A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Ing.[1] Věra Roubalová Kostlánová | |
---|---|
Věra Roubalová během setkání k 40. výročí Charty 77 v lednu 2017 | |
Narození | 12. listopadu 1947 (76 let) Praha, Československo |
Alma mater | Fakulta strojní ČVUT |
Povolání | sociální pracovnice a psychoterapeutka |
Ocenění | Ceny Paměti národa (2010) účastník odboje a odporu proti komunismu |
Choť | Pavel Roubal[2] František Kostlán |
Příbuzní | Salomon Hugo Lieben (dědeček z otcovy strany)[3][4] Antonín Kostlán (manželův bratr)[4] |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Věra Roubalová Kostlánová, roz. Lomská, (* 12. listopadu 1947 Praha)[5] je psychoterapeutka a někdejší disidentka, jedna z poslední trojice mluvčích Charty 77.[6]
Život
Narodila se v Praze jako prostřední ze tří dětí v židovské rodině Hanuše Lomského.[7]
Řada jejích příbuzných ze strany otce i matky zahynula během holokaustu. Její babička Sofie z otcovy strany byla zavražděna v roce 1944 v Osvětimi, dědeček Salomon Hugo Lieben zemřel v listopadu 1942 na infarkt. [7] Věřin otec Löb Gabriel Lieben (1917–1983) strávil druhou světovou válku v Anglii; po válce si změnil jméno na Hanuš Lomský. Otec se v Anglii seznámil s Věřinou pozdější matkou, též českého židovského původu, oba rodiče byli idealistického levicového smýšlení.[7] V roce 1949 byl Hanuš Lomský jmenován krajským tajemníkem KSČ v Plzni, ale v následujícím roce byl zatčen, odsouzen v procesu s Marií Švermovou a krajskými tajemníky a strávil ve vězení 6 let.
Věra se z politických důvodů nedostala na gymnázium, ale pouze na střední průmyslovou školu. Poté vystudovala strojní fakultu ČVUT v Praze, kde aktivně prožila Pražské jaro i následnou invazi vojsk. Patřila též k studentským organizátorům smutečního pochodu při pohřbu Jana Palacha. Na vysoké škole se seznámila se svým budoucím manželem Pavlem Roubalem. Mají čtyři děti: Jana Roubala, Pavla Roubala, Petra Roubala a Martu Roubalovou (provdanou Kolskou).
S manželem byli mezi prvními signatáři Charty 77, podepsali ji v únoru 1977. S Chartou 77 se seznámili prostřednictvím kamaráda z vysokoškolských studií Jiřího Müllera. Na půdě rodinného domu v Praze-Strašnicích vázali samizdatové knihy, a to do začátku července 1978, kdy byla u nich provedena domovní prohlídka a zabaveno větší množství knih připravených ke svázání. Zásahy proti opozičním aktivistům tehdy Státní bezpečnost (StB) provedla v souvislosti s návštěvou Leonida Iljiče Brežněva v Československu.[8] Pavel Roubal strávil necelé tři měsíce ve vazbě, následně se v červnu 1979 stal členem Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS). V roce 1979 se rodina přestěhovala do severočeské obce Kytlice, v následujícím roce do Častrova na Vysočině. V roce 1981 se jim před StB, která přišla provést domovní prohlídku, podařilo v nefunkčních akumulačních kamnech ukrýt celostátně hledanou Drahomíru Šinoglovou, která byla odsouzena za rozepisování Vaculíkových fejetonů a nenastoupila do vězení kvůli těhotenství.[7] Rodina byla StB dlouhodobě sledována.
Roubalovi se také věnovali otázce životního prostředí. Během sametové revoluce v listopadu 1989 byli manželé velmi aktivní, Pavel na Pelhřimovsku organizoval protestní akce, zapojili se do práce nově vzniklého Občanského fóra.[7] V říjnu 1990 Věra ovdověla a vrátila se s dětmi z venkova do Prahy. V lednu 1992 se stala jednou ze tří mluvčích Charty 77, kterým připadla úloha ohlásit konec její činnosti.[9]
V roce 2006 se provdala za Františka Kostlána (* 1954), publicistu a hudebníka. Jeho bratr Antonín Kostlán (* 1955) je historikem raného novověku.
Další vzdělání
Od roku 1989 se začala vzdělávat v oboru sociální práce a poté v psychoterapii a v supervizi. Získala osvědčení v různých výcvikových a výukových programech.
