A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Třída Leningrad | |
---|---|
![]() Leningrad v roce 1944 | |
Obecné informace | |
Uživatel | ![]() |
Typ | torpédoborec |
Lodě | 6 |
Osud | 2 potopeny 4 vyřazeny |
Předchůdce | třída Gogland |
Nástupce | třída Gněvnyj |
Technické údaje | |
Výtlak | 2150 t (standardní) 2582 t (plný)[1] |
Délka | 127,5 m |
Šířka | 11,7 m |
Ponor | 4,18 m |
Pohon | 3 kotle, 3 turbínová soustrojí 3 lodní šrouby 66 000 shp |
Rychlost | 36 uzlů |
Posádka | 250 |
Výzbroj | 5× 130mm/50 kanón B-13 2× 76mm/55 kanón 34K (2×1) 2× 45mm/46 kanón 21-K (2×1) 8× 533mm torpédomet (2×4) 70–80 min |
Třída Leningrad byla třída torpédoborců sovětského námořnictva z období druhé světové války. Skládala se ze šesti jednotek. Ve službě byla od roku 1938. Sověti lodě klasifikovali jako vůdčí lodě torpédoborců, určené k vedení torpédoborcových eskader. Za války byly ztraceny oba torpédoborce třídy Leningrad postavené pro Černomořské loďstvo – Moskva a Charkov. Ostatní lodě válku přečkaly a dosloužily na konci 50. let.
Stavba
Vývoj sovětských vůdčích lodí torpédoborců byl inspirován francouzskými supertorpédoborci z dvacátých let (Contre-torpilleur, např. třída Chacal).[1] Stejné určení měl ještě torpédoborec Taškent a kvůli vypuknutí války nedokončené čtyři torpédoborce třídy Kijev. Jejich projekt byl schválen roku 1930.[2] Třída Leningrad představovala první velké hladinové válečné lodě navržené a postavené v Sovětském svazu po dlouhé pauze způsobené revolucí a občanskou válkou. Zároveň jako první ruské lodě nesly 533mm torpédomety.[2] Jejich konstrukce však trpěla řadou nedostatků, včetně přetížení nástaveb a zhoršených nautických vlastností. První tři jednotky této třídy (Projekt 1) byly objednány v rámci programu pro první pětiletku. Jejich kýly byly založeny roku 1932. V rámci druhého pětiletého plánu následovaly tři jednotky vylepšené verze Projekt 38. Jejich stavba byla zahájena v letech 1934–1936. Baku a Tbilisi byly vyrobeny v Nikolajevu a sestaveny v loděnici v Komsomolsku.[1]
Jednotky třídy Leningrad:[2][3]
Jméno | Projekt | Loďstvo | Loděnice | Založení kýlu | Spuštěna | Vstup do služby | Osud |
---|---|---|---|---|---|---|---|
Charkov | Projekt 1 | Černomořské loďstvo | Nikolajev | 1932 | 9. září 1934 | listopad 1938 | Dne 6. října 1943 poblíž Krymu potopen bombardéry Junkers Ju 87 jednotky SG77. |
Leningrad | Projekt 1 | Baltské loďstvo | Ždanovovy loděnice v Leningradu | 1932 | 17. listopadu 1933 | prosinec 1936 | Potopen jako cvičný cíl 1958. |
Moskva | Projekt 1 | Černomořské loďstvo | Nikolajev | 1932 | 30. října 1934 | srpen 1938 | Dne 26. června 1941 se potopil na mině po ostřelování rumunského přístavu Constanţa. |
Minsk | Projekt 38 | Baltské loďstvo | Ždanovovy loděnice v Leningradu | 1934 | 6. listopadu 1935 | únor 1939 | Potopen 23. září 1941 u Kronštadtu bombardéry Junkers Ju 87 jednotky SG2, později vyzvednut a v listopadu 1942 vrácen do služby. Vyřazen v roce 1959. Poté využíván k vlečení cvičných cílů.[1] |
Baku (ex Segej Ordžonikidze, Kijev) | Projekt 38bis | Tichooceánské loďstvo | Nikolajev / Komsomolsk na Amuru | 1935 / 1936 | 25. července 1938 | prosinec 1939 | V roce 1942 převeden k Severnímu loďstvu. Potopen jako cvičný cíl 1958. |
Tbilisi | Projekt 38bis | Tichooceánské loďstvo | Nikolajev / Komsomolsk na Amuru | 1935 / 1936 | 24. července 1939 | prosinec 1940 | Od roku 1951 ve výcviku, od roku 1953 hulk. Potopen jako cvičný cíl 1958. |
Konstrukce
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/f/ff/Destroyer_Kharkov.jpg/220px-Destroyer_Kharkov.jpg)
Torpédoborce využívaly italský systém řízení palby Galileo.[2] Výzbroj tvořilo pět 130mm/50 kanónů B-13 v jednohlavňových věžích, které doplňovaly dva 76mm kanóny 34K a dva 45mm kanóny 21K. Plavidla dále nesla dva čtyřhlavňové 533mm torpédomety a sedmdesát až osmdesát námořních min. Pohonný systém tvořily tři vodotrubní kotle a tři převodové turbíny o výkonu 66 000 shp, pohánějící tři lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 36 uzlů.[1]
Modifikace
Za války byla zesilována protiletadlová výzbroj, někdy i za cenu demontáže prostřední dělové věže. Například Baku nesl dva 76mm kanóny, šest 37mm kanónů a šest 12,7mm kulometů. Zároveň byly instalovány dva spouštěče hlubinných pum, kterých bylo neseno 25 kusů. Některá plavidla byla za války vybavena střeleckým radarem a ASDICem.[1]
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Leningrad class destroyer na anglické Wikipedii.
Literatura
- BUDZBON, Przemysław; RADZIEMSKI, Jan. The Beginnings of Soviet Naval Power: The 1927 Flotilla Leaders. In: JORDAN, John. Warship 2022. Oxford: Osprey Publishing, 2022. ISBN 978-1-4728-4781-2. S. 8 až 28. (anglicky)
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4.. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 374.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Leningrad na Wikimedia Commons
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk