RSDr. Vasil Mohorita
2. předseda Strany demokratického socialismu
Ve funkci: 1997 – 1998
Předchůdce	Marie Stiborová
Nástupce	Jiří Hudeček
Poslanec Federálního shromáždění (SL)
Ve funkci: 30. ledna 1990 – 5. června 1990
Ve funkci: 7. června 1990 – 4. června 1992
Poslanec České národní rady
Ve funkci: 24. května 1986 – 5. února 1990
Stranická příslušnost
Členství	KSČ (do 1990) KSČM (1990–1991) DSP SDS (do 1998)
Narození	19. září 1952 (71 let) Praha Československo Československo
Rodiče	Vasil Mohorita a Ludmila Mohoritová
Příbuzní	Anna Marie Mohoritová (sourozenec)
Alma mater	VŠ politická ÚV KSČ VŠ komsomolská Moskva
Profese	politik
Webová stránka	mohoritavasil.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Vasil Mohorita (* 19. září 1952 Praha^[1]) je bývalý český a československý podnikatel, politik Komunistické strany Československa. Po nástupu Michaila Gorbačova a zahájení perestrojky v Sovětském svazu se stal předsedou Ústředního výboru Socialistického svazu mládeže a poslancem České národní rady. Po sametové revoluci byl místopředsedou KSČ a poslancem Sněmovny lidu Federálního shromáždění. Později byl členem Demokratické strany práce a předsedou Strany demokratického socialismu.

Po ukončení podnikatelských aktivit pracoval do odchodu do důchodu jako uklízeč na různých místech v Londýně a později v Praze.

Život

V letech 1971–1972 absolvoval jednoroční kurz na Vysoké komsomolské škole v Moskvě. V letech 1982–1986 působil jako tajemník českého Ústředního výboru Socialistického svazu mládeže, byl i předsedou českého vysokoškolského ústředí SSM a místopředsedou Československého ústředí vysokoškoláků SSM, roku 1986 se stal předsedou českého ÚV SSM a místopředsedou celostátního ÚV SSM.^[2][3] V roce 1987 předsedou celostátního ÚV SSM.^[4]

XVII. sjezd KSČ ho zvolil za kandidáta Ústředního výboru KSČ, do funkce člena ÚV KSČ byl převeden k 9. dubnu 1988. Tehdy byl nejmladším členem vedení KSČ. Od dubna 1988 do roku 1988 zastával i funkci člena Sekretariátu ÚV KSČ, v listopadu 1989 byl členem Předsednictva ÚV KSČ a tajemníkem ÚV KSČ.^[2][5] Ve volbách roku 1986 byl zvolen do České národní rady, kde zasedal v jejím předsednictvu.^[6]

Jeho politická kariéra vyvrcholila v době krátce po sametové revoluci. Během sametové revoluce vedl společně s dalším představitelem mladší generace komunistických funkcionářů Ondrejem Šalingem vyjednávání s předáky Občanského fóra a Václavem Havlem.^[7] XVIII. sjezd KSČ konaný mimořádně v prosinci 1989 ho zvolil na post místopředsedy strany.^[8] Profesně je k roku 1990 uváděn jako 1. tajemník ÚV KSČ, bytem Praha.^[9]

V lednu 1990 zasedl v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci do Sněmovny lidu (volební obvod č. 10 – Praha 7, Praha 8) jako poslanec za KSČ reprezentující novou garnituru nezatíženou výraznější normalizační politickou aktivitou.^[10][11]

Mandát obhájil v prvních svobodných demokratických volbách v červnu roku 1990. V průběhu volebního období ztrácel politický vliv, zejména poté, co do čela strany nastoupil Jiří Svoboda. Odešel potom z poslaneckého klubu komunistů a byl nezařazeným poslancem. V rámci KSČM vytvořil na jaře 1991 frakci Demokratická levice KSČM, která požadovala změnu názvu strany. Členové této frakce (kromě Mohority například i pozdější politik ČSSD Michal Kraus) ještě krátce před skončením referenda, ve kterém většina hlasujících podpořila zachování názvu „komunistická strana“, KSČM opustili, spojili se s některými bývalými členy Československé strany socialistické a utvořili formaci nazvanou Demokratická strana práce. Ve Federálním shromáždění setrval Mohorita do konce funkčního období, tedy do voleb roku 1992.^{[12][5][13][14]}

V letech 1997–1998 byl předsedou Strany demokratického socialismu, nekomunistické levicové formace, která ale nezískala výraznější vliv. Vedl stranu do parlamentních voleb roku 1996. Strana v nich neuspěla. Mohorita na jaře 1998 zpochybnil smysl další samostatné existence strany. Poté, co tento návrh nebyl přijat, rezignoval na svou funkci a ze strany odešel.^[13][15]

V 90. letech se věnoval podnikání.^[5] Orientoval se na spolupráci s firmami z Ruska a Ukrajiny. Zpočátku měl úspěchy, ale pak jeho podnikání skončilo.

Po více než dvacetiletém manželství se rozvedl se ženou, s níž vychoval dvě děti. Podle zprávy z roku 2009 pobýval v Londýně a živil se umýváním nádobí v restauracích. Podle vyjádření jeho spolupracovníků tvrdil, že pracoval ve Velké Británii již od roku 2002. Poté začal pracovat jako uklízeč v centru Prahy.^[16][17][18]

Odkazy

Reference

Externí odkazyeditovat | editovat zdroj

• Osobní webové stránky
• Vasil Mohorita v parlamentu
• Vždy něco za něco: předák komunistické mládeže Mohorita je dnes židovským uklízečem na penzi, Euro.cz, 17. 11. 2019