Severní Karolína
North Carolina
Přezdívka: Tar Heel State
Vlajka Pečeť
Geografie
Severní Karolína na mapě USA
Hlavní město	Raleigh
Největší město	Charlotte
Poloha	35°42′ s. š., 79°18′ z. d.
Časové pásmo	UTC−5/−4 (letní čas)
Počet okresů	100
Rozloha (28. v USA)
Celkem	139 390 km²
• z toho souš	126 148 km²
• z toho vodstvo	13 242 km² (9,5 %)
Obyvatelstvo (9. v USA)
Počet obyvatel	10 146 788 (odhad 2016[1])
Hustota zalidnění	80 obyv./km² (14. v USA)
Úřední jazyky	angličtina, čerokézština
Nadmořská výška
Nejvyšší bod	2037 m n. m.
Průměrná výška	210 m n. m.
Nejnižší bod	0 m n. m.
Správa státu
Guvernér	Roy Cooper (D)
Senátoři	Ted Budd (R) Thom Tillis (R)
Přistoupení do Unie	21. listopadu 1789 (12. stát)
Oficiální zkratky
Poštovní zkratka	NC
Tradiční zkratka	N.C.
ISO 3166-2	US-NC
www.nc.gov

Severní Karolína (anglicky North Carolina IPA, oficiálně State of North Carolina) je stát nacházející se na východním pobřeží Spojených států amerických, v Jihoatlantské oblasti jižního regionu USA. Severní Karolína hraničí na severu s Virginií, na západě s Tennessee, na jihozápadě s Georgií a na jihu s Jižní Karolínou. Východní ohraničení státu tvoří Atlantský oceán.

Se svou rozlohou 139 390 km² je Severní Karolína 28. největším státem USA, v počtu obyvatel (10,1 milionu) je však devátým nejlidnatějším státem a s hodnotou hustoty zalidnění 80 obyvatel na km² je na čtrnáctém místě. Hlavním městem je Raleigh se 450 tisíci obyvateli. Největšími městy jsou Charlotte s 830 tisíci obyvateli, dále Greensboro (290 tisíc obyv.), Durham (260 tisíc obyv.), Winston-Salem (240 tisíc obyv.) a Fayetteville (200 tisíc obyv.). Severní Karolíně patří 484 km pobřeží Atlantského oceánu.^[2] Nejvyšším bodem státu je vrchol Mount Mitchell s nadmořskou výškou 2037 m v Appalačském pohoří. Největšími toky jsou řeky Chowan, Neuse, Tar, Cape Fear a Pee Dee, které se všechny vlévají do Atlantského oceánu. Stát leží díky své poloze ve třech klimatických pásmech. Východní pobřeží je v mírném regionu, další chladnější klimatické pásmo tvoří plošina Piedmont a třetím jsou horské oblasti Appalačského pohoří. Flóra a fauna je rozmanitá a sahá od bažinatého pobřeží s výskytem aligátorů až po borové lesy na západě, ve kterých se vyskytují medvědi a jelenci běloocasí.

Původ státu sahá do dob anglické korunní kolonie, která byla založena v roce 1663 a pojmenována na počest anglického krále Karla I. Ta se roku 1729 rozdělila na severní a jižní část. V roce 1776 byla Severní Karolína jednou ze 13 kolonií, které vystoupily v americké deklaraci nezávislosti na britské koruně, a stala se tak jedním z původních třinácti zakládajících států USA. Jako dvanáctý stát v pořadí ratifikovala Ústavu Spojených států amerických, k čemuž došlo 21. listopadu 1789. Od roku 1792 je hlavním městem státu Raleigh, které obdrželo své jméno na počest objevitele pobřeží Severní Karolíny, sira Waltera Raleigha. Během americké občanské války v letech 1861–1865 byla Severní Karolína členem Konfederace. Za poválečné obnovy vstoupila roku 1868 znovu do Unie a změnila se z převážně zemědělské země, kterou byla až do první poloviny 20. století, v průmyslový stát. Po New Dealu v třicátých letech 20. století se Severní Karolína stala centrem amerického finančnictví. Mají zde sídlo společnosti zabývající se špičkovým vývojem a výzkumem v různých oborech průmyslu.

Severní Karolína je devátým nejlidnatějším státem USA, její populace má vzrůstající tendenci. V červenci 2016 zde měla přes 10 milionů obyvatel. Odhaduje se, že asi pětina obyvatel státu je afroamerického původu, dále zde žije osm kmenů původních obyvatel Ameriky. Severní Karolína je součástí biblického pásu (anglicky Bible Belts), obyvatelstvo je převážně protestantského vyznání. Obyvatelé Severní Karolíny byli do 1. poloviny 20. století převážně voliči demokratů, v druhé polovině 20. století se politická orientace posunula ve prospěch konzervativních republikánů. V prezidentských volbách v roce 2008 znovu zvítězil demokratický kandidát.

Severní Karolína je součástí jižanského kulturního okruhu, a to jak v regionální hudbě, tradiční jižanské kuchyni a v tradičních přírodních divadlech s charakteristickými jižanskými znaky, zatímco v architektuře se zde promísilo mnoho různých vlivů. Je zde množství muzeí, přírodních a národních parků a jednotlivých staveb nadregionálního významu. Magnetem pro návštěvníky Severní Karolíny je Národní park Great Smoky Mountains, nejnavštěvovanější národní park v USA. Další atrakcí jsou každoroční automobilové závody NASCAR a sportovní soutěže pořádané univerzitami.

Dějiny

Původní obyvatelé a osídlení Angličany

Osídlení indiánskou populací v Severní Karolíně sahá až do paleoindiánského období v 10. tisíciletí před naším letopočtem. Lovci a sběrači žili nejprve v Piedmontu. Z archaické doby, asi 7 500 až 1 000 před naším letopočtem se dochovaly hroty šípů, které jsou pojmenovány podle naleziště v Uwharrie Mountains, Hardaway. Jedná se o nejdůležitější naleziště na východním pobřeží Ameriky, protože bylo osídleno nepřetržitě po tisíce let a archeologické naleziště se dochovalo neporušené. Tundru z doby ledové nahradily husté lesy, lidé změnili způsob života v tom smyslu, že již nenásledovali stáda jelenů karibu, ale zdržovali se spíš na přiměřeně velkém území. Ořechy, zelenina a ryby představovaly důležitou část stravy, počet obyvatel narůstal. Kamenné nádoby a dřevěné nástroje se staly předmětem obchodu, obrovské množství ryolitu bylo těženo v Morrow Mountains a obchodováno na území 75 000 km², a nakonec se vytvořil jakýsi druh zahradnictví, ve kterém hrály ústřední roli dýně, dále žaludy a ořechy z ořechovce. Mezi lety 6000 až 3000 před naším letopočtem bylo velice teplé období, které umožnilo velký populační růst, území jednotlivých kmenů se začalo dramaticky zmenšovat, stále více a více vesnic bylo založeno podél řek, které stále více provozovaly kolem roku 3000 před naším letopočtem zahradnictví. Lov se provozoval pouze sezónně, obchod na velké vzdálenosti přinesl mušle od Mexického zálivu, měď od Velkých jezer v této oblasti a vznikla rozsáhlá síť cest.

Tuto kultura se vyměnila přibližně kolem roku 1000 před naším letopočtem kulturou Woodland a Mississippi, které měla kontinuitu přibližně až do roku 1000 našeho letopočtu. Zvláště důležitý byl nástup používání keramiky, tzn. Swannanoa ware, a není jasné zda se jednalo o přistěhovalé skupiny či původní skupiny přijali technologii výroby keramiky. Tyto skupiny jsou již předky historických kmenů, se kterými se setkali první Evropané. Perioda od roku 300 před naším letopočtem do roku 200 našeho letopočtu se nazývá Pigeon, po ní následuje Connestee.

Kultura Mississippi měla značný vliv. Rozsáhlé oblasti byly pojmenovány jako Hopewell Interaction Sphere po kultuře Hopewell. Severní Karolína byla rozdělena do dvou kulturních oblastí. Zatímco v pobřežní oblasti a severním Piedmontu asi od roku 1000 dominovala kultura s názvem Late Woodland, která navazovala na předchozí kultury, a měla pravděpodobně rovnostářskou politickou a sociální strukturu, v horských oblastech a v jižním Piemontu byla společnost výraznější rozvrstvená. Dědičně vládnoucí třída používala dálkové trasy k nákupu luxusního zboží, například mušlí a vzácných kamenů, později i slídy, která se stala novou komoditou. Mounds Nununyi a Town Creek^[3] ukazují na vlivy, které změnily vztah lidí ke smrti. Pohřebistě Town Creek Indian Mound je nejnavštěvovanějším archeologických nalezištěm v Severní Karolíně. Skrývá Mound, posvátné a vrchnostenské budovy. Jsou pozůstatkem kultury, která vzkvétala v letech 950 do 1400, a je známá jako Pee Dee, je pojmenována po místní řece. Zmizela před rokem 1600. Již kolem roku 900 začalo intenzivní pěstování kukuřice, po roce 1200 byli z malých sídel větší vesnice se 150 obyvateli a 15 až 20 domy postavenými kolem centrálního prostoru, a jejich počet a velikost kolem roku 1400 výrazně vzrostla.

Směrem od pobřeží podél řeky Neuse River je kulturní hranice mezi Severem a Jihem. Jižně od řeky převládají již od roku 2000 před naším letopočtem, pravděpodobně z Georgie převzaté hliněné nádoby zpevněné rostlinnými vlákny (Stallings ware), na severu se prosadila skutečná keramika. Většina Mounds se nachází na jih od Neuse River. Obyvatelé Severní Karolíny z velké části vedli usazený způsob života, žili venkovským způsobem života (Eastern Agricultural Complex), bez dlouhodobé změny. Začalo převládat pěstování fazole, kukuřice a dýní, zatímco význam ořechů klesal. Třetím kulturním regionem byla oblast hor na západě, která byla později obývána Čerokíjů (Pisgah, v letech 1000 až 1450, poté Qualla). I tam větší vesnice postavili Mounds. Ze severu se přistěhovalo přibližně 800 skupin Irokézů (Cashie, do roku 1750).

Když v roce 1524 připlul první Evropan Giovanni da Verrazano během hledání cesty do Tichého oceánu u břehů Severní Karolíny, ta byla obydlena kmeny Čerokíjů, Tuscarora, Muskogee, Cheraw, Tutelo, Catawba a dalšími menšími, s Irokézy a Algonquian příbuznými kmeny.

V roce propůjčila 1584 královna Alžběta I. siru Raleigtovi listinu k založení britské kolonie. První pokus o osídlení selhal. Druhý pokus začal na jaře roku 1587. Skupina 110 osob osídlila ostrov Roanoke. Na něm se narodila 18. srpna 1587 Virginia Dare, první dítě anglických mluvících osadníků v Novém světě. Když se vůdce osadníků v roce 1590 znovu vrátil na ostrov, našel zde jen pozůstatky z osídlení. Nikdy nebylo vysvětleno, co se v osadě odehrálo. Tato druhá osada vstoupila do historie jako "ztracená kolonie" (Lost kolonie). Zmizení jejich obyvatel je stále důvodem ke spekulacím.

Po restauraci Stuartovců v roce 1663 král Karel II. udělil osmi věrným listinu k založení nové kolonie, měli ji řídit jako její vlastníci. Na počest svého otce Karla I. (latinsky Carolus), byla pojmenována Carolina. V okolí Albemarle Sound dnešní Severní Karolíny se již usadili v roce 1650 osadníci z Virginie, ale další kolonizace byla pomalá. Do roku 1700 bílí osadníci kolonizovali pobřeží na jih až k Pamlico River, roku 1722 až k Bogue Sound, blízko dnešního Jacksonville. V druhém důležitém místě osídlení v okolí přístavního města Charleston zůstali osadníci dlouho izolováni, takže se v Severní a Jižní Karolíně od počátku osídlení vytvořili dva zcela rozdílné vládní a správní systémy, které byly v letech 1664 až 1691 řízeny dvěma guvernéry. Zákonodárci se poprvé sešli v roce 1664 v Albemarle. Teprve roku 1701 majitelé uznali (Lord Proprietors) rozdělení Severní a Jižní Karolíny a od roku 1712 měla zodpovědná osoba za severní osady, přidělený titul guvernér Severní Karolíny. V roce 1729 se staly obě Karolíny korunními koloniemi a jejich rozdělení bylo dokončeno.^[4]

Společensky a politicky se Severní Karolína v koloniálních dobách podobala více severnímu sousedovi, Virginii, než Jižní Karolíně. Zatímco Jižní Karolína byla v 18. století vybudována především otroky, nad nimiž stála politicky a ekonomicky vládnoucí vrstva plantážníků rýže, většina populace na severu žila na malých farmách, kde se pěstoval tabák, obilí a choval dobytek. Černoši představovali na jihu v roce 1710 asi 38 procent populace, na severu pouze 6 procent. V protikladu s jihem se na severu v souvislosti se založením okresů vytvořila místní správní struktura. Na rozdíl od jihu se na severu zřízením okresů a v některých městech vytvořila místní řídící struktura. V roce 1705 bylo jako první město Severní Karolíny založeno Bath.^[5]

Severní Karolína za americké války za nezávislost

V pozdních šedesátých letech 18. století vzniklo napětí mezi zemědělci pocházejícími z nižší společenské třídy z Piedmontu a plantážníky z pobřežní oblasti. Zjevné plýtvání veřejnými prostředky guvernérem Williamem Tryonem při budování nového sídla vlády, Tryon Palace v New Bernu, přinesl výbuch nespokojenosti zemědělců a přerostl v otevřené povstání. Tryon vyhrál 17. května 1771 bitvu u Alamance, a tím ukončil na sedm let trvající konflikt.^[6] Někteří historici vidí v tomto povstání predispoziční faktory pro vypuknutí – nebo již první vojenský akt Americké války za nezávislost.^[7]

V Charlotte obyvatelé okresu Mecklenburg County dne 20. května 1775 údajně vydali první prohlášení o nezávislosti během americké revoluce, ale nedochoval se žádný důkaz o této události.^[8] Datum Mecklenburg Declaration of Independence je ale na pečeti a vlajce státu Severní Karolína.^[9][10] Dne 12. dubna 1776 v kongresu provincie Severní Karolína bylo usneseno vyhlásit nezávislost na britské koruně. Tím se stala Severní Karolína první kolonií, která své zástupce ve druhém kontinentálním kongresu zmocnila takzvaným Halifax Resolves odtrhnout se od Anglie. Tato událost je také vzpomínána na pečeti a vlajce Severní Karolíny datem 12. duben 1776.^[9][10]

Severní Karolína zůstala v prvních letech války do značné míry ušetřena od válečných událostí, ale později v letech 1780 až 1781 se stala hlavním dějištěm války. Velkého vítězství dosáhli Američané 7. října 1780 v bitvě u Kings Mountain. Po vítězství nad Brity 17. ledna 1781 v bitvě u Cowpens nalákal Nathanael Greene britské vojáky do vnitrozemí. Tím je odřízl od ze skladů v Charlestonu. Tento manévr vešel ve známost jako „The Race to the Dan“.^[11]

Vojska generálů Greeneho a Cornwallise se utkala dne 15. března 1781 v bitvě u Guilford Court House. Ačkoli britské síly zvítězily, byly zdecimovány ztrátami. To vedlo nakonec k jejich porážce v říjnu roku 1781 v bitvě u Yorktownu. Po vítězství americko-francouzské armády byla nezávislost někdejších kolonií na britské koruně bezpečně zajištěna. Válčící strany podepsaly v září 1783 Pařížský mír, ve kterém Británie uznala Ameriku jako suverénní stát.^[12]

Mezi válkami (1783-1861)

Návrh Ústavy USA byl v Severní Karolíně v roce 1787 přijat velmi rozdílně. Teprve o rok později se delegáti shodli na její podpoře v Fayetteville a Severní Karolína ústavu jako dvanáctý a poslední stát ratifikovala. V roce 1790 Severní Karolína předala západní část země vládě. Oblast byla v letech 1790 až 1796 označena jako Tennessee Territory. V roce 1796 na jeho území nakonec vzniklo Tennessee jako 16. spolkový stát Unie.

Prosperita a hospodářský růst v silně zemědělsky založeného státu závisely na otrocké práci., v prvních letech po založení zejména na pěstování tabáku. Po revoluci se kvakeři a mennonité snažili majitele otroků přesvědčit o propuštění otroků na svobodu. Počet černochů (svobodných i otroků) v Severní Karolíně přesto v průběhu prvních desetiletí po válce za nezávislost stoupal.^[13] Ačkoli otroctví bylo míň rozšířené než na hlubokém jihu, v roce 1860 při sčítání lidu víc než 330 000 lidí, tj. 33 % populace, byli Afroameričani žijící v otroctví.^[14]

V roce 1840 byla dokončena dodnes stojící vládní budova v Raleighu. Na rozdíl od mnoha jiných států na jihu se v Severní Karolíně nevyvinula žádná dominantní „aristokracie plantážníků“, ale stát a jeho vláda byl z velké části kontrolována samostatně hospodařícími rolníky ze střední třídy. V polovině 19. století byly venkovské oblasti Severní Karolíny spojeny přes 208 km dlouhou „železnicí farmářů“ (anglicky „farmer’s railroad“"). Vedla z Fayetteville na východě až do Bethanie severozápadně od Winston-Salemu, a byla postavena z dřevěných kolejnic.^[11]

Americká občanská válka a znovusjednocení

V roce 1860 již v Severní Karolíně existovala dlouholetá tradice otroctví. Přesto se z počátku nechtěla připojit ke Konfederaci, teprve výzva prezidenta Abrahama Lincolna ke vstupu do sousedního státu Jižní Karolína, byla impulsem ke vstupu do konfederace. I po vstupu do ní někteří zemědělci odmítali podporovat konfederaci, především ti, kteří nevlastnili otroky.^[15] Přesto byli muži ze všech částí Severní Karolíny v rámci armády Severní Virginie jednou z nejdůležitějších složek armády Konfederace a zúčastnili se nejdůležitějších bitev války.

Největší bitva v oblasti Severní Karolíny byla bitva u města Bentonville na jaře roku 1865. Byla neúspěšným pokusem konfederačního generála Joseph E. Johnston, zastavit postup vojsk Unie pod vedením generálmajora Williama T. Shermana přes území obou Karolín.^[11] Tím se vzdal poslední větší bojový svaz Konfederace a ukončil se válečný konflikt. Wilmington se jako poslední přístav konfederace vzdal na počátku léta roku 1865.

Severní Karolína přijela novou ústavu, která podporovala vzdělávání, zakázala otroctví, zavedla všeobecné volební právo a vytvořila sociální instituce^[16] a 4. července 1868 vstoupila znovu do Unie. 14. dodatek Ústavy Spojených států zajistil rovné zacházení s občany po občanské válce a byl také ratifikován. Během obtížného období rekonstrukce byl Andrew Johnson, rodák ze Severní Karolíny v letech 1865–1869 prezidentem Spojených států amerických.^[17]

Vývoj Severní Karolíny po občanské válce

Na konci 19. století se v Piedmontu rozvinul bavlnářský a textilní průmysl a rozvoj textilního průmyslu poskytl alternativu k současnému převládajícímu zemědělství.^[18] Dne 17. prosince 1903 bratři Wrightové uskutečnili první úspěšný let v historii letadlem těžším než vzduch, poháněným motorem v Kitty Hawk v Severní Karolíně.^[19]

V reakci na rasové rozdělení, zbavení občanských práv a problémy v zemědělství, desítky tisíc Afroameričanů v letech 1910 až 1930 opustili Severní Karolínu. Odešli v naději na lepší životní podmínky a usadili se zejména v velkých městech na severu země USA.^[20]

Počátkem 20. století se v Severní Karolíně ve velkém měřítku uskutečnila iniciativa pro vzdělávání a výstavbu silnic na podporu ekonomiky státu. Státní výstavba silnic začala v roce 1920, poté, co se auta stala oblíbeným dopravním prostředkem. Během prvního desetiletí 20. století se mnoho důležitých institucí ozbrojených sil Spojených států amerických usadilo v Severní Karolíně, například v Fort Braggu.^[18]

Severní Karolína po New Dealu

New Deal, program na oživení domácí americké ekonomiky prezidenta Franklina D. Roosevelta, měl velký vliv na pokrok v Severní Karolíně v oblasti vzdělávání a v průmyslu. Během druhé světové války dodávala Severní Karolína ozbrojeným silám  řadu místních výrobků. V Severní Karolíně byl také kladen důraz na výzkum a univerzity.^[21]

V roce 1931 byla v Raleighu založena Voters League Negro, která vedla kampaň pro registraci voličů z afroamerické komunity.^[22] Práce v oblasti desegregace a obnovení občanských práv pro afroamerickou populaci pokračovala na celém území Severní Karolíny. Afroameričtí studenti North Carolina Agricultural and Technical State University uskutečnili Greensboro sit-ins,a tato forma odporu se rozšířila po celém jihu USA.^[23] Po schválení Civil Rights Act z roku 1964 a Voting Rights Act z roku 1965 se začala afroamerická populace plně podílet na politickém životě.^[24] V roce 1973 Clarence Lightner po úspěšné kandidatuře na funkci starosty města Raleigh přepsal americkou historii. Stal se prvním Američanem černé pleti na jihu Spojených států, který byl zvolen starostou a navíc ve městě s převážně bělošskou populací.^[25]

V roce 1971 byla ratifikována třetí Ústavu státu Severní Karolína, a její dodatek z roku 1997 dává guvernérovi právo veta ve většině legislativních rozhodnutí. Demokrat Jim Hunt byl v roce 1996 po čtvrté za sebou zvolen guvernérem, a tím vytvořil rekord v tradičně republikánské Severní Karolíně,^[26] Elaine Marshall byla jako první žena zvolena do úřadu státního tajemníka, významného úřadu na federální úrovni.^[27]

Geografie

Severní Karolína se nachází na jihovýchodním pobřeží Spojených států, hraničí s Jižní Karolínou a Georgií na jihu, na západě s Tennessee a Virginií na severu. Na východě se nachází pobřeží Atlantského oceánu. Severní hranici státu tvoří 34. rovnoběžka, západní hranice státu vede na hřebenu Apalačského pohoří. Nejjižnější bod státu se nachází na 33°50' severní šířky, ve směru ze severu na jih měří stát 240 kilometrů, z východu na západ mezi 75° 30' a 84° 15' západní délky měří přibližně 800 km. Stát má rozlohu 139 390 km²^[28] což je o něco málo více než rozloha bývalého Československa.

Regiony

Geograficky a geologicky se Severní Karolína od východu na západ dělí na tří hlavní oblasti: pobřežní nížiny při pobřeží Atlantiku, plošinu Piedmont ve vnitrozemí a horské oblasti Appalačského pohoří.

Přibližně dvě třetiny státu tvoří pobřežní nížina při pobřeží Atlantského oceánu. Půdní pokryv je zde slabý, půdy jsou písčité a jsou pokryty hustými borovými lesy s příměsí jiných stálezelených dřevin. Půdy jsou vhodné především pro pěstování tabáku, sójových bobů, melounů a bavlny. Tento region, který zahrnuje Inner Bank, tvoří venkovskou Severní Karolínu. Nachází se zde jen několik větších měst. Před pobřežím se nachází Outer Banks, řetěz malých ostrovů a pohyblivých dun, které tvoří bariéru mezi Atlantským oceánem a vnitrozemskými vodami. Outer Banks obklopují dvě největší laguny ve Spojených státech, Albemarle Sound na severu a Pamlico Sound na jihu, jejichž rozloha je větší než rozloha amerického státu Connecticut. Na pobřeží Severní Karolíny je nedostatek vhodných přírodních přístavů, takže zde nikdy nebyl založen žádný významný přístav, jako je Charleston v Jižní Karolíně nebo Savannah v Georgii. Nejdůležitější přístav ve státě, Wilmington, se nachází asi 25 km ve vnitrozemí u mysu Cape Fear River. Pobřežní nížina je největší a geologicky nejmladší částí státu. Je složena převážně z usazených hornin, většinou z písku a hlín, na jižním pobřeží se vyskytuje také vápenec. Hospodářsky nejvýznamnějším minerálem státu je fosfát, který se zde těží a využívá se v zemědělství jako hnojivo. Pobřežní nížinu ohraničuje 90 metrů nad současnou hladinou moře tři miliony let staré mořské pobřeží,^[29] známé jako Fall zone (tj. jako oblast vodopádů). Zde plošina Piedmont poměrně strmě spadá do pobřežní oblasti a řeky tekoucí z Appalačských hor zde tvoří peřeje a vodopády.^[30]

Region Piedmont ve středu státu je nejvíce urbanizovaná a nejhustěji osídlená část Severní Karolíny. Piedmont má kopcovitý ráz, krajina je zde občas přerušena výběžky Appalačského pohoří a údolími řek, které jsou zbytky zcela erodovaných vyšších hor. Geologická struktura krajiny vznikla Inner Piedmont Beltem, který má stáří 750 až 500 milionů let, která ovlivnila Kings Mountain Belt, Milton Belt, Charlotte Belt, Carolina Slate Belt, Raleigh Belt a Eastern Slate Belt které mají stáří od 650 do 300 milionů let. Mnohem mladší součástí Piedmontu jsou také Triassic Basins o staří 200 až 190 milionů. Jsou to bývalé sníženiny příkopů, které byly vyplněny blátem a sedimenty přilehlých vyšších oblastí. V Carolina State Beltu byl v roce 1799 dokumentován první nález zlata na území USA a na počátku 19. století se zde provozovaly doly na těžbu zlata.^[31], Nyní se kromě lithia v tomto regionu těží hlavně žula, rula a další materiály pro stavebnictví. Nadmořská výška regionu Piedmont je 90 metrů nad mořem na východě až 300 metrů nad mořem na západě. Půdy se skládají převážně z tenkých hliněných vrstev promísených kameny, pouze na východním okraji náhorní plošiny jsou písčité kopce, což je bývalá pobřežní linie s dunami a plážemi. Jsou zde na vlhkých půdách pěstovány hlavně broskve a melouny, kterými je tento region známý. Od roku 1970 stouplo tempo urbanizace krajiny a zemědělství bylo do značné míry potlačeno, krajina získala předměstskou strukturu.^[30]

Appalačské pohoří tvoří západní hranici Severní Karolíny. Pohoří lze v oblasti Severní Karolíny rozdělit do čtyř pásem. Blue Ridge Mountains jsou největším pohořím a probíhají přes západní část státu, s občasnými vysokými výběžky do okolní krajiny. Nejvyšší horou pohoří je s nadmořskou výškou 2037 metrů nad mořem Mount Mitchell. Je zároveň nejvyšším bodem státu a také nejvyšší horou ve Spojených státech na východ od Skalistých hor. Great Smoky Mountains, známé také jako Smokies, tvoří západní hranici státu a jsou druhým nejvyšším pohořím Severní Karolíny. Nejstarší z přibližně půl miliardy let starých hornin se nachází v západní části státu. Blue Ridge Belt se nazývá horské pásmo, který zahrnuje také menší pohoří Murphy Belt a Grandfather Mountain Window, které je složeno z vulkanických, sedimentárních a metamorfovaných hornin, jako je živec, slída a křemen. Brushy Mountains je zřetelně menším a nižším pohořím, jeho nejvyšším vrcholem je Pores Knob. Nachází se 817 metrů nad mořem. Uwharrie Mountains jsou nejstarším, nejvýchodnější a nejnižším pohořím Severní Karolíny. Nejvyšší vrchol pohoří je High Rock Mountain, nacházející se ve výšce 350 metrů nad mořem. Mezi horami jsou úrodná údolí, kde se nachází mnoho řek a potoků. Hory jsou pokryté lesy, jen pár vrcholů je holých s prérijní vegetací. I když zemědělství v tomto regionu stále hraje důležitou roli, význam cestovního ruchu je na vzestupu a je nejdůležitějším hospodářským odvětvím horského regionu.^[30]

Vodstvo

Říční systémy v Severní Karolíně lze rozdělit do dvou hlavních skupin. Východní hlavní rozvodí Severní Ameriky vede na hřebenu Appalačského pohoří. Pouze řeky v nejzápadnější části státu jsou odvodňované Mississippi do Mexického zálivu. Řeky, které pramení na východním úbočí hor tečou do Atlantského oceánu. Dále jsou rozděleny podle místa jejich ústí, která se nachází buď na území Severní nebo Jižní Karolíny. Rozdělení říčních systémů, které ústí do Atlantiku, je způsobeno tím, že výběžky pohoří Blue Ridge se vyskytují až u přístavního města Wilmington podél hranice s Virginií.

Catawba River a Yadkin River se svými přítoky protékají 30 okresy Severní Karolíny. Tečou jako vějíř přes celou Severní Karolínu a odvodňují její velkou část, než jejich tok překročí hranice do Jižní Karolíny a ústí do Atlantiku. Řeky Chowan, Roanoke, Tar, Neuse a Cape Fear River ústí do moře v Severní Karolíně a byly před výstavbou železnice důležitými obchodními cestami. Pouze jedna z řek ústí přímo do moře, ostatní meandrují v pobřežní nížině a ústí do lagun při pobřeží. Laguny a řeky do nich ústící vytvořily síť vodních cest dlouhou 1800 kilometrů, které jsou vhodné pro parní lodní dopravu a pro plachetnice.

Břehy řek jsou lemovány na horním toku lužními lesy s topoly, vrbami a olšemi, v mělkém dolním toku jsou lesy s tisovcem dvouřadým. V průběhu toku z náhorní plošiny do nížiny překonávají výškový rozdíl několika set metrů přes peřeje a vodopády. V koloniální minulosti mnoho pil a přádelen bavlny využívalo vodní energii a pomohlo tím k rozvoji mnoha měst a obcí. Laguny a plochá pobřežní nížina jsou bohaté na ryby a kolonie vodního ptactva.^[32]

V Severní Karolíně lze všude nalézt mnoho menších přírodních jezer, je zde i mnoho přehrad, které postavily společnosti na výrobu elektrické energie. Přehrady se využívají k regulaci vodních toků, ochraně před povodněmi, turistice, rybářství a k myslivosti. Větší jezerní oblast vznikla na řece Yadkin River v podhůří Uwharrie Mountains,Uwharrie Lakes. Největší z těchto jezer je High Rock Lake. Největší z umělých jezer v Severní Karolíně má rozlohu 129 km² v Lake Norman,^[33] na řece Catawba, na jehož březích vznikl Lake Norman State Park.^[32]

Klima

V největší části Severní Karolíny převažuje teplé mírné deštné podnebí, s výjimkou vyšších oblastí Appalačských hor, které mají vlhké boreální klima. Hory slouží jako štít regionu, zachycují nízké teploty a bouřky z oblasti jihozápadu. Průměrná denní teplota ve většině oblastí Severní Karolíny je v červenci 32 °C. V lednu jsou průměrné teploty kolem 10 °C.^[34]

Pobřežní nížina je ovlivňována Atlantským oceánem, zimy jsou zde mírné a v létě jsou mírně vyšší teploty. Denní maximální teploty v létě na pobřeží jsou 31 °C, zatímco zimní teploty zřídka klesnou pod 4 °C. Průměrné denní maximální teploty v zimních měsících v pobřežní nížině jsou kolem 15 °C, teploty pod bodem mrazu jsou vzácné. V pobřežní nížině napadne ročně kolem dvou centimetrů sněhu, mnohé zimy jsou zcela bez sněhu a ledu. V Piedmontu jsou léta teplejší a zimy chladnější než v pobřežní oblasti. Průměrné denní maximální teploty jsou v létě kolem 32 °C, ale jen zřídka jsou vyšší než 37 °C. V zimě jsou v průměru okolo 10 °C v noci a často padají pod bod mrazu. Celkové roční množství sněhu je zde od 7 do 20 centimetrů. Zimní počasí v regionu Piedmont je známé přeháňkami s kroupami a mrznoucím deštěm, který v některých bouřích může dosáhnout takové intenzity, že stromy a elektrická vedení se hroutí pod jeho zatížením. Roční srážky a vlhkost Piedmontu jsou nižší než na pobřeží nebo v horách každý rok a činí přibližně 100 litrů na metr čtvereční. Nejchladnější oblast Severní Karolíny je Appalačské pohoří, kde teplota v létě zřídka překročí 26 °C. Průměrné denní teploty jsou v zimě mezi -1 °C až 5 °C, často poklesnou pod -9 °C. Ročně napadne v průměru 36 až 51 cm sněhu, ve vyšších regionech pak více.^[35]

Vzhledem k exponované poloze jihovýchodního pobřeží Atlantiku zasáhne Severní Karolínu velmi silný hurikán v průměru jednou za desetiletí, větší tropická bouře v průměru jednou za každé tři až čtyři roky. V některých letech může být Severní Karolína opakovaně zasažena hurikánem a dalšími tropickými bouřemi, nebo pociťovat výběžky hurikánů a tropických bouří. Pouze státy Florida, Texas a Louisiana jsou postiženy hurikány častěji než Severní Karolína.^[36] V průměru je 50 dní v roce s bouřkami, z nichž některé jsou velmi závažné, způsobují krupobití a nárazy větru o síle hurikánu. Ačkoli většina hurikánů způsobí škodu v pobřežních oblastech Severní Karolíny, mohou také dosáhnout do vnitrozemí a způsobit tam stejnou zkázu. Severní Karolínu postihne ročně v průměru méně než 20 tornád,^[37] většinu způsobí hurikány nebo tropické bouře v pobřežní nížině, zatímco západní Piedmont chrání před bouřemi hory. Další meteorologický fenomén se nazývá Cold Air Damming, zadržuje studený vzduch horami v západní části státu, a je velice častým jevem. Oslabuje bouře, ale vede také k masivnímu mrznoucí dešti v zimě.^[35]

Flóra a fauna

Fauna a flóra Severní Karolíny je vzhledem ke své zeměpisné poloze velice pestrá, od skromné a mělce kořenící vegetace na východě, kde se vyskytují aligátoři, až po borové lesy v Appalačském pohoří, kde žije jelenec běloocasý a medvědi. V nížinách se vyskytují typické rostliny a živočichové amerického jihovýchodu, zatímco ve vyšších nadmořských výškách se vyskytují běžné severské druhy zvířat a rostlin. Celkem zde bylo nalezeno 300 druhů a poddruhů dřevin a asi 3000 druhů krytosemenných rostlin. Mnoho rostlinných a živočišných druhů je v Severní Karolíně považováno za ohrožené, ale jsou zde také celostátně ohrožené druhy, např. při pobřeží různé druhy velryb, z rostlin se zde vyskytuje např. vzácný zlatobýl (Solidago spithamaea) a mnohé další.^[38][39]

V pobřežní oblasti se vyskytují slaniska a močály, v nichž rostou zejména bahenní traviny Spartina patens a Distichlis spicata, na pobřežních dunách rostou vysoké trávy druhu Uniola paniculata (tzv. „mořský oves“). Ze stromů zde roste např. jalovec viržinský (Juniperus virginiana) a různé borovice, v bažinách černých vod roste tisovec (Taxodium), šácholan tříplátečný (Magnolia tripetala) a tupela (Nyssa), které zde mají dobré podmínky k růstu. V rašeliništích Pocosin u Wilmingtonu roste velmi hojně pozoruhodná rostlina mucholapka podivná.^[40] Kromě mnoha druhů mořských a sladkovodních ryb se v moři vyskytují ústřice a mořské želvy a v řekách, jezerech a podél mořského pobřeží také chránění aligátoři. Zvláštností Outer Bank jsou poníci, kteří žijí na ostrovech polodivoce.^[41]

V Piedmontu mohou stromy již hlouběji kořenit, v lesích zde dominují různé druhy dubů a ořechovců, dříve zde také hojně rostly americké kaštany.^[40] Rostou zde druhy topolů, bříz, lip, jírovců a červených javorů, z bylin zde roste jedlovec (Tsuga caroliniana) a různé druhy orchidejí. Z živočišných druhů je běžný mýval severní, jelenec běloocasý, veverky a vačice, některé ohrožené druhy netopýrů a bobr. V řekách a jezerech se vyskytuje okoun, sumec a mnohé další druhy ryb, žijí zde také různé druhy vodních ptáků, zejména různé kachny a husy.

V horách s přibývající nadmořskou výškou začínají převažovat jehličnaté lesy, a částečně zde žijí odlišné druhy zvířat než v Piedmontu. Šedí vlci a pumy byli již vyhubeni, ale v lesích se stále vyskytuje rys červený (Lynx rufus). V oblasti Great Smoky Mountains se vyskytuje medvěd baribal, který je dnes turistickou atrakcí. V 19. století byla dovezena divoká prasata, která jsou dnes velice hojná. V horských potocích žijí pstruzi a okouni.

Obyvatelstvo

Hustota zalidnění

Hustota obyvatel Severní Karolíny je 63,8 obyvatel na kilometr čtvereční. Velká města v Severní Karolíně se nacházejí téměř výhradně ve třech metropolitních oblastech, kde žije více než polovina z celkového počtu obyvatel státu:

• Hranice Severní Karolíny překračující aglomerace "Metrolina" v oblasti měst Charlotte, Gastonia a Salisbury v Severní a v Jižní Karolíně, počet obyvatel: 2 191 604
• "Triangle", trojúhelník mezi městy Raleigh, Durham a Cary, počet obyvatel: 1 565 223
• "Piedmont Triad" mezi městy Greensboro, Winston-Salem a High Point, počet obyvatel: 1 513 576

Největšími městy Severní Karolíny jsou Charlotte s 671 588 obyvateli, Raleigh s 375 806 obyvateli a Greensboro s 247 183 obyvateli.^[42] Další města Severní Karolíny najdete v Seznamu měst v Severní Karolíny.

Vývoj počtu obyvatel

Podle sčítání lidu z roku 2010 v Severní Karolíně žilo 9 535 483 obyvatel.^[43] Počet obyvatel Severní Karolíny se trvale zvyšuje již po desítky let, v letech 1990 až 2000 se zvýšil počet obyvatel z 6,6 milionů na 8 milionů obyvatel. Podle amerického U.S. Census Bureau žilo k 1. červenci 2009 v Severní Karolíně 9 380 884 obyvatel, to je nárůst o 16,7 procent za desetiletí a o 1 340 334 obyvatel od roku 2000.^[44] Tato hodnota je výrazně vyšší než průměrná míra růstu obyvatel v USA, který je asi 8 procent. Růst zahrnuje přirozený přírůstek obyvatelstva ve výši 412 906 lidí, v desetiletí se narodilo 1 015 065 dětí a zemřelo 602 159 lidí. Ve stejném období se přistěhovalo 591 283 lidí z jiných států USA, a 192 099 imigrantů ze zahraničí.^[44] V letech 2005 a 2006 předstihla Severní Karolína New Jersey v počtu obyvatel a v roce 2010 byla 10. nejlidnatějším státem USA.^[44]

6,7 procent populace je mladší než 5 let, 24,4 procent je mladší než 18 let, a 12 procent je starší 65 let. Podíl žen v populaci se odhaduje na 51,1 procent.

Rasové složení

• 68,5 % Bílí Američané (nehispánští běloši 65,3 % + běloši hispánského původu 3,2 %)
• 21,5 % Afroameričané
• 1,3 % Američtí indiáni
• 2,2 % Asijští Američané
• 0,1 % Pacifičtí ostrované
• 4,3 % jiná rasa
• 2,2 % dvě nebo více ras

Obyvatelé hispánského nebo latinskoamerického původu, bez ohledu na rasu, tvořili 8,4 % populace.^[43]

Afroameričané

Něco přes pětinu obyvatel Severní Karolíny je afroamerického původu, a od roku 1970 stoupá jejich podíl na střední třídě z důvodu zlepšeného přístupu ke vzdělání.^[45] Afroamerická populace žije hlavně v pobřežní nížině ve východní polovině státu a v některých částech Piedmontu, v historickém regionu, kde měli práci v zemědělství, a kde je stále vytvořeno nejvíce pracovních míst. Afrikoamerické komunity existují ve stovkách venkovských okresů centrálního jihu a na severozápadně státu, černošské čtvrti jsou ve městech Charlotte, Raleigh, Durham, Greensboro, Fayetteville, Wilmington a Winston-Salem.

Původ osob, které byly uznány ve sčítání lidu 1790–1810 jako „ostatní svobodné osoby“ ukazuje, že většina svobodných černochů z 80 procent pocházela ze sousední koloniální Virginie. Velké množství z nich vzešlo ze svobodných afroamerických rodin ze svazku svobodné bílé ženy nebo smluvních nájemních pracovnic anebo v pracovní smlouvě vázaných nebo zotročených afrických mužů. Indiáni, kteří přijali anglické zvyky, se stali součástí afroamerické komunity a přiženili se do afroamerických rodin. Někteří jejich potomci vytvořili své vlastní komunity, oddělené od ostatních komunit a nazývali sami sebe často „Indiány“ nebo „Portugalci“, aby zabránili negativním důsledkům černošského původu.^[46] V horských a venkovských oblastech Piedmontu žije málo Afroameričanů. V některých okresech v Apalačských horách nebyl v minulosti počet černých obyvatel vyšší než několik desítek občanů.

Američané asijského původu

Nejstarším záznamem o asijské imigraci je nábor z Číny pocházejících pracovníků pro práci v zemědělství v polovině 18. století. Slavná čínsko-malajsijská siamská dvojčata Chang a Eng Bunkerovi se v roce 1839 usadila ve Wilkesboro. Japonci, Filipínci a korejští Američané se usídlovali od počátku 20. století v Severní Karolíně. Stát obsahuje jednu z nejrychleji se rozvíjejících asijsko-amerických populací v USA, která sestává hlavně z Indoameričanů (Desi) a Američanů vietnamského původu. Jejich populace vzrostla téměř čtyřnásobně v letech 1990–2002. Počet osob pocházejících z lidu Hmong z Laosu se v Severní Karolíně zvýšil od roku 1980 na 12 000 osob v roce 2000.^[47]

Evropané

Jako první byl evropskými přistěhovalci osídlen pobřežní region, jednalo se především o osoby anglického původu, kteří byli smluvně zavázanými dělníky přestěhovanými do kolonií, a potomky přistěhovalců do Virginie. Byli mezi nimi také protestantští imigranti z kontinentální Evropy, zejména Hugenoti^[48] a němečtí a švýcarští přistěhovalci, kteří se usadili v New Bernu. Velšští přistěhovalci se usadili v 18. století, spolu s dalšími skupinami z britských ostrovů, východně od současného města Fayetteville.

Američané skotského, irského a anglického původu žijí všude v Severní Karolíně, přičemž Piedmont byl osídlen především přistěhovalci ze Skotska, Irska a severu Anglie. Jednalo se o poslední a největší skupinu anglických přistěhovalců, kteří přijeli před válkou o nezávislost do tohoto státu. Usadili se v jižní části horské oblasti a byli schopni vést svůj tradiční nezávislý životní styl, především jako samostatně hospodařící zemědělci.^[49]

V regionu kolem Winston-Salemu tvoří značnou část obyvatel potomci německých přistěhovalců z Čech. Přijeli v rámci imigrační vlny protestantské církve v 18. století, a byli hlavně moravskými bratry. Na počátku 20. století se usadili pravoslavní přistěhovalci z Ukrajiny v Pender County.^[50]

Latinoameričané a hispánci

Od roku 1990 se počet obyvatel hispánského a latinoamerického původu v Severní Karolíně rychle zvyšuje. Původně to byli migrující pracovníci zaměstnaní jako nekvalifikovaní dělníci v zemědělství. Jejich přístup do USA byl zjednodušen a proto se stále více Hispánců usazuje v Severní Karolíně. Nejvíce přicházejí z Mexika, ze střední Ameriky a z Dominikánské republiky. Mezitím má mnoho měst hispánské čtvrti, žije v nich především větší množství Kubánců a Portoričanů. Pew Hispanic Center odhadoval v roce 2005 na základě údajů z US Census Bureau, že přibližně 65 procent z latinoameričanů v Severní Karolíně, to jest 300 000 lidí, má statut nelegálního přistěhovalce v zemi.^[51] Španělsky mluvící populace se zvýšila z 77 726 osob roce 1990 na 517 617 osob, což je nárůst o 13,5 procent ročně.^[51]

Původní obyvatelé

Pouze v pěti státech USA, jmenovitě v Kalifornii, Arizoně, Oklahomě, Novém Mexiku a Texasu žije více původních obyvatel Ameriky než v Severní Karolíně.^[52] Celkem 2 824 751 obyvatel je v USA indiánského či eskymáckého původu, tj. 0,95 procent z celkového počtu obyvatel. V Severní Karolíně v roce žilo 2007 111 853 původních obyvatel, Indiánů. Stát uznává v rámci svých hranic osm kmenů původních obyvatel.^[53]

• Kmen Eastern Band of Cherokee Indians byl uznán Spojenými státy v roce 1868 a v Severní Karolíně roku 1889. Má přibližně 13 400 členů, kteří žijí hlavně ve východní části okresů Swain, Graham a Jackson. Nejvíce jich žije v rezervaci Qualla Boundary, která má 230 km². Hlavní město a administrativní sídlo Eastern Band of Cherokee Indians je Cherokee.
• Kmen Haliwa-Saponi byl uznám státem v roce v roce 1965 a má více než 3 800 členů, kteří žijí v severovýchodní části okresů Halifax a Warren.
• Téměř 2000 členů kmene Waccamaw Sioux žije v okresech Bladen a Columbus na pobřeží Atlantského oceánu. Kmen byl uznán Severní Karolínou v roce 1971.
• Kmen Coharie žije na území okresů Sampson a Harnett. Spojenými státy byl kmen uznán v roce v roce 1911. Uznání kmene nebylo akceptováno Severní Karolínou, až roku 1971 byl kmen teprve uznán.
• Kmen Saponi byl uznán státem v roce 1911 a má 850 členů.
• Kmen Saponi Nation Occaneechi s 800 členy v žije v okresech Orange a Alamance, v roce 2002 byl uznán státem.
• Kmen Meherrin pocházejí z národa Irokézů, žije převážně ve venkovských oblastech okresů Hertford, Bertie a Gates a má 557 členů.

Zvláštním případem jsou Lumbee v jihovýchodní části státu v okolí města Pembroke. Jsou Severní Karolínou uznáni jako indiánský kmen, ale nikoliv federální vládou. Výzkumní pracovníci identifikovali Lumbee jako tri-racial isolate, izolovanou populaci, která je potomkem tří etnických skupin, bílých jak černých Američanů a Indiánů. S více než 50 000 členy jsou Lumbee osmým největším kmenem v USA a největším v Severní Karolíně.^[46]

Náboženství

Severní Karolína je součástí tzn. biblického pásu (anglicky Bible Belt), ve kterém je tradičně drtivá většina věřících protestanty a kde na konci 19. století převládali jižní baptisté. S přílivem občanů ze severních států Unie a imigrantů z Latinské Ameriky se zvyšuje podíl katolíků a Židů. V roce 2007 byl podíl katolíků 7 procent, Židů 1 procento. Početní převaha baptistů začíná klesat. Tato změna je zvláště viditelná v městských oblastech státu, kde se usazuje většina z přistěhovalců a populace pochází z různých kulturních prostředí. V zemi zůstávají baptisté s 38 procenty převládající křesťanskou denominací, následovaná druhou největší protestantskou církví, metodisty s 9 procenty. Tyto církve jsou silně zastoupeny v severní části Piedmontu, a to zejména v okrese Guilford. Tam a na severovýchodě státu je i značný podíl kvakerů. Členové presbyteriánské církve, se skotskými a irskými předky tvoří procenta věřících. Mají velký podíl věřících v okresech Charlotte a Scotland. Ostatní církve ve státě jsou luteráni, kongregacionalisté, mormoni a vyznavači Church of God. Podíl osob bez náboženského vyznání, ateisté a agnostiků činí 10 procent.^[54]

Politika

Zdroj:https://cs.wikipedia.org?pojem=Severní_Karolína
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.

---