A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Páni z Rýzmburka / Rýzmburkové | |
---|---|
![]() | |
Země | ![]() |
Mateřská dynastie | Hrabišici |
Tituly | |
Rok založení | 12. století |
Konec vlády | 1500 |
Větve rodu | |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Rýzmburkové, či páni z (Oseka a) Rýzmburka (kdysi též z Riesenburka apod., německy von Osek und Riesenburg) je někdejší český šlechtický rod původem ze severních Čech. Byli hlavní větví jednoho z nejstarších českých rodů nazývaných podle hrábí v erbu Hrabišici.
Předkové
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/3/3e/Wappen1-Boresch.jpg/220px-Wappen1-Boresch.jpg)
Praotcem Hrabišiců měl být jistý Všebor, zmiňovaný ve starých českých kronikách, který žil v 1. polovině 11. století. Jeho syn Kojata byl kastelánem na hradě Bílině.[1] Během 12. a 13. století získali příslušníci tohoto rodu statky v kraji bílínském, okolo Oseka a na Loketsku. Někteří z nich zastávali úřad nejvyššího komorníka. Slavek I., který založil Osecký klášter, měl syny Hrabiše a Bohuslava. Z Bohuslavových synů se starší Slavek dal na církevní dráhu, stal se oseckým opatem a později i nominálním biskupem pruským, údajně absolvoval dvě misijní cesty do Prus.[2] Mladší syn Boreš II. vybudoval nad Osekem hrad Rýzmburk. Původně snad šlo o královský hrad, jehož byl kastelánem a který získal do dědičného držení.[3] Podle hradu pak rod měl své jméno.
Dějiny rodu
Zakladatel rodu
Boreš (II.), který se jako první psal z Rýzmburka, vybudoval rozsáhlé panství a zařadil se mezi nejmocnější muže v zemi. Za Václava I. byl v roce 1238 nejvyšším maršálkem. Při vzpouře kralevice Přemysla, budoucího krále Přemysla Otakara II., proti jeho otci (v letech 1248-1249) zůstal na straně krále a po potlačení vzpoury byl odměněn funkcí nejvyššího komorníka. Funkci si udržel až do Václavovy smrti. Když nastoupil Přemysl Otakar II. na trůn, zbavil Boreše tohoto úřadu a dokonce ho nakrátko uvěznil. V dalších letech se zřejmě jejich vztahy urovnaly, Boreš provázel krále na křížové výpravě do Pruska (1254-1255) a v roce 1260 se zúčastnil Přemyslovy vítězné bitvy u Kressenbrunnu. Jak se však postupně zhoršovaly vztahy krále a české šlechty, přidal se Boreš na stranu opozice a spolu se Závišem z Falkenštejna se postavil do čela otevřeného odboje. Král však odboj potlačil, Boreš byl zatčen a buď popraven, nebo zemřel ve vězení.[4] Jeho synové Slavek a Bohuslav zemřeli poměrně brzy, za jeho vnuka Boreše pak spravoval rýzmburské statky příbuzný Fridrich ze Šumburka.
Rýzmburkové ve 14. století
V dalších generacích se téměř výhradně vyskytují jména Boreš a Bohuslav (může jít i o totéž jméno), jen občas Slavek, takže z pramenů nelze vždy určit, o koho se jedná. Až do doby Karla IV. se do veřejného života Rýzmburkové příliš nezapojovali. V roce 1354 bratři Boreš starší a Slavek získali od Karla IV. právo svobodného horního podnikání na svých statcích. Boreš působil i na královském dvoře, byl dvorským sudím a v letech 1367-1378 hejtmanem České falce. Často také doprovázel Karla IV. na jeho cestách. Za Václava IV. byli páni z Rýzmburka na straně panské jednoty. Jeden z Borešů patřil k jejím dosti aktivním členům a po smíru, vyhlášeném v roce 1396, se stal členem královské rady. Patřil k pánům, kteří na zasedání rady 11. června 1397 na Karlštejně povraždili královy oblíbence.[5]
Úpadek rodu
Další Borešové pak postupně ztráceli majetek, měli časté soudní spory a dokonce se uchylovali k loupežným přepadům, za což přišli roku 1415 o důležitý hrad Přimdu, odkud tyto akce vedl jejich purkrabí Tista. Zchudli natolik, že jeden z příslušníků rodu se dle kroniky Bartoška z Drahonic zúčastnil bitvy u Lipan v řadách plzeňského landfrýdu "opěšalý a chudý". Rýzmburkové i tak zůstali členy panského stavu, ale ztrátu jejich postavení dokumentuje fakt, že při volbě Jiřího z Poděbrad za zemského správce v roce 1452 je jistý Boreš jmenován téměř na konci seznamu. Poslední známý doklad z dějin rodu je z roku 1528. Rod v mužské linii vyhasl Janem Borešem z Rýzmburka a Oseka.[6]
Erb
Jako u všech Hrabišiců byly základem jejich erbu hrábě. Původní barvy nejsou dochovány, uvádějí se černé hrábě ve stříbrném či zlatém poli, či zlaté hrábě v červeném poli. Ve 14. století si Rýzmburkové přidali dvě pole se lvem. Čtvrcený erb má v 1. a 4. zeleném (příp. stříbrném) poli červeného lva, ve 2. a 3. zlatém poli černé hrábě.[7] Na helmě je nasazen černý klobouk s kohoutími (pavími) pery s černo-zlatým krytím vpravo a červeno-zlatým vlevo. Štít s červenými hráběmi drží dvě zlaté vpřed hledící lvice.
Državy
Ve 13. století bylo rýzmburské panství velmi rozsáhlé, ale od konce 14. století byly jednotlivé statky postupně rozprodávány a rod značně zchudl. Základnou rodu byl hrad Rýzmburk, zvaný též Osek, který Rýzmburkové drželi do roku 1398, kdy ho spolu s Duchcovem prodali míšeňskému markraběti Vilémovi. Zakladatel rodu Boreš měl kromě Oseka, Duchcova a Krásna velké majetky i na Moravě, např. Moravskou Třebovou či hrad Hoštejn. Postavil pravděpodobně i hrad Kostomlaty, který jeho potomci prodali v roce 1333. V roce 1307 získali Rýzmburkové panství Sayda a Boršenštejn v Podkrušnohoří jakožto léno míšeňských markrabat. V polovině 14. století drželi Boreš a Slavek také Bečov, Bochov a Žlutice. Boreš držel též Štědrý hrádek, od Karla IV. obdržel Žandov a roku 1373 koupil panství kynžvartské, na němž založil hrad Boršegrýn. Koncem 14. století byla prodána jak míšeňská léna, tak Kynžvartsko s Boršegrýnem. Před rokem 1402 založil jeden z Boršů hrad a město Andělskou horu. Spravoval též Přimdu, o niž však Rýzmburkové kvůli loupežné činnosti přišli.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Riesenburg (Adelsgeschlecht) na německé Wikipedii.
- ↑ VELÍMSKÝ, Tomáš. Hrabišici. Páni z Rýzmburka. Praha: Lidové noviny, 2002. 390 s. ISBN 80-7106-498-X. S. 14–16. .
- ↑ CHARVÁTOVÁ, Kateřina. Dějiny cisterckého řádu v Čechách 1142–1420. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2013. 482 s. ISBN 978-80-246-2200-2. S. 390, 417.
- ↑ DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie Českých hradů. Praha: Libri, 2002. 376 s. ISBN 80-7277-003-9. Kapitola Osek, s. 407–408.
- ↑ Hrabišici, s. 61–86.
- ↑ Hrabišici, s.170-183,198-204
- ↑ Hrabišici, s. 216-229
- ↑ JANÁČEK, Josef; LOUDA, Jiří. České erby. Praha: Albatros, 1988. 367 s. S. 256.
Související články
Literatura
- VELÍMSKÝ, Tomáš. Hrabišici. Páni z Rýzmburka. Praha: Lidové noviny, 2002. 390 s. ISBN 80-7106-498-X.
Externí odkazy
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk