Tibetská pokroková strana - Zákldné pojmy z elektrotechniky

Tibetská pokroková strana
Tibetská pokroková strana
	ནུབ་ལེགས་བཅོས་སྐྱིད་སྡུག
Datum založení	1939
Datum rozpuštění	1950
Předseda	Pandatsang Rapga
Zakladatel	Pandatsang Rapga
Sídlo	Kalimpong
Ideologie	Tři lidové principy; antiklerikalismus; antikomunismus; anti-feudalismus; sjednocení Číny
Politická pozice	středopravice
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tibetská pokroková strana (tibetsky: ནུབ་ལེགས་བཅོས་སྐྱིད་སྡུག; wilieho transliterace: nub-bod-legs-bcos-skyid-sdug, čínsky: 西藏革命黨; pinyin: Xīzàng Gémìngdǎng) byla revoluční, protifeudální, antiklerikální a antikomunistická politická strana v Tibetu. Strana bojovala proti teokratické vládě tibetského státu v čele s dalajlámou, podporovala sjednocení Tibetu s Čínskou republikou. Strana byla přidružena ke Kuomintangu. Jejím předsedou byl Pandatsang Rapga, příslušník vlivného klanu Pandatsang khampských Tibeťanů. Během Čínské občanské války podporovala nacionalisty. Po komunistickém obsazení Tibetu v roce 1949 byla součástí protikomunistického odboje.^[1]

Charakteristika

Tibetská pokroková strana kritizovala tibetskou vládu ve Lhase jako naprosto zastaralou, feudální teokracii, a požadovala moderní a sekulární vládu s moderním vzdělávacím systémem. Pandatsang Rapga podporoval ideu sjednocení Číny, jak ji navrhl zakladatel Čínské republiky Sunjatsen a věřil, že nejlepší cestou bude tibetská autonomní republika v rámci čínského státu. Strana stála na sekularismu, avšak podporu měla i v rámci reformního buddhismu na čele s 9. pančhenlamou Lozangem Thubtänem Čhöjkim, který jako jediný z lámů také zastával pro-čínský postoj.^[2]

Během druhé světové války, Pandatsang Rapga obviňoval tibetskou vládu pro její neutralitu ze sympatií k Japonskému císařství. Proto těsně před Káhirskou konferencí v září 1943 žádal Čankajška o podporu jeho khampsko-tibetských milicí proti tibetské vládě. Ten mu poskytl podporu a pro jeho osobně čínský pas a 100 000 jüanů měsíčně pro jeho podzemní činnost.^[3] Strana tehdy sídlila v exilu v Indickém městě Kalimpong. Kvůli sporům s vládou Britské Indie byl Pandatsang Rapga obviněn z padělání, špionáže a podzemní činnost strany byla nahlášena tibetské vládě. Po roce 1946 bylo vedení strany vyhoštěno do Číny, kde spojila svůj osud s Kuomintangem. V 50. letech se Pandatsang Rapga ilegálně vrátil do Tibetu, kde se zúčastnil Tibetského národního povstání proti komunistickému režimu.^[4]

Významní členové

Pandatsang Rapga, zakladatel a předseda strany
Gendün Chöphel, reformní buddhistický mnich
Thubten Kunphela, jeden z nejvlivnějších osobností v Tibetu, po smrti 13. dalajlámy v roce 1933 byl upuštěn v nemilost a uprchl do Indie, kde žil v exilu

Reference

↑ Pandatsang Rapga (politician) . Dostupné online. (anglicky) ^{[nedostupný zdroj}
↑ Gray Tuttle. Tibetan Buddhists in the Making of Modern China. : Columbia University Press, 2007. ISBN 0-231-13447-9. S. 153.
↑ LIN, Hsaio-Ting. Tibet and Nationalist China's Frontier: Intrigues and Ethnopolitics, 1928-49. : UBC Press, 2011. (Contemporary Chinese Studies Series). Dostupné online. ISBN 0774859881. S. 145.
↑ GOLDSTEIN, Melvyn C. A History of Modern Tibet, 1913-1951: The Demise of the Lamaist State. : Kalifornská univerzita, 1991. Dostupné online. ISBN 0520911768. S. 460.

Zdroj:https://cs.wikipedia.org?pojem=Tibetská_pokroková_strana
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.

[1] Pandatsang Rapga (politician) . Dostupné online. (anglicky) ^{[nedostupný zdroj}

[2] Gray Tuttle. Tibetan Buddhists in the Making of Modern China. : Columbia University Press, 2007. ISBN 0-231-13447-9. S. 153.

[3] LIN, Hsaio-Ting. Tibet and Nationalist China's Frontier: Intrigues and Ethnopolitics, 1928-49. : UBC Press, 2011. (Contemporary Chinese Studies Series). Dostupné online. ISBN 0774859881. S. 145.

[4] GOLDSTEIN, Melvyn C. A History of Modern Tibet, 1913-1951: The Demise of the Lamaist State. : Kalifornská univerzita, 1991. Dostupné online. ISBN 0520911768. S. 460.

[1]

[2]

[3]

[4]