A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Wandervogel (česká výslovnost vandrfógl, česky putující/tažný pták) bylo mládežnické hnutí v Německu a později i několika dalších zemích. Vzniklo roku 1896 a největší vliv mělo od začátku dvacátého století do zákazu hnutí nacisty roku 1933. Skupiny Wandervogelů sdružovaly dospívající mládež a organizovaly výlety a pobyty v přírodě. Hnutí bylo většinou nacionalistické a podle vzoru středověkých putujících učenců chtělo oživit staré germánské ctnosti.[1][2] Wandervogel tvořili hlavně žáci a studenti měšťanského původu, kteří se v době pokročilé industrializace měst chtěli pod vlivem ideálů romantismu osvobodit z omezení svého společenského a školního prostředí a svobodně hledat vlastní způsob života v sepětí s přírodou.
Hnutí Wandervogel se postupně rozdělilo do tří hlavních skupin: Alt-Wandervogel, Wandervogel eingetragener Verein (WVEV) a Jung-Wandervogel. Zatímco první dvě byly jen tradicionalistické (rodina, armáda, škola), Jung-Wandervogel byl radikálnější a bližší krajní pravici.[3] Na rozdíl od skautů se Wandervogel spontánně vynořil mimo dosah autorit a své členy si sám vybíral a kooptoval.[4] Tím se podobal českému trampingu, jenž ovšem byl méně středostavovský, méně nacionalistický a méně orientovaný na dávnou minulost.
Wandervogel se stal východiskem širšího hnutí mládeže v Německu Jugendbewegung, jemuž dominoval v letech 1901 až 1913.[5] Ze 100 členů v 1901 se dostal k 25 až 40 tisícům přívrženců v roce 1914.[1][6][7] Maximální počet členů Wandervogelu byl asi 60 000–80 000, z nichž 45 000 bylo ve WVEV.[2] Hnutí Wandervogel dalo významné impulsy reformní pedagogice, německé formě naturismu zvané Freikörperkultur („kultura svobodného těla“) a hnutím reformy života (boje proti alkoholismu atd.) v první třetině 20. století.
Dějiny
Počátky (1895–1900)
Na podzim roku 1895 získal student práv Herman Hoffmann-Fölkersamb (1875–1955) od ředitele gymnázia ve Steglitzu u Berlína dovolení organizovat bezplatné kurzy stenografie. V roce 1896 pro své studenty organizoval výlety do okolí Steglitzu a v roce 1897 15denní výlet do pohoří Harz. Malá skupina začala nabývat na významu a v roce 1898 zorganizovala putování podél Rýna s 11 účastníky, následovaný v roce 1899 dlouhým čtyřtýdenním výletem přibližně 20 studentů po Čechách. Specifika budoucích Wandervogelů byla přítomna již v těchto prvních akcích: důraz na nezávislost skupin a skromný způsob života, absence tradiční autority, opovržení turistickými a značenými stezkami a pohrdání pohodlím mládežnických ubytoven.[8]
První Wandervogel (1901–1904)
Wandervogel byl oficiálně založen 4. listopadu 1901 Karlem Fischerem (1881–1941) a jeho čtyřmi přáteli ve Steglitzu, předměstí Berlína, pod názvem „Wandervogel, výbor pro výlety školáků“ (Wandervogel, Ausschuß für Schülerfahrten). Dále ho podporovali čtyři spisovatelé z města a lékař,[6] kteří poskytovali právní a finanční pomoc, ale nezúčastňovali se výletů, které vedl Fischer jakožto Oberbachant.[8] Pruský zákon totiž nedovoloval mladým lidem zakládat si vlastní kluby ani se připojovat k mimoškolním klubům. Spolek proto Fischer představil jako spořádaný turistický klub. Bývalý učitel gymnázia Steglitz reformní pedagog Ludwig Gurlitt (1855–1931) hnutí doporučil, a pomohl mu tak získat schválení pruským ministerstvem kultury. Fischer byl horlivým stoupencem Hoffmanna-Fölkersamba, jeho pravou rukou během různých výprav, a nakonec převzal vedení, když Hoffmann-Fölkersamb na konci roku 1899 odešel z Berlína za diplomatickou kariérou do Konstantinopole.[9] Protože Fischer dvakrát propadl u maturity, musel počkat až do roku 1901, aby se mohl zcela věnovat hnutí na úkor svých studií práv a sinologie. V roce 1903 již existovaly skupiny v Berlíně, Poznani, Mnichově, Hamburku a Lüneburgu a organizovaly pravidelné túry.
Wandervogel se brzy stal hlavním německým hnutím mládeže. Hlásal návrat k přírodě, zdůrazňoval svobodu, samostatnost a ducha dobrodružství. Rychle si osvojil nacionalismus a zdůrazňoval germánské kořeny Němců.[1] Walter Laqueur naznačuje, že jméno objevil jeden ze zakladatelů - Wolf Meyen - na nápisu na náhrobku: „Wer hat euch Wandervögeln / die Wissenschaft geschenkt / dass ihr auf Land und Meeren / die Flügel sicher lenkt“ (Kdo vám, letící ptáci, / daroval to, co umíte, / že na moři i souši / perutě zručně řídíte.)[6][9] V duchu středověkých vandrovních studentů[2] byli nováčci označování jako „scholárové“ a vůdcové jako „bachanti“ (od vaganti). Fischer zavedl nové mravy jako pozdrav „Heil“, inspirovaný rakouskými německými studenty, a na výlety se nosily hudební nástroje, zejména německé loutny (Gitarrenlaute); k výbavě výletníků dále patřilo zvláštní oblečení, jídlo a hůl.
Rozdělení a rozvoj (1904–1913)
V červnu 1904 proti Karlu Fischerovi v původní skupině vyrostla opozice vedená Siegfriedem Copallem. Spory se vedly o abstinenci od alkoholu a tabáku a o tom, zda se má dívkám umožnit, aby vstupovaly do hnutí jako rovnoprávné členky. Skupina kolem Copallea pak založila klub Wandervogel-Steglitz, jemuž předsedal Ludwig Gurlitt, zatímco stoupenci Fischera založili hnutí Alt-Wandervogel.[6] Wandervogel-Steglitz zakázal na výletech pít alkohol a odstranil pozici Oberbachanta (hlavního vůdce hnutí), již nahradilo vůdcovské grémium (Führerkollegium). Hnutí bylo geograficky omezeno na okolí Berlína a v roce 1912, kdy se rozdělilo, mělo pouze 200 „členů“ a dalších 440 studentů, kteří se účastnili jeho aktivit.[10]
Alt-Wandervogel se považovali za jediného legitimního dědice původního hnutí, protože je řídil Karl Fischer, nyní Großbachant. Když v roce 1905 nastala nová krize vedení, opustil Fischer hnutí a během následujícího roku i Německo. Nakonec se vrátil do vlasti až o 15 let později. Po jeho odchodu Alt-Wandervogel rychle opustil předchozí autoritářskou strukturu vytvořenou kolem Fischera a přijal organizaci podobnou konkurenční skupině Steglitz. Od té doby začal počet členů silně růst.[10]
V roce 1907 vypukla v Alt-Wandervogelu nová krize vedená dalším protivníkem alkoholu, Ferdinandem Vetterem z Jeny. Vetterova skupina nakonec vystoupila a založila Wandervogel, Deutscher Bund für Jugendwandern (WVDB). Ten byl hodně decentralizovaný a jeho autonomní struktury byly propojeny jen prostřednictvím výročních setkání a společného časopisu.[10] Wandervogel DB se těšil podpoře kulturních spolků jako Dürerbund a německých lig abstinentů. Toto křídlo bylo zvlášť aktivní při sbírání lidových písní. Také se pokusilo sjednotit různé směry Wandervogelu na základě společné agendy boje proti alkoholu, přijímání dívek a rozšíření členství na studenty základních škol a učně. Po několika kompromisech – zejména schválení autonomie každé skupiny při uplatňování směrnic – se na konci roku 1912 podařilo vytvořit jednotný spolek Wandervogel eingetragener Verein, Bund für deutsches Jugendwandern (WVEV). K WVEV se v prosinci 1912 připojil Wandervogel-Steglitz a v lednu 1913 WVDB a dvě třetiny Alt-Wandervogelu.
Nesjednocená část Alt-Wandervogelu prohlašovala, že reprezentuje Fischerovu tradici a odmítala jakékoli kompromisy s dospělým světem. Roku 1914 měli 4400 členů a 6000 scholárů. S připomínkou „německé povahy Wandervogelu“ nechali každou skupinu jednotlivě rozhodnout o tom, zda bude přijímat za členy Židy, podobně jako to dělal WVEV.[7] Ne vždy bylo rozhodnutí kladné[5] a v hnutí existovaly projevy antisemitismu.[11] Četba děl rasistů a nacionalistů, jako byli Paul de Lagarde, Julius Langbehn a Houston Stewart Chamberlain, byla u členů Wandervogelu také běžná.
Roku 1910 někteří vůdcové Alt-Wandervogelu obvinili svého kolegu Wilhelma Jansena z homosexuality. Jansen vystoupil a téhož roku založil skupinu Jung-Wandervogel. Byla nejmenší ze tří hlavních křídel Wandervogelu, v roce 1913 měla 2300 členů. Rétoricky útočila na „mentálně utlačující“ dospělé instituce a tvrdila, že účelem Wandervogelu má být umožnit mladým lidem „diskutovat o všech svých přáních a hodnotách“ bez zasahování dospělých.[3] Byli ovlivněni Hansem Blüherem, odmítli zbytek hnutí jako příliš konformní a měšťácký a měli za to, že ztratil duši. To bylo podle jejich názoru způsobeno rostoucím vlivem dospělých prostřednictvím Rady rodičů a přátel (Eufrat), zásahy učitelů do činností a nárůstem počtu členů, který se vymkl kontrole.[7] Jung-Wandervogel se stal známým také častou homosexualitou ve svých řadách. Podle historika Petera Stachury však i pokud mužský homoerotismus „hrál nějakou roli v běžném každodenním životě Wandervogelu, by bylo zavádějící z toho vyvozovat, že Wandervogel byl převážně homoerotické hnutí".[6]
Po první světové válce (1914–1933)
Od roku 1933 nacisté postupně zakázali Wandervogel, skauting a mládežnické organizace jako Jungenschaft a Bündische Jugend, jakož i většinu menších mládežnických organizací nezávislých na Hitlerjugend. Nějaký čas ještě přežily pouze skupiny napojené na církve, které byly zrušeny až roku 1936.
Mimo Německo: Rakousko, Švýcarsko a Japonsko
Rakouské křídlo Österreichischer Wandervogel (ÖWV) bylo založeno v roce 1909 studentem z Prahy Hansem Moutschkou, přičemž první kontakty mezi německy mluvící rakousko-uherskou mládeží a německým Wandervogelem byly zahájeny v Čechách již roku 1906. Členové rakouského Wandervogelu pocházeli z řad měšťanstva. Byli známí svou radikální nacionalistickou rétorikou a chtěli bránit německý národ proti údajné hrozbě panslavismu v Rakousku-Uhersku. [7]
Další pobočka Schweizerischer Wandervogel (SWV) vznikla ve Švýcarsku v letech 1906-1907 po setkání s německými studenty bojujícími proti alkoholu. Na začátku v dubnu 1908 měla 50 členů a v roce 1913 kolem 1500 členů. Švýcarské hnutí mělo omezený dopad a bylo v podstatě složeno z mladých německy mluvících protestantů z řad buržoazie.[7]
Před druhou světovou válkou v rámci spojenectví s Německem a ve snaze propagovat zdravé aktivity pro mladé lidi v celé zemi přeneslo japonské ministerstvo školství hnutí Wandervogel do své země. Bylo určeno pro japonské univerzitní studenty a neslo jméno Sdružení Wandervogel na podporu zdraví (奨健会ワンダーフォーゲル部, Šōkenkai Wandāfōgeru-bu). První studentský klub tohoto hnutí vznikl v roce 1935 na Univerzitě Rikkió. Následovaly univerzity Keio[12] a Mejdži[13] a po roce 1937 ještě několik dalších univerzit po celé zemi. Hnutí se v Japonsku rozvíjelo zejména po druhé světové válce v souvislosti s rychlým hospodářským růstem a popularizací horolezectví.
Po druhé světové válce
Hnutí Wandervogel bylo po druhé světové válce obnoveno a existuje v Německu dodnes s přibližně 5000 členy v mnoha různých sdruženích, a je přítomno i v sousedních zemích. V Japonsku je Wandervogel nyní poměrně známý studentský klub s aktivitami jako horolezectví, sawanobori a skialpinismus.
Podle některých autorů étos a aktivity Wandervogelu ovlivnily pozdější společenská hnutí, zejména hippies ve Spojených státech během šedesátých let 20. století.[14]
Sociologie
Hnutí stálo především na protestantských středních třídách, přitáhlo jen málo dělnických a aristokratických členů. Přijímalo chlapce i dívky, i když to vedlo ke kontroverzi mezi vůdci a při pohybových aktivitách byla obě pohlaví oddělena.[5] Členové byli ve věku 12 až 18 let.[15]
Regiony s největší koncentrací Wandervogelu byly Slezsko, Sasko, Durynsko, Hesensko, Vestfálsko a Porýní, v menší míře Bádensko. Skupiny se silně koncentrovaly v protestantských oblastech; téměř 80 % měst, kde byla skupina Wandervogelu, bylo v roce 1912 většinově protestantských. Většina z nich nebyla velkoměstská a průmyslová centra, ale spíše patřila k „tradičnímu Německu“: malá a střední města, rezidenční předměstí, univerzitní města a hlavní města malých knížectví.[15]
Hnutí jako by zahájilo rebelii proti autoritám a dobové německé společnosti jako celku. Zaměřovalo se na hodnoty mládeže protikladné hodnotám dospělých.[2] Původně vzniklo ve Steglitzu, obytné čtvrti berlínské střední třídy. Mladí studenti daleko od rušného centra města i dělnických čtvrtí nechtěli ani tak uniknout špatným materiálním podmínkám, jako spíše sociálním omezením svého prostředí, postaveném na hierarchii sociálních tříd i ve vztazích s rodiči. Wandervogel nebyl revolučním hnutím v pravém slova smyslu, protože jeho členové se jednoduše vymkli na nějakou dobu své společnosti a v izolaci během několika dnů nebo celého léta si dělali, co uznali za vhodné, než se zase vrátili do svého obvyklého života. Ačkoli Wandervogel ve svých extrémech, zejména v Jung-Wandervogelu,[3] mohl být anarchistický nebo nihilistický, v zásadě se snažil být širší společnosti vnímán jako slušné hnutí.[4]
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Wandervogel na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c BLAMIRES, Cyprian. World Fascism: A-K. 5. vyd. : ABC-CLIO, 18. 9. 2006. 750 s. Dostupné online. ISBN 9781576079409, ISBN 1576079406. OCLC 64097740 S. 714. (anglicky)
- ↑ a b c d SOLNIT, Rebecca. Wanderlust: A History of Walking. New York: Penguin, 2001. 326 s. Dostupné online. ISBN 9781101199558, ISBN 1101199555. OCLC 773693605 S. 158. (anglicky)
- ↑ a b c WILLIAMS, John. Turning to Nature in Germany: Hiking, Nudism, and Conservation, 1900-1940. 1. vyd. : Stanford University Press, 27. 9. 2007. 354 s. Dostupné online. ISBN 9780804700153, ISBN 080470015X. OCLC 750619779 S. 127–128. (anglicky)
- ↑ a b KREBS, Gilbert. Les avatars du juvénilisme allemand 1896-1945. : Presses Sorbonne Nouvelle, 14. 3. 2018. Dostupné online. ISBN 9782878548129, ISBN 2878548124. OCLC 1101082538 S. 72–73. (francouzsky)
- ↑ a b c TYLDESLEY, Mike; TYLDESLEY, Michael. No Heavenly Delusion?: A Comparative Study of Three Communal Movements. : Liverpool University Press, 2003. xii,211 s. Dostupné online. ISBN 9780853236085, ISBN 0853236089. OCLC 52253678 S. 8–10.
- ↑ a b c d e TYLDESLEY, Mike; TYLDESLEY, Michael. No Heavenly Delusion?: A Comparative Study of Three Communal Movements. : Liverpool University Press, 2003. xii,211 s. Dostupné online. ISBN 9780853236085, ISBN 0853236089. OCLC 52253678 S. 16–18.
- ↑ a b c d e : Dostupné online. ISBN 9782878548129.
- ↑ a b : Dostupné online. ISBN 9782878548129.
- ↑ a b Dostupné online.
- ↑ a b c d : Dostupné online. ISBN 9782878548129.
- ↑ : Dostupné online. ISBN 9780231508957.
- ↑ Archivovaná kopie . cit. 2020-03-31. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-10-11.
- ↑ Archivovaná kopie. www.kisc.meiji.ac.jp online. cit. 2020-03-31. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-07-01.
- ↑ Dostupné online.
- ↑ a b s.l.: s.n. Dostupné online. ISBN 9782878548129.
Externí odkazyeditovat | editovat zdroj
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Wandervogel na Wikimedia Commons
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk