A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Sergej Apollinarjevič Gerasimov | |
---|---|
Sergej Gerasimov ve filmu Maškaráda (1941) | |
Narození | 21. květnajul. / 3. června 1906greg. Kundravy, Orenburská gubernie, Ruské impérium |
Úmrtí | 26. listopadu 1985 (ve věku 79 let) Moskva, Sovětský svaz |
Místo pohřbení | Novoděvičí hřbitov |
Národnost | ruská |
Alma mater | Leningradská umělecká akademie, Institut jevištního umění Leningrad |
Povolání | herec, filmový režisér, scenárista, pedagog |
Aktivní roky | 1924–1985 |
Zaměstnavatel | Všesvazový státní institut kinematografie |
Politická strana | Komunistická strana Sovětského svazu |
Choť | Tamara Fedorovna Makarova |
Funkce | poslanec Nejvyššího sovětu SSSR |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Sergej Apollinarjevič Gerasimov (3. června 1906 Kundravy – 26. listopadu 1985 Moskva) byl sovětský filmový režisér, herec, scenárista a pedagog, profesor na Všesvazovém státním institutu kinematografie (VGIK) v Moskvě. Jedna z nejvýznamnějších osobností sovětské kinematografie 20. století. Přední místo v jeho režijní tvorbě zaujímají filmy Mladá garda (1948), Tichý Don (1957–1958) a Lev Tolstoj (1983).
Život
Mládí a herecká kariéra
Sergej Gerasimov se narodil ve vesnici Kundravy na jižním Uralu, blízko městečka Miass, uprostřed krásné přírody. Otec se tam usadil po letech vyhnanství a pracoval na geologickém průzkumu. Tragicky zahynul při výkonu povolání, když byly Sergejovi asi tři roky. Matka se musela postarat o pět dětí. Pracovala v Jekatěrinburgu a o nejmladšího Sergeje pečovala chůva. Po revoluci se rodina odstěhovala do Krasnojarsku, kde Sergej nastoupil do zaměstnání v truhlářské dílně.[1]Chtěl se však věnovat umění a s podporou starších bratrů odjel do Leningradu, kde se přihlásil na malířskou akademii (1923–1925). Studium malířství ho neuspokojovalo, více ho lákalo herectví a proto přešel na institut jevištního umění.[2] První divadelní role hrál v Experimentálním studiu a v osmnácti letech přišel do Dílny excentrického herce (FEKS).Tam se seznámil s mladými progresivními umělci, jako byli budoucí režiséři Leonid Tauberg, Grigorij Kozincev, Sergej Jutkevič nebo kameraman Andrej Moskvin. Mezi herci se objevila sedmnáctiletá Tamara Makarovová, se kterou se Gerasimov o rok později oženil. V Dílně se začaly natáčet první filmy, Gerasimov debutoval jako herec ve filmu Trauberga a Kozinceva Medvědi kontra Judenič z roku 1925. Účinkoval v dalších filmech, které dnes patří ke klasice němé éry sovětské kinematografie: přepis Gogolova Pláště (1926), Spiklenci Velkého díla (1927), Nový Babylon (1929) a Sama uprostřed bílé smrti (1930). Na obou posledních filmech pracoval jako asistent režie a na základě této zkušenosti se rozhodl opustit herectví a věnovat se filmové režii.
Filmová režie
Po prvních pokusech na počátku třicátých let přišel velký divácký úspěch se zvukovým filmem Polární hrdinové (Семеро смелых, 1936), který líčil výpravu sedmi komsomolců do Arktidy. Tématu hrdinství a odvahy mladých lidí se věnoval i v dalším filmu Pevnost na Amuru (Комсомольск, 1938) z prostředí stavby mládeže uprostřed sibiřské tajgy. Gerasimov ukázal široké panoráma společenských a psychologických jevů provázejících vznik nového města.[3] V roce 1939 režíroval film Učitel (Учитель), příběh mladého intelektuála vychovávajícího děti na malé vesnici. V roce 1941 natočil přepis Lermontovova romantického dramatu Maškaráda (v Československu byl uváděn pod názvem Po maškarním plese) s původními dialogy ve verších.[2] Ve všech filmech hrála hlavní ženské role jeho manželka Tamara Makarovová.
Léta velké vlastenecké války prožil Gerasimov v Alma-Atě, kam byla evakuována filmová studia z ostatních sovětských měst ohrožených boji. Věnoval se publicistice a dokumentárním filmům, stal se spoluzakladatelem Válečného kinosborníku, do kterého přispíval agitačními skeči. Natočil zde celovečerní válečné filmy Nepřemožitelní (Непобедимые, 1942) a Velká země (Большая земля, 1944). V letech 1944–1946 byl ve vedení Ústředního studia dokumentárních filmů.[2] Stál v čele skupiny filmařů, která natáčela dokument z jednání Jaltské konference v únoru 1945. Od roku 1943 byl členem Komunistické strany Sovětského svazu.
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/4/48/Gerasimov%26_Mdivani.jpg/170px-Gerasimov%26_Mdivani.jpg)
Po válce se stal pedagogem na institutu kinematografie (VGIK) v Moskvě, kde během dlouhých let svého působení vychoval řadu filmových osobností. V letech 1947–1948 natočil dvoudílný film Mladá garda podle románu Alexandra Fadějeva o hrdinném boji skupiny mladých lidí proti německým okupantům.[2] Hrálo v něm několik jeho žáků, pozdějších slavných herců, například Inna Makarovová, Sergej Bondarčuk, Vjačeslav Tichonov, Nonna Morďjukovová. V roce 1949 byl Gerasimov za své dílo oceněn státní cenou, o rok dříve mu byl udělen titul národní umělec SSSR.
Dva roky strávil v Číně při natáčení celovečerního barevného dokumentu Osvobozená Čína (Освобождённый Китай). Po návratu vznikl v jeho režii film Venkovský lékař (Сельский врач, 1951). Další tři roky pracoval na svém vrcholném díle, filmové adaptaci rozsáhlého románu Michaila Šolochova Tichý Don (Тихий Дон, 1957–1958). O tomto projektu Gerasimov uvažoval už před válkou, ale teprve po Stalinově smrti mohl třídílný výpravný film o tragickém osudu donských kozáků realizovat. Film získal hlavní ceny na festivalech v Bruselu, Karlových Varech a Moskvě.
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/7/72/RR5110-0074R.gif/220px-RR5110-0074R.gif)
Na přelomu 60. a 70. let se ve svých filmech zabýval současnými problémy mladé generace, která hledá své místo ve společnosti a řeší otázku odpovědnosti za své činy: Novinář (dva díly, 1967), U jezera (1969), Milovat člověka (1973), Dcery a matka (1974). V koprodukci s kinematografií NDR vznikl pod režijním vedením Sergeje Gerasimova dvoudílný film o dětství a mládí cara Petra Velikého: Petrovo mládí (1980) a Na prahu slavných skutků (1981). V roce 1974 mu byl udělen titul Hrdina socialistické práce. a v roce 1984 Leninův řád.
Posledním dílem Sergeje Gerasimova byl tříhodinový snímek Lev Tolstoj (1983), v němž se pokusil popsat vnitřní konflikt slavného spisovatele v závěrečném období jeho života, který ho donutil opustit rodinu a vydat se na poslední cestu. Sám v něm vytvořil hlavní roli. Film získal Křišťálový glóbus na MFF v Karlových Varech v roce 1984.
Zemřel 28. listopadu 1985 v Moskvě po operaci srdce. Je pohřben na Novoděvičím hřbitově.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Герасимов, Сергей Аполлинариевич na ruské Wikipedii.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Sergej Gerasimov na Wikimedia Commons
- Sergej Gerasimov v Česko-Slovenské filmové databázi
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk