A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
| Rusko | ||
| ||
| Kapitán | Igor Andrejev | |
| Žebříček ITF | 38. | |
| Nejvýše v žebříčku | 1. (19. září 2005) | |
| Barvy | bílá červená | |
| Debut v soutěži | 1968 | |
| Odehraných ročníků | 43 | |
| Zápasů celkově | 142 (99–43) | |
| Tituly | 5 (2004, 2005, 2007, 2008, 2021) | |
| Finalistky | 7 (1988, 1990, 1999, 2001, 2011, 2013, 2015) | |
| Nejvíce výher, celkem | Larisa Savčenková (67–23) | |
| Nejvíce výher, dvouhra | Nataša Zverevová (35–16) | |
| Nejvíce výher, čtyřhra | Larisa Savčenková (38–8) | |
| Nejvíce zápasů | Larisa Savčenková (57) | |
| Nejvíce odehraných let | Larisa Savčenková (18) | |
|
Údaje v infoboxu aktuální k prosinci 2023 | ||
Rusko v Billie Jean King Cupu reprezentuje Rusko v tenisové soutěži ženských týmů od roku 1993 pod vedením národního svazu Ruské tenisové federace. V letech 1968–1991 ruské tenistky reprezentovaly Sovětský svaz. Po rozpadu země pak v ročníku 1992 nastoupily za Společenství nezávislých států. Od roku 1993 hrají za Ruskou federaci, které Mezinárodní tenisová federace započítala sovětské výsledky a statistiky.
Rusko vyhrálo ročníky 2004, 2005, 2007, 2008 a 2021, naposledy pod neutrálním statusem Ruské tenisové federace. Ruský výběr se tak stal nejúspěšnějším celkem prvního desetiletí třetího tisíciletí. Jako poražený finalista skončil v letech 1988, 1990, 1999, 2001, 2011, 2013 a 2015.
Po ruské invazi na Ukrajinu v závěru února 2022 byly reprezentace Ruska a Běloruska do odvolání vyloučeny ze soutěže. Bělorusko poskytlo ruské armádě zázemí k napadení.[1][2]
Nejvyšší počet 67 utkání, včetně nástupnické lotyšské reprezentace, vyhrála Larisa Savčenková, která zaznamenala i nejvíce vítězných dvouher v rekordním počtu 57 mezistátních zápasů něhem 18 ročníků.[3][4]
Statistiky
.JPG)
.jpg)
Hráčským týmovým statistikám vévodí bývalá světová třináctka Larisa Savčenková, která včetně duelů za nástupnickou lotyšskou reprezentaci vyhrála 67 utkání, z toho rekordních 38 čtyřher. Nastoupila i do nejvyššího počtu 57 mezistátních zápasů v osmnácti ročnících. Nejvíce, 35 vítězných dvouher zaznamenala Nataša Zverevová, opět i se zahrnutím běloruských střetnutí.[3][4]
Dvacet a více utkání vyhrály Larisa Savčenková, Nataša Zverevová, Světlana Kuzněcovová, Jelena Dementěvová, Jelena Lichovcevová, Jelena Makarovová a Světlana Černěvová. Jako nejmladší členka týmu do soutěže zasáhla Anna Kurnikovová, když ve 14 letech a 320 dnech odehrála utkání dubnové 1. skupiny euroafrické zóny 1996 proti Slovinsku. Naopak nejstarší Ruskou v soutěži se stala Jelena Vesninová, jíž bylo 31 let a 264 dní v dubnové druhé světové baráži 2018 s Lotyšskem. Nejdelší šňůru neporazitelnosti Rusky vytvořily mezi lety 1997–1999, kdy nenašly přemožitelky ve dvanácti mezistátních duelech. Obrat ze stavu 0–2 se Rusku podařil dvakrát, v úvodu Světové skupiny 2011 proti Francii a ve světovém semifinále 2013 se Slovenskem.[5][3][4]
Historie
2011–2015
První listopadový víkend Rusky podlehly v moskevském finále Světové skupiny 2011 Česku 2–3 na zápasy, když o vítězi ročníku rozhodla až závěrečná čtyřhra.[6]
.png)
V roce 2012 porazilo Rusko na úvod Světové skupiny Španělky 3–2. V dubnovém semifinále pak v moskevské Megasport Aréně nestačilo na Srbsko 2–3 a proti srbským debutantkám mezi poslední čtyřkou přerušilo šňůru tří vzájemných výher.[7][8] V moskevském čtvrtfinále Světové skupiny 2013 Rusky zdolaly Japonsko poměrem 3–2, když rozhodla závěrečná čtyřhra.[9] V domácím semifinále přehrály stejným poměrem Slovensko, když otočily průběh ze stavu 0–2.[5] Bez nejlepších hráček, které nenastoupily pro zranění nebo únavu, pak podlehly v cagliarském finále Itálii vysoko 0–4.[10]
V úvodním kole Světové skupiny 2014 družstvo podlehlo Austrálii[11] a po zvládnuté baráži s Argentinou se udrželo v elitní skupině.[12]
Ve čtvrtfinále Fed Cupu 2015 si v krakovské aréně tenistky poradily s Polskem 4–0 na zápasy, když v prvním vzájemném měření sil týmů vyhrála obě dvouhry Maria Šarapovová. Po jednom bod přidaly Světlana Kuzněcovová i deblová dvojice Vitalija Ďjačenková s Anastasijí Pavljučenkovovou.[13] V sočské aréně Adler rozhodla o postupu ze semifinále s Německem až závěrečná čtyřhra. Na antuce vyhrály Kuzněcovová i Pavljučenkovová, ale soupeřky srovnaly v nedělních singlech. V rozhodujícím deblu pak zvítězily Pavljučenkovová s Jelenou Vesninovou a družstvo prošlo do finále, opět po dvou letech, výsledkem 3–2.[14] V pražském finále proti České republice prohrály 3–2 na zápasy až v rozhodující čtyřhře, kterou nezvládl pár Vesninová a Pavljučenkovová. Ruskám nepomohly ani dva výhrané singly světové čtyřky Marie Šarapovové, jež se finále účastnila poprvé. Češky dokázaly otočit nepříznivý vývoj ze stavu 1–2.[15] Dvojka Makarovová do průběhu nezasáhla pro poranění nohy.[16]
2016
V moskevském čtvrtfinále Světové skupiny Rusky překvapivě podlehly Nizozemsku 1–3. Po třech utkáních již měly soupeřky zajištěný postup vedením 3–0. Kiki Bertensová ani Richèl Hogenkampová přitom nefigurovaly v první stovce žebříčku WTA. Dvouhra mezi Kuzněcovovou a Hogenkampovou, jíž Nizozemka vyhrála 10–8 ve třetí sadě, se stala nejdelším zápasem v historii celé soutěže. Trvala přesně čtyři hodiny a překonala tak rekord utkání vítězné Portoričanky Vilmarie Castellviové s Kanaďankou Wozniakovou, který v roce 2005 trval 3:49 hodiny.[17][18] Singlový duel nezvládla ani Jekatěrina Makarovová, když na úvod podlehla Bertensové.
V dubnové baráži o udržení ve Světové skupině pak družstvo bez hlavních opor podlehlo Bělorusku 2–3 na zápasy a sestoupilo do druhé světové skupiny pro rok 2017, poprvé od sezóny 1998. Dva body soupeřek získala členka elitní světové desítky Viktoria Azarenková a třetí přidala Aljaksandra Sasnovičová. Ruskou jedničkou se stala Darja Kasatkinová figurující ve čtvrté desítce klasifikace WTA.[19]
Výsledky
2000–2009
| Rok | soutěž | datum | místo | soupeř | skóre | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 2000 | Světová skupina, základní blok | 27. dubna | Moskva, Rusko |  Francie
|
0–3 | prohra |
| 29. dubna |  Austrálie
|
2–1 | výhra | |||
| 30. dubna |  Belgie
|
1–2 | prohra | |||
| 2001 | Světová skupina, 2. kolo baráže | 21.–22. července | Bratislava, Slovensko |  Slovensko
|
3–2 | výhra |
| Světová skupina, základní blok | 7. listopadu | Madrid, Španělsko |  Česko
|
2–1 | výhra | |
| 8. listopadu |  Argentina
|
3–0 | výhra | |||
| 9. listopadu | Francie
|
2–1 | výhra | |||
| Světová skupina, finále | 11. listopadu | Belgie
|
1–2 | prohra | ||
| 2002 | Světová skupina, 1. kolo | 28.–29. dubna | Drážďany, Německo |  Německo
|
2–3 | prohra |
| Světová skupina, baráž | 20.–21. dubna | Peking, Čína |  Čína
|
5–0 | výhra | |
| 2003 | Světová skupina, 1. kolo | 26.–27. dubna | Moskva, Rusko |  Chorvatsko
|
4–1 | výhra |
| Světová skupina, čtvrtfinále | 19.–20. července | Portorož, Slovinsko |  Slovinsko
|
5–0 | výhra | |
| Světová skupina, semifinále | 19.–20. listopadu | Moskva, Rusko | Francie
|
2–3 | prohra | |
| 2004 | Světová skupina, 1. kolo | 24.–25. dubna | Moskva, Rusko | Austrálie
|
4–1 | výhra |
| Světová skupina, čtvrtfinále | 10.–11. července | Buenos Aires, Argentina | Argentina
|
4–1 | výhra | |
| Světová skupina, semifinále | 24.–25. září | Moskva, Rusko |  Rakousko
|
5–0 | výhra | |
| Světová skupina, finále | 27.–28. listopadu | Francie
|
3–2 | vítězství | ||
| 2005 | Světová skupina, 1. kolo | 23.–24. dubna | Brindisi, Itálie |  Itálie
|
4–1 | výhra |
| Světová skupina, semifinále | 9.–10. července | Moskva, Rusko |  Spojené státy
|
4–1 | výhra | |
| Světová skupina, finále | 17.–18. září | Paříž, Francie | Francie
|
3–2 | vítězství | |
| 2006 | Světová skupina, 1. kolo | 22.–23. dubna | Lutych, Belgie | Belgie
|
2–3 | prohra |
| Světová skupina, baráž | 15.–16. července | Umag, Chorvatsko | Chorvatsko
|
3–2 | výhra | |
| 2007 | Světová skupina, 1. kolo | 21.–22. dubna | Moskva, Rusko |  Španělsko
|
5–0 | výhra |
| Světová skupina, semifinále | 14.–15. července | Stowe, Spojené státy | Spojené státy
|
3–2 | výhra | |
| Světová skupina, finále | 15.–16. září | Moskva, Rusko | Itálie
|
4–0 | vítězství | |
| 2008 | Světová skupina, 1. kolo | 2.–3. února | Ramat ha-Šaron, Izrael |  Izrael
|
4–1 | výhra |
| Světová skupina, semifinále | 26.–27. dubna | Moskva, Rusko | Spojené státy
|
3–2 | výhra | |
| Světová skupina, finále | 13.–14. září | Madrid, Španělsko | Španělsko
|
4–0 | vítězství | |
| 2009 | Světová skupina, 1. kolo | 7.–8. února | Moskva, Rusko | Čína
|
5–0 | výhra |
| Světová skupina, semifinále | 25.–26. dubna | Castellaneta, Itálie | Itálie
|
1–4 | prohra |
