A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Sylvie Fleuryová | |
---|---|
Narození | 24. června 1961 (62 let) Ženeva |
Země | Švýcarsko |
Národnost | švýcarská |
Vzdělání | Germain School of Photography (New York, 1981) |
Povolání | konceptuální umělkyně, sochařka, malířka, fotografka |
Ocenění | Prix de la Société des arts de Genève, 2015
Grand Prix Art/Prix Meret Oppenheim, 2018 Chevalier de l'ordre des Arts et Lettres, 2020 |
Webová stránka | http://sylviefleury.com/ |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Sylvie Fleuryová (nepřechýleně Sylvie Fleury; 24. června 1961, Ženeva) je švýcarská umělkyně, jejíž tvorba se silnými vazbami na konceptualismus zahrnuje sochy, performance, malby, fotografie, instalace a videoart. Od 90. let 20. století přitahuje pozornost svými objekty a instalacemi založenými na luxusním zboží, jako je kosmetika a móda, které se začleněním do uměleckého kontextu promění a umožní divákům vidět je v novém světle. Velká část její práce se zabývá otázkami genderové spotřeby a fetišistických vztahů se spotřebními předměty. Fleuryová postavila základy své kariéry na reflexi konzumu, vyzývá k přehodnocení stereotypů, které ovládají tuto konzumní společnost.
Život
Vyrůstala v Ženevě, po ukončení školy odjela do New Yorku jako au pair. Prostřednictvím studentů newyorské univerzity se dostala k práci na natáčení krátkých uměleckých filmů. V roce 1981 navštěvovala Germain School of Photography, kde studovala fotografii a experimentální kinematografii. Poté odcestovala do Indie, kde se naučila klasický indický tanec Bharatanatyam. Po návratu do Ženevy pracovala pro organizaci Červeného kříže a začala sbírat předměty označené červeným křížem. Pod pseudonymem Silda von Brown se v osmdesátých letech věnovala hudbě a nočnímu životu, přes den pracovala jako sekretářka. V roce 1983 si se dvěma přáteli otevřela malou galerii, kde pořádali výstavy a akce.[1]
V roce 1990 se setkala se švýcarským performerem Johnem Armlederem a stala se jeho asistentkou. Ve stejném roce se s Armlederem přestěhovali do Villa Magica, velkého starého městského domu na předměstí Ženevy, ve kterém doposud žije. Řadu lét vyučovala na umělecké škole v Lausanne (École cantonale d'art). V roce 2004 založila s Armlederem a jeho synem Stéphanem (* 1977) nahrávací společnost Villa Magica Records, která se věnovala především vydávání alb vánoční hudby.[1]
V roce 1990 Fleuryová začala s vlastní uměleckou tvorbou, kterou vystavovala v galerii Rivolta v Lausanne společně s díly Johna Armledera a Oliviera Mosseta. Představila instalaci Shopping bags (C'est la vie), deset nákupních tašek naplněných až po okraj luxusními předměty v originálním balení, které si zakoupila na odpoledním nákupu, leželo na podlaze galerie. Toto provokativní gesto, kdy spojila svět konzumu a umění, jí okamžitě udělalo jméno na švýcarské i mezinárodní umělecké scéně.[2] Od té doby se její tvorba zaměřila na moderní svět zboží, módy a luxusních předmětů. Prostřednictvím této výstavy se setkala s Ericem Troncym a byla pozvána k účasti na jeho zásadní výstavě No Man's Time v roce 1991 ve Villa Arson v Nice ve Francii. Byla přizvána do mnoha skupinových výstav po celém světě, zúčastnila se Bienále v Benátkách v roce 1993 a Bienále v São Paulu v roce 1998.
V roce 2018 se stala laureátkou švýcarské umělecké ceny Grand Prix Art/Prix Meret Oppenheim a v roce 2020 řádem Chevalier des Arts et Lettres.
Dílo
Sylvie Fleuryová do své tvorby vnáší formální prvky z minimalismu a pop-artu, čímž otevírá kritický pohled na dějiny umění převážně ovládané muži. Používá hotové předměty, jako jsou luxusní oblečení, boty, doplňky a kosmetika, obálky časopisů, závodní auta, vesmírné lodě. Její práce odkazují na tvorbu Marcela Duchampa, Pieta Mondriana nebo Andyho Warhola.[2] Mezi její první díla patřily ready-mades instalace s nákupními taškami, malby z umělé kožešiny (Mazlivé obrazy, 1991), sponky do vlasů (Bobbypins, 1992), krabice na make-up (Gala, 1993), videa (Soukromá lekce, 1992; Cesta do fitness aneb Jak zhubnout 10 kilo za 3 týdny, 1993), časopisecké fotografie (Playgirl Series, 1994).