- V letech 1997 – 2001 absolvovala výcvik v „Gestalt terapii a psychosyntéze“.
- V roce 2006 obdržela certifikát k ukončení tříletého výcviku v integrativní supervizi Českého institutu pro supervizi (ČIS). Je členkou ČIS a ČAP.
Praxe
Po roce 1989 začala pracovat v Odboru pro uprchlíky Ministerstva vnitra jako vedoucí sociálních pracovnic v uprchlických táborech. Po třech letech přešla do Poradny pro uprchlíky (později SIMI), kde se až do roku 2006 věnovala psychosociální práci, hlavně vedení ženských multikulturních skupin v uprchlických táborech i v Praze. Pomáhala také uprchlíkům na Balkáně. V práci pokračovala v InBázi, kde se věnovala hlavně psychoterapii uprchlíků a založila TEP (Terapii příchozích). Od roku 2006 v rámci projektu EU jezdila po dobu pěti let jako supervizorka dvakrát ročně do Grozného v Čečensku. Supervidovala a stále superviduje práci mnoha nevládních organizací. Věnuje se také individuální psychoterapii a supervizi. Provozuje soukromou praxi. Od roku 2022 se věnuje jako psychoterapeutka a supervizorka příchozím z Ukrajiny.
Věnuje se také terapii transgeneračního přenosu traumatu holocaustu. Od roku 1997 dvacet let vedla s Helenou Klímovou klientskou skupinu „Rodiny po holocaustu“. S Doc. MUDr. Václavem Mikotou a později s MUDr. Vladimírem Singerem vedla psychoterapeutický výcvik v prevenci a léčbě traumatu v Rafael institutu. Vede Rafael centrum.
Od r. 2003 je držitelkou mezinárodního certifikátu uděleného UNHCR za přínos v posilování práv uprchlických žen a v prosazování rovnosti pohlaví (Certificate of Recognition UNHCR for Contributions towards the Empowerment of Refugee Women and the Promotion of Gender Equality).
V roce 2007 byl o jejím životě natočen díl dokumentárního seriálu Ženy Charty ’77 v režii Olgy Sommerové.[10] V roce 2010 byla oceněna v prvním ročníku Cen Paměti národa.[7]
Publikace
- Věra Roubalová: „A glance in a refugee's cooking. Pohled do hrnce uprchlíka II.. Vydalo nakladatelství G plus G Praha 2002, ISBN 80-86103-52-8; kuchařské recepty žen-uprchlic z celého světa s medailonky o jejich životě, zaznamenané během společných setkání v azylovém zařízení Červený Újezd.
- Věra Roubalová, Tereza Günterová, František Kostlán: „Příchozí“. Vydalo nakladatelství G plus G Praha 2005, ISBN 80-86103-82-X
- Marek Preiss, Daniela Vizinová (editoři) a kolektiv:„Transgenerační přenos (nejen) traumatu“ (stať Věry Roubalové). Vydal Rafael Institut v nakladatelství Irene, 1. vydání Praha 2019 ISBN 978-80-906733-5-9, [11], 2. doplněné a upravené vydání Grada Praha 2023, ISBN 978-80-271-3049-8
Odkazy
Reference
- ↑ Vydaná osvědčení > Seznam vydaných osvědčení účastníků odboje a odporu proti komunismu ke dni 6. 4. 2021
- ↑ Paměť národa. Dostupné online. .
- ↑ Dostupné online.
- ↑ a b Dostupné online.
- ↑ Psychoterapeutka: Xenofobie se nesmí stát normou
- ↑ Chronologický seznam mluvčích Charty 77
- ↑ a b c d e f Věra Roubalová Kostlánová na portálu Paměť národa
- ↑ Petr Blažek: Návštěva genseka, strana 40
- ↑ Věra Roubalová Kostlánová: Šlo o to být jako ženská tak silná, aby rodina mohla fungovat dál, projekt Ženy v disentu
- ↑ Ženy Charty ’77 – Věra Roubalová
- ↑ Český rozhlas, reportáž Jany Šustové z 29.12.2019
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Věra Roubalová Kostlánová na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Věra Roubalová Kostlánová
- Věra Roubalová Kostlánová na portálu Paměť národa
- Věra Roubalová Kostlánová v informačním systému abART
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk