A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Anglické skladebné názvosloví
V anglickém skladebném názvosloví se upřednostňuje složení molekuly před její strukturou. Jeho nejjednodušší formou je stechiometrický název (stoichiometric name). V některých případech můžeme použít pro skupinu atomů triviální název (cyanide = CN, hydroxide = OH) a začlenit ho do názvu jako by se jednalo o atom.
Anion píšeme na druhé místo a má koncovku -ide. Kation píšeme bez koncovky na první místo. Počet atomů v molekule se udává množstevní předponou před každým atomem:
mono- X1,
di (bi)- X2,
tri- X3,
tetra- X4,
penta- X5,
hexa- X6,
hepta- X7,
octa- X8,
nona- X9,
deca- X10,
undeca- X11,
dodeca- X12 …
Předpona mono- se ve většině případů vynechává. V případech, kdy existuje jenom jedna obecně známá sloučenina daných prvků a nemůže tedy dojít k záměně se můžete setkat s tím, že množstevní předpony jsou vynechány (Ca3P2 = tricalcium diphospide = calcium phospide), přesto však je lepší množstevní předpony používat.
Ionty se nazývají obdobně jako ve sloučenině, anion má koncovku -ide a kation je bez koncovky. Oxidační číslo se píše do závorky za jméno iontu a znaménko za číslem určuje, jde li o kation či o anion (Na+ = sodium (1+) , O−2 = oxide (2-)).
U sloučenin, kde se některé skupiny vyskytují vícekrát, používáme množstevní předpony, které se liší od těch běžných (Ca(NO3)2 = calcium bis(trioxidonitrate) ) Chceme-li uvést jméno sloučeniny s ohledem na její strukturu, místo množstevních předpon použijeme oxidační číslo psané římskými číslicemi (např. Fe2(SO4)3 = diiron trisulphate = iron (III) sulphate, Fe3O4 = iron (II) diiron (III) oxide).
Anglické názvosloví sloučenin vodíku
Binární sloučeniny vodíku jsou jednoslovné a mají vždy koncovku -ane. Kořenem slova je centrální atom. Takto sestavený název neobsahuje informaci, kolik vodíků sloučenina obsahuje. Je proto nutné vědět, jaký je záporný oxidační stupeň centrálního atomu.
Obsahuje-li sloučenina více těchto skupin, opět zdůrazníme jejich množství množstevní předponou (H2NNH2 = diazane). Je li takováto sloučenina nenasycená (obsahuje-li méně vodíků), místo koncovky -ane, použijeme koncovku -ene, když má sloučenina dvojnou vazbu, či -yne, když má trojnou vazbu (HN=NH = diazene).
Anglické názvosloví kyselin a od nich odvozených solí
V anglickém názvosloví kyselin se mnohem častěji používají nesystematické názvy, které se skládají z názvu centrálního atomu, který má příponu či příponu a předponu podle toho, v jakém je oxidačním stavu oproti svému nejběžnějšímu oxidačnímu stavu, a slova acid (kyselina). Kyselina, jejíž centrální atom je ve svém nejběžnějším oxidačním stavu má koncovku -ic (HNO3 – nitric acid, H3PO4 – phosporic acid, HClO3 – chloric acid). Je-li oxidační stav kyseliny vyšší, kořen slova přijímá předponu per- a koncovku -ic. (HClO4 – perchloric acid). Je li nižší, získává kořen příponu -ous (HClO2 – chlorous acid) a nejnižší příponu hypo- a koncovku -ous(HClO – hypochlorous acid.
Méně často užívaný systematický název je jednoslovný a obsahuje nejprve skupiny OH, potom O a potom název centrálního atomu. Množství těchto součástí je vyjádřeno opět množstevní předponou. Například H2SO4 se systematicky jmenuje dihydroxidodioxidosulphur, protože obsahuje dvě skupiny OH, dva kyslíky a jeden centrální atom síry.
V následující tabulce jsou vypsány nejběžnější kyseliny a od nich odvozené báze solí.
Vzorec | Nesystematický název | Systematický název | Oxidační stav* | Odvozená sůl |
HNO3 | nitric acid | hydroxidodioxidonitrogen | 5, 0 | nitrate |
HNO2 | nitrous acid | hydroxidooxidonitrogen | 3, (-) | nitrite |
H3PO4 | phosphoric acid | trihydroxidooxidophosphorus | 5, 0 | phosphate |
H3BO3 | boric acid | trihydroxidoboron | 3, 0 | borate |
H2CO3 | carbonic acid | dihydroxidooxidocarbon | 4, 0 | carbonate |
H2SO4 | sulfuric acid | dihydroxidodioxidosulfur | 6, 0 | sulfate |
H2SO3 | sulfurous acid | dihydroxidooxidosulfur | 4, (-) | sulfite |
HClO | hypochlorous acid | hydroxidochlorine | 1, (--) | hypochlorite |
HClO2 | chlorous acid | hydroxidooxidochlorine | 3, (-) | chlorite |
HClO3 | chloric acid | hydroxidodioxidochlorine | 5, 0 | chlorate |
HClO4 | perchloric acid | hydroxidotrioxidochlorine | 7, + | perchlorate |
*) symbol za čárkou naznačuje, zda je oxidační stav vyšší (+), nižší (-) nebo nejnižší (--) oproti normálnímu stavu 0.
**) některé méně běžné názvy se odvozují od soli přidáním vodíků; tato kyselina byla pojmenována podle soli předchozí kyseliny.
Související články
Externí odkazy
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk