Chlorid europnatý - Zákldné pojmy z elektrotechniky

chlorid europnatý
	Eu2+ 0 Cl−
Obecné
Systematický název	Chlorid europnatý
Anglický název	Europium(II) chloride
Německý název	Europium(II)-chlorid
Sumární vzorec	EuCl2
Vzhled	bílá pevná látka
Identifikace
Registrační číslo CAS	13769-20-5; 70442-98-7 (dihydrát)
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)	237-386-7
PubChem	83719
SMILES	ClCl
InChI	InChI=1S/2ClH.Eu/h2*1H;/q;;+2/p-2 ; Key: BMANZYKPCBPZFG-UHFFFAOYSA-L
Vlastnosti
Molární hmotnost	222,86 g/mol
Teplota tání	738 °C (1011 K)
Teplota varu	2190 °C (2460 K)
Hustota	4,86 g/cm3
Rozpustnost ve vodě	rozpustný
Struktura
Krystalová struktura	ortorombická
	Není-li uvedeno jinak, jsou použity; jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chlorid europnatý je anorganická sloučenina s chemickým vzorcem EuCl₂.

Příprava

Chlorid europnatý lze připravit redukcí chloridu europitého plynným vodíkem při zvýšených teplotách:^[3]

2 EuCl₃ + H₂ → 2 EuCl₂ + 2 HCl

Při reakci bezvodého chloridu europitého s tetrahydridoboritanem lithným v tetrahydrofuranu vzniká také chlorid europnatý:^[4]

2 EuCl₃ + 2 LiBH₄ → 2 EuCl₂ + 2 LiCl + H₂↑ + B₂H₆↑

Vlastnosti

Chlorid europnatý je bílá pevná látka. Krystalizuje v ortorombické krystalové soustavě s prostorovou grupou Pbnm (Číslo 62) typu chloridu olovnatého. Při vyšší teplotě krystalizuje do kubické krystalové soustavy s prostorou grupou Fm3 (Číslo 202).^[2] Při ozáření ultrafialovým světlem, vykazuje chlorid europnatý světle modrou fluorescenci.^[5] Chlorid europnatý může tvořit žlutý amonný komplex EuCl₂·8NH₃ a může se rozpustit na světle nažloutlý EuCl₂·NH₃.^[3]

Chlorid europnatý může reagovat s hydridem europnatým v atmosféře vodíku při tlaku 120 bar za vzniku EuClH, který vykazuje zelenou fluorescenci.^[6] Dihydrát je bílá pevná látka, která na denním světle světle modře fosforeskuje. Je velmi citlivý na oxidaci a vzduch a krystalizuje v monoklonické soustavě typu chloridu strontnatého s prostorovou grupou C2/c (Číslo 15) a parametry mřížky a = 1167,8 pm, b = 641,3 pm, c = 670,5 pm, β = 105,3°.^[7]

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Europium(II) chloride na anglické Wikipedii a Europium(II)-chlorid na německé Wikipedii.

↑ ^a ^b POLYACHENOK, O. G.; NOVIKOV, G. I. Saturated vapor pressures of SmCl2, EuCl2, YbCl2. Zhurnal Neorganicheskoi Khimii. 1963, roč. 8, čís. 12, s. 2631–2634. ISSN 0044-457X.
↑ ^a ^b ANS, Jean d'; LAX, Ellen. Taschenbuch für Chemiker und Physiker. : Springer 1504 s. Dostupné online. ISBN 978-3-540-60035-0. S. 446-447. (německy)
↑ ^a ^b KLEMM, Wilhelm; DOLL, Walter. VI. The halides of bivalent europium: Measurements on the bivalent and the quadrivalent compounds of the rare earths. Zeitschrift für Anorganische und Allgemeine Chemie. 1939, roč. 241, s. 233–238. ISSN 0044-2313.
↑ ROSSMANITH, K.; MUCKENHUBER, E. Reaction of rare earth chlorides with lithium borohydride. Monatshefte fuer Chemie. 1961, roč. 92, s. 600–604. ISSN 0026-9247.
↑ HOWELL, J.K.; PYTLEWSKI, L.L. Synthesis of divalent europium and ytterbium halides in liquid ammonia. Journal of the Less Common Metals. 1969-08, roč. 18, čís. 4, s. 437–439. Dostupné online . DOI 10.1016/0022-5088(69)90017-4. (anglicky)
↑ KUNKEL, Nathalie; RUDOLPH, Daniel; MEIJERINK, Andries. Green Luminescence of Divalent Europium in the Hydride Chloride EuHCl. Zeitschrift für anorganische und allgemeine Chemie. 2015-06, roč. 641, čís. 7, s. 1220–1224. Dostupné online . ISSN 0044-2313. DOI 10.1002/zaac.201400531. (anglicky)
↑ BRAUER, Georg. Handbuch der präparativen anorganischen Chemie. : F. Enke 115 s. Dostupné online. ISBN 978-3-432-87813-3. S. 1083, 1093. (německy)

Zdroj:https://cs.wikipedia.org?pojem=Chlorid_europnatý
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.

[OG-1] POLYACHENOK, O. G.; NOVIKOV, G. I. Saturated vapor pressures of SmCl2, EuCl2, YbCl2. Zhurnal Neorganicheskoi Khimii. 1963, roč. 8, čís. 12, s. 2631–2634. ISSN 0044-457X.