Využívá existující známé motivy a předměty, které převádí do estetických forem, mění je a dává jim nový smysl. Tím vyvolává otázky o fetišizaci luxusních komodit a značek, stejně jako o genderových vzorcích spotřeby. Stírá hranici mezi módou a uměním, přeměňuje povahu těchto objektů, aby je obdařila novými a podprahovými poselstvími, jejichž prostřednictvím vtipným způsobem zpochybňuje a ironizuje kulturní konstrukty genderových stereotypů. Ženský versus mužský, vysoká versus populární kultura, producent versus spotřebitel a módní průmysl versus umělecký svět. Zkoumá průsečíky mezi uměním, módou, krásou, popkulturou, motorsportem a sci-fi. Využívá moderních reklamních strategií, jako jsou slogany lákající pozornost, barevná neonová světla a lákavé prezentace, aby prozkoumala hranice mezi současným uměním a konzumem. Příkladem jsou bronzové sochy vysokých podpatků a kabelek odlité z chromu, bronzový odlitek fénu ve tvaru pistole, obrazy znázorňující zvětšené palety očních stínů a make-upů, pozlacené odpadkové koše nebo nákupní vozíky.
Důležitou roli v její tvorbě hrají závodní automobily jako symbol mužského postavení. V polovině 90. let Fleuryová založila automobilový klub She Devils on Wheels poté, co nebyla přijata za členku závodního autoklubu. Na základě toho vytvořila řadu instalací, v nichž vkládá ženské atributy do prostředí, které je obecně považováno za mužské.[3] Fleuryová svým způsobem odkazuje na mužské konceptuální umělce, jako jsou Daniel Buren, Carl Andre, Michelangelo Pistoletto, Donald Judd. Spojuje jejich okázalá díla s banálními předměty nebo je doplňuje o měkké a organické prvky. Zpochybňuje myšlenku, že cesty do kosmu jsou také oborem ovládaným muži. Vytváří rakety, kterým dává ženský charakter použitím různých měkkých materiálů nebo pastelovými odstíny nátěrů (První vesmírná loď na Venuši, 1996).[2]
Její zájem o nadpřirozeno ji po roce 2010 přivedl k navrhování uměleckých děl souvisejících se spiritualitou, meditací, jógou (Hypnotic poison, 2019).
Výstavy
Po první výstavě v Lausanne v roce 1990, na které se zúčastnila s instalací Shopping bags (C'est la vie), byla její práce zastoupena mj. na výstavách[4]
- 1993 45. Bienále v Benátkách
- 1994 Útěk v Konsorciu, Dijon
- 1996 První kosmická loď na Venuši v MAMCO, Ženeva
- 1998 Hot Heels v Migros Museum für Gegenwartskunst, Curych
- 2004 YES TO ALL v Kunstraum Innsbruck
- 2007 Dangerous Beauty v The Chelsea Art Museum, New York
- 2008 Paillettes et Dépendances ou la fascination du néant, MAMCO, Ženeva
- 2011 Sylvie Fleury, Centro de Arte Contemporáneo, Malaga
- 2014 LADIES FIRST! Schauwerk Sindelfingen
- 2016 Sylvie Fleury. My Life on the Road , Museum Villa Stuck, Mnichov[5]
- 2019 ÎÔ , Kunstraum Dornbirn[6]
- 2022 Turn Me On, Pinacoteca Agnelli, Turín[7]
- 2023 Shoplifters from Venus, Kunst Museum Winterthur[8]
V České republice byly vystaveny obří metalické houby Sylvie Fleuryové na pátém ročníku open air mezinárodního festivalu uměleckých objektů v Praze v roce 2007[9] a na výstavě Skvělý nový svět v galerii DOX v Praze roku 2015.[10]
Její práce jsou zahrnuty ve veřejných sbírkách, jako je Muzeum moderního umění New York; ZKM centrum pro umění a média, Karlsruhe; Daimler Contemporary, Berlín; Migros Museum für Gegenwartskunst, Curych; MAMCO, Ženeva; a Museum für angewandte Kunst (MAK), Vídeň, Bass Art Museum, Miami.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sylvie Fleury na německé Wikipedii.
- ↑ a b Fleury, Sylvie | SIK-ISEA Recherche. recherche.sik-isea.ch . . Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c GROSENICKOVÁ, Uta. Ženy v umění. 20. a 21. století. Praha: Slovart, 2004. ISBN 80-7209-626-5. S. 56-59.
- ↑ Sylvie Fleury | She–Devils on Wheels. Thaddaeus Ropac . . Dostupné online. (anglicky)
- ↑ SIK-ISEA Recherche. recherche.sik-isea.ch . . Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Sylvie Fleury | My Life On The Road. Thaddaeus Ropac . . Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Sylvie Fleury – Kunstraum Dornbirn . . Dostupné online. (německy)
- ↑ Sylvie Fleury. Turn Me On. Pinacoteca Agnelli . . Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Sylvie Fleury. Kunst Museum Winterthur . . Dostupné online. (anglicky)
- ↑ V Praze potkáte obří houby i prase. Pražský deník. 2007-06-21. Dostupné online .
- ↑ DOX – Skvělý nový svět. www.dox.cz . . Dostupné online.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Sylvie Fleuryová na Wikimedia Commons
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk