Povstání ve Vendée - Zákldné pojmy z elektrotechniky

Povstání ve Vendée
	konflikt: Válka první koalice
	Henri de La Rochejacquelein v bitvě u Cholet roku 1793, Paul-Émile Boutigny
Trvání	březen 1793 – prosinec 1796, 1815
Místo	Francie
Výsledek	vítězství republiky povraždění obyvatel regionu Vendée;
Strany
katolicko-královská armáda Vendée; šuani; émigrés; ; podpora:; Velká Británie;	Francouzská republika republikáni regionu Vendée; místní národní gardisté; Francouzské císařství (1815)
Velitelé
Jacques Cathelineau †; Maurice d'Elbée ; Charles de Bonchamps †; Louis Marie de Lescure †; Henri de la Rochejaquelein †; Francois de; Charette ; Jean-Nicolas; Stofflet ; Charles Aimé de Royrand †	Jean Baptiste Camille Canclaux; Armand Louis de Gontaut; Jean Antoine Rossignol; François Séverin Marceau; Jean-Baptiste Kléber; François Joseph Westermann; Jean Baptiste Carrier; Louis Marie Turreau; Thomas-Alexandre Dumas; Lazare Hoche
Síla
80 000	130 000–150 000
Ztráty
~ 130 000 padlých; vojáků a civilistů	~ 30 000 padlých vojáků
	z obyvatel Vendée ~ 170 000 padlých vojáků a civilistů; (tj. 75–80 % royalistů a 20–25 % republikánů); celkem 170 000–200 000 mrtvých
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Povstání ve Vendée či občanská válka ve Vendée byl ozbrojený boj roajalisticky a katolicky smýšlejícího venkovského obyvatelstva západofrancouzského kraje Vendée a okolních departmentů proti republikánskému revolučnímu vojsku v době Velké francouzské revoluce. Boje s různou intenzitou probíhaly v letech 1793 až 1796, kdy byla vzpoura definitivně republikánskými silami potlačena.

Povstání bylo krvavé a obě strany si počínaly velmi nemilosrdně, brutální represe ze strany republikánů dokonce někteří historici považují za první genocidu moderních dějin.^[1] V prosince 1793 vydalo Výbor pro veřejné blaho^[rozpor] rozkaz vyvraždit civilní obyvatele v 778 farnostech. Údajně napsali:

„

„Je třeba zmasakrovat ženy, aby nepřibývalo dětí, a děti, aby z nich nebyli zbojníci“.^[2]^{[chybí lepší zdroj}

“

V roce 1795 bylo povstání přerušeno krátkým příměřím, a dělí se tak na dvě období, označované jako první vendéeská válka (1793–1795) a druhá vendéeská válka (1795–1796). Ve stejné době probíhalo také podobně zaměřené povstání šuanů v Bretani a Maine. Po potlačení povstání došlo na území Vendée ještě k dalším menším a méně významným vzpourám, které se někdy označují jako třetí (1799–1800), čtvrtá (1815) a pátá (1832) vendéeská válka.

Galerie

povraždění civilistů v katolickém regionu Vendeé revolučními vojsky republiky
symbolem povstání se stalo Nejsvětější srdce Ježíšovo (Sacré-Cœur) doplněné heslem Dieu le roi (Bůh král) byl šit na ošacení povstalců
prapor katolicko-královské armády Vendée se symboly monarchie

Reference

↑ MCPHEE, Peter. Reynald Secher, A French Genocide: The Vendée.. H-France Review . H-France, March 2004 . Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
↑ CHAUNU, Pierre. Mýtus o francouzské revoluci. Redakce PhDr. Ivana Kultová. Konzervativní listy . 2013-7-27 . Dostupné online.

Literatura

ŠŤOVÍČEK, Michal. Vendéeské války: 1793-1832. 1. vyd. Třebíč: Akcent, 2013. ISBN 978-80-7268-945-3.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Povstání ve Vendée na Wikimedia Commons

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Zdroj:https://cs.wikipedia.org?pojem=Povstání_ve_Vendée
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.

[1] MCPHEE, Peter. Reynald Secher, A French Genocide: The Vendée.. H-France Review . H-France, March 2004 . Dostupné v archivu pořízeném z originálu.

[2] CHAUNU, Pierre. Mýtus o francouzské revoluci. Redakce PhDr. Ivana Kultová. Konzervativní listy . 2013-7-27 . Dostupné online.

[1]

[2]