A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Sergej Alexandrovič Žukov | |
---|---|
Sergej Alexandrovič Žukov (2013) | |
Kosmonaut mimo oddíly (2010-2011 v CPK) | |
Státní příslušnost | Rusko |
Datum narození | 8. září 1956 (67 let) |
Místo narození | Džezkazgan, Kazašská SSR, SSSR |
Předchozí zaměstnání | jaderný inženýr, ředitel Centra předávání technologií |
Čas ve vesmíru | dosud neletěl |
Kosmonaut od | 29. května 2003 |
Kosmonaut do | 29. dubna 2011 |
Pozdější zaměstnání | ředitel Klastru kosmických technologií a telekomunikací Fondu Skolkovo |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Sergej Alexandrovič Žukov (rusky Сергей Александрович Жуков, * 8. září 1956 v Džezkazganu, Kazašské SSR, SSSR) je ruský vědec, ředitel Klastru kosmických technologií a telekomunikací (rusky Кластера космических технологий и телекоммуникаций) Fondu Skolkovo, od května 2003 je také ruským kosmonautem. Zprvu nebyl členem žádného z oddílů kosmonautů v Rusku, v létě 2009 si však podal přihlášku do oddílu Střediska přípravy kosmonautů a od 4. května 2010 do 29. dubna 2011 byl jeho členem. Neabsolvoval žádný kosmický let.
Život
Vědec
Sergej Žukov se narodil v Džezkazganu, střední školu dokončil v Severo-Jenisejském v Krasnojarském kraji, kam byl přeložen jeho otec, důlní inženýr. Poté byl přijat na Baumanův institut v Moskvě, obor jaderná energetika. Roku 1979 ji vystudoval s vyznamenáním. Pokračoval postgraduálním studiem, přerušeným v letech 1981–1983, kdy zastával funkci tajemníka univerzitního výboru Komsomolu. Roku 1985 obhájil kandidátskou práci ve stejném oboru.[1][2]
Poté krátce působil na škole jako vědecký pracovník, ještě roku 1986 přešel do NPO Eněrgija. Zde řídil přípravu experimentů na vesmírné stanici Mir v oblasti výzkumu působení radiace na člověka a astrofyziky. V letech 1988–1989 pracoval ve Všesvazovém vědeckovýzkumném institutu problémů strojírenství.[1]
Novinář a manažer
Poté byl ekonomickým redaktorem sovětsko–německého časopisu Ekonomika + technika («Экономика + Техника», Wirtschaft + Technik). Od roku 1991 byl zástupcem ředitele společnosti Rossijskij biznes (Российский бизнес) a zástupcem šéfredaktora stejnojmenného časopisu. Současně v letech 1991–1992 pracoval jako zástupce vedoucího pracovní skupiny pro kosmonautiku při ruské vládě a nejvyšším sovětu. Skupina navrhla založení Roskosmosu a připravila příslušné zákony.[1]
Od roku 1993 ve funkci prezidenta vedl Moskevský kosmický klub, zde se začal zabývat problémy využití výsledků výzkumu kosmu. Podařilo se mu přesvědčit vedení Roskosmosu a roku 1996 zorganizoval a byl jmenován generálním ředitelem Centra předávání technologií (Центр передачи технологий) s úkolem zabezpečení předávání technologií a znalostí raketového a kosmického průmyslu jiným odvětvím. V roce 2000 bylo centrum reorganizováno v Odvětvové středisko pro patentově-licenční práce a komercionalizaci výsledků vědecko-technické činnosti (Отраслевой центр по патентно-лицензионной работе и коммерциализации результатов научно-технической деятельности). Podílí se na přípravě zákonů týkajících se využití vesmíru a působí jako vedoucí vědeckých týmů zpracovávajících rozbory pro ruské úřady. Od května 2011 je výkonným ředitelem Klastru kosmických technologií a telekomunikací (Кластера космических технологий и телекоммуникаций) Fondu Skolkovo (Фонда «Сколково»).[1][3]
Kosmonaut
Už roku 1985 se ze své iniciativy přihlásil na lékařské prohlídky v Institutu lékařsko-biologických problémů. Roku 1988 prošel počátečními prohlídkami v NPO Eněrgija, ale vzápětí ze společnosti odešel. Roku 1990 se účastnil náboru novinářů v programu Vesmír dětem, ale neprošel ze zdravotních důvodů.[1]
Při dalším pokusu se, podle rozkazu velitele vojenského letectva, od srpna 2001 podroboval testům vojenských lékařů v Středisku přípravy kosmonautů. Požadavkům vyhověl, 31. května 2002 získal souhlas k výcviku od meziresortní lékařské komise a 29. května 2003 jej sválila i meziresortní komise pro výběr kosmonautů. Absolvoval dvouletou všeobecnou kosmickou přípravu a 5. července 2005 získal kvalifikaci zkušební kosmonaut. Nestal se členem žádného oddílu kosmonautů.[1]
V létě 2009 bylo zrušeno Středisko přípravy kosmonautů (CPK) vojenského letectva a nahrazeno stejnojmennou institucí Roskosmosu. Žukov požádal o přijetí do nyní civilního oddílu. Začátkem února 2010 byl vládní meziresortní komisí doporučen k začlenění do oddílu a dne 4. května 2010 byl příkazem náčelníka CPK Sergeje Krikaljova zařazen do oddílu. K 29. dubnu 2011 v souvislosti s novou prací z oddílu odešel.[1]
Sergej Žukov je ženatý, manželka Taťjana je filoložka, mají dva syny.[1]
Reference
- ↑ a b c d e f g h IVANOV, Ivan, a kol. Космическая энциклопедия ASTROnote . Moskva: rev. 2010-03-21 . Kapitola Сергей Александрович Жуков. Dostupné online. (rusky)
- ↑ ЗАО «Центр передачи технологий» . Moskva: ЗАО «Центр передачи технологий» . Kapitola Генеральный директор. Dostupné online. (rusky)
- ↑ Сергей Александрович Жуков . Сколково: Фонд развития Центра разработки и коммерциализации новых технологий — Фонд «Сколково», 2010-2011 . Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-10-08. (rusky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Sergej Alexandrovič Žukov na Wikimedia Commons
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk