Psychologie je empirickou vědou a proto jsou v rámci psychologické metodologie rozvíjeny různé metody psychologického výzkumu. Lze odlišit typy výzkumu podle svého zaměření a je možné klasifikovat jednotlivé metody podle různých kritérií.

Typy použití psychodiagnostických metod

Existují tři základní typy výzkumu v psychologii podle cíle: prognostické, diagnostické a výzkumné - ty na rozdíl od předchozích dvou typů (které jsou aplikovanými nástroji určenými ke "zkoumání" konkrétního jedince) slouží k obecnějšímu rozšiřování teoretického poznání.^[1] Rozdělení samozřejmě není striktní - například pozorování lze využít jak pro diagnózu, tak i pro výzkum.

Klinický versus testový přístup

S těmito typy úzce souvisí jiné rozdělení přístupu k psychologickému výzkumu, a to na přístup klinický a statistický (testový), které jako první navrhl americký psycholog Paul Meehl.^[1] Podobné významy, byť ne zcela přesné, nese rozdělení na kvalitativní a kvantitativní výzkum či idiografický a nomotetický způsob poznání. Statistický přístup se snaží získat omezené množství informací o co největším množství osob. K tomu využívá poznatky matematické statistiky a psychometrie. Statistický přístup lze samozřejmě použít i k diagnostice jedince, pak je ovšem jeho výkon v nějakém testu porovnáván s výkonem referenční skupiny. Klinický přístup se naopak snaží získat co největší množství dat o jedinci. Závěr takovéhoto výzkumu je založen na důkladné znalosti teoretických východisek, v jejichž rámci je celý výzkum prováděn.

Typy výzkumných metod v psychologii

Samotné výzkumné metody lze rozdělit podle několika kritérií. Prvním z nich je klasifikace na základě povahy měřeného rysu, kterým může být typické chování nebo maximální výkon. Typickým chováním může být výzkum osobnosti, motivace či hodnot; maximální výkon pak měří například testy inteligence či přijímací zkoušky na školu či do zaměstnání.

Podle velikosti vlivu výzkumníka na dosažený výsledek lze rozdělit metody na objektivní a subjektivní. U objektivních metod je vliv výzkumníka nulový (zpravidla jde o testové metody s přesně stanoveným způsobem interakce), u subjektivního se dosažený výsledek liší podle zkušeností a odbornosti výzkumníka.

Konkrétní metody sběru dat jsou však často směšovány s typy výzkumného plánu nebo i se způsobem jejich zpracování. Prvně je zvolen výzkumný plán, následně jsou sebrána data, která jsou v poslední řadě určitým způsobem vyhodnocena. Například experiment není metodou sběru dat - jde spíše o typ výzkumného plánu (kauzální vztah), přičemž data mohla být sebrána pozorováním, dotazníkem či jakýmkoliv jiným způsobem s následným statistickým zpracováním.

Metody sběru dat

• Pozorování - sledování člověka, jeho projevů, bez záměrného zásahu psychologa. Je přítomné téměř ve všech psychologických metodách, zkoumá jevy pozorovatelné zvnějšku a na tomto základě vytváří závěry o vnitřním světě – psychice, je při ní obtížná interpretace dat pro interindividuální rozdíly. Pozorování se dále dělí na:
  • Introspekci - sebepozorování, tzn. pozorování vlastních vnitřních psychických jevů, a
  • Extrospekci - pozorování vnějších projevů v přirozených/upravených podmínkách.
• Sociometrie - zjišťování a analýza vztahů mezi členy malých skupin
• Obsahová analýza - výskyt určitých témat, slov, formulací v dokumentech (knihách, periodikách, obrazovém záznamu)
• Rozhovor (interview) – jsou přesně určeny role tazatele a odpovídajícího; rozhovor může být standardizovaný a nestandardizovaný, nebo strukturovaný, polostrukturovaný a nestrukturovaný.
• Biografická metoda – využití životopisů, deníků, autobiografických záznamů.
• Studium výtvorů lidské činnosti – výzkum na základě produktů lidské činnosti, původně nezamýšlených pro výzkum (například zkoumání latrinalií - nápisů na toaletách apod.).
• Dotazníky – zpravidla objektivní způsob získávání dat; dotazníky mohou být papírové, ale mohou být administrované i ústně.

Metody vědeckého přístupu (výzkumných plánů) v psychologii

Při použití diagnostických metod za účelem výzkumu (tedy rozšiřování teoretického vědeckého poznání), jsou rozlišovány čtyři výzkumné plány.

• Experiment - zjišťuje kauzální, příčinné vztahy proměnných. Výzkumník aktivně manipuluje proměnnými a podmínkami, zkoumané osoby jsou náhodně přiřazeny do jednotlivých editovat | editovat zdroj

  Referenceeditovat | editovat zdroj

  1. ↑ ^{a b} URBÁNEK, Tomáš; DENGLEROVÁ, Denisa; ŠIRŮČEK, Jan. Psychometrika. Praha: Portál, 2011. ISBN 978-80-7367-836-4. 

  Literaturaeditovat | editovat zdroj

  • FERJENČÍK, Ján. Úvod do metodologie psychologického výzkumu: Jak zkoumat lidskou duši. Praha: Portál, 2000. ISBN 80-7178-367-6. S. 14–16. 
  • SVOBODA, Mojmír. Psychologická diagnostika dospělých. Praha: Portál, 2005. ISBN 80-7367-050-X. 

  Související článkyeditovat | editovat zdroj

  • Experiment
  • Metodologie
  • Psychodiagnostika
  • Psychometrika
  • Vědecká metoda

  Psychologie
  Teoretické psychologické disciplíny	Základní psychologické disciplíny Obecná psychologie (Psychologie barev) • Biologická psychologie (Psychobiologie • Neuropsychologie) • Psychologie osobnosti • Vývojová psychologie (Ontogenetická psychologie) • Sociální psychologie • Psychologická metodologie • Psychopatologie • Dějiny psychologie • Srovnávací (komparativní) psychologie Speciální psychologické disciplíny Diferenciální (diferenciační) psychologie • Biopsychologie • Psychofyziologie • Genetická psychologie • Chronopsychologie • Psychometrie = psychometrika • Patopsychologie • Farmakopsychologie • Zoopsychologie • Kulturně srovnávací psychologie = mezikulturní psychologie • Geopsychologie • Psychodiagnostika • Psycholingvistika • Psychofyzika • Matematická psychologie • Psychologie myšlení • Smyslová psychologie • Kognitivní psychologie • Percepční psychologie
  Aplikované (užité) psychologické disciplíny (aplikovaná psychologie)	Poradenská psychologie • Klinická psychologie • Lékařská psychologie • Zdravotnická psychologie • Duševní hygiena = psychohygiena • Psychologie zdraví • Environmentální psychologie = ekologická psychologie = psychologie životního prostředí (Psychologie ochrany životního prostředí) • Ekopsychologie • Environmentální komunikace • Psychologie dítěte • Psychologie mládeže • Psychologie rodiny • Pedagogická psychologie • Školní psychologie • Psychologie vzdělávání • Interkulturní psychologie • Psychologie cestovního ruchu • Psychologie volného času • Psychologie sportu • Psychologie kultury • Psychologie umění • Bibliopsychologie • Psychologie čtenáře • Psychologie náboženství • Politická psychologie • Právní psychologie • Policejní psychologie • Kriminální psychologie • Forenzní (soudní) psychologie (Kriminologická psychologie • Penitenciární psychologie = psychologie vězeňství • Postpenitenciární psychologie) • Politické profilování • Psychologické profilování • Psychologie katastrof • Vojenská psychologie • Kosmická psychologie • Psychologie konfliktu • Psychologie práce a organizace = psychologie práce = průmyslová psychologie (Inženýrská psychologie • Personální psychologie = poradenská psychologie práce • Psychologie organizace a řízení = sociální psychologie práce /Psychologie řízení/ • Psychologie pracovní přípravy • Ekonomická psychologie • Psychologie dopravy = dopravní psychologie) • Psychologie organizace • Manažerská psychologie • Marketingová psychologie • Psychologie trhu (Psychologie propagace • Psychologie reklamy) • Psychologie obchodu
  Psychologické směry	Behaviorismus • Neobehaviorismus • Gestaltismus = gestaltpsychologie = gestaltistická (tvarová, celostní) psychologie • Neogestaltismus • Psychoanalýza • Neopsychoanalýza • Kognitivismus = kognitivní psychologie • Humanistická psychologie • Experimentální psychologie • Hlubinná psychologie
  Psychologické disciplíny • Předvědecká psychologie • Pozitivní psychologie • Psycholog • Kategorie