém bylo k zisku zlaté olympijské medaile potřeba vyhrát sady tři. Tiebreak se konal v závěru všech setů za stavu her 6–6 vyjma rozhodující sady, v níž se pokračovalo celými gamy až do zisku rozdílu dvou her.[2]
Obhájcem zlaté medaile z LOH 2008 v Pekingu byl španělský třetí hráč světa Rafael Nadal,[2] který však pro nedoléčené poranění kolena 19. července 2012 z turnaje odstoupil.[3]
Olympijským vítězem se stal třetí nasazený Brit Andy Murray, který ve finále zdolal švýcarskou světovou jedničku Rogera Federera ve třech sadách, když dokázal odvrátit všech devět soupeřových šancí na breakbol. Murray tak oplatil Federerovi porážku z finále Wimbledonu 2012, která se na centrálním dvorci odehrála o měsíc dříve.
Bronzovou medaili vybojoval Argentinec Juan Martín del Potro, který v zápase o tento olympijský kov porazil srbskou světovou dvojku Novaka Djokoviće.
Rekordy
Zápas druhého kola mezi čtvrtým nasazeným Jo-Wilfriedem Tsongou a Kanaďanem Milosem Raonicem skončil výsledkem 6–3, 3–6 a 25–23. Byl v něm odehrán rekordní počet 66 gamů, nejvíce v jediném zápasu hraném na dva vítězné sety v historii olympijských her. Hráči tak překonali rekordní počet 63 her v zápase úvodního kola ženské čtyřhry na LOH 1988 v Soulu mezi kanadskou dvojicí Carling Bassett-Segusovou a Jill Hetheringtonovou, které zdolaly Argentinky Mercedes Pazovou a Gabrielu Sabatiniovou v poměru 7–6, 5–7 a 20–18. Současně se jednalo nejdelší olympijský zápas, jehož dobu trvání překonalo o dva dny později hrané semifinále mezi Federerem a del Potrem.[4]
Semifinálové utkání, ve kterém Roger Federer zdolal Juana Martína del Potra 3–6, 7–6 a 19–17, bylo nejdelším zápasem hraným na dvě vítězné sady v otevřené éře tenisu. Jeho doba trvání činila 4 hodiny a 26 minut, čímž překonalo rekord o 23 minut, který drželo semifinále Novaka Djokoviće a Rafaela Nadala z turnaje Mutua Madrilena Madrid Open 2009.[5]
Harmonogram
| Datum | 28. července | 29. července | 30. července | 31. července | 1. srpna | 2. srpna | 3. srpna | 4. srpna | 5. srpna |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Zahájení | 11:30 | 11:30 | 11:30 | 11:30 | 11:30 | 11:30 | 12:00 | 12:00 | 12:00 |
| Fáze | 1. kolo | 1. kolo 2. kolo |
2. kolo | osmifinále | čtvrtfinále | semifinále | — | o 3. místo finále | |
Soutěž mužské dvouhry
Nasazení hráčů
Roger Federer (SUI) (finále, stříbrná medaile)
Novak Djoković (SRB) (semifinále)
Andy Murray (GBR) (vítěz, zlatá medaile)
David Ferrer (ESP) (3. kolo)
Jo-Wilfried Tsonga (FRA) (čtvrtfinále)
Tomáš Berdych (CZE) (1. kolo)- Janko Tipsarević (SRB) (3. kolo)
Juan Martín del Potro (ARG) (semifinále, bronzová medaile)- Juan Mónaco (ARG) (2. kolo)
John Isner (USA) (čtvrtfinále)- Nicolás Almagro (ESP) (čtvrtfinále)
- Gilles Simon (FRA) (3. kolo)
Marin Čilić (CRO) (2. kolo)- Fernando Verdasco (ESP) (1. kolo)
Kei Nišikori (JPN) (čtvrtfinále)- Richard Gasquet (FRA) (2. kolo)
Pavouk
| Legenda | ||
|
| |
Finálová fáze
| Čtvrtfinále | Semifinále | Finále o zlatou medaili | |||||||||||||||||
| 1 | Roger Federer (SUI)
|
6 | 77 | ||||||||||||||||
| 10 |  John Isner (USA)
|
4 | 65 | ||||||||||||||||
| 1 | Roger Federer (SUI)
|
3 | 77 | 19 | |||||||||||||||
| 8 | Juan Martín del Potro (ARG)
|
6 | 65 | 17 | |||||||||||||||
| 15 |  Kei Nišikori (JPN)
|
4 | 64 | ||||||||||||||||
| 8 | Juan Martín del Potro (ARG)
|
6 | 77 | ||||||||||||||||
| 1 | Roger Federer (SUI)
|
2 | 1 | 4 | |||||||||||||||
| 3 | Andy Murray (GBR)
|
6 | 6 | 6 | |||||||||||||||
| 11 |  Nicolás Almagro (ESP)
|
4 | 1 | ||||||||||||||||
| 3 | Andy Murray (GBR)
|
6 | 6 | ||||||||||||||||
| 3 | Andy Murray (GBR)
|
7 | 7 | ||||||||||||||||
| 2 |  Novak Djoković (SRB)
|
5 | 5 | Zápas o bronzovou medaili | |||||||||||||||
| 5 |  Jo-Wilfried Tsonga (FRA)
|
1 | 5 | ||||||||||||||||
| 2 | Novak Djoković (SRB)
|
6 | 7 | 8 | Juan Martín del Potro (ARG)
|
7 | 6 | ||||||||||||
| 2 | Novak Djoković (SRB)
|
5 | 4 | ||||||||||||||||