[taschenbuch-2] ANS, Jean d'; LAX, Ellen. Taschenbuch für Chemiker und Physiker. : Springer 1504 s. Dostupné online. ISBN 978-3-540-60035-0. S. 446-447. (německy)

[:0-3] KLEMM, Wilhelm; DOLL, Walter. VI. The halides of bivalent europium: Measurements on the bivalent and the quadrivalent compounds of the rare earths. Zeitschrift für Anorganische und Allgemeine Chemie. 1939, roč. 241, s. 233–238. ISSN 0044-2313.

[4] ROSSMANITH, K.; MUCKENHUBER, E. Reaction of rare earth chlorides with lithium borohydride. Monatshefte fuer Chemie. 1961, roč. 92, s. 600–604. ISSN 0026-9247.

[5] HOWELL, J.K.; PYTLEWSKI, L.L. Synthesis of divalent europium and ytterbium halides in liquid ammonia. Journal of the Less Common Metals. 1969-08, roč. 18, čís. 4, s. 437–439. Dostupné online . DOI 10.1016/0022-5088(69)90017-4. (anglicky)

[6] KUNKEL, Nathalie; RUDOLPH, Daniel; MEIJERINK, Andries. Green Luminescence of Divalent Europium in the Hydride Chloride EuHCl. Zeitschrift für anorganische und allgemeine Chemie. 2015-06, roč. 641, čís. 7, s. 1220–1224. Dostupné online . ISSN 0044-2313. DOI 10.1002/zaac.201400531. (anglicky)

[7] BRAUER, Georg. Handbuch der präparativen anorganischen Chemie. : F. Enke 115 s. Dostupné online. ISBN 978-3-432-87813-3. S. 1083, 1093. (německy)

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

chlorid europnatý
Eu²⁺ 0 Cl⁻

Obecné
Systematický název	Chlorid europnatý
Anglický název	Europium(II) chloride
Německý název	Europium(II)-chlorid
Sumární vzorec	EuCl₂
Vzhled	bílá pevná látka
Identifikace
Registrační číslo CAS	13769-20-5 70442-98-7 (dihydrát)
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)	237-386-7
PubChem	83719
SMILES	ClCl
InChI	InChI=1S/2ClH.Eu/h2*1H;/q;;+2/p-2 Key: BMANZYKPCBPZFG-UHFFFAOYSA-L
Vlastnosti
Molární hmotnost	222,86 g/mol
Teplota tání	738 °C (1011 K)^[1]
Teplota varu	2190 °C (2460 K)^[1]
Hustota	4,86 g/cm³^[2]
Rozpustnost ve vodě	rozpustný
Struktura
Krystalová struktura	ortorombická
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chloridy s prvkem v oxidačním čísle II.

Chlorid americnatý (Am Cl₂) • Chlorid barnatý (Ba Cl₂) • Chlorid berylnatý (Be Cl₂) • Chlorid vápenatý (Ca Cl₂) • Chlorid kademnatý (Cd Cl₂) • Chlorid kalifornatý (Cf Cl₂) • Chlorid kobaltnatý (Co Cl₂) • Chlorid chromnatý (Cr Cl₂) • Chlorid měďnatý (Cu Cl₂) • Chlorid dysprosnatý (Dy Cl₂) • Chlorid einsteinatý (Es Cl₂) • Chlorid europnatý (Eu Cl₂) • Chlorid železnatý (Fe Cl₂) • Chlorid fermnatý (Fm Cl₂) • Chlorid gallnatý (Ga Cl₂) • Chlorid germanatý (Ge Cl₂) • Chlorid rtuťnatý (Hg Cl₂) • Chlorid indnatý (In Cl₂) • Chlorid iridnatý (Ir Cl₂) • Chlorid mendelevnatý (Md Cl₂) • Chlorid hořečnatý (Mg Cl₂) • Chlorid manganatý (Mn Cl₂) • Chlorid molybdenatý (Mo₆Cl₁₂) • Chlorid neodymnatý (Nd Cl₂) • Chlorid nikelnatý (Ni Cl₂) • Chlorid nobelnatý (No Cl₂) • Chlorid osminatý (Os Cl₂) • Chlorid olovnatý (Pb Cl₂) • Chlorid palladnatý (Pd Cl₂) • Chlorid polonatý (Po Cl₂) • Chlorid platnatý (Pt Cl₂) • Chlorid radnatý (Ra Cl₂) • Chlorid ruthenatý (Ru Cl₂) • Chlorid sirnatý (S Cl₂) • Chlorid selenatý (Se Cl₂) • Chlorid samarnatý (Sm Cl₂) • Chlorid cínatý (Sn Cl₂) • Chlorid strontnatý (Sr Cl₂) • Chlorid tellurnatý (Te Cl₂) • Chlorid titanatý (Ti Cl₂) • Chlorid thulnatý (Tm Cl₂) • Chlorid vanadnatý (V Cl₂) • Chlorid wolframnatý (W Cl₂) • Chlorid xenonatý (Xe Cl₂) • Chlorid ytterbnatý (Yb Cl₂) • Chlorid zinečnatý (Zn Cl₂)

viz též Diborotetrachlorid (B₂Cl₄) • Dichlorkarben (C Cl₂) • Tetrachlorethylen (C₂Cl₄) • Tetrachlordifosfan (P₂Cl₄)