A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Oxid cíničitý | |
---|---|
Obecné | |
Systematický název | Oxid cíničitý |
Anglický název | Tin dioxide |
Německý název | Zinn(IV)-oxid |
Sumární vzorec | SnO2 |
Vzhled | Bílá práškovitá látka |
Identifikace | |
Registrační číslo CAS | 18282-10-5 13472-47-4 (hydrát) |
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) | 242-159-0 |
PubChem | 29011 |
Číslo RTECS | XQ4000000 |
Vlastnosti | |
Molární hmotnost | 150,69 g/mol |
Teplota tání | 1 630 °C |
Teplota varu | 1 900 °C |
Hustota | 6,95 g/cm3 7,02 g/cm3 (16 °C) |
Index lomu | nDa= 1,998 nDb= 2,093 |
Měrná magnetická susceptibilita | −3,39×10−6 cm3g−1 |
Struktura | |
Krystalová struktura | čtverečná |
Hrana krystalové mřížky | a= 473,8 pm c= 318,8 pm |
Termodynamické vlastnosti | |
Standardní slučovací entalpie ΔHf° | −581,0 kJ/mol |
Standardní molární entropie S° | 52,3 JK−1mol−1 |
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° | −519,9 kJ/mol |
Izobarické měrné teplo cp | 0,349 JK−1g−1 |
Bezpečnost | |
[1] Varování[1] | |
R-věty | žádné nejsou |
S-věty | žádné nejsou |
NFPA 704 | ![]() 0
2
0
|
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Oxid cíničitý je spolu s oxidem cínatým jedním ze dvou oxidů cínu. Cín je v něm přítomen v oxidačním čísle IV. Jedná se o bílou práškovitou látku s vyššími teplotami tání a varu, nerozpustnou ve vodě, rozpustnou ovšem v silných kyselinách a zásadách. V přírodě se vyskytuje v podobě minerálu kasiteritu (česky cínovce) a jeho největší ložisko se nacházelo v Krušných horách u obce Cínovec. Minerál slouží jako hlavní ruda cínu a oxid cíničitý je proto základní sloučenina na jeho výrobu. Kromě výroby cínu se využívá zejména v keramických glazurách, kterým dává bílou barvu.
Fyzikálně-chemické vlastnosti
Jedná se o bílou práškovitou látku nerozpustnou ve vodě, ovšem rozpustnou v silných kyselinách a silných zásadách (jde tedy o amfoterní oxid). S halogenovodíkovými kyselinami reaguje oxid cíničitý za vzniku hexahalogenidcíničité soli, např. s jodovodíkem vzniká hexajodidocíničitá kyselina. Reakce se provádí pod refluxem a trvá několik hodin.:
- SnO2 + 6 HI → H2SnI6 + 2 H2O
V kyselině sírové se rozpouští za vzniku síranu cíničitého:
- SnO2 + 2 H2SO4 → Sn(SO4)2 + 2 H2O
V silných zásadách se rozpouští oxid cíničitý na cíničitany, např. vzorec cíničitanu sodného Na2SnO3. Protavením směsi SnO2 a NaOH a následným rozpuštěním ve vodě vzniká hexahydroxocíničitan sodný Na22, který se využívá v barvířství.
Oxid cíničitý je diamagnetický, což znamená, že je lehce vytlačován z magnetického pole. Má nulový magnetický moment a tedy všechny jeho elektrony jsou spárované.
Výskyt v přírodě
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/6/69/Cassiterite.jpg/110px-Cassiterite.jpg)
V přírodě se oxid cíničitý vyskytuje v podobě minerálu kasiteritu (česky cínovce) a jedná se o hlavní rudu cínu. V Čechách se nalézá například u obce Cínovec v Krušných horách a jméno obce je právě odvozeno od tohoto nejbohatšího naleziště cínovce na českém území. Další naše významná naleziště jsou Krupka a Horní Slavkov. Nejbohatší rudy mají obsah cínu až 78 %.
Použití
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/e/eb/Reverberatory_furnace_diagram.png/200px-Reverberatory_furnace_diagram.png)
Hlavní význam oxidu cíničitého je výroba cínu z jeho rudy. Případně oxidace cínových odpadů na oxid cíničitý a následná redukce na cín. Cínové odpady je nutno nejprve nechat pročistit, proto se nechají spálit na vzduchu na oxid cíničitý. Na kov se potom oxid redukuje uhlíkem ve vanových pecích při 1 200 - 1 300 °C
Spolu s oxidem vanadičným V2O5 se používá na katalýzu pro oxidace aromatických sloučenin v syntéze karboxylových kyselin a kyselých anhydridů.
Již dlouho se využívá jako bílé barvivo v glazurách. Využívá se zejména v glazurách pro běžnou keramiku v hrnčířství a na obkladech.
"Dráty" z oxidu cíničitého se využívají v detektorech na oxid uhelnatý k jeho odhalení.
Díky své dobré tvrdosti se používá k leštění drahých kamenů.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tin dioxide na anglické Wikipedii.
- ↑ a b Tin(IV) oxide. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov . PubChem . Dostupné online. (anglicky)
Literatura
- VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk