Prima Divisione 1923/1924
Země	Italské království Italské království
Vítězný tým
Informace
Ročník	24. ročník
Vítěz	Janov (9. titul)
nejlepší střelec	Heinrich Schönfeld (22 branek)
Sestupující	Virtus Bologna Novese Salernitanaudax[pozn. 1] Juventus Audax Foggia
← 1922/1923	1924/1925 →

Soutěžní ročník Prima Divisione 1923/1924 byl 24. ročník nejvyšší italské fotbalové ligy. Konal se od 7. října 1923 do 7. září 1924. Zúčastnilo se jí celkem již nově 45 klubů. Mistrovský titul získal již podeváté v klubové kariéře Janov.

Nejlepším střelcem se stal Rakouský hráč Turína Heinrich Schönfeld, který vstřelil 22 branek.

Události

Před sezonou

Velkou novinkou pro sezonu byla pro vítězný tým z minulého ročníku Janova. Ten si jako první vítězný tým mohl našít Scudetto, což byl odznak ve tvaru erbu v barvách Italské státní vlajky.

Turnaj se opět uskutečnil jako Lega Nord (Severní část) a Lega Sud (Jižní část). V Severní části se zúčastnilo již nově 24 klubů ve dvou skupinách a vítězové skupin se utkali proti sobě ve finále. V Jižní části bylo 21 klubů rozděleno podle geografické polohy a vítězové regionálních skupin postoupili do semifinále, které bylo rozděleno na dvě skupiny. Poté se vítězové těchto skupin utkali proti sobě o vítězství v Jižní části. O mistrovský titul se v září utkali vítězové Lega Nord (Severní část) a Lega Sud (Jižní část).

Během sezony

Lega Nord

Mistři z Janova prohráli v 6. kole v Livornu 3:1 a to znamenalo ukončení série 33 utkání bez prohry, což byl do roku 1992 nepřekonatelný rekord. Největší událost se stala v Juventusu. Zde se stal prezidentem klubu, bohatý podnikatel Edoardo Agnelli, který zahájil posilování klubu za obrovské peníze. Ačkoli zákony stále zakazovaly profesionalitu, ale placení fotbalistům bylo děláno pod stolem. Velkou posilu pro klub byl příchod Rosetta, reprezentanta a vítěze dvou titulů z Pro Vercelli. Jenže tento přestup byl velmi složitý.

Ještě před sezonu se Rosetta a jeho spoluhráč z Pro Vercelli Gustavo Gay poslali prezidentovi klubu Luigi Bozinovi rezignační dopis. Dopis byl přijat a hráči byli vyloučeni z týmu. Gustavo Gay odešel do Milána a Rosetta do Juventusu. Jenže FIGC přestup neodhlasovala a rozhodnutí odložila na 1. prosinec. Mezi tím hráč podal stížnost na FIGC, kterou 24. listopadu přijala. Poté nastoupil do tří utkání (proti Padově, Janovu a Modeně), které vyhráli. Všechny tři poražené kluby se odvolávaly na neregulérní postavení hráče a vedení Lega Nord jim dala za pravdu a každému týmu přisoudila vítězství 2:0. Viceprezident Bianconeri Craveri podal stížnost na porážky u rady, která se 15. prosince s klubem dohodla a vrátila jim tři úspěchy ve zmíněných zápasech. Jenže spor mezi vedením Lega Nord s federací trval další dva měsíce. Rozhodla se zasáhnout Italský národní olympijský výbor (CONI). Ta vydala rozhodnutí 17. února že Rosetta patří stále Pro Vercelli. A tak FIGC opět přisoudila tři porážky (kontumace). Nakonec Rosetta byl zakoupen za 50 000 lir. Výsledek této aféry se promítnul do tabulky Lega Nord. Do 10. února 1924, byli Bianconeri a Grifoni na čele tabulky s 21 body. Jenže porážka v Novaře v kombinaci s trestem způsobila, že Bianconeri klesli na 7. místo, deset bodů od 1. místa. Grifoni nakonec svou skupinu vyhráli, ale kdyby se Juventusu neodečetlo 6 bodů, tak by vyhrálo Bianconeri.

Ve skupině B v Lega Nord se o 1. místo přetahovaly tři kluby: Bologna, Pro Vercelli a Turín. Nakonec rozhodli poslední dvě kola, po kterých se radovali hráči Bologni.

Finále se hrálo kvůli OH 1924 až 15. června. Utkání bylo velmi napjaté, jak na hřišti, tak mimo něj. Na tribunách vypuklo mezi diváky několik bojů. Utkání skončilo ve prospěch Janova 1:0, a to i přes jasnou herní převahu Bologni. Ta později podala stížnost proti homologaci výsledku, která byla vedením Lega Nord zamítnuta. Janov dostal pokutu tisíc lir za fanoušky. Druhé utkání se hrálo o týden později na deštivého počasí v Bologni. Stejně jako v prvním utkání byla Bologna lepším týmem, jenže do vedení šla Janov. V první čtvrthodině druhého poločasu se Bologni podařilo vyrovnat penaltou, ale v následujících třiceti minutách se hra vlekla křečovitým způsobem, poškozujícím jak deštěm, tak i chováním fanoušků, do té míry, že se rozhodčímu Panzerimu situace zcela vymkla z rukou. Utkání bylo přerušeno několik minut před koncem poté, co se někteří příznivci Bologni pokusili o vniknutí na hřiště. Poté se již utkání nedohrálo. Vedení Lega Nord si vyslechla rozhodčího Panzeriho o nedohraném zápasu. Rozhodnutí padlo 16. července ve prospěch Janova, která vyhrála kontumačně 2:0 a mohla se tak střetnout s vítězem Laga Sud o mistrovský titul, který obhajovala.^[1]

Lega Sud

Do semifinále postoupila z Kampánie dominantní Savoia, která z deseti utkání jen jednou remizovala. Spolu sní postoupil i Internaples. To v Laziu byla dramatická do posledního kola. Skupinu vyhrál Alba Řím o jeden bod před Laziem a Fortitudo. Tyto kluby odehráli dodatečné utkání o postup, které zvládlo Lazio (2:0). Sicilskou skupinu ovládlo Palermo, které porazilo Messinu a v Marche se opět nehrálo, protože jediným přihlášeným klubem byla opět Anconitana. Z Apulie postoupili do semifinále Audace Taranto a Ideale.

Semifinálové skupiny byli dvě. Ve skupině A vyhrála Savoia o jeden bod před Laziem. Jenže klub Ideale podalo stížnost, že Savoia proti nim svalně přeložila utkání z 1. června na 22. červen údajně kvůli špatnému hřišti. Jenže v ten den byl totiž na tomto hřišti vojenský svátek a byla plánována demonstrace. Ideale požádalo, aby vítězství bylo připsáno jim vzhledem k tomu, že Savoia nedokázala najít náhradní hřiště. Stížnost byla zamítnuta vedením Lega Sud. Klub poté podal stížnost u FIGC. Ta rozhodla že Ideale má pravdu a byla jim připsána výhra. A tak se stalo že Lazio a Ideale měli stejně bodů a měli odehrát mezi sebou dodatečný zápas o postup do finále. Utkání skončilo 2:1 pro Lazio a mělo se ve finále utkat s městským rivalem Alba Řím 13. července. Jenže Savoia se odvolala z trestu a utkání o finále bylo odloženo. 20. července na zasedání federálního předsednictva konaném v Janově, které trvalo až do časného rána následujícího dne, byla stížnost přijata a Savoia se stala vítězem své skupiny. Ve skupině B bylo odehráno dodatečné utkání mezi Alba Řím a Audace Taranto. Římský klub vyhrál 2:0 a ve finále se utkal se Savoia.

V prvním finálovém utkání Savoia vyhrála venku 2:0 i když rozhodčí Grossi odpískal konec zápasu o pět minut dříve. Hřiště bylo okamžitě napadeno fanoušky Alba Řím, kteří vyhrožovali rozhodčímu a donutili policistům zasáhnout; mezitím Grossi, který si okamžitě uvědomil chybu na signál od čárových rozhodčích, se snažil dostat týmy zpět na hřiště, aby zápas dohrály, ale hráči Alba Řím už spěšně opustili stadion. Vedení Lega Sud vyhověla stížnosti Alba Řím tím, že zápas zrušila, protože jej rozhodčí ukončil příliš brzy a nechala zápas opakovat. Mezitím následující týden porazila Savoia svého soupeře znovu 2:0, tentokrát v Torre Annunziata. V opakovaném utkání zvítězili Římané a vyrovnali tak sérii na 1:1. Třetí zápas se měl odehrát v Livornu, jenže Alba Řím odmítla odjet na utkání, aniž by získala finanční zálohu na cestu od Lega Sud, a tak se vedení rozhodlo že vítězem Lega Sud se stala Savoia a mohla se tak střetnout o titul s Janovem.

Finále

Velké finále (Finalissima) se hrálo až 31. srpna, tedy po dvou měsících co skončila pro Janov sezona. I když dlouho Janované nehráli, tak v prvním zápase doma vyhráli 3:1. To zápas v Torre Annunziata byl poměrně vyrovnaný. Poločas skončil 0:0 a do vedení šel v 71. minutě Janov, ale o dvě minuty později Savoia vyrovnala. Utkání skončilo 1:1 a díky vítězství 3:1 v prvním zápase se Janov stal vítězem. Obhájil tak titul z minulé sezony a získal tak již devátý titul (do sezony 1951/52 mělo nejvíce) a zatím poslední ve své historii. Savoia se naopak mohlo pochlubit tím, že se stal prvním týmem z Jižní části (Lega Sud), která zakončila utkání bez porážky proti klubu ze Severní části (Lega Nord).

Lega Nord (Severní část)

Skupina A

Účastníci

Klub	Město	Stadion	Trenér
Alessandria	Alessandria	Campo degli Orti	Béla Révész
Brescia	Brescia	Stadio di via Cesare Lombroso	Imre Payer
Casale	Casale Monferrato	Stadio Natale Palli	Technická komise
Janov	Janov	Campo di via del Piano	William Garbutt
Inter	Milán	Campo di via Goldoni	Bob Spottiswood
Juventus	Turín	Stadio di corso Marsiglia	Jenő Károly
Livorno	Livorno	Campo di Villa Chayes	Jack Kirwan
Modena	Modena	Campo di viale Fontanelli	Fausto Parisi
Novara	Novara	Campo di via Lombroso	Technická komise
Padova	Padova	Velodromo Giovanni Monti	Herbert Burgess
Sampierdarenese	Sampierdarena	Stadio di Villa Scassi	Karl Rumbold
Virtus Bologna	Bologna	–Campo di via Valeriani	Technická komise

Tabulka