A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Václav František Červený | |
---|---|
Václav František Červený (1892) | |
Narození | 27. září 1819 Dubeč Rakouské císařství |
Úmrtí | 19. ledna 1896 (ve věku 76 let) Hradec Králové Rakousko-Uhersko |
Místo pohřbení | Hřbitov v Pouchově |
Povolání | výrobce hudebních nástrojů |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Václav František Červený (27. září 1819 Dubeč[1] – 19. ledna 1896 Hradec Králové) byl jeden z nejvýznamnějších českých a evropských výrobců hudebních nástrojů. Specializoval se na dechové instrumenty, zejména žestě. Proslulé jsou nástroje jeho firmy V. F. Červený a firmy jeho synů V. F. Červený & synové. Je dědem českého kabaretiéra Jiřího Červeného a pradědem jeho dcery, operní pěvkyně Soni Červené.
V roce 1892 mu bylo uděleno čestné občanství v Hradci Králové.[2]
Život a dílo
Václav František Červený se vyučil v letech 1833–1836 u pražského nástrojaře Johanna Adama Bauera. Po vyučení pracoval ve Vídni jako tovaryš u Antona Klepsche do roku 1838. V roce 1839 pracoval u Franze Schöllnasta v Bratislavě, 1841 u firmy Bereghtzasi v Pešti a v témže roce u Josefa Hallase v Brně.
V. F. Červený
V Hradci Králové, odkud pocházel, si roku 1842 založil svou dílnu. V roce 1867 otevřel vlastní filiálku v Kyjevě, kterou v letech 1886–1896 vedl jeho syn Otakar Červený.
Vyráběl mnoho experimentálních nástrojů střední a basové polohy, dnes už sběratelské kousky, které však měly svého času velký úspěch – jednalo se především o různé tuby, baskřídlovky a podobně, tenkrát se ještě užívalo archaického názvu „zpěvoroh“. Tyto nástroje měly širokou menzuru a jemnou barvu zvuku, čímž se diametrálně lišily od západoevropských plechových nástrojů této doby, které zněly naopak ostře a břeskně (např. saxofony a sarrusofony či pístové trubky).
Václav František Červený zkonstruoval mnoho nových typů nástrojů, které měly značný vývojový význam a jsou dodnes používány. Jako jeden z nejvýznamnějších představitelů rakousko-české nástrojařské školy vedl celý život odborné spory s hlavním reprezentantem francouzské školy Adolphem Saxem, v kterých šlo o účelnost francouzského či rakousko-českého způsobu stavby nátrubkových nástrojů. Oba rivalové tím podporovali neustálý vývoj a utkávali se na mezinárodních výstavách.
Svého času byl vskutku nástrojářem evropského významu. Podstatně přispěl svou invencí, vynálezy, konstrukcemi, organizačními schopnostmi, teoretickými závěry a reprezentací v zahraničí k celkovému rozvoji evropské hudební kultury. Konkuroval i takovým jménům, jako byl zmíněný rival Adolphe Sax.Pro objednávky a zakázky z Ruska změnil přídomek „císařský“, kterým obdařoval své nástroje, na „carský“.
Realizoval 60 vlastních vynálezů, z toho 45 patentovaných, na světových výstavách obdržel celkem 15 cen, bylo mu uděleno 11 řádů za zásluhy o průmysl.
K patentním objevům Václava Františka Červeného patřil např. takzvaný „tritonikon“, dvojitým třtinovým plátkem vybavený kovový příbuzný basového fagotu, kornon, nebo kontrabasová tuba, kterou sestrojil jako vůbec první na světě.
Vyučila se u něj řada pozdějších výrobců a mistrů, mj. František Karel Rott v letech 1868–69.
Roku 1866 se stal prvním starostou královéhradeckého Sokola.[3]
Úmrtí
František Václav Červený zemřel 19. ledna 1896 v Hradci Králové a byl pohřben v rodinné hrobce na zdejším hřbitově v Pouchově.[4]
V. F. Červený & synové
1876–1946
Po smrti V. F. Červeného vedli královéhradeckou dílnu jeho synové – V. F. Červený & synové / V. F. Červený & Söhne. Jaroslav (1851–1928), vyučený nástrojař, zodpovídal za dokončovací a ladící fázi, Stanislav (1854–1911), rovněž vyučený, měl na starosti počáteční přípravu materiálu a stříhání dílů pro výrobu hudebního nástroje. Bohumil působil jako firemní prokurista.
V roce 1880, kdy továrnu navštívil císař František Josef I., měla téměř sto zaměstnanců a produkovala ročně asi tři tisíce hudebních nástrojů. Továrna zásobovala svými nástroji několik evropských armád – ruskou, německou, rakouskou, španělskou, rumunskou, srbskou a holandskou. Sklady nebo zastoupení měla po celém světě – Chicago, Stockholm, Curych, Bukurest, Cařihrad.
V roce 1908 si Václav Červený ml. zřídil v Hradci Králové vlastní dílnu na výrobu hudebních nástrojů a konkuroval rodinné firmě, která nakonec ve svých cenících tiskla oznámení, že s dílnou Václava Červeného ml. nemá nic společného.
Po smrti Stanislava se vedení firmy ujal Jaroslav, ale nelehká finanční situace způsobená mimo jiné konkurencí levných kraslických nástrojů dovedla továrnu na pokraj krize. V roce 1927 proto vstoupil do firmy Karel Schamal a kromě finanční podpory přinesl reorganizaci výroby. Po smrti Jaroslava v roce 1928 se Schamal dokonce ujal vedení firmy.
- „Největší produkce nátrubkových nástrojů pocházela sice z Kraslic, největší kvalita a modernizace však z Hradce Králové.“[5]
1946, 1993
1946, bezprostředně po válce, byla firma na základě Benešových dekretů znárodněna a sloučena s národním podnikem Amati Kraslice v severočeských Kraslicích, z kterého 1993 privatizací vznikla Amati-Denak s.r.o. Ta v Hradci Královém obnovila značku V. F. Červený & synové, pod kterou nadále vyrábí plechové nástroje a prodává je.
Odkazy
Reference
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu
- ↑ Čestní občané města. www.hradeckralove.org . . Dostupné online.
- ↑ TOMEŠ ,REDAKCE, Petr. Počátky Sokola v Hradci? Je to už více než 150 let. Hradecký deník. 2018-05-03. Dostupné online .
- ↑ Vznešenost a nespoutanost labutí. www.radioservis-as.cz . . Dostupné online.
- ↑ Václav František Červený v Českém hudebním slovníku osob a institucí
Literatura
- Bohuslav Čížek: Hudební nástroje evropské hudební kultury, Aventinum, 2008, ISBN 978-80-86858-75-3
- Václav Hnilička. Václav František Červený. Hudební rozhledy. 2007, roč. 60, čís. 1, s. 54–57. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-12-16. ISSN 0018-6996. Archivováno 16. 12. 2011 na Wayback Machine.
- Rodinný archiv Červených, Státní okresní archiv v Hradci Králové
- Červený, Otakar, Vojenský historický ústav v Praze, Osobní fond. 5 kartonů, 1892–1930
- Hudební oznamovatel. Výňatek z ceníku c. a k. dvorní továrny na hudební nástroje, 1907, Národní muzeum, Knihovna Národního muzea, sign. H 17749
- Zeitschrift für Instrumentenbau 1, 1880/1881, s. 6, 13, 150–151
- Zeitschrift für Instrumentenbau 2, 1881/1882, s. 337
- Kalendář českých hudebníkův na rok 1888, 1890, 1891, 1894, 1900, 1908
- Jaroslav Červený: Ehrenkranz für V. F. Červený, chef der Musikinstrumenten-Fabrik V. F. Červený & Söhne zu Königgrätz in Böhmen: zur fünfzigjährigen Jubelfeier seiner industriellen Thätigkeit, Hradec Králové 1883
- Seznam cen udělených na všeobecné zemské jubilejní výstavě v Praze roku 1891 pod protektorátem Jeho cís. a král. Veličenstva císaře Františka Josefa I. Praha 1892, s. 126)
- Paul de Wit: Welt-Adressbuch der gesamten Musikinstrumenten-Industrie, Lipsko 1897, s. 147
- Neue musikalische Presse 1903, č. 3, s. 53
- Paul de Wit: Welt-Adressbuch der Musikinstrumenten-Industrie. Teil I, Deutschland, Österreich, Tschechoslowakei, Lipsko 1925/26, s. 692)
- Paul de Wit: Welt-Adressbuch der Musikinstrumenten-Industrie. Teil I, Deutschland, Österreich, Luxemburg, Tschechoslowakei Lipsko, 1929/30, s. 391
- William Waterhause: The New Langwill Index. A Dictionary of Musical Wind-Instrument Makers and Inventors, Londýn 1993, s. 60–61
- Jindřich Keller: Nátrubkové nástroje se strojivem v 19. století, diplomová práce, Praha 1967, s. 104-107
- G. Joppig: 150 Jahre Václav František Červený & synové, s. l
- Jiří Pavlík: Václav František Červený: doba, život, dílo, Praha 2006, s. 22–24, 13
- Jiří Pavlík: Otakar Červený. Mecenáš československých legií v Rusku, Červený Kostelec 2014
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Václav František Červený na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Václav František Červený
- Václav František Červený v Českém hudebním slovníku osob a institucí
- MCMI Metodické centrum dokumentace, konzervace a restaurování hudebních nástrojů Národního muzea, na webu mcmi.cz
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk