Organické sloučeniny polonia jsou sloučeniny obsahující vazby mezi atomy uhlíku a polonia.

Polonium je silně radioaktivní (nejpoužívanější izotop, ²¹⁰Po, má poločas přeměny kolem 138 dnů, a sloučeniny polonia tak nejsou dobře prozkoumané a v důsledku jejich rozpadu a emise částic alfa většina údajů o nich pochází ze zkoumání jejich stopových množství. Je známo, že vazby C–Po jsou ještě slabší než C–Te a C–Se, příslušné sloučeniny se postupně rozkládají a uvolňují elementární chalkogeny.^[1]

Identifikace těchto sloučenin se většinou provádí pomocí chromatografie, protože běžné chemické postupy nejsou účinné. Jejich příprava se často provádí přeměnou beta z organických sloučenin bismutu obsahujících ²¹⁰Bi. Příprava některých sloučenin nebyla úspěšně ověřena.^[1][2]

Poměrně dobře jsou popsány dialkyl- a diarylpolonidy (R₂Po) a triarylpoloničité (Ar₃PoX) a diarylpolončité halogenidy (Ar₂PoX₂).^[1][2] Polonium také vytváří rozpustné sloučeniny s některými chelatačními činidly, například butan-2,3-diolem a thiomočovinou.^[1]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Organopolonium chemistry na anglické Wikipedii.