Korjaci jsou malý národ ruského Dálného východu žijící v severní části poloostrova Kamčatka a na přilehlé pevnině. Etnikum zahrnuje dvě velké skupiny odlišné jak jazykově, tak i tradičním způsobem života: kočovné Čavčuveny, obyvatele vnitrozemí věnující se chovu sobů, a usedlé Nymylany, živící se především lovem mořských savců a rybolovem. Vzhledem k výrazné odlišnosti obou skupin bývají Nymylani – známí také jako Aljutoři – někdy uváděni jako samostatný národ.

V průběhu 20. století byli Korjaci vystaveni silné kulturní asimilaci ze strany ruského národa, což vedlo k přechodu většiny obyvatel na usedlý způsob života a rozpadu tradičního beztřídního sociálního systému. V současnosti představuje velký problém celého ruského severu nízká životní úroveň a vysoká nezaměstnanost. Podobně jako další malé národy severu trpí Korjaci zvýšenou náchylností k některým vážným onemocněním (např. tuberkulóze) a průměrná úmrtnost – včetně úmrtnosti novorozenců – výrazně převyšuje hodnoty zjištěné u přistěhovalců.

Podle sčítání lidu žilo v Rusku v roce 2002 celkem 8743 osob hlásících se ke korjacké národnosti. Část Korjaků dodnes hovoří korjačtinou, jazykem z čukotsko-kamčatské rodiny, příbuzným s dalšími jazyky této oblasti, např. čukotštinou nebo itelmenštinou. Počet mluvčích jazyka však v průběhu 20. století rapidně poklesl a v dnešní době se jeho znalost odhaduje u pouhých 5,4 % korjacké populace, většinou mezi příslušníky starší a střední generace – ostatní již používají jako mateřský jazyk ruštinu.