Ubald Kolařík
Narození	17. května 1886 Česká Skalice Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	20. prosince 1970 (ve věku 84 let) Praha Československo Československo
Povolání	Generál zeměpisné služby, odborný spisovatel.
Příbuzní	Rudolf Kolařík (1877-1951), ředitel Bartoňovy textilní továrny, v letech 1917-1919 starosta města. (bratr) Doc. MUDr. Vladimír Vlach, CSc., (1919–1998), přední český neurolog, primář dětské neurologie Thomayerovy nemocnice v Praze-Krči (zeť)
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Ubald Kolařík (17. května 1886 Česká Skalice – 20. prosince 1970 Praha) byl generál zeměpisné služby a odborný spisovatel (vojenské dějiny a geografie).^[1][2]

Život

Narodil se v České Skalici 17. května 1886, kde vychodil obecnou školu. Později vystudoval gymnázium v ​​Hradci Králové, poté odešel do Prahy. Tam vystudoval filozofickou a přírodovědnou fakultu na Karlově Univerzitě (historie a zeměpis).^[1]

S 98. pěším plukem ve Vysokém Mýtě se účastnil 1. světové války a posléze bojů na obranu československého státu při zabezpečování hranic. Byl třikrát vážně zraněn. Byl mu udělen Československý válečný kříž za statečnost a bojové zásluhy. Stal se jedním ze zakladatelů Československého vojenského zeměpisného ústavu. S kolektivem spolupracovníků vytvořil mapy, které měly světovou úroveň. Psal i do mnoha časopisů a je autorem mnoha (několik desítek) článků o historii, geografii a přírodě, zabýval se i bojišti v České Skalici a okolí.^[1] Jeho velmi zajímavý článek Babiččino údolí očima Aloise Jiráska a Boženy Němcové vyšel v Turistickém věstníku v roce 1941.

V letech 1957–1960 byl předsedou České geografické společnosti.^[3]

Během 2. světové války aktivně participoval na ilegální činnosti odbojové skupiny Bílá Hora, zúčastnil se i Pražského povstání. O letních prázdninách pravidelně navštěvoval Českou Skalici, kde žilo mnoho jeho přátel a rodáků.^[1]

V roce 1960 byl po politickém procesu obviněn z velezrady a odsouzen na dvanáct let vězení. Odsouzeni byli i další obžalovaní, převážně z České Skalice. V roce 1962 se dostal na svobodu díky amnestii. Plně rehabilitován byl až po smrti v roce 1991 u Okresního soudu v Hradci Králové.^[1]

Důstojnické hodnosti

29. prosince 1928 major zeměpisné služby ^[4]

26. března 1931 podplukovník zeměpisné služby ^[4]

02. října 1945 plukovník zeměpisné služby ^[4]

18. října 1948 generál zeměpisné služby ^[4]

Dílo

• Revoluce husitská. Historická epištola k českému vojákovi (1919)
• Vývoj vojenské geografie československé (1928)
• Česká Skalice (1424, 1758, 1866) (1934)
• Košickem po stopách pluku Aloise Jiráska (1935)
• Zeměpis použitý ve vojenství (1950)

Odkazy

Reference